Můj život s dvojčaty:

Včera se vrátil D. ze školy v přírodě. Byl naprosto spokojenej, plnej zážitků, s novýma kámošema z osmičky, s rozflákaným mobilem a bez bundy. No, co už. Co by člověk chtěl víc, že jo? Jsou horší věci, než ztracená bunda (stejně už byla stará) a rozflákanej mobil (no, ten zas tak starej nebyl, ale ňáký body ještě na účtě máme, ne?). Hlavně že mám doma šťastný dítě.

Dnes se vrátil M. Naprosto spokojenej, vysmátej, trochu rozbolavělej, ale jinak naprosto šťastný dítě, co byste chtěli víc, že jo.
- Mami, mám spoustu novejch poznatků a zážitků. Některý jsou pozitivní a některý moc ne. Řeknu ti jeden, který moc pozitivní není.
Láskyplně se na svého syna podívám a pravím:
- Co? Rozflákal sis mobil?
- Ty to víš???

???!!!???

Žije. Žijou oba. Sedí v pokoji, vypráví si zážitky, u toho simulují vybalování věcí a jsou těžce happy. Jsem rozumná matka. Vím, že jsou horší věci, než ztracená bunda a ztracený fusekle. Jsou horší věci, než rozflákaný mobil. Třeba... rozflákaný mobily dva.
Ještěže je miluju! 🙂

TRISSIE: jedno dvojce se nabiji, koukam... ;)

Po dlouhe dobe jsme se nechali presvedcit a dnes jsme dvojcatum zrusili letiste a misto toho dali dve samostatne postele .
Takze dneska spi takhle:

Bruno a Nikol
2 roky

Ještě par měsíců zpet to byla celkem pohoda…ale poslední dobou…do krabice s nima a poslat na severní pól bez zpáteční adresy 😅😂

KRUPAN: ale zuby jim vypadly křížem (spodní dvojky) :-)

naprosto rozumím, našim holkám třeba první jedničky vyrostly 12 hodin od sebe :-)

Vse spolecne :) (jiz pred nejakym casem)

Psychologický ústav AV ČR: "Hledáme dvojčata (věk1,5 až 2,5 roku)! A hlavně jejich rodiče! Pro studii o vývoji dvojčat jsme připravili dotazník o chování a komunikaci dětí - jeho vyplnění trvá 30-45 minut. Pomůžete tak vzniku první české studie o vývoji myšlení, chování a jazyka u dvojčat."

vyzkumdvojcat
https://vyzkumdvojcat.formr.org/?fbclid=IwAR2HdjNR4IOo9rPHDBqWImqyKCq3jJxuQzUacbko_f-remt2PflUkln3pzE

LORAIN: já jsem takovou krizi asi neměla, že mi bylo úzko kvůli dvojčatům. Pro mě bylo jedno z nejnáročnějších období období na roomingu v porodnici - já jsem tam byla asi týden, spánková deprivace šílená, v zásadě mi sestřičky moc nepomohly. I teď je mi blbě, když si to vybavím - s hrůzou jsem se budila, že jsem zaspala krmení a tak podobně. Ale tohle naštěstí brzy skončilo. Jakmile jsem přijela domů, bylo to o moc jednodušší, manžel se hodně zapojil. A když jsem ztratila mlíko, byla to vlastně pohoda. No a pak nastalo veselo od cca 11 měsíců do cca 3 let, kdy už chodili, ale nedalo se s nima domluvit. Byla to likvidační jednotka. Od té doby je to s nimi pořád lepší a lepší. Zdaleka už na sobě nejsou tak závislí, ale jsou nerozluční.
Pro mě je to něco úžasnýho. Přesně, jak píšeš - neustále překvapují. Kéž by jim ten vztah vydržel až do dospělosti.

TANAIS: Když mi bylo úzko, potkala jsem v zoo rodinu s trojčaty ve věku našich dvojčat. Tři chlapečci v modrých svetřících. V tu ránu jsem se cítila o sto kilo lehčí.
A taky mám pocit, že děti krátce za sebou jsou pro rodiče mnohem náročnější.
U dvojčat mám pocit, že od určitého věku je to vlastně výhoda.
Nicméně ano, i tak jsem přesvědčená, že dvojčata jsou velmi specifická a že to žádný rodič, který je nemá, nemůže pochopit. A neustále překvapují - jednou soudržností, jednou vzájemným napojením, jednou nesmírnou soutěživostí, ohromnou nevraživostí, projevy vzájemné lásky atd.

Taky to máte tak, že jste přesvědčeni o tom, že dvojčata jsou prostě nejvíc a že to žádný rodič, který dvojčata nemá, nemůže při vší úctě pochopit? :-) A to ani v případě, že mají děti krátce za sebou? (To je argument, který prostě nefunguje! :-)
Jsem z toho pořád vedle, že jsou dva. A to už jim je devět pryč.

husty, beru zpet :D