Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
AUTORSKÁ POEZIE *
MONYSEK
Na nástěnce najdete pravidla klubu, informace o textech zdejších autorů jinde, poetické kluby některých zdejších přispěvatelů a také další kluby, zabývající se literární tvorbou.
Tamtéž si přečtete také rady a postřehy o psaní, kritice a nutnosti autorské práce. Přečíst si nástěnku se velmi doporučuje.


The best of tohoto klubu (jak ho vidí někteří zdejší autoři a kritikové) najdete zde: Autorská poezie - výběr Můžete také nominovat.
Pokud píšete hodně emotivně a vaše texty jsou spíše prožitkové, můžete zvážit uveřejnění v klubu Emotivní poezie
V případě, že nemáte zájem o kritiku a chcete se hlavně podělit o svoje zážitky, doporučujeme klub Azyl pro věčné romantiky
Obtížné aspekty poetova života a všemožné drby z oboru zpracovává Těžký život básníkův
Pokud vás klub Autorská poezie všemožně rozčiluje, navštivte opoziční autorský klub Poesie bez pranic a tkanic
Technická poznámka: klub je zpřístupněn ke čtení i pro off-Nyx čtenáře.
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
NATASHA --- 13:14:56 29.6.2020
MIYAZAKIHO SEN

Noc je ochočené zvíře

s mnoha panožkami a tykadly: místo mě

ohmatává prostor zahrady, živí se zavřenými květy.



Před druhou ranní opatrně bere moji hlavu
do tlamy,
vleče ji přes kopec na místo,
kde se ještě nestaví.
Tam ji položí
do mokré trávy, tiše sedí, vrní.
VINCENT_BU --- 14:51:27 28.6.2020
Mně přijde, že Rainbofův příspěvek, možná i nezáměrně, jen lakonicky vystihuje to, co ten předchozí balí do naivních klišé (tematických i výrazových), a vybírá z něj momenty, jimiž se ona klišé pokouší překonávat. Ovšem i vulgarita a přímočará obscénnost je dnes klišé, není-li doprovázena něčím vynalézavým. Což platí pro obě básně.
RAINBOF --- 14:42:37 25.6.2020
NATASHA:
Snad jsem prilis neurazil.
NATASHA --- 22:51:48 24.6.2020
RAINBOF: Pro tento druh vejšplechtů se myslím veřejné záchodky malují úslužně světlou barvou.
RAINBOF --- 15:23:58 23.6.2020
ARGANNAH:

Dočasná.

Hledam pohon
pro svuj ohon!
Hledá se pička,
Tina Botanička.

ARGANNAH --- 8:46:08 4.6.2020
BOTANICKÁ

Tina měla oči všude
Hlavně v klíně a na zadečku
A i když uměla skvěle latinsky
A byla profesí botaničkou
Myslela vlastně především pičkou

Což nebylo na překážku
Závratné odbornické dráze
Ve které míchala botanické fráze
S erotikou v jednom vrzu
Penisy, stonky a nažky
S razancí hromadné autosrážky.

Skončila samozřejmě špatně
Ve ctěném kruhu botaniků
Když proti pravidlům jejich styků
Na expedici v Pacifiku
Ojela slavného profesora.
Dostala hroznou sodu shora.

Skončila jako knihovnice
Takže neoznačí více
Latinskými odbornými názvy
Nově získané druhy echinopsí
Nepopíše orchis itallica
Amorphophallu ztopořenou bliznu

Ani nezakreslí do atlasu
Jejich nahou penisózní krásu.
FAERTIS --- 9:41:13 3.6.2020
Turisti
...
Zasraný turisti
jen se podívej, na ty chuje
nejdřív jsou všude
a pak zmizí
když je člověk potřebuje.
??? --- 13:32:13 28.5.2020
* * *
Světlo se láme přes obzor
pod nímž se líně válí mlhy
Mraky jsou zlatí rackové
kroužící nad kontinenty
VINCENT_BU --- 12:54:14 28.5.2020
CICHLASOMA: já ti rozumím. akorát dodávám, což třeba ne každému dochází, a mně dřív také ne zcela, že na báseň se lze dívat ze dvou směrů: ze strany 1) výsledku (textu) a 2) geneze (původce).

Tomu, co píšeš o správnosti výsledku, vcelku přitakávám, byla o tom již řeč. Když ale pomyslíš, že jedním ze způsobů její identifikace může být i kontrola cesty k němu, pak se dostáváme do sféry čisté geneze, kde stačí oddělit správné kroky od mylných, a to nikoliv měřeno výsledkem, nýbrž samotným procesem.

Mně právě asi ten proces začal vrtat hlavou jako možná brána pro umělou inteligenci. Vyjdeme-li od myšlenky, že autor musí vždy absolvovat proceduru, při níž ze svého vnímání redukuje to rušivé a zanechá to tvůrčí, které není dáno "správností" výsledku a priori, nýbrž správným následováním tvůrčího impulsu…

Ne každý tvoří text s hotovou představou. Leckdo, troufám si říct, nezná dopředu hodnotu, k níž směřuje.
CICHLASOMA --- 6:21:03 28.5.2020
VINCENT_BU: Mně se pořád zdá, že to rozlišení osobního/odosobněného tam není úplně klíčové, pokud tedy to "osobní" vážeme na nějaké individuální zvláštnosti.

V souvislosti s roboty je podle mě rozhodující to, že i pokud platí, že nějak "kompetentní" lidé můžou správně vidět, zda je báseň "správná", tak ale rozhodně neuměj formulovat obecná pravidla pro tvorbu, ba ni pro rozpoznání "správných básní". Tím se to zásadně liší třeba od šachů, kde možná mohli mít někteří lidé dřív pocit, že počítač, který nemá zkušenost a "intuici" dobrého šachisty, nad ním nemůže vyhrát, ale přitom bylo jasné, že když bude počítač dost rychlej, tak víme, jak ho naprogramovat, aby porazil jakýhokoli člověka. Ale myslim, že u poesie to nikdo neví. Jistě lze počítač naprogramovat k psaní textů s takovými a takovými "parametry", ale nemyslím, že by to -- aspoň v tuto chvíli -- šlo taky s parametrem "dobrost", "správnost", resp. "objevnost" básně. Lze s tím experimentovat, ale posoudit to musí člověk u každého jednoho produktu zvlášť.

(V tý matematice člověk taky musí prostě dostat nápad, jak něco dokázat, někdy ho dostane dík tomu, že nějak opustí navyklý dráhy myšlení. Většinu věcí může udělat počítač hrubou silou a umíme ho k tomu naprogramovat, jako u těch šachů, ale u důkazů nějakejch složitejch vět to, pokud vím, stále ještě neplatí. Já jsem ale matematiku nějak víc prožíval asi tak před třiceti lety... (Myslím, že jedno z nejcennějších poučení, který jsem si z toho odnes, je, že filosofie, který jsem se nejvíc věnoval později, v řadě věcí není tak unikátní, jak bych si jinak asi myslel.))