Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
poezie & texty různých autorů
FIN
"Ty jsi cynik, prasák, kurevník a lhář. A na tom, to mi můžeš věřit, není nic složitého."
Geralt Marigoldovi (a jedna z nejlepších definic básníka vůbec)
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
GOBERS --- 10:20:40 14.6.2007
Domkář
Ondřej Fibich

Z hospody šel večer domkář z Braníčkova.
Cestou kolem staré hrobky.
Spoluhráči z karbanu s ním udělali žert.
Jako by dávný pán vstal z hrobu.
I měsíc k tomu přispěl tekutým světlem.
Domkář se vyděsil, rozedral se o houští,
zapálil si úprkem plíce.
Ulehl a za pár dní umřel.
Nu, byly to žerty.
UBIK --- 11:56:43 11.6.2007
už tady byl, ale musím se vepsat aspoň pár jeho dalších. nejvýstižnější popisy mého domova.

Petr Hruška
Zelený svetr (soubor čtyř sbírek)
Edice poesie Host
__________________


ANDĚL

Jel s námi dvě zastávky
měl křídla
tašky
uzené koleno
Měl čas
Byl cítit spálenou gumou
prostějovskou
a volným večerem

Pevněji
sevřeli jsme tyče
se znehodnocovači


ZAHRADA

zahrada upadla
déšť se sklonem
fazolových nití
déšť se sklonem
písma vzkazu
kdy přijdeš


MOŘE

Adam si nepamatuje moře
ne prostě ne
ať děláme co děláme
je to k ničemu
krucihergot a tak se tam smál
jako u svého
ožralého otce v Praze
ještě nikdy


INVERZE

Den bez nebe. Město hluché mlhou, tak
hustou, že se opilec může opřít, v tom zlém
vlání.
Lampy v asijském bistru svítí i v poledne.
Vedle v kuchyni mezi vysokými lednicemi
se nehlasně smějí nějací lidé vietnamskému
vtipu.


PONDĚLÍ

Ve výkupu lahví
plno prázdna.

Svatby. Rozvody.
Nepochybné důvody.

Život všemi prostředky.

Sami.
Se svědky.
MARDOU --- 21:51:44 10.6.2007
Vladimíra Čerepková

Nedělní poledne

Zvony jsou slyšet
až k nám
tam k nám kde jsme
Tichá radost mne obepíná
nemohu dýchat
bylo by to slyšet

Vzpomínám na všelijaká nedělní poledne
na poledne s pokaženým obědem
na poledne s velikým obědem
na poledne bez oběda
na poledne spavé
na poledne čilé
vzpomínám na tisíce polední
ale zapomínám jaké je to dnešní

Zvony jsou slyšet
až k nám tam k nám kde jsme
Tichá radost mne obepíná
nemohu dýchat
bylo by to slyšet
CHAJIM --- 13:56:31 7.6.2007
Viktor Dyk

Promenáda Diogenova
(Anebo)


I.

Přijde-li soumrak, těžko doma prodlít.
Je příliš dlouhá černá hodinka.
Od dětských let jsi zapomněl se modlit.
Myšlenka bolí. Bolí vzpomínka.

Tož touha jakás nejasná se vkrádá
po vřelých slovech, teplém důvěrnu.
Je venku rušno; žije promenáda.
Pojď, Diogene: vezmi lucernu!

A večerem tím zimním dál se tetel.
Jen samota je hoře největší.
V tom ruchu chvíle, v záplavě té světel
snad zkřehlé srdce něco potěší.

Ke komukoli z mnohých těl se přitul,
už pouhá blízkost tobě teplo dá.
Hle, mají slávu, důstojnost a titul.
K velikým přistup svého národa.

To bude tobě chvíle vzácné ceny.
Smíš osudů to hledět na dílnu.
Před tebou lidé, muže zříš a ženy.
Pojď, Diogene! Zvedni svítilnu!
MARDOU --- 14:55:05 24.4.2007
DYLAN THOMAS:

"Nechoď jak ovce tam,
kde vítá vlídná noc,
když světlo umírá,
braň se, řvi o pomoc!"
NATASHA --- 22:48:29 7.4.2007
Jednou si mistr Kadó jen tak vyšel

Jednou si mistr Kadó jen tak vyšel na procházku do polí
a vrátil se odtud s rozbitým čelem a s odřenými koleny.
V náručí nesl velký, těžký kámen.
Žák, který toho dne z mistrovy chatrče vyháněl mouchy,
se podivil. Proč ten kámen?
Ač vyhlíží jako každý jiný, pravil mistr Kadó, právě tento
kámen na mne číhal na cestě, aby se mi připletl pod nohy.
Nevím, jaký k tomu měl důvod, a také nevím, co ještě hodlá
proti mně podniknout, proto jej chci mít stále na očích.



Ivan Wernisch, Cesta do Ašchabadu neboli Pumpke a dalajlámové, Petrov 2000
NAVON_DU_SANDAU --- 11:52:21 18.3.2007
Už je to dávno
ozvěna těch dní
nedotýká se
našich stěn

(v ulicích
zástupy
zestárlých pochodní
s vyhaslým
plamenem)

Robert Kubánek

Budíček
Ráno jako z děla
(díra doprostřed čela)

(mlhavě vnímám,
že je čas
jít zas)

Robert Kubánek


Už bude svítat
Ještě chvíli
a nahlédneme do prastarých slok
...oříšky v dlaních
tiše zazvonily...

