Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
AUTORSKÁ POEZIE *
MONYSEK
Na nástěnce najdete pravidla klubu, informace o textech zdejších autorů jinde, poetické kluby některých zdejších přispěvatelů a také další kluby, zabývající se literární tvorbou.
Tamtéž si přečtete také rady a postřehy o psaní, kritice a nutnosti autorské práce. Přečíst si nástěnku se velmi doporučuje.


The best of tohoto klubu (jak ho vidí někteří zdejší autoři a kritikové) najdete zde: Autorská poezie - výběr Můžete také nominovat.
Pokud píšete hodně emotivně a vaše texty jsou spíše prožitkové, můžete zvážit uveřejnění v klubu Emotivní poezie
V případě, že nemáte zájem o kritiku a chcete se hlavně podělit o svoje zážitky, doporučujeme klub Azyl pro věčné romantiky
Obtížné aspekty poetova života a všemožné drby z oboru zpracovává Těžký život básníkův
Pokud vás klub Autorská poezie všemožně rozčiluje, navštivte opoziční autorský klub Poesie bez pranic a tkanic
Technická poznámka: klub je zpřístupněn ke čtení i pro off-Nyx čtenáře.
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
NEMESIS --- 9:59:42 13.3.2017
Děkuju za reakce!
BUBLINKY --- 22:44:47 12.3.2017
NEMESIS: Je to skvělý a pro mě osobně takřka geniální.
NATASHA --- 23:08:57 10.3.2017
NEMESIS: Je to kláda, není to tu na ni stavěné.
Za všech okolností Ti to těsto slov kyne velkolepě, kdekdo by za to dal půlku vlasů nebo celej nájem.
Přemítám, v jaké krajině ten cop spletený z bolestí může najít svoje skutečné publikum.
Kdyby to někdo zpíval. Ne Ty, někdo, kdo by to interpretoval. Aby se z toho pak nevoběsil.

P.S.: Mělo by tam být varování. Aby se to nečtlo, když je člověku ouzko.
NEMESIS --- 8:32:12 6.3.2017
(...)

I.

Snad ani tehdy já lásku neuvidím
když sundají mi z hlavy všechen fáč
když zase začnu chodit mezi lidi
když nahmatám ten správný vypínač

Snad cesta začne být tak zlá a tmavá
tak tmavá, že po ní už nikdo nechodí
že na ní i ve dne ztroskotává
plán za plánem tak jak loď za lodí

A na konci tě na té cestě potkám.
No a prd z toho! Ký malér, jaký žal
Vzduch vlhkostí a vůní bude protkán
ty budeš chtít abys mě nepotkal.

To a ještě mnohem víc se stane,
když cesty zpátky necháš zanedbané


II.

Když cesty zpátky necháš zanedbané,
tu bude všude zimní období
mráz zajiskří, strom v parku sněhem vzplane
a strašná tíha domy rozdrobí

Tou strašnou tíhou chvíle bude němá
psovité šelmy v tom parku zdivočí
a jejich zuby cvaknou za saněma
Přimrzlí vrabci se bojí poskočit

Ještěrky s štěrkem budou zapadané,
nezvládnou vyjet Ječnou ulicí
a ve všech dosud nezavřených krámech
tak náhle dojde papír balicí

To největší je hrůza před vánoci
nahaté dárky a tíhou němý pocit


III.

Nahaté dárky a tíhou němý pocit
a jsou i jiné věci nepěkné
ta chvilka tenkrát, taky o vánocích
když praštíš kapra a on nelekne

když praštíš kapra a on se pořád dívá
svědek tvých strachů, tvých malých starostí
a někde vedle tvá máti starostlivá
krajkuje těsto do samé krajnosti

Krajkuje těsto vzorem drobných ptáčků
a pak je něžně rovná na plechu
poleva stéká z cukrářského sáčku
a cukr moučka se mísí do vzdechů

Ty zatím sebe sám na porce dělíš
něco je na dnešek, něco na neděli


IV
 
Něco na dnešek a něco na neděli
na potom, na pak, a taky na stáří
dáváme. To aby všichni něco měli
do chvíle, než nás Pán Bůh vypaří
 
