Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
poezie & texty různých autorů
FIN
"Ty jsi cynik, prasák, kurevník a lhář. A na tom, to mi můžeš věřit, není nic složitého."
Geralt Marigoldovi (a jedna z nejlepších definic básníka vůbec)
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
ELFOS --- 15:40:48 28.6.2008
WILLIAM WORDSWORTH

Sonet napsaný na Westminsterském mostě dne 3.září 1802



Krásnější výhled nenabídne Zem:
má místo duše v sobě věchet slámy,
koho ten majestát zde neomámí:
teď město halí se jak oděvem
nádherou jitra; nahé, v tichu svém,
divadla, lodě, střechy, věže, chrámy
do polí, do nebe jsou zotvírány,
jen třpytí se ve vzduchu průzračném.
Slunce si nemohlo líp nařasit
svou první svěžest, v horách, v údolí;
já nikdy nezřel, necítil ten klid!
Řeka se vznáší, sobě po vůli:
Bože, ty domy spí snad, říká cit.
To mocné srdce stojí na chvíli!


(přeložil Zdeněk Hron)
UBIK --- 1:34:26 14.6.2008
Z NÁKUPU

V tašce náhražkovou zavářku,
v hladové zdi front
malý sen o prázdných rukách
A přece mi létem malá Ivanka povídala:
„A co ty jsi, máma nebo holka?“

(Zuzana Trojanová, Hoře z nerozumu, 1980)
ELFOS --- 7:31:11 10.6.2008
Jiří Krchovský
Na vratké hladině



NA VRATKÉ HLADINĚ PLUJÍ DVĚ LABUTĚ...
tu a tam (po tom všem...) strništěm škrábu tě
ty moje ubohá, rusalko bledá...
ach, Leda s labutí! (S labutí leda...)


(Ze sbírky Všechno je jako dřív, r. 1995-1996)
ELFOS --- 6:05:55 10.6.2008
Jan Skácel
Labutě



Ne, labuť nezpívá, a hajný
v gumových holínkách mně půjčil dalekohled,
abych se podíval, jak letky vykrajují
tu hudbu.

(Okolo stála prázdná kolí vinohradů,
průhledné dálky scházely se s lesy
a v uklizených polích spočinula
prostota, klid a drsná spokojenost.)

No a já, tak lehkovážný,
vyloupl jsem ze slézového podzimního nebe
dva české groše, dva velké ptáky bílé,
tajil jsem dech a poslouchal a viděl
velebný let, i smutek okřídlený,
a hudba na mne stokrát padala..

Ta křídla těžkou hudbou drnčela,
ta hudba na mne stokrát padala,
labutě přelétaly

se zlostným, černým pláčem nad očima.


(Hodina mezi psem a vlkem, 1962.
Ze sbírky Doteky, vydala Euromedia Group v roce 2007)
LITTLEFOX --- 21:41:06 4.6.2008
János Pilinszky



Otázka


Jak daleko jsme už odtud, kde šuměl ráj!
Nás zpráchnivět ve svém zobáku nechal pták –
ten pyšný pták náš svět.

Vlna zmrzne v led,
tep, šplouchání všeliké skončí,
jasné pravdy se rozštípnou.

A odkudkoli..
Což věta může přijít
odkudkoli?
LITTLEFOX --- 7:07:24 27.5.2008
Nicanor Parra

Motýl



V zahradě podobné propasti
vzbuzuje pozornost motýl:
zaujme křivka jeho letu
jeho zářivé barvy
a černé kruhy zdobící špičky křídel.

Zaujme tvar bříška.

Když krouží vzduchem
ozářený zeleným paprskem
nebo když odpočívá
unavený rosou a pylem
zachycen na rubu květiny
neztrácím ho z očí
a pokud zmizí
za zahradní mříží
protože zahrada je malá
nebo on příliš rychlý
na několik vteřin
ho sleduji v duchu
dokud se neproberu.
FIN --- 1:05:58 12.5.2008
čte to pavel soukup a je to vynikající podání
UBIK --- 1:17:37 11.5.2008
Báseň skoro na rozloučenou
Václav Hrabě


Slunce
překrásný manekýn
se prkenně uklání
k západu
Zavírají se
květiny a obchody
Praha unavená
chválou básníků a svojí
krásou
šediví
soumrakem

Je to tak podivné
Co všechno se ti podobá
Je to tak podivné
Ta myšlenka že tě můžu ztratit
Protože všechno na světě se neustále mění

Můžu tě ztratit
a zase budou rána
plná cigaret
a bude to svádět
ke krásnému a pompéznímu smutku
Můžu tě ztratit
a zase budou noci
měsíc vlající na obloze bude podobný stínu
tvých rozpuštěných vlasů
nebudu moct spát a budu nenávidět
klasiky

Můžu tě ztratit
a pak snad bude nejvhodnější svést to na dialektiku

Ano
to všechno se může stát
Ale nikdy už neztratím
všechny ty lehkomyslné nevychované a pravdivé
děti naší lásky
všechno to co nelze vyhandlovat
v Tuzexu
nabiflovat přes noc
získat protekcí
úsměvem
touhu a odvahu
nečekat až se život převalí kolem jako baráčnický průvod
nedat se zlákat
štěstím
které padne na míru a sluší
nebýt tu zbytečně
nejíst tu zadarmo chleba

Uvidět ráno u Vltavy divoké koně
Vyjmenovat své lásky
a bude-li to třeba
nechat se zabít
pro ně

LITTLEFOX --- 7:36:09 2.5.2008
János Pilinszky

HLÁSKA PO HLÁSCE



Tak jak nicota zarovnává
příkopy agónie,
jako se krajina po sněhové bouři
zklidňuje, vrací se k sobě domů,
tak nějak se formuje, uspořádává
hláska po hlásce dialog mezi lidmi a Bohem,
mezi zkázou a zrodem.