Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
KLUB ODROSTLÝCH DĚTÍ aneb děláme co můžeme - našim rodičům a prarodičům vstup přísně zakázán
KALHOTKA
Sesterský klub:
[ KLUB POKROČILÝCH RODIČŮ aneb co všechno vydržíme - našim dětem vstup přísně zakázán ]

Děláme co můžeme a stejně se nezavděčíme.
O rodičích, prarodičích, sestrách i tetách aneb drbem celou rodinu a pozorujem, jak se v čase mění.
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
SANTAL --- 23:29:59 30.6.2014
Taky potřebuju vypustit páru.

Můj otec a můj muž mají stejné křestní jméno. Takže společný svátek. Domlouvám s maminkou, že k nim přijdeme až to jí bude vyhovovat - ona na to, že správně, patří se přinést dárek. OK, přinesli jsme bonboniéru, knížku, zagratulovali, my i děti... Jediný, komu se nepopřálo, byl muž. Na dárku nesejde, ale ani ta gratulace...

Jako, kdyby mí rodiče, zapoměli, že je to dnes, OK, ale jak se to dá zapomenout, pokud se jmenují stejně?
AIJA --- 9:23:32 26.6.2014
ADD:
Buď vklidu. Moje matka je to samý...Odnaučila jsem se po ní prakticky cokoliv chtít a nepočítat s ní na nějaké hlídání nebo pomoc. Stavili se u nás dvakrát do roka na kafe, když měli náhodou cestu kolem. Za dvě hodiny vypadli a bylo to. Teď, když jí volám a kontroluju, tak vedeme stále ty samé rozhovory, co se jí nehodí do krámu, tak hned "zapomene"...je to pro ni fajn pohodlné:-) ...Její věta Aha, tak to nevím....to jsem zapomněla, jednou vejde do dějin:-) Obvykle se podivuje nad tím, že jsem vnučky neviděla dva týdny...prý Jak tooo?! Pokaždé zareaguju ve smyslu Tak od tebe to teda sedí:-)
Moje děti k ní nemají nic moc vztah, sami od sebe by tam nejeli. Svolávám rodinu na Štěpána a o prázdninách, aby se alespoň viděli a měli možnost si popovídat. Je to celkem marná snaha, protože před ní nic osobního neřeknou a snaží se zmizet:-)
ANNAWA --- 8:43:23 26.6.2014
ADD: soucítím s tebou velmi. A velice. Moje matka je taky na zabití, i když trochu jinak. Málem mě rozplakala tohle úterý, kdy z ní vylezlo, že jede na sestřinu promoci do Prahy. Čert vem promoci, ale mně to přišlo líto proto, že jsem ji k nám nedokázala dotáhnou kolem B třetích narozenin (nešlo o oslavu, nešlo o dárky, vím, že nemá peníze - má problémy, které jí pomáháme řešit a vcelku ji dotujeme, nabízela jsem zaplaceni cesty, nehodilo se jí to, podobně jako nepřijela na jeho křtiny kdysi atd.) A ona ještě, aby to dorazila, napíše sms, že se k nám taky jednou vydá (mantru "jednou ti to vynahradím" od ní slyším už několik desítek let, vztahuje se skoro k čemukoli). Vytočila mě dost, ale nejsem přítel hysterie, tak jsem jí jenom odepsala, že tohle mě fakt hodně mrzí a že jsem jí nabízela zaplacení cesty a že dárky kupovat nemá (v situaci, kdy jí nakupujeme jídlo, protože by na to neměla, mi to fakt přijde nesmyslné, aby cokoli dětem dávala, navíc už to nedělala x let).

