The Space Shuttle and the Horse's Rear End

Say friend, did you know that the US Standard railroad gauge (distance between the rails) is 4 feet, 8 1/2 inches.

That's an exceedingly odd number. Why was that gauge used?

Because that's the way they built them in England, and the US railroads were built by English expatriates.

I see, but why did the English build them like that?

Because the first railway lines were built by the same people who built the pre-railroad tramways, and that's the gauge they used.

Well, why did they use that gauge in England?

Because the people who built the tramways used the same jigs and tools that they used for building wagons, which used that wheel spacing.

Okay! Why did their wagons use that odd wheel spacing?

Because, if they tried to use any other spacing the wagon wheels would break on some of the old, long distance roads. Because that's the spacing of the old wheel ruts.

So who built these old rutted roads?

The first long distance roads in Europe were built by Imperial Rome for the benefit of their legions. The Roman roads have been used ever since.

And the ruts?

The original ruts, which everyone else had to match for fear of destroying their wagons, were first made by the wheels of Roman war chariots. Since the chariots were made for or by Imperial Rome they were all alike in the matter of wheel spacing.

Thus, we have the answer to the original question. The United States standard railroad gauge of 4 feet, 8 1/2 inches derives from the original specification for an Imperial Roman army war chariot.

And the motto of the story is Specifications and bureaucracies live forever.

So, the next time you are handed a specification and wonder what horse's ass came up with it, you may be exactly right. Because the Imperial Roman chariots were made to be just wide enough to accommodate the back-ends of two war-horses.

So, just what does this have to do with the exploration of space?

Well, there's an interesting extension of the story about railroad gauge and horses' behinds. When we see a Space Shuttle sitting on the launch pad, there are two big booster rockets attached to the sides of the main fuel tank. These are the solid rocket boosters, or SRBs. The SRBs are made by Thiokol at a factory in Utah. The engineers who designed the SRBs might have preferred to make them a bit fatter, but the SRBs had to be shipped by train from the factory to the launch site.

The railroad from the factory runs through a tunnel in the mountains. The SRBs had to fit through that tunnel. The tunnel is slightly wider than a railroad track, and the railroad track is about as wide as two horses' behinds.

So a major design feature of what is arguably the world's most advanced transportation system was originally determined by the width of a horse's ass.

Dr. Sierpinski stepped back from the operating table to admire his handy-work. The stitching was complete, a meticulous and expertly done job.
The electrodes were in place, and only administering the life giving elixir remained. Soon his work would be done, soon the world would see!

"Igor!" he yelled, "Raise the table into position so we may begin the final stage!" His trusty yet somewhat dimwitted hunchback assistant
complied, and slowly turned the crank that moved the operating table into a vertical position.

The creature would stand seven feet tall and was stronger than an ox. His heart and lungs twice that of a normal man's allowing him to carry his
massive size as if he were a sprinter. Lifting a cart above his head would be no difficult feat, and his advanced nervous system made him
impervious to the jabs and barbs only his future profession could dish out.

His physical prowess was outmatched only by his mental faculties. Dr. Sierpinski had spent years designing and building the biomechanic wonder
(some would call monstrosity) that sat inside the creature's over sized skull. In it he had placed the knowledge and experience of all the worlds
greats - Igor had been most helpful at gathering the necessary remains, scouring the globe and riding coach to boot. Burns, Marx, Pryor - almost
every comedian who'd ever gotten a laugh was represented in the devilish clockwork of the creatures mind. Here truly would be someone that would
show the world. Dr. Abraham "Giggles" Sierpinski would be laughed at no more...yes, truly, his creature...would be laughed _with_!

The table clicked into place with a final clash. Far above the castle's dungeon laboratory thunder cracked from the approaching storm. "Now Igor,
Now! Quickly, throw the switch!" Igor shuffled to the table and pulled the lever. A bright flash erupted as lighting struck the castle's tower
and traveled through a series of wires to the creatures base.

"Yes....Yes...YES! LIVE MY CREATURE! LIVE! LIVE AND MAKE THEM LAUGH!!!!"

