Carl Sandburg
(Horoskop orloje, přeložil Jan Zábrana)

Vzpomínám na tvá bílá ramena
a smích,
co jimi otřásal.

Vzpomínám,
jak jsi ten smích
z bílých ramen setřásla.

Když zvedne zahrada víčka svých pařenišť
(jen o kousíček dál, u řeky, na nábřeží),
je duben, vzpomeň si, křehký jak listí, svěží,
od skal se odráží sluneční zlatá tříšť.

Ve větru na šňůře vlá prádlo, modré, bílé,
jdou kolem cikáni, smějí se. Krásná chvíle.

Po řece pluje džbán a láhev. Kdo z nich pil?
Odešel daleko a už se nevrátil.

Odešel hledat ráj, tak jak já jej hledám,
odešel daleko k tajemným abecedám,

jí mokré haluze a bloudí po krajích,
kde vlna, strom a zvěř se zlehka slévají.

A slunce hraje na skleněnou
píšťalu, flétnu. Robert Desnos


Ivan Blatný, Melancholické procházky

Mezi tupci
Jiří Kolář (Prométheova játra 1950)

Žít mezi tupci
je daleko těžší
než-li žít se zvěří
Zvěř odhání oheň
zbraň i slovo
se zvířaty lze žítv pokoře a odříkání
v ochočení sebe sama
ale s tupcem
a mezi tupci?
Nepomůže nic
Zde slovo není slovem
oheň není ohněm
zbraň není zbraní
pokora pokorou
odříkání odříkáním není
mezi tupci jsi stále sám
a co děsivějšího
stáváš se zvolna
chtěj nechtěj jedním z nich
Řekni tupci
že život je něco jiného
než pohodlí
že je to neustálý boj
tím plnější čím těžší
že radost je podmíněna námahou
láska čistotou
pravda samozřejmostí
smutek opravdovostí
že ptá-li se na člověka
musí se ptát na tajemství
že hledí-li na sebe
nevidí nic
nechá-li duši stranou
-------------------------
Pane zachraň mne!

Charles Bukowski
projížďka peklem

lidé jsou otrávení, nešťastní a zoufalí, lidé jsou
zahořklí a pomstychtiví, lidé jsou zklamaní a bojácní, lidé
jsou naštvaní a nenápadití
a já mezi nimi projíždím na dálnici a to, co jim
zbývá, vyjadřují stylem své jízdy –
někteří jsou záštiplnější, nepříjemnější než jiní –
někteří nechtějí být předjížděni, někteří se v tom jiným snaží
bránit
- někteří se pokoušejí blokovat vám přejezd mezi pruhy
- někteří nesnášejí auta novějších, dražších typů
- jiní v takových autech nesnáší starší modely.

dálnice je přehlídka laciných a malicherných emocí, je to
lidstvo v pohybu, většina lidí vyjela z místa, které nenávidí
a jede někam, kde to nenávidí stejně tak či
ještě víc.
dálnice jsou ukázkami toho, co se z nás stalo a
většina bouraček a smrtí je kolizemi
neúplných bytostí, bídných a šílených
životů.

když jedu po dálnici, vidím duši obyvatel
svého města a je hnusná, hnusná, hnusná: žití udusilo
srdce.