Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
KLUB ODROSTLÝCH DĚTÍ aneb děláme co můžeme - našim rodičům a prarodičům vstup přísně zakázán
KALHOTKA
Sesterský klub:
[ KLUB POKROČILÝCH RODIČŮ aneb co všechno vydržíme - našim dětem vstup přísně zakázán ]

Děláme co můžeme a stejně se nezavděčíme.
O rodičích, prarodičích, sestrách i tetách aneb drbem celou rodinu a pozorujem, jak se v čase mění.
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
??? --- 16:47:16 12.3.2014
já si tady taky trochu postěžuju...

matka se pozvala na moje narozeniny "na kafe" (vyloženě takhle, "přijedeme k vám v neděli na kafe"). Dorazili o hodinu později, než avizovali, přesně ve chvíli, kdy se dvojčata probudila (což bylo asi deset minut potom, co jsem konečně douklízela po obědě, umyla nádobí, pověsila prádlo atd - prostě jsou dny, kdy to skřípe víc). Takže jsme jim akorát otevřeli, došli pro dvojčata, nakrmili je, přebalili, a protože holky měly zrovna dobrou náladu, tak jsem s nima zůstala sedět na koberci a mazlila se s nima. Asi po půl minutě, co jsem tak na tom koberci seděla, se mě matka ublíženě zeptala "a to se ani Alana (můj nevlastní otec) nezeptáš, jestli si dá něco k pití?"

Jako, kurňa, jednak to tu oba znají, kde je co k pití, vědí, obsloužit se tu taky umí (v jejich bytě, který není bytem, kde jsme bydlely společně, takže to opravdu nikdy nebylo moje doma, mě taky posílá, ať si uvařím kafe/naleju vodu sama), a druhak, pokud teda jo chce, abych kolem nich lítala, nemohla by se normálně zeptat "uvaříš nám kávu?"

od téhle "návštěvy", což už je skoro měsíc, další "návštěvy" slušně odmítám s tím, že jsme nemocní. Což opravdu jsme (na střídačku i najednou), ale hlavně se mi fakt nechce trávit tu hodinu o víkendu po obědě, kdy spí všechny děti najednou, což je můj jediný aktivní volný čas za celý týden (přes týden v té době pracuju) obsluhováním někoho cizího, jakkoli je z rodiny.
EDERA --- 11:04:11 12.3.2014
MAR_TINA: Ale fakt jen trochu!:-)
AIJA --- 11:03:28 12.3.2014
EDERA:
Takže nakonec přišla?
MAR_TINA --- 10:58:54 12.3.2014
EDERA: 82 jsem netušila a přijde mi to trochu jako omluva.
EDERA --- 10:57:47 12.3.2014
MAR_TINA: Tak já nevím, co blondýně do toho telefonu přesně řekla, ale ta z toho teda rozhodně nepochopila, že babička nechce přijít. Série domluv nebyla, prostě jsem na ni houkla, že tohle nemám zapotřebí, že jsme se na ni těšili a ať kouká dorazit. Má to k nám pět minut, takže jsme akorát stihli prostřít. Máti je dvaaosmdesát, určitě není nesmrtelná a já si nehodlám kazit zbývající společný život nějakým "když ty ses zasekla, tak já taky". Ona toho jinak pro nás dělá pořád dost a v těch důležitých věcech se s ní fakt domluvit dá bez problémů (viz naše loňská škatulata batulata se stěhováním). Šprajcne se pokaždé na nějaké blbosti, kde by to člověk fakt nečekal.
MAR_TINA --- 10:29:37 12.3.2014
EDERA: no, pokud takovéhle pozvání na večeři nechtěla přijmout, byla její povinnost jasně odmítnout a říci, že nepřijde.
Doufám, že se nerozhodla přijít po sérii domluv a že jste na ni nečekali.
AIJA --- 10:00:07 12.3.2014
EDERA:
Takhle se na večeři nezve? Tyyyjo, pozvánku na ručním papíře by nechtěla?:-)
EDERA --- 9:19:19 12.3.2014
VALENTINA: Moje matka se vždycky šprajcne na nějaké kravině, opravdu podstatné věci se s ní dají vykomunikovat bez problému. Jasně, kdybych jí zavolala já odpoledne rovnou, tak k tomu nejspíš nedošlo, ale jak se tak asi dítě naučí telefonovat, když ho k tomu nepustím? A PROČ (sakra práce!) když už je nespokojená se stylem komunikace, to blondýně neřekne rovnou? (např. "Takhle se na večeři nezve, zkus to nějak zdvořileji.")
VALENTINA --- 9:12:18 12.3.2014
EDERA: mně je líto blondýny, když už se babička musí takhle šprajcovat, tak ať to neodnášejí děti, ty za to nemůžou. Jako místo aby byla ráda, že ji zvete na večeři si dá doma tvrdej chleba a urazí se? fakt to jde mimo moje chápání
EDERA --- 9:10:08 12.3.2014
VALENTINA: Copak bych tohle dokázala vymyslet? Tolik fantazie nemám.:-) Fakt rodiná pohoda jak vyšitá - já vytočená tak, že jsem měla sto chutí hrnec prohodit oknem, blondýna brečela, hladový Jr. nadával, že jsme se všichni pomátli... A to výtečný jídlo se na poslední chvíli málem připálilo.