Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
oO( ) psychedelické memy ( )O๑.. ॐ ..๑O( ) psychedelic memes ( )Oo
KERRAY
[https://i.imgur.com/azx3ct6m.jpg] Pokud nemáš čas přečíst tohle záhlaví, nemá vůbec cenu pokračovat v čtení.

Co sem patří si přečtěte na nástěnce. Klidně můžete chválit či diskutovat, ale počítejte s tím, že věci, které sem nesedí, se mažou hned, a věci, které sem nesedí, ale jsou zajímavé, se taky mažou, jen o něco později - aby v archivu zůstávaly jen psychedelické memy.

Pro čtenáře
Co si o klubu pomyslí čtenář, je jen a pouze na něm. Můžou tu klidně být matoucí či provokativní věci. Můžou tu být věci, které jsou pravý opak psychedelie - a je na vás, abyste se zarazili, a řekli si - no momentík. Většinou nemá cenu brát to tu doslovně nebo dokonce hodnotit jednotlivé příspěvky - buďto mně něco osloví, nebo neosloví. Obsah je cílen na návštěvníka, který si je schopen hrát s významy a odlesky slov, je ochoten se dívat na věci ze zajímavých úhlů, aniž by to pro něj nutně znamenalo, že těmto náhledům musí věřit. A pokud by něco z obsahu pomohlo třeba jen jedinému člověku (tobě? :) k probuzení, splní svůj účel dokonale.

Do your own thinking!
Není důležité souhlasit, ale zamyslet se / zkusit si jiný úhel pohledu
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
ALISTAIR --- 15:22:39 29.3.2007
An enemy is someone whose story you haven't heard.
KERRAY --- 12:03:17 28.3.2007
http://blisty.cz/2007/3/28/art33572.html
Nerozumím ničemu

Jedním z nejděsivějších poučení, jakého se mi dostalo, je to, že celkem vzato dospělí nevědí, co vlastně dělají. Jako dítě ve škole jsem si mylně myslel, že moji učitelé jsou neomylní, znají všechno, chrání je neviditelné silové pole dospělosti. I jako student jsem se mylně domníval, že lidé, kteří mají významné postavení, jsou "dospělejší" než já - že mají v hlavě nějaký duševní počítač, který je vede k správným rozhodnutím, i když s nimi vždycky nesouhlasím.

K pozdnímu prozření u mě došlo kolem pětadvaceti, na mejdanu, kde jsem mluvil s dívkou asi tak mého věku, která byla učitelkou, a přiznala se mi, že většinou učí žáky to, co se sama naučila z jejich učebnice pouze o týden dříve. Pokud se jí daří být před žáky o jednu kapitolu napřed, je to v pořádku, píše v deníku Guardian Charlie Booker a pokračuje:

Pak jsem potkal lékaře, ne o mnoho staršího, než jsem sám, který byl opilec a hlupák. Uvědomil jsem si, že jsem věkem dohnal "dospělé" a že jsou stejně neohrabaní jako já sám. Ale starší generace určitě věcem rozumí líp, myslel jsem si. Musejí, protože jinak by svět skončil v chaosu. Pak mi bylo třicet a uvědomil jsem si, že pořád ještě netuším, co se děje. Teď je mi třicet šest a vím, že pořád toho mnoho nevím. Nikdo toho mnoho neví. Všichni improvizují.

A svět nikdy "nepropadne chaosu" - je trvale v chaosu, protože všichni z nás, od žebráků k císařům, se v tom jen meleme a snažíme se orientovat se v nepředpověditelném vesmíru, jak nejlépe dovedeme. Jsme jen chodící tvůrci chyb. Jsme jen tupá zvířata. Bylo by to stejně chaotické, kdyby světu vládly slepice. Je to pravda a je to děsivé. Zároveň ale svým způsobem nádherné.

Nerozumím zpravodajství. Dívám se na ně a čtu zprávy, ne nijak posedle, ale asi tak, že bych měl být schopen se angažovat jako uvědomělý občan. Ale já tomu nestačím. Nevím, co se děje.

Porozumět řádně významné události často vyžaduje skutečné úsilí, a to je mnohem víc, než co jsou mnozí lidé ochotni učinit. Proto většina z nás toho ví víc o celebritách než řekněme o izraelsko-palestinském konfliktu. Lidi, kteří pracují ve zpravodajství, na to často zapomínají. Ti jsou tím obklopeni pořád. Ve skutečnosti však asi většina lidí zmeškala v dané události předchozí, důležité epizody, a tak se ve věci neumějí řádně orientovat.

