Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
O čem se vám naposledy zdálo?
VIDLICKA
Klub o vašich snech

Co se vám zdálo naposledy?
O čem se vám zdá nejčastěji?
Jaký byl váš nejhorší nebo nejlepší sen?
...
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
ALEA --- 9:17:30 10.2.2020
Hrála jsem RPGčko, které fungovalo jako virtuální realita (místo povídání se to odehrávalo okolo nás a ač jsem nedostala papír se staty a schopnostmi, tak jsem reagovala jako moje postava a používala jsem i kouzla a měla jsem její vzpomínky)... Řešili jsme něco ve starých domech, vypadalo to tam jak v jedné části Kralup, ale těžko říct přesně... Věděli jsme, že nás někdo sleduje a snažili se být nenápadní... A pak se mi začal zjevovat otec mojí postavy, Leto Atreides, který měl být dávno mrtev... Všichni mi říkali, že je to past, ale v jeho přítomnosti jsem nedokázala mluvit a poslouchala jsem ho jak loutka (nevěděl, že nějaká kouzla umím používat i beze slov, ale troufala jsem si jen ve chvíli, kdy na mě nekoukal).
Díky vlivu, jaký měl na mou postavu, se tomu záporákovi, co vypadal jak Leto, podařílo zajmout celou naši skupinku, ale ostatním se brzy povedlo utéct a já měla připravené kouzlo, kterým se za nimi přenesu, až se ke mě záporák otočí zády...
Pak byl konec sešny, protože se podával oběd nebo večeře... Gamemaster mi podal papír s informacemi o mojí postavě a s trochu zamračeným výrazem říkal, kdy budeme pokračovat.
Byli jsme v jídelně dlouhé jak letištní hala a já zjistila, že běhání zdržuje, rychlejší je letět těsně nad stoly, protože nepřekážím lidem, mohu nad nimi kličkovat a obecně je to mnohem vtipnější. Pak jsem doletěla k výdeji a vysvětlovala to nějakým dalším lidem, že lítání je super a oni se na mě divně podívali a nechápali... a tak mi došlo, že se asi brzy probudím... A taky ano.
KBN --- 2:02:48 26.1.2020
Hned teď o nějakém fotbale. Klukovice-sakovice. ( Nejsem fanoušek ale měla to být jedna vesnice,)
??? --- 11:17:40 15.1.2020
O dceři, která se mi nikdy nenarodila. Tak alespoň vím, že mě miluje.
ALEA --- 9:06:45 15.1.2020
Jelo se na tábor do přírody. Většina lidí ale na místě začala brblat - byli jsme v chatkách v lese, bez sprch, v Anglii a část neuměla jazyk...
Rozhodlo se, že pojedeme jinam, na velké dřevěné pirátské plachetnici... ale většina lidí se rozešla pryč, že už na to kašlou, že je to nebaví...
Problém byl, že skoro všichni měli s sebou nějaké mazlíčky. A mimo pár vybraných tam většinu nechali bez dozoru a bylo zřejmé, že je tam prostě nechali a už nikdy se k nim nevrátí.

Mě patřilo několik zlatooranžových rybiček, které z původní velikosti cca klauna očkatého dorostly do velikosti velryb (takže jsem je musela nechat v nádrži na místě, ale věděla jsem, že se o ně postarají lépe než já, měli tam mnoho podobných ryb, mořského koně - spíš kelpie, skutečně obojživelný kůň modravé barvy - a pár pošťuchujících se obřích olihní). Ale byla tam ještě celá místnost plná leguánů, hadů, koček, žab, štírů a bůhvíčeho ještě. Na většinu plazů tam byla zima... Psy si lidi brali s sebou ven a hráli s nimi ve skupince frisbee (vybavuju si Míšu a o kus dál D. ležel v houpací síti a podřimoval, ale ani jeden nechtěl jet dál). Ale o ostatní zvířata nebyl zájem a chtěli je tam nechat umřít.

