LORD_WANG: asi tak

Nakonec taky přiznávám, že čím víc to poslouchám tím víc se mi to líbí. Mezi moje favority patří "Lost Not Forgotten", "Outcry" a "Breaking All Illusions".
GENERALLZ: Tento názor nesdílím, ale pokud ti to tak vyhovuje,tak je to fajn :-). Já spokojenej nejsem ani s bubeníkem ani se směrem, kterým se vydali.

IRAVEN: Ano. Ja povazuji za nejlepsi album Scenes from a Memory , prave kvuli pribehu a uzasne celistvemu a velkolepemu dilu, za nejlepsi skladbu Octavarium (tu jsem poustel babicce v aute a tvrdila, ze se ji to libilo ;). Nejnaslaplejsi (nejtvrdsi) pisen je podle me chuti Panic Attack.

Ale vsechny alba pocinaje SfaM dale (SDoIT, ToT, O a BCaSL) s vyjimkou SCh jsou naprosto super. Ze Systematic Chaos se mi libi jen nektere.

Koncepcnost DT je bonus, ktery cloveka v nadseni nad hudbou nadnesl jeste o kousek vys. Napojeni alb, Twelve-step Suite, kterou bohuzel nazivo nikdy neuslysim, ruzne typy konceptu alb SfaM, SDoIT a O... skoda mluvit, kdyz ted posloucham DToE a chytam se kazde malickosti, abych byl nadseny aspon trochu....

Souhlasím s vámi, pánové. Kde jsou časy 6 Degrees, kdy to album drželo pěkně pohromadě a za cenu určité "monotematičnosti" se člověk mohl zaposlouchat do příběhu. U toho nového si ještě musím pořádně projet texty, zatím si ještě nepamatuji ani všechny skladby (podle názvu). Jinak zatím se mi kromě 6 Degrees nejvíc líbí Count of Tuscany. To vydržel poslouchat dokonce i můj táta a to je co říct :).

ENDRUE: v poradku, ja ti to rozhodne neberu, jenom me to proste neprijde, coz ale nic neznamena ;)

LORD_WANG: nevim, proste mi to tak prijde a cejtim to tak

ENDRUE: ze by vic fungovali jako kapela se mi prave nezda, jinak ano

LORD_WANG: Maximálně s tebou souhlasím!

- Mangini je fakt chabá náhražka a já osobně bych tam radši uvítal Minnemana
- na LaBrieho jsem si zvyknu a už ho několik let ignoruju, takže ten mi do kritiky nespadá
-riffy jsou fajn, bohužel jen samy o sobě, když poslouchám starší alba tak tam riffy krásně souzní s hudbou, u DTOE mi to "souznění" velmi chybí
- máš pravdu, že to je spíš krok vedle než kupředu, ačkoliv ta úporná snaha inovovat a kombinovat z toho sálá
- přijde mi to jako nedreamtheaterovské album, splácanec samostatných melodii s rytmickým doprovodem (a že by Myungovi nechali prostor to jim taky nejde), možná, že Portnoy, díky tomu, že měl všechno pod palcem to dokázal slepit tak, aby to k něčemu bylo.

TRISTIS: zklamani. muj vlastni soukromy nazor, ktery nikomu necpu:

- mangini je super, ale jeho drumming neni ani tak pestrej, napaditej a vyraznej jako portnoyuv, ani nema tak dobry zvuk
- prijde mi, ze pri kompozicich dali prednost riffum, napadum a vychytavkam pred citem a celkem. mnozi jim to vycitaji uz dlouho, moji osobni hranici unosnosti to prekrocilo az u DTOE (Dramatic turn of events - toto nove album)
- specialni elektro- a dalsi efekty si imho opravdu mohli odpustit
- zabte uz nekdo toho LaBrieho! ;) Vazne: LaBrie je imho dost chabej zpevak bez ruznych zpevovych vyrazu, me neprijemnou barvou hlasu, bez emoci a s mizernou intonaci pri live koncertech (a to nemluvim o jeho vizualnim projevu, uaaa). nebejt DT instrumentalne a muzikalne tak dokonali, nemohl bych je kvuli LaBriemu poslouchat vubec.
- celkove mi album DTOE prijde oproti prerdchozim slabe, nekonzistentni, moc popove a moc novatorske, tedy snazici se o krok kupredu, ale imho spatnym smerem. a jak jsem jiz psal, postrada silne kompozicni celky v neklasickych aranzich, jak bylo u DT vzdy zvykem.
- nevim, jak moc zasadni tento faktor ve skutecnosti pri tvorbe materialu byl, ale imho celemu DT citelne chybi Portnoyovy "koule"