Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
Odkrojky a skrojky, námrazky a zmrazky... zahleděn pohledem k sobě nevidíš ostatní...
CDR
Střípky mého života... Snaha o vytvoření memetického viru... Setřelé otisky okolní zřejmě reality...Válka pohlaví (prohráváme), reversně-inženýrský rozbor trendů 21.století a něco tragické lyriky... More then CS mirror

[http://37.media.tumblr.com/tumblr_lzobaav7WH1qf80m9o1_500.jpg]
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
CDR --- 23:59:12 29.11.2019
Vždy jsem chtěl být světlonošem.
Být nositelem idejí.
Hybatelem.
Občas se to i dařilo.
Teď nosím tmu.
A zlý škleb.
Zas mnou třese hněv a já dobře znám důvod.
Obyčejná a prostá závist.
Zatímco se hryžu v osamění, zpíjím a zdrogovávám do otupění a zapomnění, ty si žiješ za peníze mámy, máš stálého milence a do toho dva nebo tři, co ti nadbíhají.
Jsi mladá a já se začínám cítit staře, o opotřebení nemluvím.
A do toho strach, když budeš šťastná a já zkyslý, s kým bude Dan radši?
Mám strach, že mi ho ukradneš.
Už teď smutně koukám, jak cizí synové a dcery nadšeně vítaj svého otce a křičí "tata".
Dan mě nevítá.
Bere mě tak jakoby na milost, je se mnou rád, dokonce mě nezlobí jako tebe, ale... Nevítá.
***
Potřebuji se z té zloby oklepat a stále nevím jak.
Jak se zbavit závisti.
Jo vím. Stačí být šťastný.
Ale to se mi dlouhodobě nedaří.
Zas jsem v období, které jsem párkrát zažil.
Potřebuji lidské teplo, ale zároveň jsou mi lidé protivní k uzoufání.
Občas po práci nerozhodně stojím třeba čtvrt hodiny na ulic a přemýšlím, jestli půjdu do svého bytu, nebo někam, kde jsou lidi.
Přešlapávám na místě.
Vždy jsem chtěl být světlonošem.
Teď nosím tmu.
***
Na nebi myriády hvězd
a žádná nesvítí pro mě
a žádná nesvítí pro mě.
***
Na zemi biliony stébel
žádné neševelí pro mě
žádné neševelí pro mě.
***
Pod zemí miliardy hrobů
jeden je pro mě
jeden je pro mě.
CDR --- 13:45:12 15.11.2019
Zas víkend se synem. Krom toho budu hlídat i Selly, Pájinu fenu.
Bude to takové, ehh, legrační, jako by se nic nezměnilo.
Až na pár podstatných detailů :3
Miluji, jak si to ženský dokážou zařídit.
SCHWALBE --- 10:39:11 9.11.2019
CDR: jedine dobre!
CDR --- 17:12:55 8.11.2019
SCHWALBE: doplatil jsem teď půjčku na stěhování (stálo mě to asi 35), tak teď budu vrážet do chrupu .)
SCHWALBE --- 16:19:43 8.11.2019
CDR: ani tady nikdo nechce tvoji ledvinu! :D
CDR --- 14:07:35 6.11.2019
léčebný plán mého nového zubaře
59.850,-
(nezahrnuje cenu plastiky dásně, neboť ji nedělá on, ale jeho kolega)
mwah :)
nezahrnuje cenu implantátů, pokud jsou kořeny poškozeny
Nechcete někdo koupit ledvinu?
CDR --- 16:44:35 5.11.2019
S logikou výročí bych se umlátil, utýral a zbláznil.
Vše se váže ke všemu.
Co se stalo nejde odestát a musím na proběhlé věci koukat víceméně jako na únavu materiálu a přirozený proces rozkladu/entropie.
Vlastně se blíží svatý martin a s ním čtyři roky, co jsem po několikaměsíčním usilovném nahánění uondal Páju k rande.
Bylo svatého Martina, vypili čtyři láhve mladého vína a pak ve Stereu ještě do sebe nalámali několik panáků rumu.
Bylo svatého Martina a Pája se poprvé ocitla v mé posteli.
Ještě v malinkém bytě v kamenném domě.
Dalších vzpomínek je málo.
Ráno se probouzím a vidím vedle sebe ležet nahou holku bez kalhotek. Nechávám ji dospat a chvátám do práce.
To potom už tak zůstalo, Páju jsem budil, když jsem přicházel z práce na obědovou pauzu.
***
Jedna vzpomínka tam je. Měla slanou kůži a lehce byla cítit potem, ale nic hrozného .)
***
Čas jít dál. Když pohlédnu pravdě do očí, tak si uvědomím, že ji nechci zpět. Ztratil jsem po roce a půl lhaní v Páju důvěru.
A důvěra je asi nejzákladnější věc, bez které vztah nemůže existovat.
Nenávidět ji nedokážu, darovala mi syna a této vyčerpávající věci jsem byl od začátku až do konce.
Snad se nezblázní a nezačne mě skrze syna terorizovat.
Třeba se naše cesty ještě někdy zkříží, byť je to hluboce nepravděpodobné, v politickém ptydepe bych mohl napsat, že je to šance limitně se blížící nule.
***
Bolestivý výlev na FB o výročích jsme smazal, ale stačilo si ho přečíst pár žen a stal se zvláštní jev.
Jenda nepříliš blízká kamarádka, spíše známa, mi domluvila rande.
Tmavooká umělkyně. A učitelka :D S malou dcerou.
Jsem zvědavý.
CDR --- 11:47:41 1.11.2019
Potkal jsem kamarády z dětství, skoro po třiceti letech.
Taky bych je mohl potkat při jiný příležitosti :(
Vzpomínka na to, že když se mnou Dáša mluvila naposled, tak jsem byl na ni protivný. Chjo.
Už tě nic netrápí.
***
A z listu TO DO můžu odškrtnout jednu položku, sestra mě práskla a mámě už nemusím nic říkat. Done.
CDR --- 9:49:34 1.11.2019
Ufff... To byla třeskutá depka.
Odznačen, smazán, skoro by člověk nevěřil, že se to stalo, že jsme někdy měli něco společného, že jsme byli někdy šťastní.
Za chvíli jdu na pohřeb, který mi na náladě nepřidá, uvidím kamarády z dětství. A "strejdy a tety" v různém stádiu stárnutí a rozkladu.
Uvidím kus své nepočetné rodiny.
Asi bych dnes mohl mámě už říci, že její syn je lúzr, co si nikdy neumí správně vybrat. Že už 8 měsíců bydlím sám.
***
Ale my jsme byli občas šťastní.
Pozvednout hlavu a věřit, že zas vyjde slunce. Samota je ubíjející.

