McPixel 3/ Gamepass /10h/ #dohrano
Humorná parodie na různé videoherní žánry. McPixel zachraňuje, likviduje bomby, všechny kope do rozkroku a všechno je v rozlišení 320x200 nebo tak nějak.
Moc jsem od toho nečekal, ale jako lehká zábava když se jednomu nechce nic náročného to posloužilo.

Tohle není do #dohrano, jen se chci pochlubit další platinou :-) Astro's Playroom jsem dohrál už loni (začal jsem ovšem hrát už v roce 2021, jak je vidět), vysbíráno a odemčeno jsem měl nakonec všechno co šlo. Zbývaly mi ale takové ty trofeje typu "na správném místě skoč do fontány", "sestřel lukem protivníkův projektil" a podobné kravinky. No a když jsem si dneska přečetl, že na podzim bude pokračování resp. plnotučná Astro hra, tak jsem to chtěl definitivně uzavřít. Na hoďku jsem si k tomu sednul s Portalem a bylo vymalováno.

A mimochodem - ta hra je pořád naprosto geniální. Hrozně moc se těším na Astro Bot!

FlatOut 2 / 12 hodin / #dohrano

Co dodat, kult :)

Ghostwire: Tokyo / PS5 / 25 hodin / #dohrano
Hele, asi nebudu sdílet všeobecný nadšení. Co mě u té hry udrželo do konce byla estetika Tokya, jinak bych to asi odložil. Vizuálně je to mazec, ale podráží si to nohy věčnou tmou a deštěm. Haptika mě spíš srala, zejména při "grabbing cores". Příběh nezvládají vyprávět zajímavě, snažil jsem se furt něčemu zabránit, ale nevěděl jsem proč. Konec to teda hodně vylepšil, ale too little, too late.
Co musím vyzdvihnout jsou japonské blbinky okolo - krmení psů, drbání koček, nákupy v konbini, kousky nesouvisejících informací okolo. Nejvíc jsem byl urvanej z toho, jak japonskou duchařskou mystiku yokai využili k designu monster, to byla krása (ale fuck you very much, Sanguine Dancer).

Hellblade: Senua's Sacrifice / 13 hodin / #dohrano

Omlouvám se všem zdejším milovníkům walking simulátorů a severské mytologie, ale neoslovilo mě ani jedno. Jasně, je to spíš takový storytelling, tudíž primitivní dvoutlačítkový combat a nenáročné hádanky chápu, gameplay totiž hraje druhé housle. Na druhou stranu, moc hezky se na to kouká a s 7.1 sluchátky je to fakt audio slast. Zdráhám se podobné typy děl brát jako hry, za mě je to spíš takový interaktivní film. To ale není kritika - jen prostě nejsem cílovka.

Každopádně, už se mi stahuje dvojka. na UE5 jsem fakt zvědavej, z videí to vypadá nádherně...

Indika / 5 hodin / PS5 / #dohrano

Indika je nezávislým projektem ruského studia Odd Meter, odehrávající se v alternativním Rusku devatenáctého století. Zhruba rok před dokončením projektu zahájilo Rusko útok na Ukrajinu. Ze země utekly stovky tisíc Rusů. Někteří jen před tím, aby nemuseli narukovat zatímco dál v hostitelských zemích velebí Putina. Naopak řada Rusů utekla před režimem a obavou z perzekucí při utahování šroubů. Mezi druhou skupinu patřila většina osazenstva studia, jehož vedoucí okomentoval situaci tak, že žijí v noční můře a v situaci, která neměla nikdy nastat. S rozpracovanou Indikou se 14 vývojářů usadilo v Kazachstánu a Indiku dokončilo.

Jak se momentálně ukazuje, tak odchod byl evidentně dobrým nápadem, protože s tématy které Indika řeší by si studio v Rusku vykoledovalo leda tak řadu problémů. Proč? Indika totiž sleduje osudy stejnojmenné pravoslavné sestry, kdy scénář tepe jak do církve, tak do nastavení ruského světa a vykresluje ho jako surrealistické a poměrně depresivní peklo plné bizarních výjevů, které mají odraz nejen v ruské literatuře.