The lighting subsided, and the laboratory was suddenly quiet. The doctor held his breath. Quietly, almost a murmur escaped from the creatures
lips.

"...bsod..."

"He speaks Igor, he speaks! Quickly! Release the straps! My creature, tell me, what are you trying to say?"

"...mmmmrrchhc.......bsod....mrrrrrghhh.......mmmm rrrrg....Microsoft.....Mrrrrgh...Microsoft has announced that it is partnering with a Japanese
automaker to incorporate Windows Vista Auto Edition with all of their car systems."

"What?"

"mrrrgh...mrrrrrrgh....In other news, family of 4 dies as their Japanese car careens off of a cliff after experiencing a BSOD in their Microsoft
Windows Vista Auto Edition software."

Igor helpfully chimed in with a boom-tsk from his laboratory drum set.

"WHAT! What was that? That...that...that wasn't even funny! How...how could this be? My creature, the reanimated flesh of dead humor itself...its
not even funny!" He sank to the ground in despair. "How...how could I have been so wrong! Where did I fail? Where did I fail?"

The creature lifted its massive head, "I for one welcome...mrrrrgh...I for one welcome our failed humor overlord....ggggggahhahghg"

Dr. Sierpinksi ran from the laboratory, from his monster, clawing his eyes and hair, and wailing into the depths of the night.

While the engineer developed his thesis, the director leaned over to
his assistant and whispered, "Did you ever hear of why the sea is salt?"
"Why the sea is salt?" whispered back the assistant. "What do you
mean?"
The director continued: "When I was a little kid, I heard the story of
`Why the sea is salt' many times, but I never thought it important until just
a moment ago. It's something like this: Formerly the sea was fresh water and
salt was rare and expensive. A miller received from a wizard a wonderful
machine that just ground salt out of itself all day long. At first the miller
thought himself the most fortunate man in the world, but soon all the villages
had salt to last them for centuries and still the machine kept on grinding
more salt. The miller had to move out of his house, he had to move off his
acres. At last he determined that he would sink the machine in the sea and
be rid of it. But the mill ground so fast that boat and miller and machine
were sunk together, and down below, the mill still went on grinding and that's
why the sea is salt."
"I don't get you," said the assistant.
-- Guy Endore, "Men of Iron"

Early to rise and early to bed makes a male healthy and wealthy and dead.
-- James Thurber

If the radiance of a thousand suns were to burst at once into the sky, that
would be like the splendor of the Mighty One... I am become Death, the
Shatterer of Worlds.
-- J. Robert Oppenheimer, quoting The Bhagavad Gita

There was a devout nun in the XVth century,
who decided to make a pilgrimage to Jerusalem.
But she belonged to an order that wore bags over their heads.
And the mother superior told the nun
that if she walked through the countryside with a bag on her head,
she would scare people.
But the nun insisted,
so the mother superior allowed to her to walk around and around the cloister,
every day
for three years
until she covered the equivalent distance to the Holy City.
At the end of her journey
the nun was so exhausted that she collapsed.
A doctor was called.
After examining her he announced that she was too weak to make the return trip.
The nun died shortly after.

Projekt National Missile Defense (NMD) je budován pro obranu USA před útokem
mezikontinentálních balistických raket (anglicky Intercontinental Ballistic
Missiles - ICBM). Tyto rakety představují pomyslný vrchol toho, co člověk
vyvinul v neustálé snaze o zničení sebe sama jako druhu. Dnešní ICBM dokáží po
svém odpálení z podzemního sila, pohyblivé rampy či ponorky obletět polovinu
zeměkoule a ve vesmírném vzduchoprázdnu vypustit svůj smrtelný náklad, který
může čítat i deset samostatně naváděných hlavic, z nichž každá může, v případě
použití jaderné náplně, zničit větší město.
-- Jan Vurbs, blog.respekt.cz

Spočítej si, jaké Boží dary jsi dostal, a nech svého souseda, ať v klidu spočítá své.
-- James Thurber

