Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
Šťastný rodič, šťastné dítě.
ONA_MAKARONA
Tato diskuze se zaobírá zejména tzv. Nevýchovou a učením Naomi Aldort. Jakou výchovu doma upřednostňujete a proč? Praktikujete ve své rodině tyto "alternativní" směry výchovy? Opravdu fungují? Otázky, rady a pomoc ohledně (ne)výchovy vítány.
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
YEETKA --- 21:37:03 1.3.2016
BILAKOBRA: děkuju, zkoušela jsem už podobný způsob (jakože nad kafem), ale pro tchyni to je jakože "alternativní" nesmysl a děti potřebují zažít realitu..
co nejvíc funguje je dětem přímo před ní vysvětlovat, že je v pořádku plakat, nebo nalepit nálepku na starou židli a že si babička určitě nemyslí, že by byla proto hloupá.. ale na to mám jen když jsem ve fakt bdělým rozpoložení.. někdy jsem tak unavená, že je podobná praxe těžká..
hranic právě vymezím, tím, že třeba řeknu :" ona nestoupá na ty kolejnice proto, aby je ničila, je to prostě lákavý povrch, zkusme jí to vysvětlit s láskou, že je to hračka, která by se mohla rozbít" v takovém případě jsou lehce protočené oči mírnou reakcí.. spíš si myslím, že nejsou docela spokojení sami se sebou a tak si frustraci vybíjí jinde, ale takové téma je moc, to by nedali..

TORUVIEL: to je těžký, minulou sobotu jsme byli tchánovce navštívit a mladší dcerka se v noci vzbudila se srdceryvným pláčem, po hodině se nám podařilo mezi vzlyky vyrozumět, že "babita se zlobí".. tak mám docela urgentní potřebu někam to posunout, protože srdceryvný pláč jako reakce na celodenní pobyt s babičkou nic moc..

INUSHKA: můj tchán je velice silná osobnost a je dost těžké nějak udržet svůj prostor.. navíc je vysoce inteligentní, takže forma sdělení je hodně důležitá.. takže moc nevím jak najít tu střední cestu, aby se necítili uražení (protože to pak člověk ve svém zranění nic nepobere) a zároveň to k něčemu bylo.. cesta do hor bude asi hustá, ale ideální příležitost pro vzájemné porozumění..
INUSHKA --- 20:58:01 1.3.2016
YEETKA: Já mám podobný problém s tchánem. Uráží všechny a stále. Poslední dobou, po 10 letech, se už občas neidržím a přímo mu řeknu, jestli by nemohl přestat všem kazit náladu. Dceři se většinou snažím poskytnout svůj pohled na věc a dát ií najevo, že dědečkovo tvrzení není nutně absolutní pravda. Neumím to tak elegantně, jako TORUVIEL, ale nějak na tom principu. Dost ovšem bojuju s tím, aby to znělo přirozeně, ale přitom to nesklouzlo naopak k urážení dědečka :-/
TORUVIEL --- 20:40:37 1.3.2016
YEETKA: S tímhle se člověk potýká stále. Uvažovala jsem o tom dlouho a vyšlo mi z toho, že druhé nepředělám, ani se o to nebudu pokoušet, ani se nad tím rozčilovat, a to ani vnitřně...che, kolikrát dost obtížné dechové cvičení :o). No, drobnosti nekomentuju, pokud se děje něco hodně emocionálního (pro dítě teda zejména, to si ty emoce ještě neumí nechat pro sebe), tak to komentuju stylem "babička si myslí, že...a ty to tak přitom necítíš"...Prostě chci, aby to dítě se naučilo vidět ty komentáře a hodnocení druhých jako pouhý názor druhých, ne jako fakt a pravdu o něm (o dítěti).
Jistě je to náročné, když je toho hodně, ale věřím, že dítě vychází hlavně z rodičů, tedy že jeho nahlížení na svět utváří zejména oni, nevím jak u kluků, ale u dcery to vidím tak (a vidím to i na sobě a své matce), že opravdu platí to, že dcera přejímá vnitřní svět matky, a díky otci se učí zacházet se světem vnějším, otcové jsou pro dcery branou do tohoto světa. Matky mají zase na "svědomí" to, jak dcera vnímá sebe samu. Obecně a velmi zjednodušeně, vlivů je tam milion, ale myslím, že nějaké občasné neshody s babičkami, dědečky či jinými osobami s odlišným chováním a jednáním s druhými je pro děti jen a jen prospěšné (ať už to vnímáme jako "dobré" či špatné"), umožní to dítěti nahlédnout ty rozdíly, a nežít v ideální bublině, kterou mu vytváříme my - rodiče. Tyhle často vyhrocené střety jsou nezbytný základ pro budoucí tolerantnost dítěte...
BILAKOBRA --- 20:21:22 1.3.2016
YEETKA: zkusila jsi si s tchýní o tom promluvit mimo tyhle situace, proste nad kafem, že tě něco trápí?
ještě mne napadá jestli by také na ně nezabralo, že oni už se navychovávali dost, práci odvedli skvělou a teď že by bylo prima kdyby už byli jen ti rozmazlující prarodiče, protože na vychovávání teď mají děti vás jako rodiče?
ale pokud není ochotná respektovat hranice, tak to je pak těžké, nicméně ještě je otázka, jestli je opravdu jasně vymezuješ
k tomu mne napadá, že mne u mojí mamky štve, když říká malému ať se nevzteká - tak to jí prostě řeknu, ať mu to neříká, že se prostě potřebuje popasovat s emocema a že mu to pomáhá to zvládnout, když se mu něco nelíbí (no teď už spíš jen řeknu, ať mu to neříká, ale také mám pocit, že už to není tak často)

