Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
poezie & texty různých autorů
FIN
"Ty jsi cynik, prasák, kurevník a lhář. A na tom, to mi můžeš věřit, není nic složitého."
Geralt Marigoldovi (a jedna z nejlepších definic básníka vůbec)
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
ELFOS --- 23:58:08 12.3.2008
Vladimír Holan


Noci, má přítelkyně, už nevím kudy kam!
Pro všechno na nic jsoucí
je tu jen samá bílá, kam která jedna...

Ano, odpovídá noc,
ale kdybych bývala hýřila černí jako ty,
už dávno bych přestala býti tmou!



(Ze sbírky Na sotnách.
Vydal Československý spisovatel v roce 1968, vydání druhé.)
ELFOS --- 22:01:04 12.3.2008
Vladimír Holan


Aby se večer setkal s jitrem,
nestoudný stud s nemilující láskou,
neslepnoucí slepota
s viděním zoufalství -
bylo by potřebí, aby vzal za své sebeklam.

Nestačíme na sebe,
ale můžeme si vzít život...



(Ze sbírky Na sotnách.
Vydal Československý spisovatel v roce 1968, vydání druhé.)
LITTLEFOX --- 8:36:21 9.3.2008
Enrique Gonzáles Martinéz


Sázka

O co se, srdce, vsadíš, že se nikdy
nedomluvíme – ty a svět?
Jako tikání hodin na zdi
lhostejný světu je tvůj tep . . .

Pořádný jazzband chce svět slyšet
a tančit tango a one-step . . .
A ty tu cosi přitlumeně pěješ! . . .
Marně se snažíš tolik let! . . .

O co se, srdce, vsadíš, že se nikdy
nedomluvíte – ty a svět?
O co se vsadíš, že až umřeš, nikdo
nebude o příčině přemýšlet?



/Tajná znamení, 1925/
LITTLEFOX --- 19:30:30 22.2.2008
Jaromír Pelc

Park před našimi okny



Drátěná tráva, plechové stromy.
Kočka honí dokola lžíci uvázanou na vlastním ocase.
Měsíční světlo kane do větví jak roztavené sklo,
vítr utichl, pod černým křídlem
rozžíhá cigaretu, oharek parkovacích světel
půlnočního autobusu.
LITTLEFOX --- 18:49:21 20.2.2008
Óscar Oliva

Při šálku kávy



Při šálku kávy prohlížím si básně,
které jsem napsal
To je ale zmatek! A těch zbytečných slov!
Z jakého podnětu jsem vrhl svou hruď a své zahnívání
do hledání onoho moře jež není jasné a není obyvatelné?
Řekl – li jsem samota strom či bahno
byla to slova nepřesná abych rozpřáhl paže
abych překotil hodiny a ukázal vám jejich nahotu
a jejich cesty
Uvědomil jsem si své povinnosti
a chtěl jsem dát lidem jen jediný blesk

Pod nějakou představou teď buď spím
či ji obcházím nebo podtrhávám

Zítra se v novém světě probudím



/Drsná jizva, 1965/
NATASHA --- 23:10:18 9.2.2008
Wallace Stevens

O čirém bytí


Na konci myšlení
až za poslední myšlenkou, v bronzové
dálce tyčí se palma,

pták se zlatým peřím
na té palmě zpívá, není v tom lidský význam,
není v tom lidský cit – cizí píseň.

A tehdy víš, že ne rozum
činí nás šťastnými nebo nešťastnými.
Pták zpívá. Peří se mu třpytí.

Palma stojí na pokraji prostoru.
Zvolna se vítr pohybuje ve větvích.
Ohnivé ptačí peří padá.

-------------------------------------------------
Přeložil Jan Zábrana
(Horoskop orloje, Odeon 1987)
ELFOS --- 12:11:33 9.2.2008
Ivan Wernisch


ŽIL BYL,

byl jednou jeden svět,
ach, má milá, co živa
takový neuvidíš. To byla vodka! Sám car
ji pálil. Tak dávno, předávno,
že já sám sotva pamatuju. Žil,
nebyl. Podivní
chodili po něm lidé: jedněm se říkalo
kupci, jedněm Turci, Tataři, Židé,
kočí si nasadil vysokou čepici
a já měl kapsy
plné tabáku. A kupec Ivanov
mi běží naproti. „To jsi ty, Ivane
Ivánoviči? Buď vítán
v mém domě!“ A v prvním pokoji křik
z velikého fonografu,
ve druhém stůl a na něm
kdeco, ach,
to jsem se poměl! Pak přivedli
vepře, který zatančil, opici,
která nalila čaj, psa,
který štěkal jak člověk, pil jsem, pil,
dokud se se mnou
nezatočil svět.
Zatočil se, byl pryč.

A tak jsem tady, milá
Mavrucho, co živa
neuvěříš!


(Ze sbírky Včerejší den.
Vydala Mladá fronta v roce 1989.)
LITTLEFOX --- 17:15:31 8.2.2008
Egon Bondy
KDO BĚHÁ TEN SE UBĚHÁ

kdo shání ten nic nenajde
kdo touží nedotouží se
kdo příliš tluče zůstane za dveřmi
LITTLEFOX --- 23:12:01 3.2.2008
Nicanor Parra

Panna a smrt



Plavovlasá panna se zamiluje
do muže, který se podobá smrti.

Panna mu telefonuje,
ale on se tváří netečně.

Procházejí se po kopcích
plných barevných ještěrek.

Panna se usmívá,
ale smrtka nic nevidí.

Přijdou do dřevěné chýše
panna si lehá na pohovku
smrtka se poočku dívá.

Panna nabízí jablko,
ale smrtka odmítá,
dělá, že si čte časopis.

Baculatá panna
vezme květinu z vázy
a hodí mu ji rovnou do tváře.

Smrt stále neodpovídá.

Když vidí, že to nikam nevede,
hrozivá panna
za sebou spálí všechny mosty:
svlékne se před zrcadlem,
ale smrt stále nereaguje.

A tak nepřestává kroutit boky,
dokud do ní muž nepronikne.
ELFOS --- 21:38:12 3.2.2008
Jan Skácel
Zakázaný člověk



Všechno co mám je obráceno dovnitř
a je to z druhé strany jako kravaty
na zadní stěně dveří šatníku

Pomalu přivykám si na ticho a vůně

Dovedu z bláta zvednout peříčko
a zas je nezahodit

Někdy sám sobě vypravuji příběh
a jindy zazpívám si malou písničku
o tom že nohy máme jenom na bolení
a duši k tomu aby vydržela

A jsem zas neslyšný jak neslyšné je světlo

Tak dopodrobna zabývám se tichem
že podle hmatu podřezávám strach

Cizí i svůj

A proto když se slepí ohlédnou
jako bych patřil k nim

Spolu se provlékáme potmě uchem jehly


(Kdo pije potmě víno, r. 1988.
Ze sbírky Kdo učil mlčet kámen, vyd. BB art v roce 2001)