Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
Šťastný rodič, šťastné dítě.
ONA_MAKARONA
Tato diskuze se zaobírá zejména tzv. Nevýchovou a učením Naomi Aldort. Jakou výchovu doma upřednostňujete a proč? Praktikujete ve své rodině tyto "alternativní" směry výchovy? Opravdu fungují? Otázky, rady a pomoc ohledně (ne)výchovy vítány.
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
TORUVIEL --- 19:02:38 25.6.2015
Risky outdoor play positively impacts children’s health: UBC study
http://news.ubc.ca/2015/06/09/risky-outdoor-play-positively-impacts-childrens-health-ubc-study/
ARGANNAH --- 15:26:07 25.6.2015
TORUVIEL: Teď jsem s ní někde slyšela rozhovor a celou dobu si říkala "zníš moc fajn a sympaticky, holka, ale uvidíme, co budou za deset let psát na blog tvoje děti"
BEBERA --- 15:08:31 25.6.2015
TORUVIEL: nevím, kolik Grétě s Marjánem je, u nás to několikrát nezabralo. Chvíli na mě koukali jak telata a pak pokračovali v Já tě strčím, ty mě strčíš, já tě majznu, ty mě majzneš a u toho spolu něco rozbijeme...
TORUVIEL --- 14:18:28 25.6.2015
Z facebooku Krkavčí matky:

"Včera jsem toho měla už plné zuby. Honza už čtvrtý týden pracovně v zahraničí, chůva na nemocenské se zlámanou rukou a já pracující po nocích, abych dohnala, co přes den nestihnu.

Gréta s Marjánem večer předváděli svůj zlobící standard - já tě strčím, ty mě strčíš, já tě majznu, ty mě majzneš. Nic, co by se vymykalo normálu.
Ale já toho měla najednou po krk.

Mohla jsem jim říct něco jako "Nechte se!" nebo "Proč mu to děláš!" nebo "Kolikrát vám to mám opakovat!".
Ale neřekla. Byla jsem moc unavená na to, abych si vymýšlela důvody, proč se mají přestat pošťuchovat a které by pravděpodobně k zastavení jejich hry na šikanu nezafungovaly.

Tak jsem si sedla na postel a říkám: "Je mi moc smutno po tatínkovi. A taky jsem unavená a nevyspalá. A tím, že se tu snažíte povraždit, to moc nezlepšujete. Mám strach, že jestli budete pokračovat, tak na vás budu křičet nebo vám provedu něco, co nechci, protože se už moc nedokážu ovládnout."

A jak to skončilo? Skoro jak v hollywoodském dojáku.
Lehli jsme si spolu do naší manželské postele, děti mě hladily, pusinkovaly a utěšovaly.

