Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
Šťastný rodič, šťastné dítě.
ONA_MAKARONA
Tato diskuze se zaobírá zejména tzv. Nevýchovou a učením Naomi Aldort. Jakou výchovu doma upřednostňujete a proč? Praktikujete ve své rodině tyto "alternativní" směry výchovy? Opravdu fungují? Otázky, rady a pomoc ohledně (ne)výchovy vítány.
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
SINSEMILLA --- 15:41:23 21.7.2017
NOFNAK: Syn to má různé, ale ví, jak se jmenuje už dlouho, adresu taky, i když občas plete číslo domu, ale to by nebyl problém, protože dům pozná, ze jo. A příjmení u děti ví, jak u kterého, třeba u děti stejného křestního to ví, protože je tak rozlišují, u jiných netuší. A o jistě eme nemluví jinak než jako o eme vecernickove, protože se jmenuje Vecernikova a jim to přijde roztomilé. Je mu šest.
NOFNAK --- 15:02:58 21.7.2017
TAPINA: Oba syny jsme to naučili co nejdříve a záhy jsme přidali i naši domovskou obec. Takže umí říct jsem Pepík Vonásek z Kladrub. Věřím, že to zvýší šance na identifikaci dítěte v případě nějaké neočekávané situace. Starší se naučil jen tohle a příjmení ostatních dětí ve školce ho dlouho nezajímala. Naopak mladší už v prvních pár měsících ve školce říkal jména dětí společně s příjmením (sám od sebe). To mi mimochodem usnadnilo orientaci v rodinných vazbách v té naší vesnici.
TORUVIEL --- 17:05:38 20.7.2017
Svět patří mně | Psychologie.cz
https://psychologie.cz/svet-patri-mne/#
TORUVIEL --- 16:02:36 17.7.2017
SOLEI --- 8:09:00 14.7.2017
TAPINA: ano považuji to za důležité a svého synka jsem to naučila ještě dřív než šel do kolektivu.
TAPINA --- 14:40:08 13.7.2017
INUSHKA: Mně právě napadlo, že když je Jirka ten odborník přes čísla, tak ho naučím svůj telefon, mohlo by ho to bavit. Adresu zná, ale tu a tam někomu hustí adresu školky místo domova, nebo má potřebu vysvětlovat, kde bydlí babička (a to je sakra daleko) :o)
INUSHKA --- 14:30:03 13.7.2017
TAPINA: Malvína to ví a přiznám se, že jsem ji to učila záměrně. Myslím si, že je to celjem základní a praktická znalost. Neučila jsem ji to nijak násilně nebo jako cvičenou opičku, ale prostě jsem ve vhodných situacích existenci příjmení a jeho znění zmiňovala, používala ho před ní, povídaly jsme si o tom, jak příjmení fungují, propojovala jsem to s orientací v rodinných vztazích, vysvětlovala jsem, že někteří lidé si nechávají říkat přezdívkou, ale oficiálně se jmenují jinak (včetně mě a jejího táty)... Žádná drezura, většinou jsem prostě nadhodila téma a M. se chytla. Výskedkem je, že své příjmení zná, ale nemá potřebu to na potkání předvádět jako ta cvičená opička. A teď se učí adresu, ulici už si pamatuje, včera se mě ptala na číslo domu, že prý ho ve školce musí říct Jáchymovi, protože jsou kamarádi a on jí svoje řekl :-D
LALUDMI --- 13:28:40 13.7.2017
Dcera se začala zajímat o celá jména široké rodiny i kamarádů potom, co jsem s ní vyplňovala nějaký úřední papír a nahlas říkala co tam píšu (bylo to dřív než šla do školky). Potom se několik týdnů vyptávala na jména všech lidí v našem okolí a chtěla je slyšet celá. Zaujalo jí, že se příjmení v rodinách opakují (teta a sestřenice, strejda a bratranec, kamarádka a její máma...). Ale dokážu si představit, že se dítě se svým příjmením ani nemusí setkat, takže vůbec nemá důvod to řešit.
ALDEMIK --- 13:25:26 13.7.2017
Mé dítě objevilo koncept příjmení spolu se svým prvním jmenovcem. Do té doby byl Tobík, jakmile zjistil, že Tobíků je víc, velmi rychle se naučil, jak se on i ten druhý jmenuje příjmením :-)
(a já byla ráda, přijde mi to praktické pro případy zaběhnutí. Trochu mě mrzí, že si nepamatuje adresu.)
REONA --- 12:13:27 13.7.2017
Tak já si zase myslím (ale soudím jen podle své dcery), že dítě ve třech letech nemusí vědět o existenci takového označení, jako je příjmení, a proto se o něj opravdu nemusí zajímat. Když si vezmu, jakým způsobem rozlišuje lidi, tak je to obvykle teta Martina, strejda ten a tamten, pan doktor, paní prodavačka. Uvědomuje si a používá křestní jména, ať už pro vrstevníky nebo příbuzné a naše kamarády, ale po příjmeních se nepídí. A to přesto, že své příjmení zná a představuje se celým jménem.

tl;dr koncept příjmení mi přijde pro dítě příliš abstraktní na to, aby si na něj přišlo samo a aktivně se o něj zajímalo (do určitého věku) - ale možná je to proto, že doma opravdu málokdy mluvíme o lidech včetně příjmení