Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
AUTORSKÁ POEZIE *
MONYSEK
Na nástěnce najdete pravidla klubu, informace o textech zdejších autorů jinde, poetické kluby některých zdejších přispěvatelů a také další kluby, zabývající se literární tvorbou.
Tamtéž si přečtete také rady a postřehy o psaní, kritice a nutnosti autorské práce. Přečíst si nástěnku se velmi doporučuje.


The best of tohoto klubu (jak ho vidí někteří zdejší autoři a kritikové) najdete zde: Autorská poezie - výběr Můžete také nominovat.
Pokud píšete hodně emotivně a vaše texty jsou spíše prožitkové, můžete zvážit uveřejnění v klubu Emotivní poezie
V případě, že nemáte zájem o kritiku a chcete se hlavně podělit o svoje zážitky, doporučujeme klub Azyl pro věčné romantiky
Obtížné aspekty poetova života a všemožné drby z oboru zpracovává Těžký život básníkův
Pokud vás klub Autorská poezie všemožně rozčiluje, navštivte opoziční autorský klub Poesie bez pranic a tkanic
Technická poznámka: klub je zpřístupněn ke čtení i pro off-Nyx čtenáře.
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
ARGANNAH --- 11:51:58 20.10.2020
Kdo, já
Tisíc míst, a dráty
Louže napuštěné zrcadlením
Prostitutkou chlápkem v baloňáku
Chlápkem v klobouku, s nahou verzatilkou

Toho se lze na chviličku chytit
Jako dostatečně výřečného klišé
Cigaretu klobouk splín, a prší
Zakopli jsme o tvář detektiva

Hledá vraha, nachází jen hledání
Heká v rukou děvky s růžovými vlasy
Tam je moje místo zapomnění velkoměsta
Já jsem detektiv a já jsem růžovlasá kurva

Příliš málo pláten, málo fasád

Kdo, já
Detektiv, a louže, tisíc míst
Dnes mám zákazníkem potřísněná stehna
Zítra bude v zrcadle malířka s pážecím bobem

Vlasy se ovšem nelze nechat strhnout
Ani loužemi a chlápkem v baloňáku

To já, tisíc míst, a dráty,
Tisíc nahých rozmlžených tváří
GOLDBERRY --- 20:12:04 6.10.2020
RICARDERON: Díky.
TOMASZ --- 17:40:28 6.10.2020
CICHLASOMA: Nemyslím, že bych Ti musel něco podsouvat. Ale zkus si to po sobě přečíst a příště se tak nerozohnit. ;)
CICHLASOMA --- 13:29:23 6.10.2020
TOMASZ: To je všechno v pořádku, ale nepodsouvej mi laskavě — alespoň v tomto čerstvém případě — rady typu "snažíš se, a proto je to krásné", ani rady typu “uč se na experimentech, na nichž nemůžeš uplatnit talent”. Je to mnohem prostší — taky v těch básních vidím “potenciál”, ale s dovolením by mě jako čtenáře těšil vývoj jiným směrem než např. Tebe, nakolik jsem Tvé preference pochopil z mnoha příspěvků v historii mj. tohoto klubu.
RICARDERON --- 13:12:42 6.10.2020
RICARDERON: Ještě konkrétněji - obsah máš v poho, formu mizernou. Zatím co to první se nenaučíš, to druhé docela snadno.
TOMASZ --- 11:39:11 6.10.2020
CICHLASOMA: Můj vkus není samozřejmě tak světaširý, aby pojal za krásné úplně cokoli, ale není ani tak úzký, jak naznačuješ. Jsou věci, které mě prostě neosloví, nenajdu v nich nic, a tudíž se k nim ani nemohu vyjadřovat. Ale to bych potom patrně mlčel. Pak jsou věci dobré; a věci špatné, o které se zhádáme. A nakonec věci, které by mohly být dobré, kdyby se dál někam vyvíjely, a pak se zpravidla objeví nějaký dobrák, který ten vývoj zarazí všehonemírnou univerzální chválou typu "snažíš se, a proto je to krásné". Subjektivně, jako Tvůj názor, je to validní a budiž Ti přáno, ale autorovi, který sem napíše text a explicitně požádá o reflexi, to může imho dost ublížit.

Tvé příklady z vývoje umění jsou samozřejmě v pořádku, může to být the shape of jazz to come, ale dovol mi podotknout, že je obvykle lépe, když v takových experimentech, kde se nejedná přímo o koncert pro 12 různě naladěných rádií, nebo 4 minuty a 33 vteřin ticha pro klavír, může autor aspoň trochu zužitkovat i nějakou vlastní rozvinutou schopnost a talent, místo toho, aby experimentem pouze maskoval svou neobratnost a nezkušenost. Vyhnout se práci na sobě, a doufat, že budu talent jako John Cage, by byla hloupá loterie. A i když Ornette Coleman nakonec patrně opravdu ovlivnil to, jak se jazz dnes vyvíjí, přinejmenším inspiroval mnoho jazzmanů, proslýchá se, že mu naštvaní posluchači jednou ten plastový saxofon rozšlapali.
RICARDERON --- 10:46:23 6.10.2020
GOLDBERRY: Zkoušej to dál a víc, to je asi nejlepší rada. Je to teď skutečně někde na půl cesty. Pěkné obrazy, které ovšem ani v jednom případě nesepnou tu klenbu do lomeného oblouku. Jsou to takové sloupy.
CICHLASOMA --- 10:23:27 6.10.2020
TOMASZ: Já samozřejmě nemám ambici brát někomu jeho vkus a preference, ale fakt je, když budem mluvit úplně obecně, že ve 20. století hodně autorů ty struny třeba trhalo, jejich zvuk kombinovalo s randálem z ulice, dlouhými pausami apod., čtenáře našli a "poesie" je už většinou zvykem lecčemu takovému taky říkat. Pro mě je nevyzpytatelná otevřenost všem způsobům smyslu na dnešních textech v krátkejch řádcích asi to nejlepší. Jistě -- i jakkoli pocuchanej celek musí zahrát na nějakou strunu, ale jestli Ti dobře rozumím, zdá se mi, že Ty prostě uznáváš jen jeden z mnoha typů strun, který moderní poesie vzala za svý.
TOMASZ --- 18:59:38 5.10.2020
GOLDBERRY, CICHLASOMA: Ještě doplním... Někteří lidé oplívající velkou fantazií mají sklon babrat se v tom po svém a nalézat, co chtějí. To mi ovšem přijde poněkud akademické. Jistě, je nutné napnout strunu, ale pak je třeba na ní i zahrát. Až tam, podle mě, dochází k básni.
CICHLASOMA --- 9:45:38 2.10.2020
GOLDBERRY: Mě to celkově baví. Je to na jedný rovině jaksi dosti "urputný" ("zaťatý"), a v tom hnaný na hranici únosnosti, napětí, jestli se to nerozsype či to nepřestane bejt poesie, je dobrý. Tahle báseň si víc, než je dnes obvyklé, zadá s něčím, co někdo bůže brát jako klišé, ale podle mě tohle ustojí. To "dřív // ještě // ..." se mi zatím zdá únosnou míru urputnosti překračovat, myslím, že bez té "strofy" "ještě" by to bylo lepší.