Ever try. Ever fail. No matter.
Try again. Fail again. Fail better.
-- Samuel Beckett

"You would do well not to imagine profundity," he said. "Anything that seems
of momentous occasion should be dwelt upon as though it were of slight note.
Conversely, trivialities must be attended to with the greatest of care.
Because death is momentous, give it no thought; because victory is important,
give it no thought; because the method of achievement and discovery is less
momentous than the effect, dwell always upon the method. You will strengthen
yourself in this way."
-- Jessica Salmonson, "The Swordswoman"


Romance is dead. It was acquired in a hostile takeover by Hallmark and Disney,
homogenized, and sold off piece by piece. -- Lisa Simpson

"There was a young lady from Niger¹
Who went for a ride on a tiger
They returned from the ride
With the lady inside
And a smile on the face of the tiger."


¹_{ev. 'Riga', ale Niger se mi libi vic;)}

Consider for instance some comfortable English professor defending Russian totalitarianism. He cannot say outright, "I believe in killing off your opponents when you can get good results by doing so." Probably, therefore, he will say something like this:

"While freely conceding that the Soviet regime exhibits certain features which the humanitarian may be inclined to deplore, we must, I think, agree that a certain curtailment of the right to political opposition is an unavoidable concomitant of transitional periods, and that the rigors which the Russian people have been called upon to undergo have been amply justified in the sphere of concrete achievement."

-- George Orwell, Politics and the English Language

Nejvíce ze všech se mi líbili dva hoši, kteří nesli na tyčích prázdný průhledný igelit bez jakéhokoli znaku. Opravdu, to mi připadalo jako naprosto nejvýstižnější politické heslo dneška. -- Klub #726

A witty saying proves nothing. -- Voltaire
Bullshit! Witty sayings are the very essence of wisdom, and I should know. -- Oscar Wilde

Alan Stanowski, masér a frontman kapely Igor, se svěřil CB s nevšedním zážitkem
s uruguayskou kuchyní: "Byla to malá řežba na pláži - normálně jsme s kámošema
točili takovej malej videoartík, když se z lesa u beachu vyvalila fakt mega
vlna ovesný kaše. Nejdřív jsem to moc nechytal, ale pak mi to celý vysvětlili.
Červený pandy v pralese kradou domorodcům voves. Snědí ho a pak se jdou jako
obvykle vyválet do horkýho bahna na úpatí sopky Xiloxualio. Jenže je tu mini
hák - oves působí na jejich nervosexuální centra v mozku, takže se samci pand
naparujou před roštěnkama vo dost dýl než normoš. Kombinace ovesný kaše a teplý
vody neudělá moc mega cool jejich střevům, takže jednoduše vybuchnou. Obvykle
je v jedný lázni >300 pand, což je dohro asi šestnáct tisíc litrů kaše. Jediný,
co jsem nechyt, byla namodralá barva kaše, ale byl jsem zaučenej, že to
způsobujou ty pandí velikánský roztomilý vočíčka - sklivec těhle sudoústejch
ptakořitnejch savců je laděnej do modra.

Moc, která degraduje samu sebe a začne se svými nepřáteli smlouvat, nakonec
nikdy nedostane od nepřítele milost.
-- Chateaubriand

Život je ze své vnitřní podstaty systémem na ukládání paměti.
-- L. Margulisová, Symbiotická planeta

Biomasa suchozemského života představuje stonásobek, snad i tisícinásobek
biomasy života v mořích. Většinu této masivní přítomnosti života na souši,
odhadem nějakých 84 procent, je třeba připsat na konto stromů.
-- L. Margulisová, Symbiotická planeta

... pozemský život byl v průběhu své tři miliardy let trvající historie
vystaven bezpočtku impaktů vesmírných těles, energeticky se rovnajících, nebo
dokonce převyšujících současný výbuch všech pěti tisíc v současnosti
skladovaných jaderných bomb. Život, zvláště bakteriální život, je přizpůsobivý.
Od samého začátku těžil i z katastrof a pustošení.
-- L. Margulisová, Symbiotická planeta

