Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
Marmelády, džemy a jiné zavařování
MAR_TINA
Výroba marmelád, dženů, rosolů a klevel. Zavařování - ovoce, zelenina, houby. Zásoby dobré na chuť i hezké na pohled.
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
BONEMINA --- 10:17:15 19.5.2020
TABBY: Jo, že to byly recepty nákladné, o tom svědčí i to, že je vůbec někdo zapisoval, s prostýma kašema pro chudinu by neplýtvali pergamenem :) Hřebíček na hrsti je v těch zapsaných receptech běžná věc.
Zrovna tuhle andaluskou kuchařku mám v PDFku, jestli si někdo chce počíst nebo i něco uvařit, ozvěte se do pošty a pošlu, ať tím nespamíme tady.
BONEMINA --- 10:11:28 19.5.2020
Mám trochu úchylku na španělské 13. století a přilehlé doby, proto sbírám a zkouším recepty z té doby, mám jich několik stovek, jak z arabských zdrojů, tak katalánských. Překlady jsou ale jen v angličtině a protože na Nyxu obvykle lidi angličtinu plynule zvládají, přišlo mi zbytečné přepisovat recept do češtiny.
Těch nečekaných přísad je tam víc, třeba v době, kdy u nás úřadoval Cyril s Metodějem, vyráběli na jihu zapečené banány. A recept na plněnou chobotnici a postní náhražku sýra z humrů jsem už házela vedle do Babicária :)
TABBY --- 10:11:24 19.5.2020
???: Mně na tom právě přijdou citrony to nejmíň nepravděpodobné :-)

Ve střední Evropě (i na britských ostrovech) bylo ve ještě ve středověku koření vzácné (objevitelské plavby, co byly vlastně snahy objevit další zdroje koření), takže mi "handful of cloves" přijde dost podezřelý.

Wiki píše Hřebíček se prokazatelně dostal do Středomoří už před naším letopočtem. Během středověku dováželi hřebíček do Evropy především arabští obchodníci. V 16. století už byl v Evropě všeobecně známý a byl cenným obchodním artiklem. Na druhou stranu ta Andalusie se k hřebíčku zřejmě dostala snáz než my tady.

Další zvláštní mi přijde ten cukr, protože ten je relativně novým vynálezem, zvlášť u nás, kam dopravit třtinu nebylo vůbec snadné (a už vůbec ne levné). Sladilo se tudíž (když už) medem. Opět Wiki Z Indie pocházejí i první zmínky o vaření sladké šťávy z cukrové třtiny v 5. století, odkud se v 7. století tato technika přenesla do Číny. Zahuštěná šťáva se nalévala do kuželovitých dřevěných nebo hliněných nádob, kde krystalizovala; tak vznikly homole cukru. Do Říma se saccharum dováželo už v pozdní antice jako lahůdka a luxusní zboží. Po pádu Říma tento obchod zanikl a cukr přivezli až účastníci křížových výprav kolem roku 1100 a Benátčané začali třtinu pěstovat v Libanonu. Od 16. století se cukrová třtina pěstovala v koloniích, zejména na Kubě a v celé Karibské oblasti, cukr však zůstával luxusním zbožím a prostí lidé dál sladili medem..

Určitě to nebyla běžná věc, tenhle sirup. Spíš luxusní lék pro velmi bohaté.
??? --- 9:50:55 19.5.2020
ADD: ano, až poté, co se Tabby zeptala....
ADD --- 9:47:54 19.5.2020
???: Nicmene to bylo v prispevku hned nad tim puvodnim.
??? --- 8:48:19 19.5.2020
ADD: v původním příspěvku nic o Andalusii nebylo a "maurský sirup" na lahvi přečtu po instrukcích až teď.

Mátové sladkosti jsou takové spíá typické pro ty Brity, aspoň posledních pár desítek-nízkých stovek let.
ADD --- 8:20:12 19.5.2020
???: Kde jsi nasla Brity, kdyz je tam napsano, ze je to maursky sirup a recept byl zapsan v Andalusii?
??? --- 6:04:08 19.5.2020
BONEMINA: : já bych tipla, že pokud by to bylo britský, tak že Britové (stejně jako většina tehdejší Evropy) ve 13.století ještě neznali citrony?
BONEMINA --- 23:24:02 18.5.2020
TABBY: Z andaluské kuchařky Kitab al tabikh fi-l-Maghrib wa-l-Andalus fi `asr al-Muwahhidin, li-mu'allif majhul - Kniha o vaření v Maghrebu a al-Andalus za vlády Almohadů. Kvůli čemu se ti to nezdá?
TABBY --- 22:16:33 18.5.2020
BONEMINA: Odkud to máš? To 13. století se mi silně nezdá...