Sándor Weöres
ČERNÝ MLÝN



Je noc
a je
i nebe nad ní bez kraje
i černá stoka do kraje
a nad ní klape černý mlýn

Jen rozvrzaný rachotín
ten jehož mlynářem je splín
a černý potok do kraje
proud přes kameny tryskaje
do břehů ticha šplíchaje

Jde černá stoka do kraje
a vrže vrže černý mlýn
do břehů noci zpívá stín
a žernov skřípe běhaje
vrzavou píseň přehraje
je noc
a je
i nebe nad ní bez kraje

Je černohubý rachotín
ten jehož mlynářem je splín
a žernov hučí běhaje
a hraje dál co přehraje
zde vládne ustavičný běh
ne mlýn čas nemá na oddech
i mouka černá je jak mrak
ji neuvidí žádný zrak
jen bělovlasá stoka je
bez světla černá bez taje
hučící smutně do kraje
je noc
a je
i klenba nebe bez kraje

Jen černohubý velký mlýn
ten žalostivý rachotín
jen černý potok do kraje
dva tkalci písní do báje
Zní žernov podkovávaje
jim černý zpěv a zní jen zní
je noc
a je
i klenba nebe bez kraje
a zpěv a práce jde a jde
a klape klape černý mlýn
ten věčně jdoucí rachotín
a kolo nikdy nemění
je noc je tiché zvěčnění
jen kolo věčnost kameny
a černý potok do kraje
se pění letí provlaje
nad žíznivými kameny
dál přes kameny tryskaje
do břehů nepropadaje
v proudění nepřestávaje
i v polospánku zní jen zní
a z kamenného hájemství
se věčně vlní do kraje
z vlastního hrdla tryskaje
dál v prudkém běhu tryskaje
a víří hučí v proudění
a bez úpění zní jen zní
své věkověčné tajemství
je noc
a je
i nebe nad ní bez kraje
i rozvrzaný černý mlýn

Jan Skácel
Ocúny

Za řekou lesy v tichých mukách
svlékají potrhaný šat
a chystají se odlétat

Bojíme se že osamíme
na steskem podmáčených lukách

Bývá nám úzko v ony dny
kdy lužní háje jsou jak svaté
a v trávě rostou jedovaté

bledé a křehké ocúny

Jan Skácel
Verše psané na starý i nový způsob

Vlaštovko nesmíš nás vynechat
tak jako já se nesmím ptát
a marně marná slova ztrácet
jestli je pro mne dobrá dost
ta zem kde noc tak trpce voní

Pro její staré něžné rány
sám zraněný a rozedraný
musím se vyptávat sám sebe
jestli jsem dosti dobrý pro ni

Vlaštovko nesmíš nás vynechat
až na jaře se budeš vracet

Radek Malý
Dokouřil jsem až ke Šňůrce

tu cigaretku halucinogenní
Můj andílek, co smutnej je, že není
zas bulí. Co po mně furt chce?

Houbičky voní po lesích
ty barevný, co nejsou na nádobí
Můj andílek se, pravda, trochu zlobí
a trucuje a míchá klíh

Že prej křídla slepí si
a prej že skočí do propasti
Já vím Já nejsu z Assisi

a dobrem nenechám se zmásti
Tak dobře, Bože Asi jsi
Asi jsi, ale asi v pasti

Karel Kryl
Zkouška dospělosti



V nedělním oblečení
nastoupíš před komisi.
Studené vysvědčení
vezme, co bylo kdysi.

V portmonce umístěnka,
slavnostní učitelé
a lež - co první směnka
úvěru pro dospělé.

Opilí od radosti
si sami trochu lžeme,
že zkouškou dospělosti
opravdu dospějeme.

Tak tanči, lásko sladká,
protanči večer celý:
ten bál - je křižovatka,
dospělí nedospělí.

Na klopě vlají stužky,
z orchestru znějí bicí.
Dozrál čas pro častušky
a vstupu do milicí.

Dozrál čas dilematu:
"Být pro, anebo proti?"
Pak čekat na výplatu
jak jiní patrioti.

Opilí od radosti
si sami trochu lžeme,
že zkouškou dospělosti
opravdu dospějeme.

Tak tanči, lásko sladká,
protanči večer celý:
ten bál - je křižovatka,
dospělí nedospělí.

Dostaneš místo lásky
od těch, kdo všechno vědí,
trojhlavé neotázky,
čtyřhlavé odpovědi.

Šumivé víno pění
a dívky oblékly si
namísto dětských snění
dospělé kompromisy.

Tak tanči, lásko sladká,
protanči večer celý:
ten bál - je křižovatka,
dospělí - nedospělí.

Opilí od radosti
si všichni trochu lžeme,
že zkouškou dospělosti
opravdu dospějeme...

Tlachapoud

(Lewis Carroll v překladu Aloyse a Hany Skoumalových)

Je svačvečer. Lysperní jezeleni
Se vírně vrtáčejí v mokřavě.
Vetchaří hadroušci jsou roztruchleni
A selvy syští tesknoskuhravě.

"Střez se, střez Tlachapouda, milý synu,
má tlamu zubatou a ostrý dráp.
Pták Zloškrv už se těší na hostinu,
Vzteklitě číhá na tě Pentlochňap."

Meč Šaršoun vytrh, pevně sevřel v dlani
A v lese stopoval ty chvostnatce,
Pak pod strom tumtum used v zadumání
A hotovil se k divé šarvátce.

A když tak zachmurděně odpočíval,
Tu z huňatého lesa Tlachapoud
Tam vtrhl šumohvizdně jako příval
A s vrňoukáním chtěl ho napadnout.

Ráz naráz sekal, šmik! Šmik! V stínu stromů
Šaršounem mával stále lítěji,
Až hlavu uťal mu a potom domů
Se harcoslavně vrátil s trofejí.

"Pojď na má prsa, však to byla túra
S tím Tlachapoudem, chlap jsi od kosti.
Oj nádhernajs, oj bašta. Hoja! Hurá!"
A pochruchňával samou radostí.

Je svačvečer. Lysperní jezeleni
Se vírně vrtáčejí v mokřavě.
Vetchaří hadroušci jsou roztruchleni
A selvy syští tesknoskuhravě.