No, zas to není tak hrozný, jekož přišla prasečí chřipka a u nás ve škole bylo různejch nemocnejch mrak, mám malý holky, moje imunita...,po lékách, zkrátka jsme poslední dobou dost nemocný, nyní jsem taky doma...

Mám amatérskej dozaz. Zobrazuje tahle diskuze běžně při hledáních lidem na internetu ve vyhledávačích? Nerada bych...

A co ta? Pracuješ?SIN:

DULINKA: Dost nakládačka. Máš muj respekt - ženský vydrží víc než mužský, to je známo. :) ;) Vim jak je náročný unýst to, že to nejde, že je ti zase zle, že do to padáš znova :(. Kromě jater mám další problémy a ty se nezlepšily ani po TX, naopak, dovedlo mě to k dalším operacím.

Nakonec se z toho, ale člověk zase zvedne, pokud teda dostane fyzicky šanci. I když jsem nikdy nepřišel na to, co je to za sílu, ktera tě donutí to nevzdat. I když se mě na to ptali a uvažoval jsem o tom, tak to nedokážu definovat - můžu se leda spokojit s obligátním pudem sebezáchovy.

S tou prací je to pěkný. Myslim, že to postavení se na nohy a pokračování přes všechny pdoblémy hodně souvisí s tím mít pro co žít, mít nějaký cíl, který ti dělá radost a naplňuje tě - ať už je to rodina nebo ta práce. Když nevidíš důvod proč tu být, tak je to špatně, když ten důvod máš je to z poloviny vyhrané.

Taky držím palce a přeju hodně zdraví. Teď před Vánoci toho musíš mít hodně v práci. :)

SIN:
Děkuju moc :-), ...moc fandím.
Nyní já.
Tedy vrozená vada ledvin, dieta..., dialýza..., v necelých 13 letech první transplantace, zpočátku nic moc, 4X rejekce (odhojování), domů jsem se dostala po 50 dnech, pak přes drobné kotrmelce ledvina držela..., pak škola, studium na VŠ, ještě na Vejšce jsem se vdala - chtěla jsem miminko..., bylo to těžký..., v 26 jsme se s manželem dočkali adopce (máme krásnou holčičku), pak jsem otěhotněla ještě tentýž rok jsem porodila holčičku (tak máme dvě:-), v té době ledvina šla dost špatně (chronické odhojování....), zázrak že se malá narodila. Když byl jedné rok a druhé dva, selhala ledvina úplně:-(. Nyní jsem po druhé transplantaci - ledvinu mi darovala maminka. Mám bezvadnou mamku, bezvadnéjo chlapa - postaral se o děti, když bylo zle. Nyní jsem necelé tři roky po druhé transplantaci..., je to zatím dobré. Na částečný úvazek jsem učitelka, podnikám (mám internetový obchod), ten jsem založila paradoxně, když mi bylo nejhůř - práce je nejlepší lék. Jsem máma na plný úvazek...
Proč píšu? Hledám někoho na pokec, když je smutno...

Je tu nějak smutno Dulinko :) Musíš přinést kůži na trh - aspoň trochu, aby bylo o čem pokecat. ;)

Před třemi lety TX jater po chronickém zánětu žlučových cest. 6 měsíců čekání v pořadníku. 12 hodin narkoza, 8 hodin na sále. 3tí den vstávat, za 14 dnů domu. 20 stehů na břiše. Od té doby s játrama žádný problémy. Vídám na ročních kontrolách lidi co jsou 10 let po a fungujou pořád dobře, ale vídám i lidi co si v čekárnách stěžujou . Po operaci jako novej - žádná únava, energie přebytek. Člověk získá zcela jinej pohled na svět, zvlášť když vás pak pořád zlobí jiný věci a u těch se části těla jen berou - nevyměňujou.

Znám kluka s TX ledviny 4 roky, pohodář, všechno funguje, podnikatel, rodina, čerstvě otec. :)

Pokud by se mne chtěl někdo na něco zeptat, jsem k dispozici. ;)

Co ty RFK: nemocnej, zdravej, po TX nebo jen zvědavej? :)

Vlastně nevím, kde začít..., jsem tu kratince, moc se na NYXU nevyznám, chtěla bych tu najít někoho na pokec, nějakou duši...

tak povídej vyprávěj.zajímá mě to? co máš všechno nový a jak dlouho to trvalo?jak se bojovalo o život?