"Nejlepší je střelit se do úst. Pukne lebka a člověk nic neví. Smrt nastane
okamžitě," vysvětloval Hitler. Nás ženy při tom pomyšlení mrazilo. "Já chci být
hezká mrtvola," tvrdila Eva Braunová, "já si vezmu jed."
-- T. Jungeová, Do posledního okamžiku

Dostal jich od Himmlera deset, a když jsme po jídle odcházely, dal nám osobně
každé jednu se slovy: "Je mi líto, že vám na rozloučenou nemohu dát hezčí
dárek."
-- T. Jungeová, Do posledního okamžiku (o ampulích)

Laboratorní sešity Marie Curieové poskytují vážné varování o nebezpečích
radioaktivity. Více než šedesát let po její smrti jsou stále nebezpečné a z
důvodu radiační bezpečnosti jsou uloženy v krabicích vyložených olovem. Když
rovnala stránky, rovnala je prsty spálenými radioaktivním zářením a zamořenými
radioaktivními látkami. Ještě dnes, když se mezi stránky vloží fotografický
film a pak vyvolá, vidíme na něm přízračné radiové a poloniové otisky
autorčiných prstů.
-- M. Chown, Čarodějná pec

(všechno to) mne stejně jako všechny laiky přesvědčilo o tom, že Rudá armáda
představuje mimořádně velkou sílu. ... Německá armáda reprezentovala sílu
organizační a technickou; tato východní armáda působila spíše tak, jako by
nějaká biologická síla - lidská varianta mravenců nebo termitů - nabyla podoby
vojenského útvaru. Jako by válčili termiti, nevypočitatelně, s tajemnými
schopnostmi organické látky.
-- S. Márai, Země, země...!

S komunisty nelze spolupracovat, protože nejsou mezi nimi džentlmeni.
-- S. Márai, Země, země...!

Ale snobství, komplexy méněcennosti, osvětářská přemoudřelost a nábožná úcta
před Duchem, jež v každém Němci doutnají stejně jako vášeň pro "dril",
sebekázeň, "disciplínu" - až mnohem později, mezi Angličany, jsem se naučil, že
dobrovolně přijatá kázeň znamená jistou relativní svobodu!
-- S. Márai, Zpověď

Angličané ukázněně a s účastí ignorují úzkosti a bolestné pocity méněcennosti -
Londýn je vpravdě ideálním sanatoriem pro léčbu středoevropského
Minderwertigkeits-komplexu... Navštěvoval jsem Londýn, jako by to byl nějaký
vyšší ročník, respektive nějaký speciální seminář toho nejvyššího ročníku ve
škole zvané Evropa.
-- S. Márai, Zpověď

"Děkuju ti, že jsi ještě naposledy přišel," řekl mi tak mírně a tak noblesně,
že mi vhrkly slzy do očí. Otec znal to velké tajemství, tajemství zdvořilosti.
Občas si myslím, že je to nejvíc, co může člověk člověku předat.
-- S. Márai, Zpověď

Společenská třída, do které jsem se narodil, pomalu splývá s třídami, jež jsou
právě na vzestupu; úroveň její kultury za posledních dvacet let strašlivě
upadla, náročnost civilizovaného člověka je na ústupu. ... Z celé duši
opovrhuji průměrným vkusem, zábavami i nároky mnohohlavých zástupů svých
současníků; jejich morálka mě naplňuje nedůvěrou... Duchovní člověk je osamělý
solitér přinucený uchylovat se do katakomb, tak jako středověcí mniši se svým
tajemstvím písma před dobyvačnými vandaly. ... V této době musím žít a
pracovat, jak je to bude možné. ... A já chci do poslední chvíle, dokud ještě
udržím pero v ruce, svědčit o tom, že byla doba a bylo několik generací, jež
hlásaly triumf rozumu nad pudy a věřily v odbojnou sílu ducha, který dokáže
zbrzdit sebevražednou touhu stáda. Jako životní program to asi není mnoho, já
však nemohu jinak.
-- S. Márai, Zpověď

