Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
AUTORSKÁ POEZIE *
MONYSEK
Na nástěnce najdete pravidla klubu, informace o textech zdejších autorů jinde, poetické kluby některých zdejších přispěvatelů a také další kluby, zabývající se literární tvorbou.
Tamtéž si přečtete také rady a postřehy o psaní, kritice a nutnosti autorské práce. Přečíst si nástěnku se velmi doporučuje.


The best of tohoto klubu (jak ho vidí někteří zdejší autoři a kritikové) najdete zde: Autorská poezie - výběr Můžete také nominovat.
Pokud píšete hodně emotivně a vaše texty jsou spíše prožitkové, můžete zvážit uveřejnění v klubu Emotivní poezie
V případě, že nemáte zájem o kritiku a chcete se hlavně podělit o svoje zážitky, doporučujeme klub Azyl pro věčné romantiky
Obtížné aspekty poetova života a všemožné drby z oboru zpracovává Těžký život básníkův
Pokud vás klub Autorská poezie všemožně rozčiluje, navštivte opoziční autorský klub Poesie bez pranic a tkanic
Technická poznámka: klub je zpřístupněn ke čtení i pro off-Nyx čtenáře.
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
FIN --- 1:34:37 9.1.2017
FAERTIS: fajn, nicméně doporučuji jednoduší formulaci
"vymyté mozky se s dnem loučí"
jinak to může navádět až k velice sureálným interpretacím :-)
FAERTIS --- 22:14:16 8.1.2017
Ukolébavka
...
Den už pomalu končí
chemtrails se snáší k zemi
světovláda šla už dávno spát
vymyté mozky se se dnem loučí
a hlavně s těmi
co odmítají znát.
RICARDERON --- 0:22:20 3.1.2017

Prostřední prostředí prosím vás
a dejte mi ho radši dvakrát
ne je mi jedno jestli to světlé nebo tmavé
klidně dvě tmavá
ale prosím zabalte mi je pořádně
Muž vždycky prská když se mu měsíc rozlije
a utřít se to nedá
co pak s tím?

RICARDERON --- 0:50:03 30.12.2016

Dnes je mi čtyřicet a začly mi růst vousy
Však brousím břitvu
ještě mám pevný krok
Má mužská půlka ženskou ve mně rdousí
Už se to rozhodne
Možná už na přes rok

Dnes je mi čtyřicet a zřídl vzduch i vlas mi
Jen žádnou paniku
Ničeho nežádám
Vždyť když jdu pomalu je to taky krásný
S nápisem na triku
„Jdu přesně ty víš kam“

Dnes je ti čtyřicet tak dobře važ svá slova
A taky važ kde vázat by ses měl
Jsou ženské domovy však domov žena ková
ty, vládce krabičky s nápisem „všechen pel“

NEMESIS --- 23:49:29 29.12.2016
24.12.

Den jako každý jiný.
jen stíny
oděny do svátečního
ožužlávaj prsty

na památku tlamiček
na památku kostí
na památku
vší
té bezpodmínečné lásky

a potom dárky
orgie svátečnosti

a už jen spaní
spaní, prázdné spaní
a při tom spaní
Zvěstování

jež si nelze vybavit

když ráno přišlo
o svítání

a balíčky
o vnitřnosti

a tichá noc
jala lid...


MYKO --- 18:55:57 27.12.2016
world is my lover
_
world is my lover she
strokes me with warm breeze
of her countless summers
& rocks me to sweet sleep
with sounds of the night

world is my mother my lover
I enter and stay with the worms
oh my brothers

touches my face with girls'
breasts thighs and eyelashes
hides in plain sight when I
loose myself
loose myself
oh do I loose myself
into the world

world is my lover
and she has been moody
she's crazy
bitch kicks and I
never again
want to say
it's the last time
the last time
I'm back
D_K --- 15:29:38 16.12.2016
Výmoly vlažně vláčím vozík
plný věcí, výmyslů, vrtochů 
a vět

Vezu 
Nefunkční výtah
Láhev vitriolu
Přes divan potah
A ruličku staniolu

Taky
Včerejší omáčku
Zbytky od básní
Tvůj stín miláčku
To už se stěží sní

A taky
Větu holou a rozvitou
Tlustýho kocoura
Pušku nabitou
...
Dál se v tom neštourám
AJVAJ --- 7:10:22 12.12.2016
NATASHA: Děkuju, myslím, že máš naprostou pravdu. Dlouho cítím, že text chce nějak zkrátit, že je příliš doslovován. Ale taky ještě cítím, jak se tomu vehementně brání. Tak jsem ho hodila šelmám celý a děkuju jim za vyjádření a nalezení místa pro řez.
NATASHA --- 17:57:58 5.12.2016
TJORVEN: Jsem velký milovník všeho kořenícího, ale tady mám pocit, že je překořeněno. Že to textu neslouží. Tedy: čtu výčet možné práce s kořenem slova, ale výsledný dojem je spíš školní cvičení...
NATASHA --- 17:54:02 5.12.2016
AJVAJ: Několikrát jsem se sem už vracela, abych ten text znovu přečetla a znovu mu zkusila přijít na kloub. Je na něm velmi mnoho, čeho si cením - zejména schopnosti vystavět svět. Příběh. A hýbat s člověkem. Hýbat s očekáváním.
Na druhé straně se mi jeví, že je v textu příliš mnoho efektů, snad pro tu nespoutanou imaginaci, která nechtěla pustit ani jednu variantu vývoje děje.

Pro mne text vrcholí (a vnitřně končí) tam, kde se píše poprvé:

Když trochu ztichne,
ozve se dětský hlas:
„A můj tatínek?“
Místo vedle chlapce je prázdné.


Obraz konkrétní ztráty otce poté, co je vykresleno, jak každý divák poznal svého otce - tam je dokonalý kontrast. Další děj už to pro mne netrumfne.