úvod
témata
události
tržiště
Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
K dispozici jsou také mobilní aplikace
přihlásit
přihlásit
pamatovat si přihlášení
neviditelný
bez kontroly IP
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
jít na ...
nejnovější
12/2020
09/2020
06/2020
03/2020
12/2019
09/2019
06/2019
03/2019
12/2018
09/2018
06/2018
03/2018
12/2017
09/2017
06/2017
03/2017
12/2016
09/2016
06/2016
03/2016
12/2015
09/2015
06/2015
03/2015
12/2014
09/2014
06/2014
03/2014
12/2013
09/2013
06/2013
03/2013
12/2012
09/2012
06/2012
03/2012
12/2011
09/2011
06/2011
03/2011
12/2010
09/2010
06/2010
03/2010
12/2009
09/2009
06/2009
03/2009
12/2008
09/2008
06/2008
03/2008
12/2007
09/2007
06/2007
03/2007
12/2006
09/2006
06/2006
03/2006
12/2005
09/2005
06/2005
03/2005
12/2004
09/2004
06/2004
03/2004
LITERATURA
»
poezie, povídky, citáty, myšlenky
poezie & texty různých autorů
FIN
"Ty jsi cynik, prasák, kurevník a lhář. A na tom, to mi můžeš věřit, není nic složitého."
Geralt Marigoldovi (a jedna z nejlepších definic básníka vůbec)
<<
<
>
>>
Máte k tomu co říct?
Vložte se do diskuze
.
NATASHA
---
16:35:43 21.3.2005
Divně
Divně, ale patříme si -
jako tresty vinám v temné směsi.
Týráme se, abychom si odtrpěli,
na duších, co oblažilo těly.
Divně, ale patříme si,
jako když se kradmá paměť děsí
lupu, jímž je budoucnost.
Děsí se, a nemá dost.
Vít Slíva
Rodný hrob, HOST 2004
NATASHA
---
19:11:05 20.3.2005
Jehličí drtil jsem ti dlaní
na nahém těle. Vonělo jako les.
Já – řeka protékal jsem tebou.
Tělesné nebe. Nebe bez nebes.
I vycházela zvířata
za horkých nocí z houštin tvých
a pila ze mne…
A srdce, kámen na mém dně,
v mechatých rybinách se hnulo
tím steskem člověčím –
že hladina má od hvězd
nerozezná oči šelem, že tebou protékám
a nevím odkud ani kam.
Však ráno z pařeniště trav
vstávalo slunce ještě orousané.
S hlasy, jež rozdala jsi ptactvu svému,
a s němotou mých ryb
přitiskli jsme se k jeho ohni.
Jen v houštinách
tam někde blízko srdce tvého
kňučely šelmy od hvězd omrzlé.
A za to léto slunce spálilo
tvůj hlas i s hlasy ve větvích
a němotu ryb s řekou vypilo
až k tomu srdci – kameni.
A jednou na ně začal padat sníh…
A dotek první vločky projel jím
Jak první políbení – tenkrát.
František Hrubín
Rajský pastel
NAVON_DU_SANDAU
---
10:23:44 14.3.2005
Postavíme sněhuláka
kterej v noci nehuláká
kterej děti nebije
nekouří a nepije.
Karel Plíhal.
NATASHA
---
14:06:39 10.3.2005
Ludek Marks
Posledního února
Po smrti budu havranem
chtěl jsem se tak už narodit
Žít s hejnem v poli zoraném
Po smrti budu havranem
ne jako v žití prosraném
v němž nelze nic než marodit
Po smrti budu havranem
chtěl jsem se tak už narodit
Otištěno v rubrice Čtenář poezie, TVAR 04/05
FIN
---
13:23:58 6.3.2005
Ivan Diviš
Žalm 8
Douan smeten Marna se vaří krví
oudy lítají husí droby vrhané obrem
Goyovým obrem na stěnu hospody
Proč Bůh měl by se ujímat člověka
rozkoleného v nátuře notorického lháře
všiváka pusté ironie?
Proč za vlasy k sobě měl by ho tahat,
tu vražednou veš tu figuru
Proč u něho směla by používat úplnosti
aťsi vězí v neúplném chce to
Závrať trhá hlavou netopýr češe účes
cuchá rozum, vůli, sen:
Nanovo modlí se kněz
a ty odpočinut, stále nanovo
proměňuješ se v dítě jsa hotov
Překřižovat prostor směrem tam
kde dávno doduněla děla
Obrátit se překřižovat bezuzdnost světa
neschopného už potkat sebe sama
ani v pusté nadávce
FIN
---
10:03:40 2.3.2005
NATASHA
Dva romány
Natáhla noc jako punčochu přes tvář
A s výrazem
Jenž nelze přeložit
Do klína vrazila nejdelší pero pavího krále
To s duhovým koncem
V nastalém saténovém tichu
Oba napsali román
Ona ach formou
On
Jako kánon
FIN
---
7:46:02 24.2.2005
Egon Bondy
Večer jsem rozsvítil noc
dvou oken velikou září
za nimiž měsíce den
čeří mrak pravidlem tmu
Velikolepý se počal
proud stínu stoupati mého
z hlavy a nohou a tělem
se rozpjat létati začal
naváživ předtím se dnem
jask v hrůze se chvěl zpívav písní
rozkvetlý na poli mák
planý jen ve dvou dnech zašel
Oprší každého dne
má potence velikověká
nad Mléčné dráhy se dme
od očí prvního o-
tevření až po poslední akt
v pracovně záchodu mého
Pak ale začne se stoupat
tramvají bližší vždy stále
útrpná denní ta smrt
za niž jsem platem svým ztrácen
Večerem vzpomínka pak
na jinocha ranního ve svět
bolestně zařehtá kůň
jezdec se kdovíkde ztrativ
FIN
---
7:40:01 24.2.2005
Egon Bondy
Po vlnách vlna vlnou k vlně
nese se k břehu blízkost blízká
nebe se stře a tře a blýská
Po zemích chodí noci
ve vlasech vlasy vlasem vlají
zdá se mi že se mi sny zdají
FIN
---
14:23:38 22.2.2005
Unseen
trojžlučná
z kolekce herr teufelsteina
I.
Vhodné je lidem vyjít vstříc –
- jak jsem kdes slyšel, tak i činím;
vyjdu vstříc, pošlu do Prčic
a zabráním tak vstupu sviním.
II.
Je třeba kalit, chlastat, pít,
nechodit v mládí za hospodu!
K stáru, když nejsou játra fit,
zbývá nám jenom kalit vodu.
III.
Žena – toť bytost vyšších sfér,
anděl a seraf v první fázi;
Pak stíhačka a bombardér
až ke hrobu tě doprovází.
FIN
---
11:27:51 12.2.2005
Ivan Diviš
Žalm 85
V zrcadlovém bludišti na petřínské věži
poprvé zmocnilo se mne vášenství
Představa zuřivá jak nosorožec v bambusu
odhalovala tvé pravé snědé stehno
ten doutník brazilský
A zatímco jsme byli šťastni odzadu
zepředu se vyzubila sedlecká kostnice
křikly dějiny této země
této země která je nepoučitelná
a která proto točitými schody nucena je stoupat
dopředu do vlastní minulosti
země jak prchám dozadu kde padá omítka
která je obludivým zvětšením
také naší bídy
V zrcadlovém bludišti na Petříně
poprvé do pánve vhrnula se krev
viděl jsem tě tam v kartounových šatech
a pod nimi usoudil jsem nic
<<
<
>
>>