Navíc, oni ani ochotní rodiče nejsou vždycky výhra - viz ti Ondřejovi. Jsou skvěli, milí, ochotní - když jsme teď měli havárku s elektřinou o víkendu my, mohli jsme se k nim nakýblovat s dětmi i se psem, ačkoli babička ho nijak extra ráda nemá. Nicméně na jejich nabídku hlídání se taky spoléhat nedá, protože jak jsou hodní, tak občas naslibují i nemožné a pak to nestíhají. A přijedou třeba místo v domluvených deset v jednu a ve dvě zase potřebují pryč ;-) Takže už se na ně v podstatě neobracíme, bez výčitek, jen prostě to řešíme jinak, na návštěvy je zveme neustále a oni jezdí, nicméně oni si pak zase trochu mysleli, že už o ně a jejich pomoc, kterou rádi nabízejí a poskytují, nestojíme.
ADD --- 16:37:53 25.6.2014
Můžu si taky postěžovat? Řešení hledat nemá smysl, je to setrvalý stav a lidi kolem sedmdesátky člověk nezmění, ale sere mě to. Před týdnem se domluvím s máti, že mezi jejich příjezdem z dovolené a naším odjezdem na tábor jsou dva večery a že bychom rádi s mužem šli jeden večer ven (kluci si měsíc střídají neštovice, takže celý červen trčím doma). Domlouváme se na čtvrtek, tvrdí, že si to píše do kalendáře a počítá s tím. O víkendu měli havárku v bytě (resp. stav trvající několik týdnů se stal neúnosným), tak tam poslali mého muže, který měl den předtím 39 horečky a těšil se, že to přes víkend vyleží. Byl tam přes dvanáct hodin, naši po telefonu slibovali, jak nám to vynahradí hlídáním. Po návratu z dovolené ticho po pěšině, na dotaz překvapení, že tam má máti psané něco jiného, co si před pár dny domluvila. Na moji smutnou reakci hysterický řev, že je stará a co z toho mám, když ji chci zabít svými nepřiměřenými požadavky, že je přece unavená a nemůžeme chtít, aby k nám jezdila. (Teď týden chodila po horách a o víkendu odjíždí na další dovolenou.) Placené hlídání si teď nemůžeme dovolit, takže procházka padá. Nejvíc mě na tom štve, že nemůže říct "Jé promiň, já si to spletla, to mě mrzí, ale já už to nemůžu odvolat," a okamžitě útočí, jak je stará a nemocná a nesmí se po ní nic chtít a když něco řekne, nesmí se to brát vážně (což jí nebrání hádat se o to, že přesně ví, co řekla před pěti týdny a že já lžu, když říkám něco jiného). Do háje zelenýho, že já se pokaždý nechám tak vytočit. (A to jí tam muž ještě dneska vezl dort k narozeninám, aby měli po návratu něco na zub.)
DA_NIELA --- 10:40:47 2.6.2014
EDERA: ... já ji pak vyzdvihávám. Vždycky pak babičce volám, že jsem to stihla a dítě mám ...
Jsem sama, komu se zdá, že babiččina výstupní kontrola je v této situace spíě zdrojem komplikací než přínosem?
HANELA --- 14:44:48 30.5.2014
EDERA: pokud by mi babička vysloveně neřekla, že někoho shání, taky by mě nenapadlo to ohlašovat :)))
Ale naše máma by se rozčilovala stejně, jí nedochází za a) že to zapomene ohlásit a za b) že to nepovažuje za důležité říci, že sní mluvil.

Zamotala jsem to v osobách, ale snad mi rozumíš :DDD
EDERA --- 9:52:41 30.5.2014
Mě fakt trefí! Máti vodí blondýnu na trénink, já ji pak vyzdvihávám. Vždycky pak babičce volám, že jsem to stihla a dítě mám. Včera jsem zapomněla a navíc jsem měla vypnuté zvonění na mobilu, takže jsem ani neslyšela, když volala ona mně, a zmeškané hovory jsem objevila až ráno. No, a teď dopoledne mě matka sprdla, že přece večer ještě mluvila s Juniorem, tak proč jsem se jí pak neozvala zpátky. Grrr. Jasně, co by si připustila, že chlapec je pošuk a udělá jen přesně to, co se mu řekne? Zeptala se ho, jestli jsme v pořádku dojeli domů, on jí řekl, že ano, a tím měl záležitost za vyřízenou. Ani ho nenapadlo mi přijít říct, že babička nás shání a volala jemu.
YENNEFER --- 14:58:28 23.4.2014
???: tchán může být rád, že došlo na jeho slova :-) i když asi ne v plném rozsahu předpokládám :-)
??? --- 13:12:04 22.4.2014
EDERA: Já trest nedělám, takže raději nee. Ale kvalitní trestní kolegy bych jí rozhodně dohodila, ne že ne :-)))
??? --- 13:11:09 22.4.2014
YENNEFER: Ale jo, to já vím. Tchána může akorát tak srát, že Terče to fakt sluší :-))))