Člověk stárne pomalu: nejdřív zestárne jeho chuť do života a zájem o lidi, víš,
zvolna je všechno velice skutečné, poznáš smysl všeho, všechno se strašlivě a
nudně opakuje. I to je stáří. Když už víš, že sklenice není nic jiného než
sklenice. A chudák člověk není nic jiného než člověk a smrtelník, ať dělá, co
dělá. ... Jednoho dne se probudíš a mneš si oči: už ani nevíš, proč ses
probudil. Přesně znáš to, co ukazuje den: jaro nebo zimu, kulisy života,
počasí, denní řád života. Už nic překvapivého se nemůže přihodit: už tě
nepřekvapí ani nečekané, neobvyklé, strašlivé, protože všechny možnosti znáš,
se vším jsi počítal a nic už neočekáváš, ani špatného, ani dobrého. A toto je
stáří. ... Člověk pomalu svět pochopí a potom umře.
-- S. Márai, Svíce dohořívají

Moudrý vládce není dobrotivý
zachází s lidem jako se slaměným psem!
-- Lao-c', Tao te ťing

K tomu Wang Pi: "Kdyby varhany chtěl hrát samy od sebe, nebyly by hráči
k užitku."

Měkkost je vlastností dokonalé harmonie.
-- Lao-c', Tao te ťing

Třicet loukotí se sbíhá uprostřed kola,
ale teprve díra pro hřídel dá kolu smysl
Smíchej vodu s hlínou a vytvoř nádobu,
ale teprve to prázdné uprostřed jí dá užitek
Postav dům a prolom okna a dveře,
teprve otvory jej učiní obyvatelným
Proto užitek spočívá v tom, co tu je,
a smysl v tom, co tu není.
-- Lao-c', Tao te ťing

O těch největších vladařích
lid sotva ví, že je má,
ty menší uctívá jako své otce,
ještě menších se bojí
a na ty docela malé hledí s pohrdáním.
-- Lao-c', Tao te ťing

Svět se dá spravovat,
jen když se do něj příliš nevměšujeme
Jak to vím? Tím, že tomu tak je:
čím víc zákonů a omezení, tím chudší je lid
čím větším počtem ostrých nástrojů je lid tísněn,
v o to větším zmatku stát je
čím jsou lidé chytřejší a vzdělanější,
tím víc nesmyslů se objevuje
jak přibývá zákonů, tak přibývá lupičů.
-- Lao-c', Tao te ťing

Mám tři poklady, které strážím jako poklady
první je soucit
druhý je skromnost
a třetí je ten,
že si nemyslím, že jsem první pod sluncem
Díky soucitu mohu být odvážný
díky skromnosti mohu být velkorysý
a díky tomu, že si nemyslím,
že jsem první pod sluncem,
mohu vytrvat ve všem ostatním.
Ale, když někdo opustí soucit
a nechá si statečnost,
když někdo opustí skromnost
a nechá si velkorysost,
opustí poslední a zaujme první místo,
takový zemře!
-- Lao-c', Tao te ťing

http://www.slunceveskle.com/images/20060122201028_0601210012b.jpg

Někteří se specializujou na to, že chodí celý život nazí, říkají tomu: ... Být
oblečen prostorem...
-- V. Kahuda, Proudy

Lidé milují zvířata, protože už nejsou schopni milovat sami sebe. Ti, jejichž
duše je víc než nízká, si drží psy a nechají se jimi tyranizovat a nakonec
úplně zničit. ... Dav chce psy, protože mu v nejhlubším nitru ani nestojí za
námahu být sám se sebou, což vskutku vyžaduje duševní velikost, já nejsem dav,
celý život jsem byl proti němu, a o psy nestojím.
-- T. Bernhard, Beton