další možnost je, že nebudeš mít přehnaná očekávání a nějak se vnitřně smíříš s tím, že oni jsou prostě takoví, je to jenom jednou za čas, dětem vysvětlíš, že ony jsou v pořádku a že ty si o nich rozhodně nic takového nemyslíš (možná klidně jim to říct i před tchýní?) a prostě přijmout tu situaci tak jak je teď, třeba i s tím, že asi někdy vylítneš a budete se občas o tomhle dohadovat

YEETKA --- 18:27:44 1.3.2016
v poslední době je pro mě stále těžší a těžší být v pohodě v přítomnosti tchyně a tchána..
za pár dní spolu vyjíždíme na hory..
ráda bych, aby všechno proběhlo v klidu, aby byla pohoda..
mám ale velký problém s tím, když babička neustále valí do dětí/nějak je hodnotí-většinou negativně (ty asi neumíš používat ruce, to je ale lenost, asi bys měla někdy přemýšlet -podotýkám, že to jsou ty nehorší)
nejde se ani pomalu v klidu najíst, prostě pořád něco..
ráda bych se nějakým milým a respektujícím způsobem dětí zastávala.. doposud to z mé strany vyznívá spíš jako útok (ano do mě valí totiž taky, jsem ekoteroristka a volím piráty)..
nemáte někdo podobnou zkušenost? a co nějaké rady jak zastavit, nebo přesměrovat to neustálé útočení a komentáře?
máme je rádi, oni tuším nás taky, ale bylo by vhodné umět nastavit hranice s citem.. a to mi nejde a nejde..
BARRUSHE --- 15:05:17 22.2.2016
INUSHKA: Když přetáhneme večerku nebo je tu do večera návštěva a E. je pak celá rozdováděná, případně má nějaké hysteráky po večeři, tak je skoro jistý, že bude hrozná noc..
BEBERA --- 14:20:25 22.2.2016
BRUNA: BARRUSHE: INUSHKA: My jsme zatím vypozorovali u staršího, že děsy měl zhruba 2 hodiny po usnutí a ve většině případů nebyl v bytě klid - buď jsem svítila vedle v kuchyni, nebo jsme v obýváku koukali na film. A naprosto vždy byl celý rozhicovaný - usnul zabalený v peřině a domnívám se, že se trochu přehřál. Snad nikdy se to nestalo, když byl odkopaný.

U mladšího netušíme nic, tomu přichází hluboko v noci, člověk není schopen pořádně nic vyhodnotit...
INUSHKA --- 13:14:39 22.2.2016
BEBERA: U nás třeba noční děsy zřejmě souvisely s narozením sestry. Čtvrt roku byly noci pekelné, jak si Malvína zvykla, tak se to zase spravilo. Velký vliv má aktivita přes den. Když není vyvážená fyzická a psychická únava (typicky při cestování, návštěvách u prarodičů, dlouhých výletech, po akcích s kamarády...), tak špatně usíná, v noci se budí, má můry a děsy, škrábe si ekzém... Televize (ani tablet) na to vliv nemá, naopak někdy i pomůže tu únavu trochu vyrovnat a tím ten spánek zlepšit.
BARRUSHE --- 12:38:02 22.2.2016
BEBERA: Taky to teď testujeme :) Elišce to začalo po druhém roce, kdy začala chodit do školky a zhoršilo se to teď v prosinci po narození ségry. Vypozorovali jsme akorát, že když kempujeme o víkendu nebo jsme na dovolené, tak noční děsy nemívá. Jsme celý dny venku, na pohádky se tam vůbec nedívá, ale taky to může mít souvislost s tím, že máme nějaký jiný program, je celou dobu s námi a my se jí věnujeme. Tak uvidíme.
BRUNA --- 11:39:02 22.2.2016
BEBERA: vyzkousej a poreferuj. I kdyz tech pricin muze byt imho milion - vyvoj nerv. soustavy, skolka, temperament, nachlazeni, neco uplne jineho. Ale zas ta televize se lip eliminuje nez skolka nebo nemoci.