Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
Šťastný rodič, šťastné dítě.
ONA_MAKARONA
Tato diskuze se zaobírá zejména tzv. Nevýchovou a učením Naomi Aldort. Jakou výchovu doma upřednostňujete a proč? Praktikujete ve své rodině tyto "alternativní" směry výchovy? Opravdu fungují? Otázky, rady a pomoc ohledně (ne)výchovy vítány.
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
TORUVIEL --- 11:10:12 19.1.2017
INUSHKA: Tam to pak probíhá jinak, když je přítomná babička a děda, tak si nikdy nehraje sama s otcem, prostě tam bývá hodně lidí, šrumec a žádné soustředěné hraní. Možná je taky problém v tom soustředění, ona je v tu chvíli zcela ponořená do hry a nějaké vyrušení ji prostě rozhodí, a jelikož je dítě, tak to projeví tak, jak umí. Je vlastně fakt, že si někdy hraje i sama takhle a to ji taky nikdo nesmí rušit. Mým záměrem je, aby se naučila to dát najevo nějak slušně, že... Asi se prostě domluvíme, že když si takhle zaujatě hraje, že ji fakt rušit nebudu. Mě taky třeba rozhodí, když mi někdo chodí za zády, když pracuju.
INUSHKA --- 9:09:26 19.1.2017
TORUVIEL: Já myslela spíš když by si hrála sama s tátou a ten oběd by jim přišla ohlásit babička místo tebe. Jak by to dopadlo? Vyhnala by babičku stejně jako tebe?
TORUVIEL --- 9:02:14 19.1.2017
INUSHKA: Hmmm, nevím, my jezdíme k babičkám na návštěvu třeba na víkend, a tam to nikdy takhle neprobíhá, že by si hrála vyloženě jen se samotnou babičkou.
INUSHKA --- 8:49:27 19.1.2017
TORUVIEL: Ještě mě napadlo - chová se stejně, když jim dotoho vstoupí někdo jiný než ty? Třeba ta babička? Z toho by se možná dalo odvodit, jestli jde vyloženě o nenasycenost časem s tátou nebo jestli tam hraje roli i nějaká ta žárlivost vůči tvé osobě.
TORUVIEL --- 8:20:44 19.1.2017
JON: Dceři je 5 a dřív to takhle neměla :-) Když začne hra, nebo společná akce jakéhokoliv druhu, kde jsme všichni spolu, tak nemá problém. Problém nastává jen v popsané situaci, kdy je s otcem (vyloženě jen jeho se to týká, nikoliv babiček apod.), a já jim vstoupím do hry. Tahle situace nastává až tak posledního půl roku.
JON --- 23:46:53 18.1.2017
TORUVIEL: me to prijde normalni. Moje dite taky potrebovalo nejakou dobu nez dokazalo akceptovat, ze nema jednoho dospeleho jen pro sebe. Myslim ze to bylo tim ze velmi casto melo k dispozici bud jen maminku nebo jen tatinka (nebo jen babicku) zato na 100%. Trvalo tak od 2do 3 let nez bylo vklidu v situacich kdy si dva dospeli spolu povidali a nevenovali mu pozornost.
YMLADRIS --- 18:35:21 18.1.2017
INUSHKA: jasny, nadsazka, zapomnela jsem dat :)
TORUVIEL --- 17:04:02 18.1.2017
SOLEI: On reaguje v můj prospěch, ale jednoduše to neumí, neumí mluvit přesvědčivě, nemá v tom dost sebedůvěry. Učí se to. V tom jsme si oba trochu podobní. Omotaného ho zas tak nemá, přiměřeně řekla bych :-) On se umí ohradit a tak, to zas jo. Jen to ne vždy je dokonalé :-) Ale kdo jsme že.
LYDI: Hru z tohohle udělat moc nejde, zkoušela jsem to, ale v dceři je takový napětí, že není hře v tu chvíli přístupná. Jinak často děláme z rádoby vážných věcí legraci. Ale tady to nějak nejde a nerada bych to smetla ze stolu tím, že má "tatínka omotaného kolem prstu" nebo tak. Já se do kouta zatlačit nenechám, umím se slušně vymezit, akorát tady nevim, jak k tomu přistoupit, zda jim dát ten nerušený čas, nebo když chci, tak jim tam občas vlézt. Asi se s dcerou prostě na něčem budeme muset dohodnout, uvidím na čem, to si ještě promyslím. Spíš mě prostě zajímalo, proč asi je tak napjatá dcera a proč tu situaci vnímá tak vyhroceně, když jinak je to naprosto pohodový dítě. Jakoby nebyla dost nasycena tou pozorností táty nebo jak to říct...O tom přemýšlím hlavně. Nedělá mi problém se vymezit a nastavit hranice, problém je v tom, že tady to nastavování hranic nemělo výsledky. Možná tam přece jen bude jakási žárlivost.
YMLADRIS: Díky, to je zajímavý, budu nad tím dumat :-) Je fakt, že mě má k dispozici "jen pro sebe" často. Ale muže skoro ne. Když je doma muž, jsem většinou doma i já. Mohlo by to tak být...

A jinak díky všem za podněty :-)
SEBIEN --- 14:35:47 18.1.2017
INUSHKA: jj, stylistika je běsná :-).
No, z mojí zkušenosti to pochopí ti, co chtějí poslouchat a chtějí pochopit.
Mám to s ním asi jako ty - když jsem k němu začala chodit na seminář, neříkal mi vlastně nic pro mě zásadně novýho, pro mě bylo objevný a naprosto zásadní zjištění, že existuje nějaký psychoterapeutický směr, který uvažuje o lídech a problémech podobně jako já. A vůbec jsem nechápala, o čem se s ním moji spolužáci hádají a co řeší, když je to přeci tak zjevný :-). A takový debaty pak probíhaly i s účastníkama našeho výcviku, byť na trochu jiným levelu, ale zase ne o tolik.
Jako, předně - super, že takový debaty vůbec vyvolával, na jiných seminářích se spíš poslouchalo a nerozporovalo, určitě je vždycky o čem diskutovat, ale někdy jsem prostě žasla, jak kolegové uvažují.
A z nějakýho důvodu Juraj na dost lidí působí tak, že se s ním spíš začnou hádat, než by ho pořádně poslouchali a snažili se to nejdřív pochopit, takže o tom, že je to pro široký masy, nemám iluze....
SEBIEN --- 14:26:06 18.1.2017
YMLADRIS: možná se někdy u počítače rozepíšu k tý manipulaci, teď jen krátce - tenhle komentář, že teď to asi ještě jinak/líp neumí, že se to teprve musí naučit, používám taky. Stejně tak starší vysvětluju, že mladší ještě něco neumí, ale naučí se to. Někdy z toho plynou hezké situace, kdy pak starší k mladší přistupuje, jako kdyby to uměly obě, třeba že se spolu normálně domluví o výměně nějaké věci, v klidu a bez křiku :-).

Ale zajímalo by mě, jestli jsou k tomuhle fakt užitečný ty škatulky - jestli prostě nejde si říct "můj syn je takovej a takovej a zdá se, že na něj funguje tohle a tohle" aniž by bylo nutný to vidět v kontextu "takoví lidé potřebují xy" (protože není další člověk jako tvůj syn a ty k nikomu nebudeš ve vztahu jako ke svému synovi, takže i případné chování či strategie budou odlišné podle situace a vztahu, ne?)