Chvějící se provázky masa - dnes jim říkáme vlasovci medinští (Dracunculus
medinensis) - byly možná těmi ohnivými hady, kteří podle bible trápili
Izreality v poušti. ... Nedali se vytáhnout z kůže jedním tahem, protože
hrozilo, že se přetrhnou, zbylá část v těle odumře a způsobí smrtelnou infekci.
Obvyklým postupem, jak se jich zbavit, bylo čekat několik dní, pomalu je
natáčet na klacík, otáčku za otáčkou, a držet je při životě, dokud nebudou
venku. Ten, kdo vymyslel tento postup, je už tisíce let zapomenut, ale jeho
vynález se pravděpodobně zachoval v symbolu medicíny známém jako caduceus: dvou
hadů obtáčejícíh se kolem hole.
-- C. Zimmer, Vládce parazit

Mozartovy, Vivaldiho a Beethovenovy katedrály jsou díla, s nimiž nelze
porovnávat žádná díla jiných civilizací. Bude-li se hovořit o Chartres, Kolíně
nad Rýnem, Parthenónu nebo Pise, vždycky bude možné připomenout také Hórjúdži,
Ágru, Peking a Angkor Vat; chvála Trůnu Ludovisiů, Ary Pacis nebo Jacopa della
Quercia půjde snadno opětovat zmínkou o buddhovi ze Sárnáthu, Maitréjovi z
Kórjúdži nebo basreliéfech z Borobuduru; budeme-li u vytržení nad Pompejemi,
Sixtinskou kaplí nebo Boticellim, bude vhodné uvést také Adžantu, dílo Ku
Kchaj-č'a nebo Seššúa. Hudba však ční osaměle - nádherný to květ naší
civilizace, jemuž není rovno. A je zcela na místě, že jde o květ neviditelný,
jehož vnímání je svěřeno tomu nejanalytičtějšímu lidskému smyslu, té
nejosamocenější a nejvznešenější lidské dovednosti.
-- F. Maraini, Skrytý Tibet

V tralfamadorštině znamená Stonehenge při pohledu shora toto: "Zasíláme náhradní součástku největší možnou rychlostí."

A bohužel i tím, že sport dal "bojechtivým mužům" jakousi quasi-humánní
náhražku bojovnosti, sice snad přispívá k nechuti válčit, ale žel také masově
odvádí od zájmu o veřejné věci vůbec, dává miliónům "fanoušků" líbivý
pseudoproblém, "kdo vyhraje příští neděli", ale tím je i vede k tomu, že
skutečné záležitosti lidské pospolitosti ponechávají hrstce manažerů, rutinérů,
kariéristů a psychopatů. Kult sportu učinil "normálním jevem", že dospělý muž
se jako desetiletý kluk neustále zabývá hrou a že se "do ničeho jinak neplete.
-- M. Machovec, Filozofie tváří v tvář zániku

Zralý člověk tedy podle Aristotela nikdy nehledá radost či štěstí (to je
typické pro lidský průměr a hlupáky), nýbrž cosi takového se u něho dostavuje
je nepřímo jako důsledek jeho tvořivosti, jeho cílevědomě orientované práce.
-- M. Machovec, Filozofie tváří v tvář zániku

Ještě do 19. století byl např. vzhled vesnice jakousi nejpřirozenější ukázkou
pečlivosti či lajdáctví jejích obyvatel a nikoho by ani nenapadlo, že by vinna
byla "obec" a jednotlivci přitom čistí jako lilie. Podobný nesmysl naopak se
dnes miliónům stal úplnou samozřejmostí.
-- M. Machovec, Filozofie tváří v tvář zániku

Prakticky všichni géniové dějin měli silný vztah k matce, naopak úplně
zanedbatelný k otci.
-- M. Machovec, Filozofie tváří v tvář zániku

A small number of characters in the set have no recorded uses, and have unknown readings and meanings. They are called yuureimoji, ghost characters. When the JIS set was being created, many documents were consulted to discover various place names, to make sure that a high percentage of Japanese place names would be represented in the set. During this process, some mistakes were made in the transmission of certain characters (i.e a crease in a paper being interpreted as a stroke, or a scribbled character being incorrectly read) resulting in about 20 characters that have no known instances of use.


