Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
poezie & texty různých autorů
FIN
"Ty jsi cynik, prasák, kurevník a lhář. A na tom, to mi můžeš věřit, není nic složitého."
Geralt Marigoldovi (a jedna z nejlepších definic básníka vůbec)
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
LITTLEFOX --- 9:48:20 30.12.2007
Yusef Komunyakaa

Bláto



Činí se v rohu verandy,
kde se psí víno natahuje k ustupujícímu
světlu. Vždycky si najde nějaký
most na druhou stranu. Napravo

i nalevo. Ta bláznivá vosa si
staví samostatnou buňku
ze všeho, co ví, že je na cestě,
sem a zase zpátky k výkopu.

Mohl bych uchopit klacek a zahrát si
na boha. Na vojáka. Na sadistu. Jak sune
bláto, kam patří, slyším bzučet ten nejmenší
motor na světě. A později se každá larva

třepotá jak návnada na háčku . . . sperma
zabalené v hliněném zpěvu. Je to tak malé,
že právě ta nevýznamnost začíná
naplňovat celé odpoledne.
LITTLEFOX --- 23:47:39 27.12.2007
Ilja Bart
Déšť



Píseň
zazněla deštěm
tak úpěnlivě
že se až stala ženou
s perličkovými vlasy

Kytara šumících strun
napjatých od mraků k trávě
FIN --- 2:28:32 19.12.2007
Chtěl sem si koupit dvacet deka duše
pár kousků pravdy litr svědomí
Leč prodavačka odvětila suše
Jak jsou ti lidi dneska pitomí

Mně ovšem tímto nevyvedla z míry
řekl jsem Dobrá nic se neděje
Dejte mi teda za korunu víry
osminku citu láhev naděje

A ona řekla musíte stát frontu
A fronta vedla cikcak za hory.
A potom dál až někam k horizontu
A všichni lidi chtěli jenom brambory

text: Dědeček, provedení: Mišík
FIN --- 3:50:47 18.12.2007
ležím v začarovaném háji
jsem terčem pro hvězdy
na nebeské střelnici
a háj, ta boží maringotka
tažená jednorožcem od pouti k pouti
vrže si v kloubech osudu

už se netrápím
už je mi jen smutno

Martin Švanda, Dívka s papírovým mečem, část V., O tmě a lítosti
LITTLEFOX --- 10:37:33 16.12.2007
Tomás Segovia

Vyzvání



Den
Je tak krásný,
že nám nemůže lhát:
my z jeho světa jíme chléb pravdy vezdejší.

Jen tělo rozhalí si,
lehne a nabídne se.
To štěstí nepodvádí: to nic nechce.

Řekni: silnější přece
než naše láska k smrti je zde
ta prostota a vyrovnanost krásy,
jež plaší
jen samu sebe!

Ale vznětlivá duše,
jaký děs tě to straší
vždycky, když o samotě zaslechneš ten hlas,
který ti šeptá, že jsi došla spásy?

Ne, ne,
tvůj osud není mrtev, ani ti neotročí.
Pýcho i strachu, přiznej si:
život je pravda beze lži.
LITTLEFOX --- 0:52:24 4.12.2007
Nicanor Parra

Dopisy básníka spícího v křesle

XVII



Zkoumat znamená vzdát se sebe sama
uvažovat se dá pouze v kruhu
člověk vidí jen to co chce
narození nic nevyřeší
přiznávám že mi tečou slzy.

Narození nic nevyřeší
jedině smrt říká pravdu
ani poezie nepřesvědčí.
Učí nás že prostor neexistuje.

Učí nás že čas neexistuje
ale tak jako tak
je stáří skličující fakt.

Staniž se co určí věda.

Z mých básní jde na mě spaní
a přece byly napsány krví.
LITTLEFOX --- 23:04:19 30.11.2007
Miroslav Florian

Stará cikánská píseň


Tři vrávoraví truvéři
zpívají bez kytary
úplňku, snad jen úplňku,
z kterého vlají cáry.

Na rozkopaném nároží,
kam nezajede hlídka,
svéhlavě ruší noční klid.
Což neděje se zřídka.

Neumím rómsky, kdopak ví,
nad čím ta píseň pláče,
složil ji vítr ve stepi
pro tuláky a rváče.

Když potměšile blýskl nůž,
vyřinula se z rány
a potom ztěžka letěla,
letěla za havrany.

Tři osípělí truvéři
zpívají v mokré čtvrti
o tom, čemu se nevěří,
o lásce, cti a smrti.
LITTLEFOX --- 7:41:12 29.11.2007
Gabriel Zaid

Sluneční hodiny


Zvláštní chvíle. Není
to však konec světa:
krůček do setmění.
Skutečnost,
věž z Pisy,
udává čas k pádu
už už nachýlený.




/sborník poesie v pohybu, 1966/
FIN --- 15:11:48 25.11.2007
Václav Hrabě

Ty 2

Je březen
Černé nebe nad městem
voní deštěm
Ještě jednou to všechno spočítám
Aspoň ještě jednou
Procenta štěstí
procenta smutku
To co jsem dostal
to co jsem vyhrál
to co jsem propil
to co jsem ztratil po cestě
to co jsem získal poctivě i nepoctivě
plnoletost a špatnou pověst
papírovou zlatku po strýčkovi ve vestě

Strýček byl legionář Válčil na Piavě
a byl tak poctivý, že když se vrátil neměl práci
zato měl hodnou ženu
a na rukou tetování
a smysl pro legraci
a k stáří rakovinu
Po celý život nenáviděl válku a všecku její špínu
On byl z těch lidí kteří poletí do vesmíru.
a já nezdárný synovec
zrozený za války vychovaný v míru
pod očima kruhy jak smuteční pásky
nemohu spát v této černé promoklé noci
počítám metály života a šrámy z tvojí lásky

A ty spíš a možná se ti zdá něco tak krásného
že na to nikdy nebudu mít
a tak si aspoň vymýšlím tohleto povídání
abych to nějak vydržel bez tebe do svítání
Dobrou noc
Jsi krásná i když spíš
Dobrou noc
Je slyšet jak přichází den
Pomalu jako by se vracel z flámu
bloudí
ulicemi kolem hospod a chrámů
Teď zívá Zastavil se narohu
Spi
Já nemohu