Indika je poměrně krátkou hrou. Pohodlně se vejdete do nějakých 3-5 hodin. Pokud bych ji měl k něčemu přirovnat, tak k Inside ve 3D s několika víceméně primitivními hádankami. Po uvedení traileru jsem měl upřímně trochu vyšší očekávání. Úvod v klášteře působí fantasticky a já si říkal, že to vypadá na nenápadný herní a poměrně originální klenot, ale po chvíli vás sestra představená vypustí do světa a Indice začne padat řetěz a promění se ve víceméně tuctovou adventuru, kdy putujete, potkáváte bizarní výjevy, taháte za páky, šplháte a řešíte stokrát viděné puzzly.

Co ovšem Indiku posouvá postupem času nad průměr podobných nezávisláren je naprosto precizní ruský dabing, zabarvení hlasu hlavní hrdinky, její mimika, permanentní pocit zmaru a závěr, který je tak sympaticky šílený, že mě nakonec mrzelo, že pouť Indiky tak rychle skončila. Pokud by se historie vydal jiným směrem, studio se částečně nerozpadlo a tahle ruská parta mohla do Indiky investovat víc času, prostředků a nápadů víc vizuálních nápadů tak by to byl nezapomenutelný kousek.

Pomrkávání od vývojářů pro trophy hunters pobavilo. Platina s názvem Chamtivost pobavila, stejně jako trofej za vyhnutí se screenshotům v určitém momentu s názvem Zdrženlivost.

8/10

SWAMP_ASS: Ja sem nekdy vloni taky dal Hades jako dohrano, kdyz jsem udelal uspesny pruchod, ale pak jsem to hral dal a zjistil, ze to je vlastne jen konec zacatku. Je tam jeste hrozne moc co objevovat a delat.

HADES/ PC/ 20 hodin/ #dohráno

Teda dohráno, sejmul jsem final bosse no a každej kdo hrál ví...celej run jsem stihnul za 34 minut, šlo o 39 průchod.
Osvěžující hra se svižným tempem, už jsem psal vedle, že mne ohromně bavila křivka obtížnosti spolu s neustálým přísunem nových dovedností a mechanik, které vás nutí se něco stále učit.
Budu se do hry později vracet, teď se půjdu zpět pinožit do DS3.

Paranormasight: The Seven Mysteries of Honjo/Steamdeck/12 hodin/ #dohrano
Sympatická vizuální novela, trochu horor, trochu detektivka. Pět hlavních postav se v noci setkává v Tokyu. Ke každému z nich se záhadně dostává kámen, který umožní za určitých podmínek zabíjet a nasbírat tak duše. Kdo jich nasbírá dost, ten může zahájit rituál a vrátit z říše mrtvých koho si přeje. Příbehy jednotlivých postav se samozřejmě propletou a...dál už nebudu nic prozrazovat :-)

Dobrovolně přiznávám, že jsem párkrát při záseku sáhnul pro návod.

Final Fantasy VII Rebirth/PS5/102 hodin/#dohrano
Hodně toho už řekl kolega TAP. Po dvojím dohrání remaku GEE jsem do Rebirthu naskočil hned v den vydání. Nezapomenutejnej, dlouhatánskej roadtrip s postavama, který nejde nemilovat. Japonci pojali open world poctivě a je krásně vidět, že brali jen to nejlepší - inspirace Horizonem, Yakuzou, Ghost of Tsushima, ale třeba i Inscryption je tu vidět na první dobrou a není se za co stydět. Minimálně třetinu hry jsem strávil v minihrách - chocobové, piano, střílečky, to všechno jsem vytěžil naplno. Soubojovej systém je jednoduchej a neuvěřitelně bohatej zároveň.

Samozřejmě je ale co vytýkat - performance mód by mohl vypadat líp, prakticky není možný side aktivity vynechat, protože jinak člověk nenaleveluje (ale taky kdo by to dělal?).

Nepochybuju, že Rebirh uvidíme prakticky ve všech seznamech na letošní GOTY a nemůžu se dočkat za pár let závěrečnýho dílu trilogie.