You open one of the 997 boxes on floor #4 and find...
An untitled five-act play. It begins "El Signor. A pratfall before the castle. Fritz is at his post. Barney encroaches." The rest is mainly gibberish. The author is "Chimp151235325-KGK." Hundreds of other plays are in the crate.


Ignorance more frequently begets confidence than does knowledge. -- Charles Darwin

"Snow falling on Perl. White noise covering line noise. Hides all the bugs too." -- J. Putnam

[Eric] I feel bad when handshaking with PuTTY. It supports so many features. "I can tell you what sort of client I am, would you like to know?" "Nope." "Well, in that case, let me just tell you my screen dimensions." "No thanks." "Do you... uh... want to support environment variables? I got some variables." "... no." "Well, I guess it's echo off and raw mode, then."

by Anonymous Coward on 24/05/06 15:56 (#15396911)
> God, don't the Slashdot editors know anything?!

This is God,

No they don't.

nuapurista kuulu se polokan tahti jalakani pohjii kutkutti.
ievan äiti se tyttöösä vahti vaan kyllähän ieva sen jutkutti,
sillä ei meitä silloin kiellot haittaa kun myö tanssimme laiasta
laitaan.
salivili hipput tupput täppyt äppyt tipput hilijalleen.

ievan suu oli vehnäsellä ko immeiset onnee toevotti.
peä oli märkänä jokaisella ja viulu se vinku ja voevotti.
ei tätä poikoo märkyys haittaa sillon ko laskoo laiasta laitaan.
salivili hipput tupput täppyt äppyt tipput hilijalleen.

ievan äiti se kammarissa virsiä veisata huijjuutti,
kun tämä poika naapurissa ämmän tyttöä nuijjuutti.
eikä tätä poikoo ämmät haittaa sillon ko laskoo laiasta laitaan.
salivili hipput tupput täppyt äppyt tipput hilijalleen.

siellä oli lystiä soiton jäläkeen sain minä kerran sytkyyttee.
kottiin ko mäntii ni ämmä se riitelj ja ieva jo alako nyyhkyytteek.
minä sanon ievalle mitäpä se haittaa laskemma vielähi laiasta laitaa.
salivili hipput tupput täppyt äppyt tipput hilijalleen.

muorille sanon jotta tukkee suusi en ruppee sun terveyttäs takkoomaa.
terveenä peäset ku korjoot luusi ja määt siitä murjuus makkoomaa.
ei tätä poikoo hellyys haittaa ko akkoja huhkii laiasta laitaan.
salivili hipput tupput täppyt äppyt tipput hilijalleen.

sen minä sanon jotta purra pittää ei mua niin voan nielasta.
suat männä ite vaikka lännestä ittään vaan minä en luovu ievasta,
sillä ei tätä poikoo kainous haittaa sillon ko tanssii laiasta laitaan.
salivili hipput tupput täppyt äppyt tipput hilijalleen.

"O tomto se vypráví taková historka, že se při jedné slavnostní večeři vyzval host známého anglického matematika G. H. Hardyho, ať mu dokáže, že z rovnosti 2 + 2 = 5 plyne, že McTaggart je papež. Hardy odpověděl:

'Dobrá, nechť je tedy 2 + 2 = 5. To znamená, že 4 = 5. Z obou stran této rovnosti odečtěme 3, dostaneme, že 1 = 2, neboli 2 = 1. Takže, McTaggart a papež, to jsou dvě osoby, ale 2 je rovno 1, takže McTaggart a papež je jedna osoba.'"

Give a man a match, his hand will be warm for 0.37 second. Set a man on fire and he will be warm for the rest of his life.

Give a man a fish, he'll eat for a day. Try to teach a man to fish, and he'll bitch you're not giving him free fish.

If you steal from one author it's plagiarism; if you steal from
many it's research. -- Wilson Mizner

A person is just about as big as the things that make them angry.