Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
Marko Klaun - úryvky a útržky
KID_MCHUTT
Klub věnovaný fenoménu Marka Klauna, osoby, která může za všechno. Budu sem házet věci které řekl, popisovat jeho činy a vychvalovat ho tak vysoko, jak se na někoho takového patří. Co se týče mého seznámení s ním - poprvé jsme se setkali někdy v lednu 2004 a On mě zaujal svým vyprávěním, prvním příběhem, který jsem o něm napsal. Vše, co tu čtete je pravda a nic než pravda - a to i přes to, že Chotěboř je vzdálená a podoba pouze náhodná.


Něco trošku jiného
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
??? --- 10:18:20 11.8.2011
"Okena není dobrý pití, fakt ne, ale aspoň má příjemnou barvu. Jako letní nebe," podíval se nahoru, utřel si nos do rukávu a znovu upil. "No dobře, má lepší barvu. A možná i chutná líp."
Nehádal jsem se. Okapem, u kterýho stojíme, zurčí potůček šedivých městských splašek a i přes to, že je pátek večer, ulice jsou prázdný.
??? --- 1:00:46 14.7.2011
"Jsi svině, jsi kurva, jsi...," řval nepříčetně. Měl pravdu. "Ty hajzle, jeden," zlomil se. Bylo to přesně tak, jak si myslel. Nic se nezměnilo.
??? --- 1:01:49 23.6.2011
Když jsem přišel, stál a opíral se o zvonek ramenem. Nevím, jak dlouho tam stál, ale byl neoholený a smrděl potem a žluklou močí a levným vínem z večerky naproti. U nohou se mu kupila hromádka vajglů, některé roztrhané a použité znovu jako plnivo neumělých kornoutů smotaných z loňských novin.
Nepozval jsem ho dál, ale stejně vstoupil, zamířil rovnou do kuchyně a postavil si na kafe.
"Dlouho ti trvalo si vzpomenout," zašeptal vyčítavě.
Mlčel jsem. Ne proto, že měl pravdu, ale nechci s ním mluvit.
"Víš, jak jsem tě našel? To Ten Druhý a jeho Svědomí." Ušklíbl se. "Na džbánkem plným růží."
Zapálili jsem si a prohlížel si ho. Za tu dobu, co byl pryč, zpustnul, ale jinak se v nejmenším nezměnil. Jako by celé roky seděl na lavičce v parku, pozoroval holky a hlavou mu táhly všechny ty mraky, ve kterých se ztrácel ještě když jsem s ním táhnul od putyky k putyce a řval v temných zákoutích starého města. Něco mi říká, že je to tu zas.
??? --- 0:23:27 10.12.2009
Zbláznil se. Dočista zcvokovatěl. Lidi kolem něj jsou divní, nechápou, ale, mám pocit, že on ano, jenom si nechce některé věci připustit. Stárne. Jako by se rozpouštěl v tom, co se kolem děje, jako by zešednul.
Je mi ho líto. Trochu a možná. Už ho nehledám a nehledá ani on mne, změnil se. Zlomil nade mnou hůl a vytratil se.
Bude mi bez něj smutno, musím to potlačit.
??? --- 10:48:59 21.9.2009
Ta putyka včera, to nebyl dobrej nápad. Celou cestu do kanceláře jsem měl pocit, že mě sleduje, že se schovává někde mezi lidmi v metru. Otáčel jsem se, nervózní a naštvanej sám na sebe. Nakonec jsem ho potkal.
Sedí na mojí židli v kanclu, tupě zírá do papírů na mém stole, poškubává rameny a šklebí se.
??? --- 16:22:39 20.9.2009
Zase jsme se potkali. V zavšivený putyce, u baru, po kterým sklenice už neklouzalo, mastnota je svazovala a přes špinavý mouchy nebylo pomalu slyšet, co si povídají lidi na vedlejších stoličkách. Venku byla zima, lezavá hnusna potvora, co se zažere pod kabát. Seděl na barový stoličce, před sebou poloprázdnou flašku nejlevnějšího chlastu, v ruce startku, kterou vysomroval od barmana.
"Ahoj Marko."
"Zmiz."
"Dlouho jsme se neviděli."
"Zmiz," otočil se na mě. Nevím, jak dlouho se neholil, nevím, jak dlouho se nemyl, ale nechci to vědět. Vodnatý oči podmalovaný černejma kruhama, rozbitej ret, není na něj hezkej pohled. Sedl jsem si k němu a nalil si toho hnusu, kterej pije. Přestal si mě všímat, otočil se. Kopl do sebe zbytek skleničky, nalil si další a udělal s ní totéž.
Venku prší. Nechci to, ale teď už vím, že zase nějakou dobu budeme kamarádi.
??? --- 16:47:33 19.12.2008
Za oknem sněží kusy mrtvejch holubů. Zima jako by byla tvorem, kterej požírá všechno živé, tráví je a zbytky dáví k vlastnímu potěšení. Vlhký skvrny na asfaltu a nepřirozený šero, který ani lampy nedokážou proniknout.
"Marko?" Zoufale ho hledám. "Do hajzlu, kde seš?"
Neodpovídá. Jako by mě neslyšel, ale já vím, že tam někde, v tom mléčným šeru, je.
??? --- 7:46:47 19.12.2008
"Marko?"
??? --- 13:29:27 9.5.2008
Křičel na mě, hlava mi otloukala zeď, jak mnou třásl. Nerozuměl jsem mu ani slovo, ale to asi ani nebylo důležité, spíš se potřeboval vyřvat, myslel jsem si.
První facka ani nebolela, jen to tupě mlasklo a mezi vlasy mi zůstala omítka. Druhá štípla jako mráz za košilí a před očima se mi roztančily sněhové vločky. Třetí jimi prohnala kapičky krve.
"Panebože, ty vypadáš," oznámil mi, když se mi konečně povedlo zapálit cigaretu.
"Nejsem pánbůh," namítl jsem chabě. Neměl na to co říct. Nakonec jsme tam stáli oba, opírali se o zeď, kouřili a mlčeli.
??? --- 3:34:31 26.1.2007
...a potom přišla Janis. Stál jsem kousek od ní, poslouchal jak se směje a bublavě polyká bourbon z láhve.
Prázdná láhev se roztříštila o kovové schůdky vedoucí k pódiu a dívka vystoupala nahoru, jako by se chtěla ještě naposledy vznést. Publikum utichlo. světla se rozsvítila...
Marko se cynicky ušklíbl nad tím, že místo abych spal, poslouchám. Někdy ho opravdu nenávidím - teď třeba proto, že měl večer pravdu. Zpívám si želví blues, venku tiše ševelí sníh, ráno mi bude blbě.