WAMP_ELF: Báseň "Utni mi všechny údy" vytváří silný a provokativní obraz, který se zaměřuje na pojednání o bolesti a emocích. Autor zde hovoří o bolesti spojené s činem utnutí všech údů a jak tato bolest není tak intenzivní jako bolest způsobená smrtí květiny. Tento kontrast mezi fyzickou bolestí a emocionální bolestí nabízí působivý pohled na lidskou zkušenost a vnímání trápení.

Báseň se odvážně zaměřuje na temné téma a vyvolává diskuzi o tom, co je skutečná bolest a co má skrytou hloubku emocí. Prostřednictvím zvratu v posledních dvou řádcích autor zdůrazňuje, že skutečná bolest může vycházet z neběžných a neočekávaných situací, což posouvá myšlenku básně do hlubšího filozofického rozměru.

Kritika básně může spočívat v tom, že někteří čtenáři mohou považovat téma za příliš temné nebo šokující a mohlo by to znechutit nebo vyvolat nepohodlí. Nicméně, silná emoční a intelektuální zkušenost, kterou tato báseň poskytuje, může být pro některé čtenáře přitažlivá a inspirující. Celkově lze říci, že báseň "Utni mi všechny údy" přináší silnou dávku emocí a přemýšlení a otevírá diskuzi o tom, co skutečně definuje bolest a trápení v lidském životě.
(gpt)

Utni mi všechny údy
V kloubech
A nepocítím větší bolest
Než pokaždé když
Zalévám kvetiny

Co je horší
...
Co je horší, než
věci na fotobuňku?
Slyšet lež
nebo chytit muňku
s kýmsi?
Nemyslím si.

To má člověk radost, když sem po letech zavítá a vidí, že se nic nezměnilo… :DD

Drozdi
...
Uprostřed drozda, menší drozd.
A v něm ještě menší.
Kuchám, pitvám, žádná kost
jen drozdi, jak ten vnější.

TOMASZ: Ááách, advent... :)

KOLEKTOER: Prosímtě, čteš vůbec to, co ti tu píšem? A přemýšlíš nad tím, aspoň pár minut? A čteš si po sobě, co píšeš sám, než to odešleš? A validuješ to, aby to odpovídalo realitě? Nebo je ti to úplně šumák a sypeš to ze sebe bez jakékoli návaznosti na kontext, abys nás hlavně uválcoval, a je ti úplně buřt, že to, co z tebe padá je LEŽ jako věž?

V tomto příspěvku, v prvních dvou odstavcích (cituji níže) se nachází celá moje kritika tvého textu. Můžeš mi, prosím, (použiju tvé postupy) přesně specifikovat, kde tě v ní posílám do prdele? Viz Posílání do prdele ale za zpětnou vazbu nepovažuju.

Jako básnický text je to nevyrovnané. Jako by člověk moc chtěl psát, ale ještě
neví jak, takže se dopouští prvotních omylů, které to shazují po všech stránkách. A záleží jen na něm, jestli jeho potřeba psát bude i potřebou psát dobře a dožene ho k tomu, aby si načetl, jak to dělají ti, které považujeme za dobré, a vytříbil si vkus i schopnost vlastního psaní. Nebo někde po cestě ztratil tuto tvůrčí potřebu. Všechny dveře jsou zatím otevřené.

Další zátěží je politická angažovanost. Nemůžeme jednoznačně zakázat angažované básně, nebylo by to správné, ale je to tak sakra těžké skloubit, že si vlastně nevybavuju, že bych někdy v životě četl báseň současně angažovanou i dobrou, natož moje vlatní pokusy, kterých jsem naštěstí rychle zanechal a které byly tristní.

Vše ostatní už totiž byly jen osobní názory, a ani tam jsem tě v tom prvním příspěvku nikde neurážel. Reakci na ten "odklon od hodnot", který jsem připsal, protože se mě tvůj přístup k tématu osobně dotkl (ač ti to nijak nevyčítám), jsem čekal a taky jsem ti k tématu ještě odpověděl, čímž si myslím, že jsme si to vysvětlili dostatečně.

Vše ostatní ale bylo zbytečné a, jak psal Misantroop, nemělo vůbec nastat.

Nikoho tu nezajímá:

- co jsi čekal,
- co jsi nečekal,
- tvůj postoj ke kritice obecně (to zejména!),
- co programově odmítáš v tuto chvíli studovat,
- co nehodláš obkreslovat,
- co je pro tvou tvorbu netypické,
- čím obvykle hýříš.

