Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
TIGRE --- 16:03:01 30.9.2011
Ještě k recyklaci lahví od limonád - dají se z toho vyrábět evidentně úžasné dechové nástroje! :)

Amazing Mexican Coke Trumpet - YouTube
http://www.youtube.com/watch?v=WUuTF6s14tc


Awesome Coke Bottle Trumpet - YouTube
http://www.youtube.com/watch?v=AIjq4pavUXM
TIGRE --- 17:47:17 26.9.2011
Zajímavé údaje z The Economist:

Krize zasáhla v USA nejen ekonomiku, ale i majetkovou kriminalitu. U států jako je Nevada tak došlo k zajímavému paradoxu - klesla jak životní úroveň tak i počet trestných činů...

[http://media.economist.com/sites/default/files/imagecache/original-size/20111001_WOC675.gif]

IT MAY be of little comfort to their residents, but there was at least some good news for the American states hardest hit by recession, in the regional crime data recently released by the US Department of Justice. Nationwide, crime rates have been falling for two decades, a trend that continued through the recession. The latest figures reveal the surprising depth of the decline in property crime between 2007 and 2010. States like Nevada, which suffered the biggest drops in per-person income, the rate of property crime has also come down most. If such crime is a rational act, one might expect it to increase as residents get poorer and more desperate for cash. But the recession also hit the incomes of the victims of crime, perhaps reducing the opportunities for criminals to steal from them. This second effect seems to have been greater during the recession, and in fact the correlation is strongest during its worst period, 2008-09. Other plausible explanations can't be ruled out; perhaps criminals, or at least those most likely to commit crime, are migrating to growing states. Others may be reducing police budgets less, or locking up more criminals, for reasons unrelated to economic performance. Whatever the cause, the general downward trend in crime is some small relief in tough economic times.

US crime and GDP: Falling together | The Economist
http://www.economist.com/blogs/dailychart/2011/09/us-crime-and-gdp?fsrc=scn/fb/wl/dc/fallingtogether
TIGRE --- 15:17:54 26.9.2011
Jak vypadá v Riu žalář s nejvyšší ostrahou, když nejde o traficantes, ale příslušníky rijských milicí ? :)

Na snímku pořádá Carlos Ari Ribeiro ve vězení oslavu na počest narozenin svého syna. Carlos, přezdívaný Carlão, je bývalý vojenský policista, blízký spolupracovník legendárního Batmana, podezřelý z 16 vražd a šéfování tzv. ligy spravedlnosti ve favelách Campo Grande na západě Ria.

[http://i54.tinypic.com/2s7ht2w.jpg]
TIGRE --- 14:45:10 26.9.2011
Současné boje mezi americkou main street a wall street bohužel moc nestíhám sledovat... je tam něco extra zajímavého na co se zaměřit?

[http://static5.businessinsider.com/image/4e752e21ecad04f305000036-650/occupy-wall-street.jpg]

https://occupywallst.org/

Via [ PLOMBDENTIST @ Anarchismus a antiautoritářské ideje (bez pomlček) ]
TIGRE --- 16:11:28 24.9.2011
:)
DYSTOPIK --- 16:09:58 24.9.2011
TIGRE: to je jak z filmu big Lebowski

Dude: Jasná páka... Taky mám vlka až na záda. Až na záda.
TIGRE --- 10:19:59 23.9.2011
Recenze z Dějiny a současnost na zajímavou knížku!

[http://ecx.images-amazon.com/images/I/51txDdvGsVL._SS500_.jpg]

Kenneth M. Pinnow, Lost to the Col­lective: Suicide and the Promise of Soviet Socialism, 1921–1929, Ithaca – London: Cornell University Press 2010, 276 s.

Sebevražda a budování socialistické diktatury
Kniha o aspektech života v Sovětském svazu

Jakub Rákosník

Monografie amerického historika Kennetha Pinnowa zapadá svým zaměřením mezi soudobé post-revizionistické trendy v historiografii Sovětského svazu, které se obracejí kriticky vůči teorii totalitarismu. Zároveň se snaží nabídnout výkladovou alternativu i vůči generaci revizionistů (Sheila Fitzpatrick ad.). Zatímco revizionisté se soustřeďovali zvláště na studium každodenní praxe obyčejných lidí a skupinových zájmů maskovaných jazykem ideologie, usilují post-revizionisté o znovuuvedení kategorie „moci“ do analýzy sovětského režimu, aniž by však upadli zpět do tradičního schématu teorie totalitarismu, předpokládající jednosměrné působení všemohoucího totalitního režimu proti indoktrinované a atomizované mase občanů.