Tak tichý, sám a sněhobílý
zůstane každý první krok

Robert Kubánek

Jak se furt mám
s kym že teď vlastně žiju
a kdy zas něco udělám?

Sám
u dna
za sklem
v rakváriu
odolávám

odolám.


Robert Kubánek

Kam vítr, dlaň
Kam dlaň, tam také lásku
Kam lásku, sen
Kam sen, tam spěchá noc
Kam noc, tam den
...
Kam noc, tam jdem

Robert Kubánek

Ten si to máznul
tahle zase skáče...
Já se du vožrat do Rýgráče

Dyť bude
kurva
dost času (i pláče)
v pondělí ráno
u kremáče

Robert Kubánek


Černá a bílá
ve větvích
krajina bez lidí
Záblesky světel
vzdálených
tvé oči nevidí

Pod nohama ti
praská led
do rytmu
slova
Naposled

Robert Kubánek


Nejsou už mosty
ani lávky
přívozy, brody...
prostě nic

Tak podél břehů
bez zastávky
jdem si vstříc
časem
bez hranic

Robert Kubánek

Jaro je fuč, tati!

Jak nádherní jsou tito dnové
slastí prodchnuti vícerou
žel
mrzkých sviní zástupové
vše rozkotají
poserou...

Robert Kubánek
NAVON_DU_SANDAU --- 21:43:38 3.3.2007
Lidé o nás povídají...
Ariwara no Motokata (B. Mathesius)

Lidé o nás povídají -
já a vy
máme se rádi potají:
Nevím, jak vy - mně je však smutno,
pravdu že nemají.

TAJNÁ LÁSKA
Anonym (B. Mathesius)

Tajně a skrytě
ty mě máš ráda,
já tebe rád:
až jeden z nás zemře, pod jakou záminkou
obleče druhý smuteční šat?

ODPOVĚĎ AUTOROVI TAJNÉ LÁSKY
Tačibana no Kijoki (B. Mathesius)

Až zvlhne rukáv tvůj
slzami touhy,
nad mrtvým druhem chtít budeš lkát:
za noci, když tě nespatří nikdo,
za noci obleč smuteční šat!
NEMESIS --- 17:26:45 3.3.2007


Fuga smrti
Paul Celan (Ludvík Kundera)



Černé mléko jitra pijem je navečer
pijem je v poledne zrána a pijem je v noci
pijem a pijem
v oblacích kopeme hrob tam člověk má místa dost
Muž bydlí v domě hraje si s hady a píše
když stmívá se do Němec píše tvé zlaté vlasy
Markétko
dopíše vyjde před dům a zablýsknou hvězdy
muž zahvízdne na svoje vlčáky
zahvízdne na svoje židy ať vykopou v zemi hrob
velí nám k tanci teď hrajte

Černé mléko jitra pijem tě v noci
pijem tě zrána a v poledne pijem tě navečer
pijem a pijem
Muž bydlí v domě a hraje si s hady a píše
když stmívá se do Němec píše tvé zlaté vlasy
Markétko
tvé popelavé vlasy Sulamit v oblacích
kopeme hrob tam člověk má místa dost

Volá hlouběji ryjte a vy tam zpívejte hrajte
dotkne se za pasem železa švihne jím
oči má modravé
hlouběji zabořte rýče a vy tam dál hrajte k tanci

Černé mléko jitra pijem tě v noci
pijem je v poledne zrána a pijem tě navečer
pijem a pijem
muž bydlí v domě tvé zlaté vlasy Markétko
tvé popelavé vlasy Sulamit hraje si s hady
Volá sladčeji hrajte tu smrt smrt je
maestro z Němec
volá hlouběji nalaďte housle potom jak dým
se vznesete vzhůru
v oblacích je váš hrob tam člověk mám místa dost

Černé mléko jitra pijem tě v noci
pijem tě v poledne smrt je maestro z Němec
pijem tě navečer zrána a pijem a pijem
smrt je maestro z Němec oči má modravé
kulkou z olova přesně tě zasáhne
muž bydlí v domě tvé zlaté vlasy Markétko
vlčáky na nás štve a rozdává oblačné hroby
hraje si s hady a sní že smrt je maestro z Němec
tvé zlaté vlasy Markétko
tvé popelavé vlasy Sulamit


NEMESIS --- 0:07:19 21.2.2007
Cvočkař Danda
městská /konkrétně staropražská/ píseň o jednom mordu

Pustou noční tmou šli dva hyeni,
vylezli na zeď, stáhli haleny,
zavřeli voči, neb jim svítily,
aby Dandu zabili.
Cvočkářem byl Danda, bejvala s nim sranda,
když v hospodě seděl, žádnej nic nevěděl,
že von týhle noci do zlý přijde moci
Cimra a Jurenskýho.

Bylo k půlnoci, Danda domů jde
a jak tam přijde mezi ty dvě zdě,
tu naň Jurenský ze tmy vyskočí
a praští ho do vočí.
Byl to mord moc hrozný, bodali ho nožmi,
měli nože dlouhý a křičeli: pojdi,
bodali ho pořád do prsou i do zad,
až mu jeden natrh plíce.

Danda pobitej padá do bláta,
z tváře mu visí masa záplata,
marně měsíček z mraků vyhlíží,
nikdo ho už nesklíží.
ty hyeny podlý mu pak všechno zbodly
i ty zlatý zuby vyrvaly mu z huby,
slíkly z něho boty, sako i kalhoty,
Všecko daly do frcu.