Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
AUTORSKÁ POEZIE *
MONYSEK
Na nástěnce najdete pravidla klubu, informace o textech zdejších autorů jinde, poetické kluby některých zdejších přispěvatelů a také další kluby, zabývající se literární tvorbou.
Tamtéž si přečtete také rady a postřehy o psaní, kritice a nutnosti autorské práce. Přečíst si nástěnku se velmi doporučuje.


The best of tohoto klubu (jak ho vidí někteří zdejší autoři a kritikové) najdete zde: Autorská poezie - výběr Můžete také nominovat.
Pokud píšete hodně emotivně a vaše texty jsou spíše prožitkové, můžete zvážit uveřejnění v klubu Emotivní poezie
V případě, že nemáte zájem o kritiku a chcete se hlavně podělit o svoje zážitky, doporučujeme klub Azyl pro věčné romantiky
Obtížné aspekty poetova života a všemožné drby z oboru zpracovává Těžký život básníkův
Pokud vás klub Autorská poezie všemožně rozčiluje, navštivte opoziční autorský klub Poesie bez pranic a tkanic
Technická poznámka: klub je zpřístupněn ke čtení i pro off-Nyx čtenáře.
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
BUBLINKY --- 19:07:34 31.3.2015
BUBLINATOR: Hm, pěknej nick. :-)
KONZUM23 --- 17:49:27 31.3.2015
BUBLINATOR:
jsem četl:

V kokot tuhost tuto všechnu uvádíš

, ale nijak to tu srajdu nepozvedlo.
BUBLINATOR --- 17:30:36 31.3.2015

Hymnus na Slunce

Svým jasem odhrnuješ peřinu temné Noci
Delikátní hvězd doteky mizí v Tvém objetí
Otevíráš květy, rozezníváš hrdla ptačí
Vzduch se páří a svět je vtisknut v lidské oči
Ó Slunce - v Tvém rytmu je bezpečí
Prosvětluješ zrádná nebezpečí
Veliké díky! Vždyť před chaosem nás chráníš přeci

Ó krásná Zoro! Jak snadno trháš zimy stisk pevný
Vítáš mladé, pozvedáš rostlin těla k nebi
Tanec Tvůj oblohou listy mění v květ
Mumraj hmyzí svůj plodný v nich má slet
Mocné sil všech proudy v zemi, vzduchu i vodě roztáčíš
V ovoce, v semeno je spojíš
V barevných přikrývkách svět bílého ticha prozření odevzdáš

V bezbřehé prázdnotě, v ledu a v kamení
Klenotem jistoty jsi - Ó hvězdo zářící!
V klokot tuhost tuto všechnu uvádíš
Životem prolneš bohatou Vesmíru díž
I Luně tajemné dáváš tvář!
Ej juch - my všichni jsme Tvé děti
Ve štěstí drahokamy tváříš i smetí
RICARDERON --- 11:26:54 2.3.2015
EUCHRID: Mně nějak irituje ten větřík. Celé se to tváří naturalisticky, a i když vezmu v úvahu, že to má způsobovat jakýsi kontrast, musí podotknout, že to nefunguje. Zaváhal jsem i u spojení "na podrážkách skřípe štěrk"...
EUCHRID --- 10:24:13 28.2.2015
U Rozvodny

S vlhkým větříkem,
který probouzí plané naděje,
se ve snové mlze z prachu
lehce vzedme košile.

Na podrážkách skřípe štěrk
mezi střepy z dělníkova piva,
když přejetý potkan
na ulici U Rozvodny
otevírá jaro.
TOMASZ --- 18:07:36 17.2.2015
JEZINKA: Prosím, nebuď nepřiměřeně vztahovačný. :) To, jaké jsi prožíval pocity při psaní Ty, není předmětem zdejší debaty. K nim nemůžeme / nemáme právo mít žádné připomínky. Ale text jsi dal sem, ergo dá se předpokládat, že Tě zajímají jeho literární kvality, zcela izolované od Tvých osobních prožitků.
TOMASZ --- 18:00:49 17.2.2015
JEZINKA: Je to hrozně patetické a ukňourané a ve čtenáři to jaksi nevyvolává pocit, že by se ho to nějak týkalo, takže má tendenci zůstat lhostejný. To poslední je nejpodstatnější. Aby báseň byla dobrá, musí čtenáře infikovat.
KONZUM23 --- 17:47:47 17.2.2015
promin, ale
maličko
kousíček
je pro mě za hranou snesitelnosti
NATASHA --- 17:26:30 13.2.2015
TOMASZ: Pravidlo doplněno.
??? --- 13:51:09 13.2.2015
TOMASZ: ten popis je velmi sugestivní... :P