Bramble: The Mountain King (2023) / XSS / 6 hodin / #dohrano

Lineární adventurka s překvapivě hutnou atmosférou a místy až fotorealistickým vizuálem. Za atmosféru mohou severské folklorní příběhy, kterými je hra volně inspirovaná, a musím říct, že místy je to opravdu nečekaný masakr (rozhodně na to, že hlavními hrdiny jsou dvě malé děti). Za vizuál může UE4, díky němuž některé lokace vypadají opravdu fantasticky (nicméně některé naopak vypadají tak hnusně, že je snad dělalo nějaké úplně jiné studio pro jiný projekt). Stylem mi to trochu připomnělo Unravel, ovšem je to o několik levelů temnější. Hratelností pak třeba Limbo, tam by i ta temnota seděla a umírat budete v jednom kuse. Plus občas do toho vstoupí jednoduchý rébus a dokonce i několik překvapivě obtížných bossfightů (je to trochu akčnější adventura).

Za zmínku rozhodně stojí i hudba - tu si klidně kupte, pokud to je váš šálek kávy. Další screenshoty jsou zde [DEEFHA @ GameShots :: screenshoty z her] a závěrem jen upozorňuju, že v pohybu to vypadá mnohem líp.

ANTICLOVEK: Hezký! Nicméně můj skript na scrapování do https://static.freedomconnection.cz/nyx-dohrano/ to zaříznul se statusem PLAYTIME_TOO_HIGH, protože tam mám nastavenej limit na 500 hodin u jedný hry, pak už je to podezřelý :-D Přidal jsem možnost override, takže tam nakonec jsi. Gratulki!

počítá se i takováhle hra?:)
Hearts of Iron IV se všema DLC / 1000 hodin (za posledních pět let ehm) / #dohrano (aspoň na nějakou dobu)

kdo má rád autistický Paradox map games, tak tohle je za mě úplnej vítěz. simulátor druhý světový (1.1. 1936 startovní datum) a/nebo různých alternativních historií, možnost hrát za jakoukoliv zemi na světě, nekonečně mnoho možností...

+ core gameplay je totální heroin, před tím jsem tkahle měl Stellaris a nebo třeba Civku 5
+ balanc boje, politiky, zásobování, výzkumu,
+ prakticky nekonečný obsah. i kdyby se člověku ohrála základní hra, tak tu jsou DLCčka a neskutečně našlapaný módy, který přinesou další stovky hodin zábavy (hlavně Kaiserreich a Road to 56)
+ miliarda možných strategií, buildů a variant, žádná hra mi nepřijde stejná
+ hrát jako demokratický Československo odmítnout Mnichovskej diktát a porazit nácky mi vždycky tak krásně pohladí u srdíčka:)
+ hra se s DLCčky a updaty dost vyvíjí a rozvíjí, takže furt je "co dělat"

- spousta achievementů jsou totální RNG, který můžou posrat i několikahodinovej run (musí se hrát v Iron man módu)
- neskutečně časově náročný ("ještě jeden tah/research/obsazení Polska")
- ne úplně new user friendly - tutorial prakticky chybí, takže doporučuju nakoukat hodiny videí tipů a triků, ale hlavně ať jsou alespoň z posledního roku!:)
- mulťák umí docela padat, což je po tolika letech fakt neskutečný (ale já hrál téměř výhradně single)
- hra se s DLCčky a updaty dost vyvíjí a rozvíjí, takže když to člověk zapne po delší době, tak se spoustu věcí musí přeučit

Industria/4h/#dohrano
Docela zajímavá indie jednohubka. Je z toho cítit taková ta half-life atmosféra a příběh je taky docela zajímavej. Jen je to strašně krátký a ten svět mi kolikrát přišel tak ukrutně prázdnej, škoda. Jsem zvědavej na pokračování.

Remnant 2 / PS5 / 83 hodin / #dohrano

Měl jsem rozepsaných šest odstavců o tom, jak je Remnant 2 skvělej a že je to jedna z prvních důstojných, promyšlených a zatraceně chytlavých referencí na soulsovky s fanstastickým designem světů a monster, ale Nyx mi při odesílán postu vygeneroval error a znovu už to psát nebudu, tak snad bude stačit jenom to, že jsem váhal nad maximálním hodnocením.

