ABOUT:
PINDŽIN je souhrnný název pro dorozumívací jazyky, jejichž slovní zásoba i gramatika je založena na alespoň dvou (někdy ovšem i více) jazycích, vznikají především při kontaktu etnik obchodujících spolu nebo při kontaktu s kolonizátory. Takovéto jazyky mají tedy mj. charakter mezinárodního pomocného jazyka. Pidžinizované jazyky mají zjednodušenou a rozvolněnou gramatiku. Pidžinizované jazyky nemohou být nikdy mateřštinou, mohou se ovšem v mateřštinu vyvinout kreolizací. Například koncem 18.stol se osvobození otroci mluvící různými jazyky sešli ve Freetownu a dorozumívali se pidžinizovanou angličtinou. Příští generace pro ni však vytvořila plnohodnotnou gramatiku a slovní zásobu (proces kreolizace) a vznikl nový jazyk krío. Podobným procesem pidžinizace a následné kreolizace vznikly pravděpodobně románské jazyky z latiny. Pidžinizované jazyky existují po určitou dobu, pominou-li determinující aspekty pidžin mizí. Někteří lingvisté (např. H. Ekkehard Wolf) odmítají považovat pidžiny za nedokonalé jazyky, ale dokazují, že mnohé pidžiny používají podobných jazykových nástrojů a jejich "nedokonalost" odpovídá jejich funkci.
Příklady pidžinů
* Pidžin: původně výraz pro angličtinu používanou k dorozumívání s kolonizátory na Nové Guineji. Výraz pidgin pocházel pravděpodobně ze zkomoleného business. Později se výraz Pidgen English začal používat všeobecně pro zjednodušené formy dorozumívací angličtiny v Africe nebo Asii.
* Lingua franca: italština smíšená s ostatními románskými jazyky a řečtinou a arabštinou, používala se v oblastech okolo Středozemního moře od středověku až do 19.stol. Výraz "franca" pocházel z toho, že Arabové označovali ve středověku všechny Evropany jako Franky. Dnes je termín lingua franca používán pro jazyk, který si mluvčí různých jazyků zvolí ve své oblasti jako hlavní jazyk dorozumívací (jde tedy o plnohodnotný jazyk), například španělština mezi Indiány Jižní Ameriky nebo svahilština na východoafrickém pobřeží či hauština v Nigérii a Nigeru.
* Lingua géral: směs černošských jazyků a portugalštiny, užívá se v Brazílii
* Petit-negre: pidžinizovaná francouzština v západní Africe
* Barikanci: pidžinizovaná hauština
* Asmara: pidžinizovaná italština v Eritrei
***
KREOLŠTINA
V jazykovědě pojem kreolizace (španělsky criollo) označuje změnu jazyka v důsledku vlivu jiných jazyků, přičemž tímto vlivem se rozumí vliv mateřského jazyka jednoho z rodičů. Kreolizované jazyky vznikaly především v místech mimo Evropu, kde se usazovali evropští osadníci a stýkali se s původním obyvatelstvem (ale nejen tam). Vznikly tak kreolizované formy celé řady evropských jazyků, které jsou oproti původní podobě jen částečně pozměněny a zůstávají jim dobře srozumitelné. Často dochází k mylné představě, že jednotlivé formy kreolštiny jsou si podobné navzájem. Ve skutečnosti jsou si například kreolizovaná francouzština a kreolizovaná malajština zcela nesrozumitelné a např. verze kreolizované francouzštiny jsou mezi sebou často méně podobné než se samotnou spisovnou francouzštinou. Např. věta všichni potřebujeme společně pracovat pro budování naší budoucnosti se píše francouzsky nous tous avons besoin de travailler ensemble à créer notre avenir a seychelsky nou tou bezwen travay ansamn pou kree nou lavenir, přičemž výslovnost je velice podobná (kreolizované jazyky obvykle používají více fonetický přepis). Uživatelé kreolštiny jsou obvykle mulati, řidčeji mestici, ale ve španělsky hovořících zemích nebo mezi Afrikánci převládají i uživatelé světlé pleti. Navíc v Latinské Americe pojem kreol často neoznačuje osobu používající kreolštinu, ale potomka evrpských přistěhovalců bez bližšího jazykového určení, což vede k častému zaměňování. Kreolizací a kreloštinou se zabývá obor lingvistiky zvaný kreolistika.
Evropa zažila naposledy významný případ kreolizace v období po pádu starověkého Říma, kdy kreolizací latiny vznikají kreolizované jazyky, které se později vyvíjejí například ve španělštinu, italštinu a francouzštinu.
Dle docenta Univerzizy Karlovy Petra Zimy je předfází kreolizace pidžinizace. Pidžinizací původního jazyka vzniká dorozumívací jazyk, který nemá vyvinutou úplnou gramatiku. Pigin nemůže být mateřštinou, může se ovšem vyvinout v mateřštinu následující generace mluvčích a v tom případě dochází k jeho úplné gramatizaci a právě tato fáze je považována za kreolizaci.
Přehled kreolizovaných jazyků
* na základě francouzštiny: karibská francouzština (guayanština ve Francouzské Guyaně, guadeloupština na Guadeloupe, dominikština na Dominice, louisianština v Louisianě, martiničtina na Martiniku, svato-lucijština na Svaté Lucii a haitština na Haiti) a bourbonská francouzština (réunionština na Réunionu, mauricijština na Mauritius, seychelština na Seychelách), souhrně se označují pojmem patois, ke v zniku kreolizované francouzštiny dochází v současné době na Nové Kaledonii
* na základě angličtiny: bichelamar na Vanuatu, jamajština na Jamajce, havajština angličtina na Havaji, gullah v Georgii, pitcairnská angličtina, garifunština v Belize, tok-pisin na Papui-Nové Guinei a řada dalších
* na základě španělštiny: papiamento na Nizozemských Antilách (někdy ovšem řazené i mezi kreolizovanou portugalštinu), chamorrština na Guamu a Severních Mariánách nebo některé jazyky vzniklé smíšením s indiánskými (palenquero, chavacano)
* na základě portugalštiny: kapverdština na Kapverdách a papiamento Nizozemských Antilách
* na základě malajštiny: peranakanština, ambonština, bandština, betawi, babang, kupangština, manado a jiné v Indonésii, Malajsii a na Cejlonu
* na základě němčiny: unserdeutch (rabaulština) na Papui-Nové Guinei
* na bázi holandštiny: surinamština neboli ndjuka v Surinamu (tedy v byvalé Nizozemské Guyaně) a afrikánština v Jihoafrické republice a v jejím okolí (částečně ovlivněná i fancouzštinou) a kreolizované formy afrikánštiny, zejména oorlanština v Namibii
LITERATURE:
* ČERNÝ, Jiří. Dějiny lingvistiky. Praha : Votobia, 1996. ISBN 80-85885-96-4. S. 397-398.
* HEINE, Bernd. African Languages. Cambridge : Cambridge University Press, 2000. ISBN 0 521 66178 5. Kapitola H.Eckhard Wolff: Language and Society, s. 322-330.
* ZIMA, Petr. Světem jazyků. Praha : Albatros, 1989. S. 41-42 a 99-101.
* KOVÁŘ, M. Vybrané problémy z regionální geografie (část Frankofonie). Ostrava : Ostravská univerzita, 2006. 60 s. ISBN 978-80-7368-354-2