Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
Šťastný rodič, šťastné dítě.
ONA_MAKARONA
Tato diskuze se zaobírá zejména tzv. Nevýchovou a učením Naomi Aldort. Jakou výchovu doma upřednostňujete a proč? Praktikujete ve své rodině tyto "alternativní" směry výchovy? Opravdu fungují? Otázky, rady a pomoc ohledně (ne)výchovy vítány.
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
SANCHA --- 9:10:46 31.12.2015
TORUVIEL:Přesně to řeším taky, sice s mužem nebydlíme, ale chodívá za námi, když jsem u našich, po práci, přesně ve chvíli, kdy už je dcera taková vláčná, na usnutí.. chvíli jsem to nechávala tak, že přeci nebudu ta zlá, ale končívalo to tím že chlap vytuhnul a já houpala třeba do desíti do noci, jen aby se zklidnila. Ale pak jsem to přehodnotila.
TORUVIEL --- 17:44:15 30.12.2015
KEIKIN: Můj muž mě nenechá všechno dělat, to rozhodně ne :-) Mluvím jen o jednom výseku jeho chování, jinak je to galantní gentleman a pomocník :-) Já tu probírám jen ten aspekt vztahu k dítěti.
KEIKIN --- 16:34:40 30.12.2015
ANNAWA: Protože by viděl, že už to ženu vysiluje natolik, že přestává být vnímavá a přítomná. Prostě by měl pocit větší spoluúčasti.
ANNAWA --- 16:20:11 30.12.2015
KEIKIN: nenechal? Proč myslis?
KEIKIN --- 14:22:23 30.12.2015
TORUVIEL: Chápu a dokážu se vcítit do situace ženy v domácnosti, ale i do toho muže co přijde z práce a je rád (že je rád), že vidí děti a že s nima může blbnout.
Věř tomu, že pokud bys měla více dětí na starost, tak by tvůj muž sám od sebe tě nenechal "všechno dělat". Možná mu přijde, že zatím relativně vše zvládáš bez ztráty kytičky :-)
TORUVIEL --- 12:42:32 30.12.2015
INUSHKA: Já už večer taky právě ztrácela ten svůj "zen", jak jsem začala něco očekávat od muže (že převezme péči) a ono se to nedělo, tak jsem přestávala být v klidu a respektující přístup šel do kopru. Musela jsem přestat očekávat, pak to bylo zas ok. Přijala jsem ho a jeho způsob, a začala ho jemně podporovat v tom, co dceři říkal on, neshazovala jsem ho tím, že bych to udělala za něj nebo zbytečně vstupovala do jejich interakce. Ale odvíjí se to taky od míry únavy, aktuálního zdraví, stresu v práci, ve škole a tak. Někdy to člověku ujede do příliš autoritativního postoje, někdy se té síly nedostává a nechám se dítětem příliš vláčet, např. Ale vidím, že když jsem v pohodě, vnímavá a přítomná, tak ona je v pohodě a naslouchá (záměrně neříkám "poslouchá"). Samozřejmě dělá šaškárny i se mnou, v nějaký míře, je to holt dítě. A dobře že tak, mnohdy jí tu divokost závidím a učím se spíš já od ní :-)
INUSHKA --- 12:26:01 30.12.2015
TORUVIEL: V tom prvním odstavci o té síle moc hezky popisuješ to, co jsem se neobratně snažila říct já. U nás tohle já neumím, můj muž ano. On umí nastavit tu hranici, pevně, jasně a důsledně, aniž by musel vyhrožovat trestem. Jsem za to hrozně vděčná, protože přesně jak píšeš v tom druhém odstavci, večer, když přijde z práce, já si můžu oddechnout. Nebo když Malvína nechce večer usnout a mně doslova skáče po hlavě (vymýšlí, co všechno ještě před spaním nutně potřebuje udělat, kolik a jakých chce ukolíbavek a podobně), tak vím, že když začnu ztrácet trpělivost stačí se vystřídat, poslat za ní muže a ona bude do 15 minut spát, bez řevu a násilí.
Zas někdy ale na těch hranicích trvá zbytečně pevně a neústupně až se z toho stane souboj o poslední slovo a pak do toho zase vstupuju já a to frustrované dítě, kterému to už nemyslí, nejdřív pochovám, uklidním a pak se snažím najít nějaké smírné řešení.
TORUVIEL --- 11:26:24 30.12.2015
KEIKIN: Já taky nemyslím projevit sílu nějakým bouchnutím (ať už reálným, nebo pomyslným). Je to těžko uchopitelné, silou mám na mysli nějakou vnitřní jistotu, prostou strachu. Pomyslné či reálné bouchnutí do stolu má strach v dítěti vyvolat, vnitřní jistota/síla tohle za cíl nemá, ta prostě JE a je to ta hranice pro dítě (při "neuposlechnutí" nenastává trest). Když slyším svého muže, slyším někdy strach, strach z reakce dcery, strach z "neuposlechnutí", málo sebedůvěry, důvěry v to, co říká.
Nevím, jestli je to i tvůj případ, to jen jak to vnímám já u nás. Ale je fakt, že žena, zvlášť pokud je ještě doma s dětmi na mateřské, potřebuje večer už trochu polevit, a když vidí, jak tatínek je "ten hodný" a nepomůže moc s ničím, nechá děti řádit, do postele se dostávají o hodinu později a tím se pro ženu oddaluje odpočinek, tak má nutkání zasáhnout a udělat to po "jejím", tedy efektivněji a rychleji, a to ji prostě vysiluje, protože měla za to, že když přijde muž, může už trochu zvolnit, ale ono přitom ne, protože s mužem jsou děti ještě víc rozjívené, protože přece "hodnej tatínek" to dovolí. Ono je něco jiného nechat děti řádit celý den, a jen večer. Pár hodin večer je možná zábava, ale celý den/celé dny to už zábava být přestává. Tak je imho přirozené, že si v tom žena musí najít pevnější řád, a bylo by fajn, kdyby ji muž podpořil, a ne že po jeho příchodu nastává anarchie :-))
ANNAWA --- 11:18:06 30.12.2015
KEIKIN: můj muž je mírnější a přísnější zároveň, což mi trochu vadí, protože to záleží třeba na jeho náladě.
Čím nechci říct, že nemám chyby, jsem třeba chaot.
KEIKIN --- 10:58:32 30.12.2015
TORUVIEL: Vím, že to není lehké - když se o tom bavíme, tak já vždy argumentuji tak, že jsem prostě takový, že si nechci hrát na něco co nejsem.

Nicméně se chytnu toho, co jsi napsala o projevení síly. Já to vnímám tak, že projevit sílu není o tom bouchnout do stolu a zařvat (ve vztahu k výchově), ale o to mít sílu být lepším než sem (nezabřednout).