Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
oO( ) psychedelické memy ( )O๑.. ॐ ..๑O( ) psychedelic memes ( )Oo
KERRAY
[https://i.imgur.com/azx3ct6m.jpg] Pokud nemáš čas přečíst tohle záhlaví, nemá vůbec cenu pokračovat v čtení.

Co sem patří si přečtěte na nástěnce. Klidně můžete chválit či diskutovat, ale počítejte s tím, že věci, které sem nesedí, se mažou hned, a věci, které sem nesedí, ale jsou zajímavé, se taky mažou, jen o něco později - aby v archivu zůstávaly jen psychedelické memy.

Pro čtenáře
Co si o klubu pomyslí čtenář, je jen a pouze na něm. Můžou tu klidně být matoucí či provokativní věci. Můžou tu být věci, které jsou pravý opak psychedelie - a je na vás, abyste se zarazili, a řekli si - no momentík. Většinou nemá cenu brát to tu doslovně nebo dokonce hodnotit jednotlivé příspěvky - buďto mně něco osloví, nebo neosloví. Obsah je cílen na návštěvníka, který si je schopen hrát s významy a odlesky slov, je ochoten se dívat na věci ze zajímavých úhlů, aniž by to pro něj nutně znamenalo, že těmto náhledům musí věřit. A pokud by něco z obsahu pomohlo třeba jen jedinému člověku (tobě? :) k probuzení, splní svůj účel dokonale.

Do your own thinking!
Není důležité souhlasit, ale zamyslet se / zkusit si jiný úhel pohledu
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
COLBEN --- 23:48:23 30.9.2006
Pamatujte na fakt, že poselství říkající "nehrabej v člověku, nesnaž se ovládat neovladatelné" je potřeba brát v symbolismu. Nemusíte mít pocit, že je vše dáno, člověk dodělán a tak podobně.
Je akorát (zato zatraceně dobře) potřeba znát jedno velmi důležité pravidlo: Vaše vědomá mysl, vědomí, to co myslí, měří, váží a počítá je potřeba ladit ve smyslu nastavování plachet u lodi, ne ve smyslu formátování, přeprogramovávání a tak podobně. Vědomá mysl je symbolicky řečeno malá čočka obklíčená nesmírně silnými a velmi velmi zevrubně prozkoumanými silami, jenž jsou zevrubně prozkoumány také proto, že je to velmi komplikovaný a takřka nemožný úkol.
Naděje a optimismus pro člověka spočívá v tom, že nemusí těmto silám rozumět.
Úkolem člověka, jenž se dostal na úroveň, že je schopen existenci těchto sil vnímat, je vyjít s těmito silami, zůstat vědomý (bez potřeby mozkové anestezie) a nezešílet.
Pokud tyto tři body dokáže člověk naplnit, můžou ho léčit a obnovovat stejně přirozeně jako teče voda, roste strom nebo zapadá slunce.
WOOD --- 20:28:41 29.9.2006
to sou ale hodne stary hadanky, tusim ze Khali zna odpoved ;]
KERRAY --- 23:45:46 28.9.2006
kdybys měl/a za úkol ukrýt tajemství života tak, aby ho žádný člověk nenašel, kam bys to schoval/a?

[ LALINA @ NA SCÉNĚ - REINITA ]
MUTHA --- 7:54:38 21.9.2006
OTZ: Clifford D. Simak - Poselstvi z vesmiru (1990)/07 - Vsechny pasti zeme
OTZ --- 2:11:53 21.9.2006
tohle sem kdysi našel v jedný knížce..už ale bohužel nevim jaký:

