Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
Patchworkové rodiny
ANNAWA
Moje děti, tvoje děti, naše děti. Jaké je to v rodinách, kde se sešli partneři s dětmi z minulých vztahů? Jedno, zda spolu všichni žijete neustále nebo se vídáte jen občas. Problémy, možnosti, zkušenosti.
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
ANNAWA --- 16:12:31 6.9.2017
EDERA: plus je tezke nebo divne chtit domaci prace po diteti, ktere se zrovna po dvou týdnech přesunulo od matky.
LISTICKA --- 15:29:14 6.9.2017
LORAIN: Asi trochu jo. Ale těžko srovnávat, je tam velký věkový rozdíl. A taky teď musím být přísnější, jinak by mi chlapečkové skákali brzy po hlavě :-) Dřív jsem byla mladší, měla spoustu energie a mužovu dceru jsem měla spíš o víkendech a na prázdniny, takže vlastně dost pohoda. A ona byla větší a pomohla třeba s vařením, protože ji to bavilo. A její máti nikdy moc nevařila, takže takže jí i všechno chutnalo :-)
EDERA --- 8:13:36 6.9.2017
LORAIN: Jak v čem. Je fakt, že někdy mám pocit, že tu inscenujeme "Popelku naruby" - byla jedna matka, a ta měla dvě dcery, vlastní celé dny pomáhala v domácnosti, věšela prádlo nebo vařila, zatímco nevlastní si četla nebo kreslila. Což je nejenom mnou, ale i povahou a přístupem holek (bruneta je schopná s vážnou tváří tvrdit, že po pěti letech neví, kde máme sklenice a nemůže si proto nalít pití sama). Na druhou stranu mě "charakterové vady" vlastních dětí vytáčejí podstatně méně než ty nevlastního. Asi že vím, odkud se berou a některé mám ostatně taky.:-)
LORAIN --- 23:10:09 5.9.2017
A máte to taky tak, že jste na svoje děti, byť je máte "raději" přísnější a náročnější a na ty "druhé" hodnější?
LISTICKA --- 21:25:16 5.9.2017
ANNAWA: Taky by mi přišlo nenormální, kdyby to tak nebylo.
EDERA: Hehe, jo, to by mě taky zajímalo - ale ono se někdy po dětech chce (jsou nuceny), aby vyjadřovaly náklonnost dospělým, i když ji necítí, myslím. Aspoň dneska už je nikdo nenutí říkat nevlastním rodičům "maminko" nebo "tatínku".

Jinak já se s představou "Kdybys měla dítě, měl bych ho rád jako vlastní" (takto formulováno) setkala hned u dvou mužů přímo a nepřímo (z doslechu) mám pocit, že tuhle představu sdílí vícero chlapů.
Rozhodně můj ex (2 děti v péči exmanželky) si to takto představoval a vyjádřil se v tom smyslu, že by chtěl, abych byla svobodná matka. Že o tom sní. Nechtěl totiž žádné další děti. Přitom se ovšem nesnesl s dětmi jiné ženy, která se mu moc líbila. Absurdní. Jeho hypotéza, že když bude mít rád dotyčnou ženu, bude mít automaticky rád i její děti, se nepotvrdila, a přesto na ní trval.

Tu utkvělou představu, že by mé hypotetické dítě miloval jako své vlastní, měl i můj současný manžel. Nechápal, že jsem trochu v šoku z toho, že s námi chce spát jeho 7letá dcera v posteli. Já děti ještě neměla, tak mě to zaskočilo. Nicméně vlastní matka si ji do postel nebrala, pokud vím, ani jako miminko, protože prý má (matka) lehké spaní. Já měla být v tu chvíli dle jeho očekávání vřelejší než vlastní maminka.
Nicméně mužova dcera byla vždycky milá, hezká, přítulná, emočně inteligentní... prostě dítě, které snadné mít rád, řekla bych. A měla asi i ty správné feromony, protože mi jako mládě "voněla".
Jak si ale může být on jistý tím, že by měl rád hypotetické dítě, které by třeba bylo přesnou kopií některého mého ex? Nevím, jestli tohle chlapi řeší míň, ale cizí dítě může být člověku i fyzicky nepříjemné, některé ženy si na tohle stěžovaly. Že jim vadí i dotyk.
EDERA --- 12:50:19 5.9.2017
LISTICKA:
VALENTINA: Dejte link na ten článek, prosím.

Jinak teda samozřejmě mám vlastní děti taky raději než to nevlastní a přišlo by mi skoro zrůdné, kdyby to bylo jinak. A nepochybuju o tom, že můj partner má svou dceru taky radši než tu mou, a to navzdory tomu, že s mou dcerou tráví víc času.

By mě zajímalo, jestli se tohle "musíš mít rád všechny stejně" vztahuje v patchworkových rodinách jen na dospělé, nebo jestli by kritici té paní požadovali i po dětech, aby měly stejně rády vlastní matku jako otcovu novou ženu.
ANNAWA --- 12:27:18 5.9.2017
LISTICKA: ja mam samozrejme vlastní deti radsi. Jinak by to ani nebylo normalni?
LISTICKA --- 12:11:28 5.9.2017
VALENTINA: No právě. Já si myslím přesně totéž. Člověk tohle řeší i u vlastních a ještě aby se trýznil tím, že nemiluje partnerovy jako vlastní. Vždyť je to pitomost a ty pocity viny musí mít spíš opačný efekt. partner by taky po ženě neměl chtít, aby byla druhou matkou pro jeho děti, ale aby je prostě jen brala a chovala se k nim pěkně. Znám vícero patchworkových rodin a tam, kde to ty ženy mají takhle emočně vyhrocené (že by měl a snaží se a trápí se), to stejně není dobré a vztah k partnerovým dětem tím není lepší. Je to spíš psycho. Myslím, že by ten vztah měl být spíš přátelský, měl by v něm být respekt, ale snažením láska nevzniká :-)
VALENTINA --- 12:02:11 5.9.2017
LISTICKA: četla jsem ten článek taky a přijde mi, že většina lidí to má jako ta paní, jen si to nechce přiznat. Ono je těžké i mít ráda stejně svoje děti, natož ty partnerovy.