Někdy se možná vysvětlování vlastních pocitů zdá zbytečně dlouhé ve srovnání s "Nechte se!", ale já pořád nějak věřím, že to funguje líp."
LYDI --- 12:26:11 25.6.2015
KEIKIN: diky za odpoved! (;
KEIKIN --- 12:15:52 25.6.2015
???: no já to třeba chápu spíše více duchovně než materiálně. Mentalita hojnosti je podle mně rozdávání pozornosti a empatie. Člověk s takovou mentalitou neomezuje dítě tím, že teď zrovna nemá čas apod. :-)
Nicméně v tom článku je pasáž o nakupování, kdy dítě jakože bečí, když mu rodič zakáže něco hodit do košíku. V podstatě nám autor radí, abychom jeho zklamání prožívali s děckem.
Takže: přestat sledovat okolí, kdo se jak na tebe (na vás dívá): třeba si sednout vyjádřit soucit, obejmout děcko a říct, že to nevadí, že si to co chce se dá nahradit něčím jiným. A rovnou se třeba může vymyslet program na chvíle po nákupu apod...
Já v reálu spíše sahám z nutnosti k převedení pozornosti - což není úplně ok.
Asi nejlepší rada ale je - netahat děti na nákupy :-)
??? --- 18:33:38 24.6.2015
LYDI: Co je to ta mentalita hojnosti? Jak to souvisí s nakupováním věcí? To jsem nějak nestihla
LYDI --- 16:38:14 24.6.2015
uz nevim odkud sem mela ten link, doufam ne odsud ale protoze se mi to hodne libi, tak to sdilim. proste nesezrat me pokud je to nekde odsud :P http://www.seberizeni.cz/teal-swan-rodicovstvi/
INUSHKA --- 15:03:48 23.6.2015
???: Já tě naprosto chápu, taky mám problém tchánům něco takhle říkat. Tchán je typ, který má patent na rozum ve všech oblastech života, vesmíru a vůbec, takže jeho se snažit o čemkoliv "poučovat" nebo mu něco vysvětlovat je úplně zbytečné. Tchýně je zase pro změnu "z gruntu hodná ženská", která to přece myslí se všemi dobře a když jí člověk, byť i velmi opatrně a uctivě, dá najevo, že by si něco představoval jinak, tak je z toho špatná a ještě půl dne se pořád dokola omlouvá. To je pak taky těžké se nějak ozývat.
Takže jak jsem psala níže, snažím se působit spíš příkladem v naději, že když jim ukážu funkční metody (třeba na to uklidňování), tak nebudou mít potřebu vymýšlet nějaké vlastní a prostě to udělají stejně. Ve většině případů to funguje. Tchýně je navíc zvyklá od švagrové, která je ve věcech týkajících se jejího syna, velmi striktní, že přes to, co chce maminka, nejede vlak. Takže občas vidím, že s některými mými metodami nebo rozhodnutími nesouhlasí, ale respektuje je. Naposledy to takhle i přímo řekla manželově tetě, která se divila, že Malvína chodí po domě bosa - že jí se to taky nelíbí, ale mamince to nevadí a podporuje to, tak ona do toho nekecá. Tohle je přístup, který teda velmi oceňuju.

Se svými rodiči to mám trochu jednodušší v tom, že se na velké části těch respektujícíh výchovných metod shodneme. Svojí mámě dokážu tak nějak přirozeně říct "osvědčilo se mi to a to" nebo "Malvína je zvyklá takhle" a ona to bez problému bere. S tátou občas trochu narážím, on má asi někdy pocit, že jsem na M. moc měkká a má tendenci se urážet, když s ním v něčem nesouhlasím a nechci se řídit jeho dobře míněnými radami. Ale žádná tragodie to není. Více méně máme asi na oboje (pra)rodiče docela štěstí, nikdo z nich děti nemlátí, nezesměšňuje, necpe pod ledovou sprchu... takže jsem schopná to brát tak, že lidi jsou různí a dítěti prospěje, když se setká s různými přístupy a způsoby chování.
??? --- 13:35:47 23.6.2015
TORUVIEL: Tak naše je tam každej tejden celý odpoledne beze mě. Ale oni pro ni fakt udělaj první poslední, jen některý zvyky jsou prostě divný. Jakoby měly nějaký pravidla, jak se dítě má chovat a podle toho ho vychovávali. Rozptylování pozornosti je úplně běžný. Historku o studený vodě jsem taky jednu slyšela, že prej to jinak nešlo (na svejch dětech).
A to je další věc. Já nevim, jak reagujou jiní rodiče, ale třeba moje máma "nechce slyšet". Když se s ní bavím o výchově, co se mi líbí/nelíbí, tak ona si to automaticky vztáhne k její vlastní výchově a začne se tomu bránit. Bagatelizuje, odmítá některý tvrzení, říká, že ona nic takovýho nedělala (dělala), výmluvy, proč to tak v kterym případě nejde, že to moc řeším... A to já jí nikdy neříkám, že něco dělala špatně. Prostě jí jen chci říct, co mě zaujalo. I když bych samozřejmě ráda, kdyby si z toho něco vzala.