Já se rozhodla je zachránit. Pobíhala jsem tam a sbírala všechno, co jsem našla mimo těch opravdu jedovatých (to jsem věděla přesně, co je a co není jedovaté a co chce a nechce ublížit). Leguáni se tulili v kapse v mikině k teplu nebo mi běhali po rameni, pár hadů jsem měla v rukávech, na hlavě malou žábu a v náručí dvě koťata.
Pamatuji si, že A. to nějak trefně komentoval (to že tam zůstávají) a jeho tříletý synek byl nadšený z pirátské lodi. Ale detaily bohužel mizí...
FAIRIELLA --- 11:59:02 14.1.2020
V hlubině pode mnou v nějaké propasti ze tmy zářily do kruhu uspořádané nějaké obrazce. A já jsem měla vybrat ten správný a pořád jsem do toho zírala. Pak jsem šla třídit nějaké obrazy a tam ty obrazce byly taky, pocit jsem z toho měla v břiše betonově těžký - že tomu neuniknu, dokud na to nepřijdu. A zase se znovu vrátil pohled na tu hlubinu a obrazce, které v kruhu svítily a točily se pomalu do spirály. Měla jsem s nimi vyřešit nějakou hádanku. O to se pokoušeli i další lidé, kteří zírali do hlubiny také. Nějak se to pak povedlo mně, ale nikomu jsem to neřekla. Pocítila jsem v té chvíli uvnitř sebe změnu, kterou jsem zatím nedokázala identifikovat a zjistit, jaký vliv na skutečnost to bude pak mít. Šla jsem pak velkou mramorovou klenutou místností, jež měla kruhový půdorys. Tou místností jsem podle všeho šla už předtím mockrát. Uprostřed byla jakási prohlubeň a v ní zářivě bílé převalující se mlhovité světlo. A občas to sežralo něco z věcí okolo. Tu jsem si všimla, že to teď žere věci, ke kterým stojím nejblíž - a pak mi došlo, že to jde po mně, přičemž předtím jsem tomu byla lhostejná a mohla jsem kolem chodit, jak jsem chtěla, i se přiblížit k té prohlubni blízko a sledovat, jak se mlha netečně převaluje, při netečnosti přitom měla tvar celkem pravidelné kupole. Ale teď mě to chce sežrat, protože vyřešením té hádanky s ornamenty jsem získala nový magický zdroj energie, inspiraci, a že jsem teď sama jejím zdrojem - což ta svítící mlha vycítila a proto o mně šla. Začalo mě to táhnout do středu mramorové místnosti, ale chytila jsem se zdi a prošla do dalšího rozlehlejšího prostoru, který byl proti moci mlhy ochráněn (myslím, že zdi byly z nějakého zvláštního materiálu, který odpuzuje moc mlhy). Tam někdo byl, myslím, že XY, a já mu říkala, že to jde po mně, že to bylo stvořeno, aby mě to dostalo a že mám v sobě skryté síly, kvůli nimž to tak celé je. Když to uslyšel, dostal strach o mě, ale i ze mě - ale lidi kolem to nesměli vědět vůbec, protože ti by měli strach jenom ze mě. Mohli by mě chtít vhodit do té mlhy, aby měli pokoj. Čím víc jsem si uvědomovala, že je ve mně ten zdroj, tím jsem zevnitř cítila větší a větší příval koncentrované energie. Odešla jsem z místnosti, kde zůstal XY stát bez pohnutí, prošla jsem kolem hladové mlhy, kterou se mi podařilo přemoct svým soustředěním a šla konat. Nevím, co. Ale bylo tam šero a dál úplná tma a já i přesto šla zcela jasným směrem ráznými kroky.
ALEA --- 10:25:47 9.1.2020
Dostala se ke mně informace, že se všichni příbuzní máme dostavit na "naši chalupu", místo, kde jsem v dětství strávila hodně času s babičkou a sestrou. Prý se konečně objevil jeden ze dvou tajných sejfů, které "naše chalupa" skrývala.
Cesta je dlouhá, ale vzala jsem s sebou pár kamarádů a pocitově to uběhlo velmi rychle. Většina příbuzných už tam byla. Procházeli se, diskutovali a bylo jich mnoho. Dům sám působil spíš jako palác - mnoho pater, různé ložnice, koupelny, veřejné toalety a půda, kam by se vešlo několik průměrných bytů.
Hned na začátku jsem potkala strýce, který sejf našel. Prý toho vevnitř ve výsledku nebylo moc, malá hromádka zlata a šperků s perlami a hromada čerstvého lesního ovoce. Znovu ho zavřel a kdo chce, může ho zkusit najít. V tu chvíli jsem si vzpomněla. Tohle přece znám, tohle mi kdysi ukazovala babička! A znamená to, že i vím, kde je druhý sejf!
Běžela jsem za sestrou, ale ta o ničem takovém prý nikdy neslyšela a nevěřila mi ani slovo. Tak jsem jí ukázala první trezor. Zvenku pod oknem na pánské toalety začíná řada ozdobných výstupkú, když se zatlačí na třetí zprava, odsune se kus zdi a objeví se trezor. Bez zamyšlení jsem zadala i kombinaci a uvnitř jsme našli hromadu ostružin, borůvek a malin. Byly skvělé, čerstvé a sladké.

To ale znamená, že vím i o druhém sejfu...
Sestra mi nevěřila, ale přidalo se ke mě pár kamarádů a příbuzných.
Druhá cesta byla náročnější. Všechno působilo podvědomě ale jako místo, které navštívíte po velmi velmi dlouhé době. Všude rez, pavučiny a tma.

Začínalo to skluzavkou... všimla jsem si, jak je zrezlá, zkřivená a má ostré hrany a raději skupinu odvedla okolo, kudy nás tehdy následovala babička...
Pak temná díra o patro níž.
A "pohádka o slepičce"...
V jamce v zemi stála nehybně mladá slepice, několik velkých zlatých (nebo čokoládových, to nevím) mincí a malý diamant.
Kamarádka S. prohlásila, že je to creepy i pro dospělého a jestli jsem tohle brala jako normální v dětství, tak dává smysl, proč se nikdy neusmívám. Chtěla jsem něco namítnout, ale tím jsem promeškala začátek "pohádky". Slepice se probrala, sezobla diamant a já ostatním řekla, že to je problém. "Bez červeného šátku není možné dojít dál. Musíte slípku uplatit nebo jí vzít, co se má."