Pokud máte rádi souls like žánr, tak Remnanta 2 berte, protože je to audiovizuálně fascinující kousek plný zatraceně zábavných mechanik, který můžete projít jak v coopu, tak kompletně sólo a maximálně si užijete oba styly přístupu. Sice mám komplet kampaň, DLC, prošel jsem si opakovaně všechny světy, které byly díky propracovanému systému procedurálního generování pokaždé trochu jiné, ale i tak budu pokračovat dál už jenom kvůli tomu, abych potkal všechny mrchy, které čekají na konci všech těch bizarních alternativních světů.

9.5/10

Senua's Saga: Hellblade 2/9hod/PC GamePass/ #dohrano

Po 6ti letech, jsem dostal přesně to, co jsem očekával..
Ta "hra" je fakt nádherná!! Dobře, asi to není upně hra, puzzly nejsou kdoví jaké a soubojový system není vůbec zábavný, ale z grafika je úžasná, Audio je boží (ještě dlouho budu slyšet hlasy v hlavě) Hratelnost - Tam prakticky není, ale já osobně mám tyhle příběhový walking simulatory rád!

Chants of Sennaar (2023) / XSS / 13,5 hodiny / # dohrano

Naprostá pecka pro milovníky logických adventur, složitých rébusů, reverse engineeringu, archeologie a lingvistiky. Vizuální skvost, sázející na vektorový minimalismus a estetiku à la Moebius (Sable npkc?). A v neposlední řadě i pověstná sova, která rozhodně není tím, čím by se mohla zdát být. To všechno je tahle indie hra, o které nechci prozradit víc, než je nezbytně nutné, abych případným dalším hráčům nezkazil zážitek. Btw hra je aktuálně v GamePassu.

Takže ve zkratce: na začátku se ocitnete někde. Vůbec nevíte kdo jste, kde jste a co tam máte dělat. Někam jdete, někoho potkáte. Ten na vás začne mluvit jazykem, kterému nerozumíte (resp. "mluvení" probíhá formou bublin s textem napsaným znaky, které nedokážete identifikovat). Pokud chcete jazyku porozumět, musíte začít přiřazovat jednotlivým znakům význam, díky kterému se texty postupně stanou srozumitelnými. Musíte začít zkoumat, hledat a zapisovat si (zapisujete si digitálně do svého deníku). A to je všechno, o čem si na začátku myslíte, že hra je.

Může to probíhat třeba tak, že narazíte na nástěnnou malbu nebo reliéf, u kterého je zároveň něco napsáno. Nápisy pravděpodobně popisují to, co umělecké dílo znázorňuje, to už tak bývá. Když takových indicií najdete dostatek, v deníku se vám objeví stránka, na které máte nakreslené různé činnosti nebo předměty a můžete k nim začít přiřazovat znaky jazyka, na které jste zatím narazili. Když správně přiřadíte všechny znaky, stránka se vám "odemkne", tzn. že se vám u použitých znaků objeví potvrzený význam (samozřejmě v angličtině). Nemůžete to dělat stylem pokus-omyl, stránka se totiž odemkne vždycky až po správném přiřazení opravdu všech znaků, které na ní jsou. Do té doby nevíte, jestli jste znaky umístili správně, a počet kombinací samozřejmě roste spolu s počtem objevených znaků a stránek v deníku.

Musíte tedy postupovat logicky. Můžete se dívat na to, co lidé dělají, když s vámi o něčem mluví. Jak se u toho tváří, jaké mají zbarvení hlasu (negativní, veselé, křik...) a podle toho odhadovat, co asi tak říkají. Můžete objevit různé přístroje, které mají popsané ovládací prvky a když si přístroj vyzkoušíte, tak zase dokážete zjistit pár dalších slov. Můžete si zahrát několik miniher, můžete se podívat na divadelní představení. Tím vším se seznamujete s prostředím a nakonec se jazyk naučit dokážete. Vaše postava ve hře sama nemluví, ale znalost významu znaků potřebuje. Občas je totiž musí někam zadat nebo něco udělat správným způsobem, aby se něco stalo a děj se posunul dál. A že se je kam posouvat! Poměrně brzy totiž zjistíte, že ten jazyk, který se učíte, pravděpodobně nebude jediný jazyk, se kterým se ve hře setkáte a který budete muset rozlousknout...