Více než kdy jindy potřebujeme dnes Průvodce dneškem pro idioty. Vynikajícím způsobem to dělají internetové stránky BBC, které vysvětlují hlavní zprávy dne dodatečnými, jasně a stručně napsanými informacemi o pozadí tématu, třeba "Kdo je Scooter Libby?" Mělo by to být k dispozici i v televizi, že by člověk zmáčkl červený knoflík a objevily by se k dané věci informace, které nám všem unikly.

Kdybychom všichni o věcech věděli více, byli bychom víc ochotni nabídnout pomocnou ruku, namísto toho, že prostě pokrčíme rameny a doufáme, že se ty zprávy přeženou, anebo že se zabýváme trivialitami. Neříkejte nám, že je něco důležité. Vysvětlete nám proč.
ATOMINATOR --- 1:38:11 28.3.2007
KERRAY --- 16:41:15 27.3.2007
http://seattlepi.nwsource.com/local/308772_faith24.html?source=mypi
Articles of Faith: The unfortunate age of entitlement in America
By ANTHONY B. ROBINSON


Some will remember the hot book of the 1970s, "I'm OK -- You're OK" by Thomas Harris. Harris' tome was part of the self-esteem movement of the time. Thirty years later, self-esteem seems to have morphed into entitlement.

Perhaps the book for this decade will be, "I'm Entitled and So Are You! (Though Perhaps Not Quite So Much as Me)."

Such a book, popular as it might prove, would lack therapeutic value. A more helpful book might bear the title, "I'm Not Entitled and Neither Are You -- So Get Over It!"

Entitlement issues are increasingly a concern of psychologists and therapists. Pastors and some educators report similar concerns. We seem to have come to the place where we feel entitled to the good life. We're entitled to have everything work for us. If it doesn't, someone must be to blame, and you can be sure of at least this: Whoever is at fault, it isn't us.

What a crazy idea!

Imagine a pile of presents under the Christmas tree as large as Bunker Hill that's taken for granted. That's just the way it's supposed to be. Every kid has a right to presents by the heaps, and even that will disappoint if the latest, coolest thing isn't to be found.

A person standing on a beautiful beach in Hawaii with a frown on his face, muttering, "I really liked our spring vacation better" -- that's an entitlement issue, too.

I read that these days mental health types see young people on a regular basis who are absolutely certain their lives should be better than they are and someone else is to blame. But not only young people. This seems to be an intergenerational dysfunction. Working in an upscale retirement home can be a tough gig! Talk radio shows and their jocks specialize in identifying the culprits and not very often are they us. And when it's our own children who have stepped in it, the self-righteousness of parents can be a wonder to behold.

The upshot is a culture of complaint. We have, it seems, grown fluent in the language of blame, complaint and grievance, while having lost our linguistic capacity when it comes to words such as, "Please," "Thank you," and "I'm sorry."

advertising
We also seem increasingly disabled when it comes to those locutions that express personal responsibility for our part in the problems that beset us. After all, how can we possibly say, "It's my fault," when we've been weaned and schooled on self-esteem? If I'm OK and you're OK, then it must be "Them."

A sense of entitlement means that we feel that we have a right or a claim to something, whether it's the best school, a grand home, preferential treatment, or the good life.

How has this pervasive sense of entitlement come to pass? Is it self-esteem run amok? Is it the emphasis on "rights" in speech and thought? Is entitlement a corollary of affluence or a consequence of consumerism? Does it owe to being the world's sole superpower? Whatever the cause, this much seems true: Entitlement is the handmaiden of the ego, the sign of a neglected, malnourished soul.

[...]
SLEEPY --- 14:33:15 27.3.2007
[http://imgs.xkcd.com/comics/dreams.png]



A webcomic of romance, sarcasm, math, and language.


http://xkcd.com/
KERRAY --- 22:51:21 22.3.2007
http://www.alternet.org/story/49593/
Why Having More No Longer Makes Us Happy
AlterNet

This article is an excerpt from Bill McKibben's new book, Deep Economy: The Wealth of Communities and the Durable Future. It first appeared in Mother Jones.

For most of human history, the two birds More and Better roosted on the same branch. You could toss one stone and hope to hit them both. That's why the centuries since Adam Smith launched modern economics with his book The Wealth of Nations have been so single-mindedly devoted to the dogged pursuit of maximum economic production.

Smith's core ideas -- that individuals pursuing their own interests in a market society end up making each other richer; and that increasing efficiency, usually by increasing scale, is the key to increasing wealth --have indisputably worked. They've produced more More than he could ever have imagined. They've built the unprecedented prosperity and ease that distinguish the lives of most of the people reading these words. It is no wonder and no accident that Smith's ideas still dominate our politics, our outlook, even our personalities.