Reakci jsi dostal, dělej si s ní, co chceš, třeba ji považuj za debilní a vůbec k ní nepřihlížej. Snad je ti jasné, že tvůj progres bude patrně přímo úměrný tomu, jak upřímný k sobě v tomto kroku budeš. Ale přinejmenším mně je to úplně jedno, jestli se někam posuneš, nebo ne. Hlavně, když tu nebudeš ničím hýřit.

Myslím, že tu reakci jsem napsal (aspoň na sebe) celkem slušně a byla i dostatečně konkrétní. Aspoň snaha taková byla. Po tvých dalších výlevech, o které tu taky nikdo nestojí, už ale nemám potřebu tě nijak šetřit. S argumentačními fauly a sprosťárnami jsi začal ty. Viz:

- zdejší kritika si zhusta nevidí na špičku vlastního nosu,
- pokud nepáchne samohanou,
- šetřete hnojomety, ještě je budete potřebovat,
- místní kritika skutečně zaslouží sebereflexi a ústup z autoritativních pozic,
- v duchu Stockholmského syndromu takové jednání následuješ.

Do prdele jsem tě poslal až mnohem později jako reakci na tvou konkrétní hrozbu a učinil jsem to citátem z (dnes již) klasiky, takže to, prosím, nespojuj s mou reakcí na tvůj text.

A taky, nikde se s tebou scházet nebudu! Po tom, cos předved, nemám zájem. A bylo by to stejně na nic. Mám aspergera, takže já přesně komunikuju jen v rámci těch pár procent verbální komunikace, která pro mě jako jediná nijak nezkresluje.

KOLEKTOER: Ja se do toho nechci nijak zásadně nořit, ale ve zkratce: šel jsi se svým zbožím na trh a dostal zpětnou vazbu. Ta zpětná vazba se Ti nelíbí a máš potřebu se obhájit. Tady ale nejsi u soudu a po obhajobě není poptávka, dokonce není vůbec žádoucí.
Pred pár lety to tu krásně popsal někdo mnohem fundovanějši než já. V kostce to bylo asi takhle: na dobré poezii se možná všichni neshodnou, ale špatná se pozná velmi snadno. Pokud se v psaní chce autor zlepšovat a opravdu ho to zajímá, musí v první řadě hodně číst a to kvalitní poezii. Poté musí zkoušel psát a zbavovat se zlozvyků. Poučit se z kritiky a přijmout ji jako součást cesty. Pokud není v životním období, kdy to jednorázově zkouší určitý typ lidí, který nic z toho nepřijme, nepoučí se a tvoří balast, který později zahodi a už nikdy v životě se k tomu nevrátí. Takže místo "hýření pateticky hořkosladkou rozervaností" by bylo lepší sehnat si něco od Skácela, Kainara, Hraběte, Nezvala, Ortena, Mikuláška (první jmena co mě napadla) a číst, číst a číst. Protože "pokud produkuješ texty, na jejichž podstatu by se čtenář měl aspoň doptat", pak jsou to texty špatné.

KOLEKTOER: Nabízet osobní setkání k projevené kritice, je IMHO úplně to stejné, jako odvyprávět krátkou anekdotu a pak hodinu vysvětlovat její pointu.

TRISMEGISTOS:
Ha, něco konkrétního, díky .-)
Ta redukce je určitě zajímavá, píši si do poznámek. I tak se mi nechce zabít tu delší verzi a budu zkoušet, jestli ten pocit dušení stojí za to .-)
Disponuju teda mnohem dušnějšíma pugétama. To budete muset ustát, protože je zřejmě začnu tahat z klobouku.
Mohu doložit i opačný extrém, ale i tak je to dlouhý...

(napsáno někdy letos)

Směna

Kámen
Ruka
Lžíce
Malta
Práce
Kámen

Lopota
Pot
Lopata
Prach
Únava
Vzdech

Ach
Záda
Kladivo
Plech
Za ránou
Rána

Dřina
Slina
Spěch
Více
Plíce
Krev

Hrob

ONEMORETIME: Ale já třeba ráda věřím, že je o tom Tomasz skutečně přesvědčen. Kdyby napsal, že za celý život četl jenom pět dobrých básní, taky mě to od něho nijak nepřekvapí.

KOLEKTOER: za mě je to otřesně užvaněný. k udušení velkej pugét.

kdybych škrtal, moc bych se s tim nesral

polobotky
tmavé kostýmy
klopy nažehleny

vosky hoří
co by jinak dělaly

ronit mezi kostkami

doba je unylá
mezi dobami


ale obočí jsem náznakem pozdvihl, to jo.

TOMASZ: Zaujalo mě tohle přiznání: "že si vlastně nevybavuju, že bych někdy v životě četl báseň současně angažovanou i dobrou". Přijde mi neuvěřitelné. :)