Post-revizionisté zároveň ideologii nechápou pouze jako zástěrku skupinových zájmů, nýbrž zdůrazňují, že ideologie je pro formulaci těchto zájmů konstitutivní. Pinnow se konceptuálně hlásí hlavně ke dvěma významným autorům. Hlavní inspiraci mu poskytuje Michel Foucault s pojmem govern­mentalita. Governmentalita u Foucaulta sémanticky spojuje vládnutí a mody myšlení (mentalita). Tento pojem zahrnuje zvláštní způsoby myšlení a techniky administrativy, které se začaly rodit v Evropě 17. a 18. století. Liberální demokracie, stejně jako sovětský režim a jednotlivé varianty fašismu jsou jen variantami této technologie vládnutí, nikoli protikladné systémy, za jaké je měla teorie totalitarismu. Proto Pinnow upozorňuje, že fenomén sebevraždy je zapotřebí chápat primárně jako problém vlády, která má za cíl formovat populaci podle určitých koncepcí, považovaných za vědecké.

Sebevražda se tak zde transformuje z pouhého dílčího tématu v nástroj porozumění fungování sovětského systému jako celku. Druhý inspirační zdroj představuje dnes již klasická práce Stevena Kotkina Magnetic Mountain (1995). V návaznosti na něho Pinnow definuje i pojem moc, která neznamená jen restrikci a omezení, nýbrž také vytváří nové podmínky. Je sice represivní, zároveň však vytváří nové možnosti jednání. Sovětský režim měl silnou normativní dimenzi. Sovětští výzkumníci a politici nahlíželi sebevraždu v kontextu svého širšího zájmu o transformaci společnosti prostřednictvím racionálních, vědeckých praktik. Jejich cílem bylo dosažení racionální (poznatky vědy řízené) praxe, jak jej moderní epoše vetkalo do vínku osvícenské myšlení.

Proto Pinnow také používá pro označení bolševického systému obrat soviet social science state. Sebevražda se tak stává čímsi víc, než jen osobním existenciálním dramatem. Je vysoce politickou otázkou a státní moc opřená o poznání sociálních věd se s tímto jevem musí vypořádat, resp. ovládnout jej. Každý jednotlivý akt sebevraždy sovětským vědcům jako by potvrzoval, že revoluce, znamenající vytvoření nového člověka, ještě není dokončena. Identifikace sebevražedných sklonů se tak v sovětském systému stávala vysoce politickou otázkou, doslovným bojem revoluce s kontrarevolucí, jejímž symptomem bylo i přetrvání sebevražedných sklonů u některých jednotlivců.

Právě toto znamená onen kreativní potenciál moci, kdy definováním jednotlivce a jeho postavení ve společnosti moc nejen vytváří určitá omezení, ale především vytváří nové podmínky lidského jednání. Pinnowa nezajímá, zda bolševici ve svém nazírání na sebevraždu měli či neměli pravdu. Postupuje důsledně v souladu s Foucaltovými slovy z jeho výše citovaného souboru přednášek o biopolitice: význam má pouze určení režimu výroků pravdy, jenž jim umožnil vyslovovat jako pravdivé určitý počet věcí a tvrdit o nich, že jsou pravdivé.

Lost to the Collective můžeme hodnotit jako velmi zdařilé historické dílo z hlediska pramenného (rozsáhle jsou využívány archivní dokumenty i texty zvláště z dobového odborného tisku), i z hlediska stylistického. Kniha se skládá z obsáhlého teoretického úvodu a pěti kapitol.

V první a druhé upozorňuje na to, že je velmi zjednodušující předpokládat výhradní ovlivnění sovětských bolševiků marxismem. Ukazuje, nakolik v tomto prostředí byly reflektovány i další myšlenkové proudy (zvláště Durkheimovy teze o rostoucí sebevražednosti jako důsledku slábnoucí systémové integrace). Třetí kapitola mapuje napětí mezi socioekonomickým vysvětlováním motivací sebevražd na straně jedné a na druhé straně argumentací, která sebevražedné jednání vysvětlovala důvody čerpanými z fyzické antropologie a fyziologických defektů. Čtvrtá kapitola se soustředí na formování kategorií populační statistiky v SSSR. Pátá kapitola je věnována sledování problému sebevraždy ve specifickém prostředí Rudé armády.