Prošla jsem kapsy... zápisník s tužkou, mobil... to na úplatek moc není.
Kamarádka S. se začala měnit, hlavně zuby. Pokud něco neuděláme, bude z ní velký zlý vlk... já i ona jsme skočily po slepici, získaly diamant a.... příjemné to nezbylo, ale já stejně předpokládám, že kouzlem to kuře znovu ožije.

Pak nastala další zkouška... pohádka... vypadalo to jak televizní soutěž. Moderátor oznámil, že bude mít otázku na přítomné muže a druhou na dívky. Já chtěla varovat ostatní, že je to past vedle pasti, že tam bude chyták... ale když jsem chtěla začít vysvětlovat, tak jsem se probudila.
PANDA_JE_MRTVA --- 10:10:49 9.1.2020
Stojím na palubě korábu, co pluje na moři. Každou chvíli má vyjít slunce a těch pár lidí, co tam je se mnou, upírá oči na východ. Jakmile se objeví první paprsky, uvědomím si, že je něco špatně. Slunce sice svítí, ale tak nějak černě. Vypadá to podobně jako při zatmění. V momentě, kdy je zhruba na palec nad horizontem se začne z moře zvedat obrovská vlna, takže co nevidět nás spláchne i s korábem. Měl bych si vyměnit boty, aby se mi líp chodilo na mokrý palubě, pomyslím si, když se podívám na sandále na nohou. Když mířím do podpalubí, narážím na lidi, kteří se hrnou ven, aby se podívali na ten spektákl. Sejdu schody a tam stojí zády otočené mladé děvče v bílé noční košili, tuším, že bych jí měl znát, je to něco jako druhá hlavní postava tohohle příběhu. Promluvím na ní, ona se otočí a já jí vidím do prázdných očních důlků, kde měly být oči, ale místo toho z nich vychází podobná temná záře jako ze slunce. Zakryju si oči, ona začne šíleně ječet a já padám do bezvědomí.
RAHUF --- 9:30:47 23.12.2019
Zdálo se mi, že jsem postupně zjišťoval, že mě někdo pronásleduje. Šel jsem se poradit s jednou známou, kterou jsem už dlouho neviděl, jestli by nevěděla, co s tím. Neporadila mi, ale zjistil jsem, že má dítě, které se mi moc nezdálo zdravotně. Vzal jsem je oba za jednou známou doktorkou, která přišla o práci a od té doby se skrývala, a sešli jsme se u nás na zahradě v bunkru. Dítěti musela zavést gastrickou sondu, odsát otamtud nějaké kameny a zavést umělou výživu.
Mezitím mojí lidé chytli několik lidí podezřelých z toho, že mě sledují. Chvíli jsme je postupně vyslýchali, až jsem zjistil, že mezi nimi jeden kamarád, kterého jsem už dlouho neviděl, a došlo mi, že to byl on. Vzali jsme ho na letiště a naložili do letadla, že ho cestou vyslechneme, ale ještě když jsme rolovali na runway na nás někdo zaútočil a zabil jak našeho podezřelého, tak pilota, a já jsem musel utéct.

Konspirace se ještě dál rozvíjela ale než jsem odhalil, kdo za tím ve stojí, tak jsem se probudil.
PSYCHO --- 19:38:39 18.12.2019
Podstatny je rict, ze za poslednich par dni jsem koukal na Man from the high castle, expanse a ricka a mortyho:

Zeme je znicena, cesky narod pluje na lodi vesmirem, najde obyvazelnou planetu, kde nejdriv svede boj a Avengers, potom vyleti na balonech nad zemi, protoze zjisti, ze se blizi potopa. Az potopa zmizi, svede boj s vetrelcema z vesmiru, ktery ohrozujou planetu, ktera je ziva, a kterej prohrava. Vsechny zachrani Tonda Blanik (“Nejdriv lobby, potom hobby”), kterej privede Blanicky rytire.

Vazne doufam, ze to bude mit druhej dil :))
MANICCA --- 18:30:20 13.12.2019
Zdalo se mi, ze me kamos vzal nekam (vnimala jsem to tak, ze to je nekde na konevce), kde nejaky jeho kamosi vybudovali neco na styl takovy extremni lezecky steny (spis na ferovku kolma, az do ostryho uhle zkosena skala, i s jeskynema atd.), ktera mela slouzit extremnim sportum. Bylo to obrovsky, asi jako fotbalovy hriste a nejaky lidi tam uz neco praktikovali. Vypadalo to tak, ze z ty jedny jeskyne se nekdo zritil jakoby zachycenej v nejaky svetly celte ktera mela rukavy, coz bylo jediny, co ho v ty celte drzelo a ta celta byla pridelana k ty jeskyni. Neco jako trochu vyhaluzenej bungee jumping s roblox kombinaci.. Prislo mi to tam fakt skvely a byla jsem rada, ze se kvuli tomu predelala cas ty ulice