Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
AUTORSKÁ POEZIE *
MONYSEK
Na nástěnce najdete pravidla klubu, informace o textech zdejších autorů jinde, poetické kluby některých zdejších přispěvatelů a také další kluby, zabývající se literární tvorbou.
Tamtéž si přečtete také rady a postřehy o psaní, kritice a nutnosti autorské práce. Přečíst si nástěnku se velmi doporučuje.


The best of tohoto klubu (jak ho vidí někteří zdejší autoři a kritikové) najdete zde: Autorská poezie - výběr Můžete také nominovat.
Pokud píšete hodně emotivně a vaše texty jsou spíše prožitkové, můžete zvážit uveřejnění v klubu Emotivní poezie
V případě, že nemáte zájem o kritiku a chcete se hlavně podělit o svoje zážitky, doporučujeme klub Azyl pro věčné romantiky
Obtížné aspekty poetova života a všemožné drby z oboru zpracovává Těžký život básníkův
Pokud vás klub Autorská poezie všemožně rozčiluje, navštivte opoziční autorský klub Poesie bez pranic a tkanic
Technická poznámka: klub je zpřístupněn ke čtení i pro off-Nyx čtenáře.
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
NATASHA --- 16:22:01 5.2.2019
HOORKA: Tohle býval jeden z nich, ale musel by se probudit ze spánku. [ A Z Y L PRO VĚČNÉ ROMANTIKY ]
NATASHA --- 16:21:04 5.2.2019
HOORKA: Pociťuju sympatii k tomu, že právě tak čistě tvoříš obraz. Je to ještě (milým způsobem) naivní nepoučené psaní, ale citlivost k detailu je důležitou výbavou budoucího básníka.
Vlastně Ti po tom nechci šlapat — a jsou tu kluby, kde by Ti zatleskali, myslím.
HOORKA --- 8:15:16 5.2.2019
Na řasách mi uvízla vločka.
Tak sama mezi svými.
Chtěla se ohřát, možná se podívat na svět mýma očima.

Srdce se mi zachvělo a strachy začlo bít.
Co bude s vločkou, co když mrknu a ona se neudrží....

Bojím se a hledám,
dívám se kolem sebe.
Kam vločku položím.

I když je všude tolik sněhu...
co když bude sama?
Když v tom....
po tváři se mi slza kutálí a sama
...sama si hledá ke komu patří....
.....vločka jedna zatoulaná
NATASHA --- 15:20:20 2.2.2019
TOMASZ: První strofa je pro mne až příliš syrové konstatování bez napětí, ale obraz ve druhé mě potěšil.
TOMASZ --- 20:59:58 27.1.2019

KOKAINOVÉ OČI

Díváš se na mě
a já přemýšlím
co sis šlehla
až se to posere
půjdeme každej
vlastním tunelem —
zase

Ale ty oči mi zůstanou
navždy už mi nikdo
nevezme ty zorničky
od obzoru k obzoru
prošel by velbloud
a stejně by šlápnul
na jehlu

(26. ledna 2019)

??? --- 14:17:19 30.12.2018
Někteří mi tvrdí, že jsem génius
Další zase, že nestojím ani za žabí flus
Nemohu brát vážně každý z davu hlas
Raději věřím těm, co se mnou tráví čas :)

BB_PP2018
PEP0 --- 19:24:56 26.12.2018
VYZNÁNÍ

Z hlouby nevidoucí tmou se blýská
a v záři její stařec sedí.
Pohledem svým vůkol hledí.
Slouchá, ptá se, proč že někdo si tu výská.
Ptá se a říci by měl, a snad se chystá,
světu pravdu, jenž je jistá.

Stařec sedí. V klidu jeho tělo dlí.
Ach, sladká dřímota.
Uvnitř starce mladá duše staletá,
vůkol světa chlad a lidí prázdnota
a mdlý tak zrakům jeho obraz života.
A proto říci by měl, a snad se chystá,
Světu pravdu, jenž je jistá.

Je hloupé marností se potácet
a hnát se oděn v lesku zlata.
Je štěstím lidí s láskou zacházet
a nezavírat porozumění vrata.
Vždyť chladný vítr s bílým vlasem nese uklidnění
I tam, kde teplo slunce dmychá horkou krev,
svým klidným dechem převrací žár v zapomění
a smazává lesk démantů i plev.

V dešti kapek zhasíná pak každý plamen.
Ty kapky, to jsou slzy jdoucí krajem.
V nich každý zhasne plamen a pak tma a života ámen.
Tak na co lidi, na co si tu hrajem?

A mladý stařec ztichl, sedí, pláče.
A klid svůj hledá v klidu spáče,
co neslyší hluk nepravostí světa.
A jen v duši krásný obraz života mu vzkvétá.
A v duši třímá sladký sen
a sním uléhá k spánku,
kde navždy splývá noc i den
a život rozplývá se v sladkém vánku.
PEP0 --- 19:20:37 26.12.2018
POZDRAV

Je tma.
Tu světlo bledě prochvívá a dřív než stačí žít a znát,
čas lehce tmou ho zastírá.
A pak?
Jen nicota, ta věrná pravda, družka života,
v níž všechna moudrost mihotá,
začíná znovu hru svou vítěznou.
Jde znovu cestou s pravdou smutnou,
že všichni zhasnou, nedosvitnou.
Jde cestou svou nedohlednou.
A není soupeř, není boj,
je jenom záblesk, tma.
A pak?

MAEROR --- 22:15:07 25.11.2018



nevyslovená otázka na štěstí

vzpomíná na středoškolskou fyziku:
pohyb je možné určit
jen vhledem k dané soustavě
a může být tedy vykonáván
i nemusí

pravidlo podobnosti

žvýká pomalu a je v něm
jen necelý díl muže
a necelý díl příběhu
na pokračování zastavovaný čas
který mu v čase chybí

nevyslovená otázka na štěstí

odpověď se
dostane sama ven otvorem v prostoru
který do této chvíle
mohl existovat
a nebyl

SOLIVAGANT --- 16:53:48 22.10.2018
Zvu tě dál

A toto je dům ve kterém bydlím
je tu ticho, nábojnice, pár květin a prázdnota
a kocovina z velké touhy
a nepoctivá samota

A prej že Proč jsi se sem stěhoval, ptala se
když tu nikoho neznáš, a nemáš tu ani holku..
Ale je tu řeka, lípy po cestě z vlaku
a každá otázka jak jehla

Tak zvu tě dál, neboj se
zuby vlků jsou v téhle zimě bezbolestné
ale ty jsi stejně silnější než já tak pojď
tahle samota je jako hotel
a společná snídaně ráno
jako souboj dvou vznešených nepřátel

Ale já vím
ty jsi nevinná, celým světem a ještě víc
když se nadechuješ vypadá to jako poprvé
od stvoření světa
dívám se na tebe a bojím se
že tvé hrdlo vydá hlas, tón
a ty řekneš něco o politické situaci
nebo plánech na odpoledne
a já pak poznám
že i vysněná láska musí mít jméno, tvar
a budoucnost
a je tedy nebezpečná

a zakryju si oči
jak rytíř shazuje hledí
a tvůj pohled jak sluneční paprsek
na spálenou zemi
nasadím si masku
vojáci musí znovu do zákopů
dávno zarostlých
divokými růžemi