Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
Patchworkové rodiny
ANNAWA
Moje děti, tvoje děti, naše děti. Jaké je to v rodinách, kde se sešli partneři s dětmi z minulých vztahů? Jedno, zda spolu všichni žijete neustále nebo se vídáte jen občas. Problémy, možnosti, zkušenosti.
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
LISTICKA --- 21:51:01 3.6.2013
TANAIS: To je drsný, no. Opravdu se chová jako jeho partnerka z toho, co píšeš. Možná ani pro ni není problém v chování tvých dětí - zdá se, že fungují spíš jako záminka. Ona to dělá nevědomě, ale pravděpodobně soupeří skutečně jejich prostřednictvím s tebou. Ne s nimi, ale s tebou. Jak tomu říká Freud? Elektřin komplex? Mně to vždycky přišlo jako pakárna, ale někdo to tak má a zůstane mu to do dospělosti.
Když jsme u toho soupeření, bývalá přítelkyně mého muže (tipla bych ji na hraniční poruchu osobnosti a chyběl jí otec) zase soupeřila s jeho malou dcerou - vnímala 5letou holku jako sobě rovnou! Začala si s ní "na férovku" vyříkávat věci typu "přiznej si, že na mě žárlíš" a podobně. To je zas ten opačnej extrém. Navíc mužova dcera ji měla ráda, byla z toho v šoku a taky co může 5letý dítě říct? Bránit se neumí. No psycho.
TANAIS --- 18:37:28 3.6.2013
LISTICKA: ona je hodne fixovaná na otce. Vlastne se k nemu obcas má sklony chovat jako k partnerovi, mi trochu přijde. Jeste donedavna s nim jezdila na dovolenou, ted už tolik ne, jezdíme jen my, ale kdyby byla příležitost, určitě s ním jede a řekla bych, že by tomu dala přednost i pred dovolenou s kamaradkou. Nikdy neměla takový to období, kdy jet na dovolenou s rodiči byl ten největší vopruz. Bydli s matkou, maji spolu myslim hezky vztah, ani když jí táta koupil byt, tak se od ní neodstěhovala.
Prostě je úplně jiná, než já. já vylítla z hnízda hned, jak to bylo možný. Naše mám ráda, ale žít jsem s nima nikdy nemusela. Chlapa jsem měla vždycky, sama jsem snad byla nejdýl 4 měsíce. Fakt jsem diametrálně odlišná.
LISTICKA --- 17:33:24 3.6.2013
TANAIS: Každopádně tvoje domácnost - tvoje pravidla. Máš naprosté právo tohle chtít a fakt držím palce, aby se ti to povedlo! Všechny! :-)
LURA: No právě, jak se mají jinak naučit vařit, vytírat a mýt nádobí? Rozdat mopy už ve 2 letech a ve 3 letech už dítě může vařit samo pudink :-)
LISTICKA --- 17:30:29 3.6.2013
TANAIS: jestli ona není trochu Asperger :-) Teda dělám si srandu, ale je fakt, že tohle znám z rodiny - vysoce inteligentní, leč pro život naprosto nepoužitelný příbuzný, který je nejchytřejší na světě, všechno ví nejlíp, nikdo mu není dost dobrý... čili nemá žádné vztahy ani práci a stará se o něj ve 30 jeho maminka :-)
TANAIS --- 12:08:13 3.6.2013
LURA: no, na to já nemám. Já jsem to s ní osobně zkoušela, ale ona je skutečně velmi komplikovaná. Není to normální pětadvacetiletá holka. Nikdy neměla potřebu vyletět z hnízda, nikdy neměla žádný vztah (natož vážný), má málo přátel (spíš kamarádky, se kterými se občas vídá, ale myslím, že to není to, co člověk chápe pod pojmem přátelství, tedy někdo, komu bych já zavolala, kdyby mě macecha takhle naštvala) a žádné koníčky. A taky nemá práci, což znamená, že má spoustu volného času. Práci hledá, ale v jejím případě je to obtížné, protože je, jaká je. Vím, proč je taková. Ale fakt nemám na to dělat pořádek někde, kde by ho měli dělat její nejbližší.
LURA --- 10:46:56 3.6.2013
LISTICKA: Přesně - děti naopak do kuchyně podle mě patří. Aby něco okoukaly, aby se podílely.

TANAIS: Co to naopak postavit osobně a ne neosobně? Mně přijde, že v takovémhle případě, kdy ona zřejmě žárlí a bojuje s tebou o moc a pozici, je lepší, abys byla ta "kvočna", která nemusí o svoji pozici bojovat. Prostě postavit svoji autoritu ne na tom, že se vůči ní vymezuješ, protože tím jí nahráváš a objektivně přijímáš výzvu k souboji a ona má větší možnost i vzhledem k manželově podpoře tebou manipulovat a stavět tě do nevýhodné pozice. Spíš bych se postavila do role chápající nevlastní matky, která bude shovívavě posuzovat a ze svých životních zkušeností korigovat tu mladší nezkušenou. Protože tím jí vezmeš vítr z plachet - k soupeření totiž musíte být dvě a pokud ty ji neuznáš za ohrožující osobu, ona jí nebude. Ale zároveň bych se skutečně snažila ji chápat a jednat s ní z pozice milujícího rodiče.
TANAIS --- 10:44:40 3.6.2013
No, tichá domácnost je pořád :-) A já mám na sebe vztek ne proto, že jsem to udělala, ale proto, že jsem to neudělala už dřív.
LISTICKA --- 22:42:02 2.6.2013
TANAIS: To je ujetý - proč by nemohly děti chodit do kuchyně? Nechápu...
Ona imho žárlí, jak už tu bylo řečeno, a snaží se dokázat, že ona je lepší. Tenhle syndrom ale bohužel mívají i některé bezdětné kamarádky. Dokud člověk nemá vlastní děti, některé věci nechápe.
Problém je ta panovačnost a potřeba montovat se druhým do života. Minimálně by měla dcera vědět, že ona pravidla v domě neurčuje. A manžel by měl v tomto ohledu podpořit, tebe. To, že má možná pocit viny vůči dceři (že ji třeba kdysi "opustil"), možná způsobuje, že se staví na její stranu. Ale tohle by neměl být mocenský boj. Váš dům, vaše pravidla.
EDERA --- 19:10:53 2.6.2013
TANAIS: Tak já myslím, že doufáme vždycky všichni, na tom není nic špatnýho.:-)
TANAIS --- 18:52:54 2.6.2013
EDERA: asi bych se neměla přiznávat, že jsem ve své pětatřicetileté naivitě trochu doufala, že třeba ano, že? :-)