Kdo z nás nikdy nejel vlakem? Troufnu si klidně říct, že nikdo, protože vlak je jedním z nejjednodušších způsobů, jak se dostat z bodu A do bodu B, aniž byste se museli zabývat dopravními značkami, ustavičným sledováním vozovky, počtem promile v krvi a podobnými hloupostmi.
Železnice ovlivnila dějiny a celým devatenáctým i dvacátým stoletím se táhne její vliv jako dvě úzké kolejnice. Přivážela suroviny, kulturu, civilizaci, a to dokonce i tam, kde o to moc nestáli. Ovlivnila celé generace spisovatelů, básníků, výtvarníků, architektů i běžných lidí. V jistých dobách doufalo každé anglické město, že do něho povedou koleje přivážející pokrok. Kdo z nás někdy nesnil o tom, že naskočí na nákladní vlak jen s batohem a už se nikdy nevrátí, když ten Kerouac tak pěkně popsal ty davy vandráků na nákladních vlacích? Čím to, že se vlaky, koleje a nádraží dostaly do tolika písní a básní? A nešlo vždy jen o kotlíkáře, kteří stírali rosu na kolejích! Vlaky miloval i náš první prezident TGM a často se na ně chodíval dívat. Železnice zkrátka má svou zvláštní poetiku a každý trochu citlivější člověk to dobře ví.
Proto na okamžik zapomeňte na věčná zpoždění, potrhané sedačky, horskou dráhu připomínající pantograf a jiné nepříjemné věci a představte si sami sebe na prázdném nádraží někde na malém městě. Vítr se ani nehne, jen z nebe pomalu padá sníh do světla nádražních lamp. Nikde není živé duše a vše obklopuje hrobové ticho. Pár lamp ozařuje měkkým žlutým světlem prázdné nástupiště, které pozvolna mizí pod přibývajícím sněhem, na obzoru se zlověstně černají obrysy vyřazených nákladních vagonů a kdesi v dálce se ztrácejí dvě lesklé kolejnice, jež vedou snad až na konec světa. V tom se bez jakéhokoli varování prořítí kolem s ďábelským rachotem dlouhý nákladní vlak a zase zmizí ve zvířeném sněhu. Jediným důkazem toho, že vůbec kdy byl, jsou zběsile poletující sněhové vločky kolem trati, jinak nic. Prostě jen prázdné nádraží, sníh, tma, nekonečné koleje a dlouhý tajemný vlak jedoucí odnikud nikam...
Odkazy:
Stránka jednoho dráhaře
Vlaky.net
Nějaké ty povídky, povídání, básničky a spol...
Povídka od táty ID TAMARIX
JAK SE KUPUJE LOKOMOTIVA
Ty hele, já našel pětikorunu, no takovej bůr to je jmění... Ty parťáku, co si za něj koupíme? No von takovej bůr zasejc není nic moc.. No kdyby se sehnala taková vojetá lokomotiva.. Vono by to bylo vlastně fajn mít lokomotivu... Ty Frede, kup mi lokomotivu. Jé zahoukej, hele vona má i kolečka a voni se točej. A koukni, ten srandovní komín... A může vozit lidi, má i vagony. Ty parťáku, kup mi tuhle lokomotivu.. Najdeme si nějakou vopuštěnou trať a budeme si jezdit jako páni.. A já budu krást uhlí a dříví, aby bylo furt dost páry.. Ty parťáku, že ji koupíš.
Za nějakou chvíli opouštěli dva otrhaní vandráci hračkářskej krám... Byl plnej smějících se lidí. Ale oni byli vážní, vždyť kupovat lokomotivu, to není žádná sranda..
-MUNY-
Josef Kainar
Odjezd
Nejsem šťasten Nejsem zoufalý
Bylo to jiné než lze předvídat
Nosiči kufrů Kteří volali
Poslední vagón Bral jej líný spád
Lenivý strašný spád mé slavné řeky Jihu
Necítím nic A cítím nic jak tíhu
Železných kotoučů výhybek na trati
Po které odplouvá
Co mělo zůstati
Nejsem klidný Jen mé vědomí
Chvěje se horkem Z nástupiště střech
Nejhorší láska Která nezlomí
Jenom tu je A jenom čítá dech
Lenivý volný dech těch úst která tu zbyla
Co ještě dál A bílá černá bílá
Vývěsky nádraží ukazující kam
Odcházím z nádraží
A nejdu Zanikám
Jak je to dávno už!
Dávno jak bahno dna
Co od té doby pak
Ach je jen náhoda
Bledej gentleman
Josef Kainar
Blues noční čekárny
Prosím vás pane kdy ten vlak jezdí
já totiž nesmím tváří stát ke zdi
Nemohu nesmím pane chápete
Jsou různý divný věci na světě
Promiňte pane něco jste říkal
mám starý voči žárovka bliká
tady i venku všude samá noc
žárovka bliká pane vo pomoc
Telegraf jako tehdá klepe
potom ji vedli do vozu
Šla jako dítě ale slepé
v kouři a snách a lomozu
Telefon jako tehdá zvoní
potom ji vedli do vozu
Desátej rok si chodím pro ni
to jsou ty smutný věci na světě
Děkuju pane nepřijel nikdo
já jsem to taky nečekal
Vy jste moc hodnej vy to chápete
ale jsou divný věci na světě
Něco vám povím co nikdo neví
něco vám pane prozradím
Něco vám povím docela tiše
Vona mi píše pane vona mi píše
Bledej gentleman
Karel Kryl
31.kolej
Pod klenbou nádraží veselí lidé se smějí,
hodina sudá či lichá, zní hovor a křik,
třicet je kolejí, které se navracejí,
třicátá prvá je tichá jak tajený vzlyk.
Možná někdo to ví, kam ty koleje vedou
a proč nastoupil smutek do vagonu,
za most betonový zelené vlaky jedou,
zbyly obaly z kytek na peronu.
Pod klenbou nádraží Babylon řečí a zvuků,
z ostatních kolejí veselé vlaky jedou,
na této poslední obava roztřese ruku
v ponuré naději, že snad už nepřijedou.
Prsten granátový barvu svou změní v šedou,
ústa šeptají ještě a zasvítí blesk,
každý dnes už to ví, kam ty vagony jedou
a proč s kapkami deště padá i stesk.