Téhle dej, tamté a tomu taky kousek
všechno je správně, tak opravdu a cele
a to, co vyplivnou, schovaj pod ubrousek
Nikomu nic nebude podezřelé
 
Já neumím ještě sama sebe krájet
i když, to věř mi, vážně chtěla bych
Krajina uvnitř tak nějak rozbitá je
a tělo hledá svá nová Polabí
 
Ty rozdáván, já dovnitř rozdrobena
pro každodennost nic to neznamená

 
V
 
Pro každodennost nic to neznamená
život je jiný a nemá na to čas
kouše si nehty a žvýká naše jména
a spásá nás, co jsme tu napospas.
 
O lokty opřen zkouší sebrat rozum
sahá si dovnitř a hledá pevný bod
a nahmatá jen tvoji neurózu
mou paniku a věčný mimochod
 
Nahmatá jen věčné poranění
nakloněn hledí do úst té věčnosti
Život je krátký, ale úzký není
a maso varem jde krásně od kostí
 
Pak vidličkou zkouší, jestli už jsme měkcí
při každodenní něžné vivisekci
 

VI
 
Při každodenní něžné vivisekci
sbírají kódy, co máme pod víčkem
Zpevňují místa, ve kterých jsme křehcí
však naděje jsou zatím maličké
 
Zatím to ještě v prstech neudržíš
tisíc a jeden důvod k útěku
V noci se budíš a ztrácíš ve své kůži
a v hlavě pořád slyšet „poděkuj“
 
Poděkuj? - Za co, když to tak moc bolí,
když každá cesta je jenom řadou chyb
a v hlavě zase: „Přece za cokoli
Za zradu, bolest, ztrátu. Za pohyb“
 
Děkovat nejde, jen v prosbě tiše šeptat
a lampa venku ranní mlhu leptá
 
 
VII
 
Když lampa venku ranní mlhu leptá
v kovu, jenž není, se rodí obrazy
a nikde nikdo, koho by ses zeptal
čeho se chytit a jak se odrazit
 
Do starých map kartograf cesty natáh
teď lituji svých „Hic sunt leones“
Za každý objev jedna velká ztráta
a nové mapy mi nikdo nedones.

až sešijí mne, až mě zase zcelí
až moje vlasy vzplanou v temnotě
až od nich bude vesmír zrezivělý
začnu si zpívat, notu po notě

o tajném strachu, za který se stydím:
že snad ani tehdy já lásku neuvidím
 
JANEQ --- 17:03:44 23.2.2017
v perlách


katatonická sestra představená
v myšlenkách dávno spojená s Ježíšem
zběsile křepčící v extatickém tanci všech svatých
mezi těžkými oddychy se snaží zachytit tyčí
které kdosi nastražil
na všechny zúčastněné

zářící oči
skvostně bílý úsměv
léčící ruce
v jemných dotecích
lámou kosti
postmoderním žalozpěvům
a prosbám sve doby

prosbám o utrpení

proto jsme zváni ďábly
vystavujeme na odiv své reality
mezi nekorektními koity
žebráme o odpuštění
ale všechny víly
zosobněné
tou polomrtvou
znásilněnou
ženou
už zhasly



NATASHA --- 15:36:27 14.2.2017
UFOSSS: Příště sem, prosím [ AUTORSKÁ ČTENÍ A JINÉ LITERÁRNÍ AKCE A UDÁLOSTI ]
(A nejlíp tedy bez překlepů v pozvánce...)
MYKO --- 22:00:47 12.2.2017
AND YET THEY KEEP COMING

-

A boy so sad
he's ready to die even now
for a hand held in hand
and a sweet whispered lie.

A girl on fire,
spitting matches,
Sun-born.

Children with drones
hunting robot pets,
laughing bit nervously,
light-headed birds of tomorrow.

They've seen it all,
footage of gang rape
and murder and tears of joy
dripping from blind people's
stylish new cyborg eyes.

They already know
what they're bound to see,
us getting old and the last whale
washed up on the last shore
in a holographic sunset.
NATASHA --- 20:53:24 12.2.2017
BUBLINKY --- 22:06:35 6.2.2017
NATASHA: To je tak boží!