MEFISTOFELES: štval tě učitel geometrie? :D

Měl někdo noční můru, že se mu v noci zdálo o dvou kolech ? resp. kružnicích.jedna velká a jedna malá.ocitl jsem se jakoby v jiném časoprostoru, tělo jsem cítíl nějak jinak a do toho ještě ty kružnice...pořád se zmenšovali a ta větší utlačovala tu menší.Žádná metafora na osoby, nebo podobně, prostě dvě kružnice a přímka.Hrůza...ještě teď se mi o tom zdá před spaním.Vůbec nevím co to je zač...nevíte ? Jsem blázen ? :D

SLUNKO: ten strach, že ze záchoda někdo sáhne, nějaká příšera jsem měla taky, a to mě ani nikdo nestrašil. Prý je to u dětí časté, vysvětluje to i Freud, poruchou anální fáze vývoje :))))

Když sem byl malej tak mě děda strašil krvavým hovnem s ohnivým mečem.Já si z toho moc nedělal ale záchod byl moje můra měl sem strach že z mísy na mě někdo sáhne.A v noci sem musel svítít fšude.

no, my měli zase na chalupě takové malované talíře na stěně, a růžičky z nich na mne vždycky tak divně koukaly. Navíc jsem měla pocit, že když se na ně upřeně zahledím, naši někam večer odejdou. Doma si na nás zase rodiče vymysleli strašidlo Barnabáše, které bydlelo v bedně u jejich postele, a to byly teprve psycha, když jsme byli sami s bráchou v bytě. Mj. doteď nesnu z nějakého iracionálního důvodu, když mám otevřenou skříň-zřejmě, že vyleze kostlivec.:)

Já se zase jako malá bála jedné krajinomalby, kde se stáčela polní cesta kolem jehličnatého lesa. Byl namálovaný tak divně že mi připadalo jako by z toho obrazu vystupoval vlk.Naši ho měli v ložnici, takže když jsem tam sem tam usínala, strašně jsem toho obrazu bála. Možná to má i spojitost s Nekonečným příběhem protože tam jsem se strášně bála nicoty - měla podobu velkého vlka, který v jednom momentu vystoupil přímo z fresky...

TORWEN: hej, teď jsi mi něco připomněl! vždycky jsem se hrozně bála, že by mohl být někdo schovanej pod mou postelí a chytit mě za nohu, uff :)

nasi cele me detstvi znali cislo do pekla! zacinalo to hvezdickou..tvrdili, ze kdyz budu hodne zlobit, tak si me cert odnese okamzite a ani nemuzime cekat na mikulase...

I já přispěju svojí troškou do mlýna, konkrétně film E.T. Mimozemšťan a ten jeho svítící prst..fuj. V paneláku večerní sklep a viděl jsem ho za každým rohem, i pod postel by se vlezl takže zakrytej až po bradu a dával jsem strašnej pozor aby nic nepřečnívalo přes okraj postele, strašilo mě to pár let.. Bylo mi tehdy asi 7.

OKENA: jj, taky si sny zaznamenávám, teda ty zajímavé nebo u kterých si myslím, že jsou důležité. Pár těch hodně důležitých, mezi nimi jsou i prorocké, si asi budu pamatovat napořád ...

TAMARIX: jo, na Setkání s tajemnem jsem se přirozeně taky dívala :))
GATTA_NERA: zvlášť první díly akt x taky hodně přispěly k mé ufo fobii
OKENA: vidíš, sny... mě jednou hodně hodně dávno ve snu honil černooranžovej pruhovanej polštář, hrozně jsem se ho bála, ale fakt :) a pak se mi taky hodně dlouho zdávalo, že chodím kdesi v podzemních chodbách a někdo za mnou furt chodí a funí a když se ohlídnu, tak tam nikdo není (bůhví ve kterým filmu jsem to nabrala)
OKENAGATTA_NERA: : taky jsem se v přítmí bála podívat do zrcadla, co kdyby za mnou někdo stál :) a vlastně doteď by mě nikdo nepřemluvil, abych se podívala za takových okolností do zrcadla

BIRMA: No možna na tom něco bude, ale ja to nikdy nezjistim, fakt se tam nikdy nepodivam. Mam spoustu super snů zaznamenanejch, škoda že se tom sem nehodí:)

Ještě jsem si vzpoměla na bráchovi sny, když mu bylo kolem 7 - 8 let, sledoval válečný filmy a tak, a noc co noc se mu zdálo o válce, že po něm někdo střílí a pokaždý ho v tom snu zabili a on pak viděl sám sebe umírat. Strašně se jeden čas bál usínat, protože už nechtěl, aby se mu to zdálo. To bylo taky psycho, pravidelně jsme ho nachazeli u našich v ložnici u postele schoulenýho, nevěděl jak se tam dostal ale asi tam hledal bezpečí. ... Možna mu naši ty filmy neměli dovolovat :D ...

BIRMA: asi nezjistíme, já jsem v tom případě musela být někdy uškrcena, protože mě děsí představa dušení se a když mi někdo sáhne na krk, vyvolá to ve mě poplachovou reakci.

GATTA_NERA: zvláštní ale je, že moji známí - spolužáci ze ZŠ - si tohle nevybavují, popř. jen mlhavě - něco jako když jsme měli např. "besedu s lidovými milicemi" :D

To mi přijde taky jako zajímavá otázka - jestli to, že každej z nás se bál jinýho druhu hrůzy - někdo upírů, někdo toho, že prostě umře, někdo války - je proto, že každej jsme jinej osobnostní typ, nebo - pokud by člověk bral i to, že existuje reinkarnace - tak každej umíral v minulých životech za nějakých okolností a často právě násilně - takže jeden se děsí zvířat, druhej zbraní atd.

Já třeba mám vlastně doteď fobii z uzavřenejch místností, kde je hodně lidí. Jednou (už hodně dávno) na jedné vyhlídkové věži, jsem dostala hysterickej záchvat, protože bylo vedro a lidi po úzkým schodišti proudili jak nahoru, tak dolů, v jednom úseku ale tam bylo takový odpočívadýlko, kam jsem se omylem dostala, a právě jak tam kolem byla spousta lidí a nebylo tam okno, tak jsem začala vyšilovat, že se tam všichni udusíme:) Stejně jako nesnáším, když se zastaví metro v tunelu a okolo je hodně lidí - v poloprázdným se to dá snýst.

Takže by bylo zajímavý vědět, kde je příčina a následek. Jestli pokud jsem se v dětství děsila koncentráku, takže když se teď dostanu do nějaké situace, která odpovídá té mé představě, tak začnu panikařit - anebo ejsli člověk má fakt zkušenost z minulýho života - že třeba se fakt někde udusil - v plynové komoře, v dole, atd - takže tyto situace ho nejvíc děsí ze všech životních situací.

No, asi to nezjistíme :)

OKENA: No však podle všelijakých magckých nauk se člověk fakt nemá v noci koukat do zrcadla - protože by tam mohl vidět přízraky, popř. sám sebe tak, jak se nezná a jak by se sám sebe mohl vyděsit :)

Tak me nestrasily pohadky ale realita. Kdyz jsem byla mala, tak se v centru mesta stavel velky obchodni dum. A jeden z mych "oblibenych" snu byl o tom, ze jsem spadla do betonu a oni me zazdili do zdi a ja jsem tam potom byla zazdena hodne dlouho a jeste jsem poslouchala lidi, co tam bydleli....