But the distinguishing feature of our moment is this: Better has flown a few trees over to make her nest. And that changes everything. Now, with the stone of your life or your society gripped in your hand, you have to choose. It's More or Better.

Which means, according to new research emerging from many quarters, that our continued devotion to growth above all is, on balance, making our lives worse, both collectively and individually. Growth no longer makes most people wealthier, but instead generates inequality and insecurity. Growth is bumping up against physical limits so profound -- like climate change and peak oil -- that trying to keep expanding the economy may be not just impossible but also dangerous. And perhaps most surprisingly, growth no longer makes us happier. Given our current dogma, that's as bizarre an idea as proposing that gravity pushes apples skyward. But then, even Newtonian physics eventually shifted to acknowledge Einstein's more complicated universe.

...
KERRAY --- 15:11:11 22.3.2007
Ve zprávách některých dřívějších buddhistických škol se setkáváme s nádhernými vzory ideální morální životosprávy. Takové vzory jsou však bez reálne ceny, jestliže vycházejí z etiky, která se provádí sama pro sebe. Lze sice požadovat: "Konejte dobro!" nebo "Žijte morálně čistým životem!" nebo "Čiňte to a nečiňte ono!" Avšak i kdybychom se cvičili ve všech ctnostech světa a nevěděli proč, bylo by lépe zanechat toho, protože takové ctnosti přinášejí více neštěstí než štěstí a vedou k pýše. Jen když z pocitu vědomé odpovědnosti ke všemu co žije, určité skutky nečiníme a jiné činíme, pak jednáme eticky správně. Jen takový člověk se může osvobodit z pout egocentrického cítění a pociťování (védaná) a probudit se do všeobjímajícího soucitu, který ho činí schopným podílet se vnitřně na životě všeho, co zde žije. Jednota všeho bytí se nedá nikdy hlouběji poznat než v přímém zážitku radosti a strasti, štěstí a neštěstí jiných.

[ INK_FLO @ BUDDHISMUS ]
KERRAY --- 13:44:37 22.3.2007
"Buddha by bezpochyby vyjádřil svoji nauku jinak, kdyby žil místo v 6. století př. n. l. ve 20. toletí našeho letopočtu, a to ne proto, že by se snad jeho nauka (dharma) za tu dobu změnila, ale proto, že lidstvo, kterému by dnes kázal nauku, by obohatilo své vědomí o praktické, historické a duchovní zkušenosti získané za dvě a půl tisíciletí. Nejen že lidstvo dnes disponuje mnohem bohatším rejstříkem pojmů a výrazů, ale má dnes úplně jiný duchovní postoj, s jinými perspektivami, jinými problémy a možnostmi řešení.
Ti, kteří slepě věří na slova, stejně jako ti, jimž historická starožitnost nebo posvátnost tradice je přednější než pravda, odmítají pochopitelně takový poznatek, který narušuje jejich čistě rozškatulkovaný světový názor a okrádá ho o absolutní platnost a jednoznačnost. Domnívají se proto, že pozdější buddhistické školy změnily Buddhovo učení tím, že velkopansky rozbily jeho hranice.
Ve skutečnosti však tito Buddhovi následovníci překročili pouze dobově podmíněné pojmy jeho vrstevníků, kteří se snažili jeho nauku jednou provždy zafixovat. Kde se zastaví růst, tam zůstane mrtvá forma. Zůstane nám mumifikovaná historická kuriozita, ale ne život, který formu kdysi naplňoval. Ti, kteří kladou důraz na autentičnost, by se měli zamyslet nad tím, zda formy minulých tisíciletí se dají se vším všudy přenést do současnosti, aniž by to bylo na újmu věci. I potrava se může stát jedem, když se příliš dlouho schovává. Totéž platí o duchovní potravě - tam se mění pravda v dogma a víra v pověru. Obojí jsou mrtvé - stávají se překážkou myšlení i zážitku a tedy smrtelným jedem.
Pravdy se nedají přejímat, musíme je znovu stále objevovat a formovat, mají-li si udržet svůj duchovní obsah, živost a vydatnost. Je to zákon duchovního růstu, že tytéž pravdy se musejí proživat a promýšlet ve stále nové formě. Přitom nezáleži tolik na výsledcích rozpracování z minulých tisíciletí, jako spíše na metodách, na nichž jsou založeny a které nám umožnňují stále nové poznatky. Ty musíme kultivovat a předávat."

Láma Anagárika Góvinda - Živý buddhismus na západě
[ INK_FLO @ BUDDHISMUS ]