[https://scontent-prg1-1.xx.fbcdn.net/v/t31.0-8/30073603_10209499694883216_3127557073365176293_o.jpg?_nc_cat=106&_nc_oc=AQkDEMK3GB89DT1DsorMlYNTEtPnVF9zYbb316eDtsLhbH2ZeA0ij0ZQST-YQjGwsrY&_nc_ht=scontent-prg1-1.xx&oh=b8f89f5d0396af0789c5c1262da96a72&oe=5E1C5751]
CDR --- 20:52:31 31.10.2019
Teď se mi budou den po dnu kupit krásná roční výročí.
Rok, co si změnila zámek na telefonu.
Rok, co se mi kamarádky smály, že změna kódu na telefonu a to že si začala lakovat nehty na nohou nic neznamená a že jsem paranoidní pako.
Rok, co mě odznačila ze všech společných fotek.
Rok, co napsala tomu neznámýmu kriplovi (prej je to sympaťák), že má výbornou zprávu, že se nemůže dočkat až si seberu pár svých švestek a vypadnu.
Byla k tomu hezká svůdná fotka, takovou jsem nikdy nedostal.
Bude se to krásně stupňovat přes silvestr, kdy jsem si zaťatý pustil asi dvěstěkrát Hurt od Johny Cashe, krásně to přejde do lednové agonie.
Vidím všechny své chyby (to mi samozřejmě nebrání vidět i chyby její), víří mi před očima.
Hryžou. Jak masožraví motýli. Huňaté můry všech pochybení, lišajové mých selhání.
Když se neopiju do bezvědomí, mám odporné sny, vstávám ztrápený a ubitý.
Asi je mám i opilý, ale to si je aspoň nepamatuji.
Už by to mohlo být pryč, ne? Už je to sakra skoro rok.
Není to pryč a stávám se malověrným, už skoro nevěřím, že s tím někdy smířím.

I hurt myself today
To see if I still feel
I focus on the pain
The only thing that's real