Víc už toho asi nechci prozradit. Podle herní doby si ale asi dokážete představit, že hra je mnohem rozsáhlejší, než by se na první pohled mohlo zdát (a než se zdálo mně samotnému na jejím začátku). Navíc je nečekaně komplexní, protože všechno, co se od jejího začátku naučíte, budete postupně využívat nejen v průběhu, ale hlavně na samotném konci. Tam se všechny sesbírané střípky vědomostí složí dohromady naprosto famózním způsobem, který mě osobně ohromně uspokojil. Takovým tím způsobem, jako když se děsně dlouho snažíte rozlousknout hlavolam a ono se to nakonec podaří. Tak tohle bylo jako N jednotlivých hlavolamů, které dohoromady tvoří jeden velký propojený rébus. Prostě uspokojení na Ntou :-)

Pokud se chcete podívat, jak hra vypadá, tak jsem naházel screenshoty sem a sem. Asi na nich není vyzrazeno nic extra důležitého, ale pokud si chcete hru zahrát se všemi překvápky, která pro vás má připravená, tak vynechte i ty screenshoty. Ale jeden hint si přece jen neodpustím: nemusí vždycky všechno skončit v okamžiku, kdy je konec... ¯\_(ツ)_/¯ A pokud nevíte, co je to Rosettská deska, tak si to nastudujte. Bude se vám to hodit.

Broken Sword 5 / 15 hodin / Nintendo Switch / #dohrano
Mam serii Broken Sword velmi rad, i kdyz udrzet vysokou kvalitu prvnich dvou dilu je asi prece jenom nemozne. Jako adventura je to slaby odvar klasickych zastupcu zanru, ale jako "proste hra na klidne vecery" to byla prima jednohubka. Ocenuji integrovany system napovedy (zejmena na konci jsem proste nepochopil desifrovaci hadanky a sproste jsem si to nechal cele vyzradit skrz napovedu), libily se mi nekolikere narazky na starsi dily i setkani se starymi znamymi.

Vedle toho musim rici, ze pribeh samotny ma super nastup (chvilemi to atmosferou pripomina Gabriel Knight), ale vlastne o nic extra nejde a konec hry je vyslovene vlazny (a zaverecna "The End" obrazovka je na muj vkus zbytecne prihlouple americka, az nepatricne). Rovnez osobnosti hlavnich hrdinu neprojdou zadnym zajimavym vyvojem (vlastne zadnym) a celkove tomu chybel nejaky presah, nejaka ta tresnicka na dortu, ktera by z pribehu o zachrane sveta udelala neco zapamatovatelneho.

I tak jsem si z nostalgickych duvodu hru uzil a za tech par euro ve sleve to stalo. Klasicka adventura, vhodna i pro zacatecniky (cast jsme hrali s detmi a obe to bavilo sledovat a vymyslet, co dal delat), ktere lze vytykat absenci inovace, ale neni vyslovene spatna.

Iron Danger/ 15h / PC / #dohrano

Někde jsem asi v rámci bundlu nasál tuhle záležitost a musim říct, že mne bavila. Fantasy příběh nic moc, rpg prvky primitivní (v podstate jen mezi misemi pridas nebo upgradnes dovednost, zadny strom, je to na pevno dane), zbrane nemenis, jen na mape sbiras obcas veci k sezrani nebo zahozeni po vzoru treba Divinity. Co je ale na tehle veci pro me nove a svezi byl system hry.
Muzes se totiz vracet urcitou dobu v case a tvoříš si vlastní akční film. Každá dovednost má určitou rychlost a délku trvání provedení. Kdyz se neco nepovede, např. odhalí tě, netrefis se mečem, sip se ti zareje do kedlubny, tak se vrátíš o pár kroků(heartbeatů) dřív a provedeš potřebnou úpravu scénáře. Takže zlstaneš třeba déle schovaný, půjdeš jinou cestou, použiješ abilitu parry, nebo dodge proti šípu atd.. Průběh je jinak realtime, jen mezernikem nebo utokem enemáků se spustí režie.
Občas tak vznikali fakt pěkné situace, kdy jsme si mezi figurkami forhendovali a bekendovili nadhozeneho nebožáka.
System se nejdriv zda slozity, ale dostaneš se do toho rychle. Neni to laska na prvni pohled, ale bylo to dostatecne jine na to to zkusit a pro me to fungovalo.