Je jen škoda, že se autor zastavil na prahu Stalinovy druhé revoluce z přelomu dvacátých a třicátých let a poskytl jen stručný komentář odlišností obou fází bolševické transformace společnosti mezi válkami. Je třeba zmínit, že číst Pinnowa bez reflexe jeho foucaultovských východisek přináší riziko nepochopení. Podobně jako Foucaultovo studium 17. a 18. století mělo především zprostředkovat porozumění praxi liberálních demokracií naší současnosti, podobně i tato kniha usiluje o diagnózu současné společnosti.

Ve svém autoreferátu ke knize Pinnow v tomto směru poznamenal: Řada z nás věří v moc vědy, že jednou překoná temné nedostatky lidské přirozenosti, což slibuje větší možnosti řízení osudu. Poznáním sovětské zkušenosti, která představuje jedinečné vyjádření takových nároků a tužeb, kniha Lost to the Collective před nás klade zásadní otázky; nejen zda taková kontrola je možná, nýbrž i zda je vůbec žádoucí.


TIGRE --- 0:06:40 23.9.2011
Tribal leader to the UN: Indigenous peoples of the Amazon are in danger
http://news.mongabay.com/2011/0922-almir_surui_un.html
TIGRE --- 16:13:33 21.9.2011
Alert !!! 8. října naživo v kině Aero !!!

[http://i54.tinypic.com/30k369x.jpg]

Spolupráce frontmana kapely s Akim Kaurismäkim začala již koncem 80. let, kdy Marko Haavisto působil jako lídr skupiny Badding Rockers a Aki použil jednu z jejich skladeb ve filmu Děvče ze sirkárny. Další píseň kapely zazněla o šest let později ve snímku Mraky odtáhly. V roce 1997 založil Marko Haavisto novou kapelu, kterou pojmenoval Marko Haavisto & Poutahaukat, a hned její druhé album, Täydellinen maailma (Dokonalý svět), nadchlo Kaurismäkiho natolik, že se ji rozhodl obsadit do svého filmu Muž bez minulosti. Skupina se představila v roli hudebního souboru armády spásy, který postupně mění svůj repertoár od duchovní hudby k rock'n'rollu. Film měl premiéru počátkem roku 2002 a jeho úspěch na filmovém festivalu v Cannes v témže roce pomohl kapele se zviditelnit i za hranicemi Finska.

Kapela čerpá inspiraci pro svou tvorbu hlavně z finského bigbítu. Marko Haavisto také přiznává, že je ovlivněn vzory svého mládí, kterými byly například Elvis Presley nebo Black Sabbath. K názvu Poutahaukat uvádí úsměvnou historku: „V roce 1996 jsem se hned po skončení turné sešel se svou rodinou na slavnostním obědě u příležitosti svátku matek. Po náročném turné jsem se cítil ještě trochu unavený, a když jsem usedal ke stolu, zeptala se mě matka: 'Copak to, že Marko vypadá jako dřemlík tundrový?'. Na místě jsem se rozhodl, že moje příští kapela se bude jmenovat Dřemlíci tundroví (jedná se o malé dravce z čeledi sokolovitých, finsky Poutahaukat, pozn. aut.).“

V současnosti hraje Marko Haavisto & Poutahaukat ve složení: MARKO HAAVISTO – basa a zpěv, JOUNI SAARIO – kytara, JAAKKO ROSSI – kytara a zpěv, SAMULI HALONEN – bicí a zpěv. V této sestavě vystoupí také 8.10. 2011 v kině Aero v rámci festivalu Aki Kaurismäki.

Mies vailla menneisyyttä - Paha Vaanii-laulu 3 - YouTube
http://www.youtube.com/watch?v=lG_rramtcvA
TIGRE --- 15:31:51 21.9.2011
Rozhovory, které dělal s různými traficantes José Junior z Afro-Reggae pro pořad Conexões Urbanas - pouze v PT

Conexões Urbanas no Multishow - 2ª Temp. - Bandidos - 1ª parte - YouTube
http://www.youtube.com/watch?v=1aIAzaxgX58


další dvě části také na YouTube.