"...A potom nastal okamžik, kdy se mu zdálo, jako by se mu mozek rozletěl do všech stran.Uvědomoval si existenci lodi, ale pouze ve vztahu k mnoha jiným věcem-jako by k ní už nebyl připoután, jako by přestala být pevným bodem, kolem něhož se všechno točilo. Cítil, jako by se rozpadl a rozletěl do stran, jako by ho někdo roztáhl a vyválel, až byl velmi tenký. Byl současně na deseti nebo snad na sto místech a to ho mátlo-jeho bezprostřední reakce byla bojovat proti tomu, stáhnout se do původní podoby. Jenomže tohle úsilí k ničemu nevedlo, spíš situaci zhoršovalo, protože v některých momentech se zdálo, že to žene části jeho samého dál od jiných částí, což mělo za následek ještě větší zmatek. A tak to vzdal a jenom tak ležel, rozptýlený na všechny strany; čekal, až se uklidní, říkal si, že je mu to všechno jedno, a současně se sám sebe ptal, jestli to myslí doopravdy. Pomalu, po troškách se mu vracel rozum a on zase mohl myslet; zachmuřeně uvažoval o tom, že tohle by mohl být hyperprostor..., ano, byl o tom teď přesvědčen, byl si tim jist. Potom ovšem, říkal si, bude v tomhle stavu ještě hodně dlouho, dost dlouho na to, aby se mohl přizpůsobit a zorientovat, aby našel sám sebe a stáhl se dohromady, aby pochopil tuhle situaci, je-li to vůbec možné. A tak ležel dál, celkem bezstarostně, bez strachu nebo údivu. Odpočíval a přitom občas zaznamenával fakta přicházející k němu z mnoha různých stran. Věděl, že jeho tělo-ta část, v níž byl uložen zbytek jeho samého-je stále pevně připoutáno k lodi, a toto vědomí bylo samo o sobě prvním krokem k tomu, aby se zorientoval. Věděl, že to musí udělat, že se musí s novou situací nějak vyrovnat, když už nebude s to ji pochopit. Základní složky jeho osobnosti -cítění, znalosti a myšlení (...že by tělo, rozum a duch?) - se rozevřely a jakoby rozptýlily do všech stran a on ležel roztažený jako placka v tomhle obrovsky neskutečném vesmíru. Kladl si sám sobě otázku , má-li vesmír skutečně takhle vypadat, či zda je to vesmír divoký, nespoutaný, vymykající se kategoriím prostoru a času. Opatrně, kousek po kousku, začal pomalu dosahovat na vzdálené části svého já. Ani nevěděl, jak to vlastně dělal, nebyl si vědom žádného zvláštního způsobu, ale to, oč se pokoušel, se mu dařilo, neboť se postupně dával dohromady, až sebral všechny roztroušené částečky svého já do několika hromádek. Pak toho nechal a jenom tak tam kdesi ležel a snažil se pokradmu přiblížit k těm hromádkám rozumu, o nichž se domníval, že představují jeho samého. Chvíli mu trvalo, než přišel na to, jak to udělat, a jakmile to udělal, nepochopitelnost zčásti zmizela, třebaže neobvyklost zůstala. Snažil se to nějak vyjádřit, ale bylo to těžké. Ještě nejlíp to vystihovala představa, že byl zbaven pout, on stejně jako vesmír-že to, čím ho normální, spoutaný svět držel v područí, se najednou uvolnilo a on už nebyl v zajetí prostoru ani času. Viděl do velkých dálek (byla-li ovšem dálka to pravé slovo) -taky poznával a cítil; dovedl pochopit jisté skutečnosti, o nichž dříve ani neuvažoval, dovedl je pochopit instinktivně- bez použití jazyka nebo schopnosti spojovat fakta v samostatné údaje. Opět se před ním rozkládal vesmír, jiný a v určitých směrech, lépe graficky znázorněný, a on věděl, že časem, jestliže tu ovšem něco jako čas existuje, ho ještě plněji pochopí a přijme. Zkoumal svět kolem sebe, vnímal ho a poznával a čas přitom neexistoval, jen velká věčnost. Litoval těch, kdo byli uzavřeni v lodi, v bezpečí izolujících stěn, kteří nikdy nepoznají všechny nádhery vnitřku hvězd nebo obrovský panoramatický rozhled a poznání vysoce převyšující prostou galaktickou úrověň. A přece vlastně nevěděl, co viděl nebo zkoumal; jen to vnímal smysly, cítil a naprosto s tím splynul -nebyl schopen dát tomu pocitu formální podobu faktu, sdělit jeho obsah, změřit jeho hloubku. Síla tohoto poznání byla tak drtivá, že se vymykala jakémukoliv popisu. Nepociťoval přitom strach ani údiv, neboť -jak se zdálo- tu neexistovaly. Nakonec poznal, že zdejší svět je světem sám pro sebe, že se vymyká normálnímu časoprostorovému poznání a pocitu a že bytost z normálního časoprostoru nemá (...ale má:-) a ani nemůže mít žádné nástroje ani měřítka, jimiž by ho mohla nějak vyjádřit nebo popsat."

..není astrofyzika jako metafyzika :-)
KERRAY --- 21:47:11 20.9.2006
Jak může člověk najít klid, když neustále hledá? Nechte se prostě v klidu a bez výhrad spočinout v tom, co právě je...
KERRAY --- 18:57:54 19.9.2006
TAJNÉ DVEŘE
Petr Pavlík

Poutník dlouho putoval a hledal, až se ocitl v dlouhé, tmavé, vlhké a studené chodbě. Jak tak kráčí tou chodbou, najednou se před ním objeví dveře. Jsou zavřené. Poutník si je prohlíží: jsou masivní, dubové, s tepanou klikou. Uvědomí si, že mu brání pokračovat dál. Co je za nimi? Ať je tam co je tam, tady přece nezůstane. Sebere tedy odvahu a nesměle zaklepe. Ticho. Chvíli čeká, pak zaklepe znovu. Nic. Vezme tedy za kliku a zkouší otevřít. Nejde to. Dveře drží jako přibité. Vší silou se tedy opře do dveří. Marné. Zkouší tedy bouchat a křičet: “Kde jste kdo, prosím, otevřete mi!” Bezvýsledně. Rozeběhne se tedy proti dveřím a prudce do nich vrazí. Pocítí však pouze vlastní bolest.

Křičí, pláče a naříká, chvíli kope do dveří, chvíli visí oběma rukama na klice, jenže dveře ne a ne povolit. Nakonec usedne na studené dlaždice, sám a bezmocný, a tiše se modlí o pomoc. Vtom mu kdosi položí ruku na rameno a mírným hlasem řekne:

“Příteli, ty dveře se otvírají dovnitř, směrem k tobě.”

www.lampa.cz

[ JANYNA @ NECESTA ]
KERRAY --- 1:41:35 11.9.2006
Five frogs, sitting on a log. Four decide to jump off. How many are left? Five, because deciding isn’t doing :)