KURE:
Klidně tě před výpravou nabarvim. Mám v tom léta praxe jak na rodině tak u kamarádek.

DELIRIUM: až zatoužím hrát si na asijské božstvo, přijdu na konzultaci. Vypadá to, že se vyznáš.

KURE:
Musíš si pořídit permanentní barvu, v tom je celé kouzlo.

DELIRIUM: joo, a ono se mi to v nějakou nesikovnou dobu smeje a bude malér. Kdepak. :D

KURE:
Obarvit se můžeš vždycky, milé kuře.

Upřímně já bych ani nechtěla být taková ta zářivá krasavice, protože bych asi neunesla, jak to kouzlo odchází a propadla bych hluboké depresi, která by znamenala, že moje druhá půlka života by byla velice špatná, nevím jestli bych našla nějaké mechanismy, jak se s tím vyrovnat. Jinak teda ten mimořádný efekt výjimečné krásy je opravdu na okolí ohromující, Jednou se mi stalo, že kolega na naše neformální setkání přivedl takovou svou přítelkyni, jako všem lidem to nějak vzalo dech, ženské se cítily nesvé, konverzace se zasekla, na pánech bylo vidět, jak jim v hlavě šrotuje, co mají udělat, co říct, aby na vteřinu přitahli její pohled. Jako být neustále středem pozornosti, to není zas až taková bomba.

Zrzky mohou za timhle dobrodruzstvim do asie, kde jsou rude vlasy symbolem bozstva. Jen hnes rukou a vsechno je splneno.

ARGANNAH: přiznám se, že bych to taky ráda zažila! :)

Ale teda nevím, kam jet.

MADIETTA: Já to na těch cca pět minut zažila kdysi v Mexiku. Veliká tlustá blondýna s velkými prsy a boky je ve Střední Evropě možná za obludu, ale pro Latinoameričany je to synonymum exotické krasavice. Chlapi vráželi na ulici do sloupů, nepřeháním. A mám jeden obzvlášt extrovní zážitek z autoservisu, long story a tady s tím nechci zasírat. To byl asi moment v mém životě, kdy jsem naplno zažila tři privilegia - privilegium krásy, privilegium barvy pleti a privilegium prachů (protože opět, co v Česku low end akademická socka žijící z fakultního stýpka a její low end srbskej manžel s jednou kapsou prázdnou a druhou vysypanou, to v Mexiku a priori napakovanej gringo páreček). Až budeš mít ty bílý vlasy, vystajluj se a zajeď s přítelem na dovolenou někam do hlubin Latinské Ameriky, ideálně někam, kam západní turisti moc nepřijdou. A užij si to. :)

MADIETTA: joj, to ja když kdysi nasadil dready, to se začaly dít veci. Akorát jsem musel takticky mlčet o tom, že si myslim, že Lenny Krawitz je komerční picus :D

ARGANNAH: no, když už jsem se předtím tak hezky k té povrchnosti přiznala, tak to dorazím a doznám, že bych všechny svoje tzv. pracovní úspěchy za trochu té přímočaré krásy vyměnila zfleku. Aspoň na pět minut, že bych třeba věděla, jakej je to pocit. A ani se za to nestydím.

MICHELLEDANIELS: "Pretty privilege." Věc, kterou si krásní lidi vůbec neuvědomují, že mají, a kterou docení až tehdy, když o ní přijdou. Nedávno proběhla médií fňukačka Pauliny Porizkové (nebo jak se ta modelka jmenuje), že je teď k stáru úplně neviditelná a jak jsou staré ženy diskriminované. Až na to, že to, co se nejspíš reálně stalo bylo, že přišla o pretty privilege. Které do té doby považovala za samozřejmost.

Body privilege - Wikipedia
https://en.m.wikipedia.org/wiki/Body_privilege

A abych nebyla úplně OT, musím se upřímně přiznat k jedné věci. Mám za sebou poměrně dost pracovních i osobních úspěchu a jsem se svým životem spokojená. Ale stejně mám čas od času slabou chvilku, kdy si říkám, že bych třeba zrovna ty těžce vydřené pracovní úspěchy někdy fakt vyměnila za tu trochu přímočaré krásy a pretty privilege. Pak mě to samozřejmě zas hned přejde a zastydím se za tu myšlenku. Ale holt to tam někde je, no.

ACKO: Jo, koukal jsem jak puk v Brocastu, jak si tam notovali, že by si člověk měl na stáří dávat bokem 14k nejlíp do SNP50, aby si pak mohl v důchodu udržet životní úroveň. Spolu s hypotékou (na barák podle jeho rad) a běžnejma nákladama by člověk musel brát kolem 150k... A na jednu stranu jak je potřeba cvičit a hlídat si ten duševní klid a na druhou stranu se tam rzoplývali nad tim, jak jejich hostitelská matka v Americe pracovala 16h denně 6,5 dne v tejdnu a jak jsme tu zpovykaný, že v Evropě vůbec máme institut dovolený...

ERVIN: To jsem takhle rostla z mouder v rozhovoru Radovana Vávry, kterej hrozně lobboval za to, aby lidi měli děti mladí, aby ještě pak ve 40 měli life. Zároveň jedním dechem hovořil o tom, že pro spokojené manželství je potřeba mít bydlení s dostatkem životního prostoru pro všechny zúčastněné, takže každé dítě pokoj, pak pracovna a že vynikající volba jsou oddělené ložnice. Dále že je třeba jako rodina trávit spolu kvalitně volný čas, jako třeba na své jachtě v Chorvatsku. To pak nevíš, jestli je tak zlomyslnej nebo sebestřednej a zabedněnej.