Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
KLUB ODROSTLÝCH DĚTÍ aneb děláme co můžeme - našim rodičům a prarodičům vstup přísně zakázán
KALHOTKA
Sesterský klub:
[ KLUB POKROČILÝCH RODIČŮ aneb co všechno vydržíme - našim dětem vstup přísně zakázán ]

Děláme co můžeme a stejně se nezavděčíme.
O rodičích, prarodičích, sestrách i tetách aneb drbem celou rodinu a pozorujem, jak se v čase mění.
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
P_AVEL --- 23:36:06 24.2.2017
Znám několik desítek rodin v konkrétním pražském obvodu, kde pečují o své seniory. Tvrzení, že ženy se starají (či postarají) a muži ne, je naprosto mimo realitu tohoto konkrétního pražského obvodu. Je jistě možné, že v jiných krajích péče ženy/muži vypadá jinak.

Pro ukázku tři případy, vše víceméně vyžadují 24/7 péči:
1)Pán přes osmdesát let, střední fáze demence, žije v bytě s ženou,ta se stará o dennodenní provoz domácnosti,vaří, obléká, dává léky… pán je na ni nicméně nevrlý, nenechá se od ní umýt, a tak dvakrát týdně přijíždí syn, právník, celého ho okoupe, utře, obleče, oholí..mimo to zajišťuje úřady, finance, vozí ho k lékařům, googlí a objíždí domovy, srovnává, informuje se,zvažuje co by tátovi tak asi vyhovovalo… aby až to v současném složení pečujících osob a se zhoršujícím se stavem táty přestanou zvládat, aby ho mohli umístit. Syn souběžně vykonává svou profesi.
2) Syn, vdovec, stavební inženýr, sám již v důchodu, ale přivydělávající si zakázkami, se stará o své rodiče, oba přes devadesát, matka v domově pro seniory (předtím se o ni staral doma, nyní několikrát týdně dochází), otec sám doma,nechtěl se nikam stěhovat, ve výborné duševní kondici, tělesně se v posledním roce rapidně horšící, časté pády, syn pro něj během všedních dnů zařídil pečovatelskou službu, pro večery a víkendy HEWER, v období zhoršení zdrav. stavu u něj přespává, stará se osobně, jednou týdně s vnukem jej berou do koupelny, jedna osoba by to nezvládla, pečovatelky ho myjí a přebalují na posteli.
3) pán s demencí, o kterého se starala nejprve manželka, u té nalezen nádor na mozku, od té doby se o ně starají jejich děti (bratr a sestra), žena zajišťuje dennodenní péči, přestěhovala se kvůli tomu k nim do domácnosti, muž má výhradně na starosti úřady, částečně lékaře, vyhledává nejprve domov, kde by je vzali oba, když se uvolní místo, táta se zasekne, že nikam nejde tak z toho prozatím sešlo, tak shání zařízení, kde je ubytují na dva až čtyři týdny, aby mezitím předělali byt na méně bariérový.

Opravdu jsem si nevšiml, že by u těchto několika desítek konkrétních rodin se staraly jen ženy a muži nic. Spíše je to tak, že každý se více stará o určitou oblast, ženy více přímá péče, muži více úřady a organizování služeb. Pokud je to tak, že zbyla na péči jenom žena , nebo jenom muž, často „se pochlapí “ a převezme tu část péče, které mu (jí)sice není vlastní, ale je třeba ji udělat a stává se v tom velmi schopným.
SILVEIG --- 19:33:47 24.2.2017
VALENTINA: další důvod, proč jsou holčičky dražší, než kluci.
??? --- 15:33:13 24.2.2017
Stejný problém teď řeší kolegyně. O otce (90) se zatím byla nějak schopná postarat máma. Po pár měsících se zhroutila, i když tam jejich obě dcery a tři vnuci pravidelně docházeli. Kolegyně je na tom už podobně jako máma, dostala u dr. AD a dědu stejně museli umístit alespoň na dobu, než se babička nějak zvetí, do hospice. Co bude pak, nikdo neví. Do důchodu má ještě pár let, po rozvodu hypotéku, takže zůstat doma fakt nehrozí.
Taky si prý představovala, že se o rodiče jednou postará, ale teď ví, že to nedá.
??? --- 13:24:11 24.2.2017
ACKO: můj otec se staral o dědu i babičku až téměř do konce, o oba mnoho let. Nikdy to pro něj nebyl problém. Nebyli to jeho rodiče, nýbrž tchán a tchyně.
??? --- 11:19:06 24.2.2017
PERSEEIDA: hlavne clovek s demenciou/alzheimerom tu obet ani po rodine nevyzaduje, to si robi ta rodina sama, ze maju pocit, ze v ustave by takemu cloveku bolo zle, pretoze sa napocuvali hrmady hororovych situacii z ldn...
U nas sa nic take nastastie nedialo, obe babky boli pri zmysloch, aj ked jedna uz senilnela a zila v minulosti, ale boli samoobsluzne az do konca a potrebovali len obcasnu asistenciu. Keby potrebovali viac opatery, tak mali moji rodicia uz vyhliadnuty ustav, pretoze im bolo jasne, ze by nedokazali poskytnut taku starostlivost, bez sebaznicenia, aby to za to stalo...
Kamaratkina matka to vzala naopak a po tusim dvanastich rokoch otrocenia u blabotajucej nadavajucej seniorky ma sama podlomene zdravie, psychiku v haji, manzel sa s nou rozviedol, deti pridu dvakrat do roka na navstevu a obcas ani to nie, zije z ruky do ust v uplnej chudobe a az bude potrebovat, tak jej maximalne dcera zaplati pobyt v nejakom ustave, pretoze jej na vlastnom priklade ukazala ako sa to nema robit... zo zaciatku to este nejak slo, pracovala na skrateny uvazok a chodila k nim zdravotna sestra od cerveneho kriza dva dni v tyzdni, ale potom sa to zhorsilo, i zdravotna sestra odporucala umiestnenie v ustave, ale matka bola neoblomna, ze sa postara. Kamaratka ju s odstupom casu lutuje, ze sa znicila pri nevdacnej starene, ale ked sme chodili na VS, tak ju neznasala, pretoze ona matku este potrebovala, potrebovala moralnu podporu, ale dostalo sa jej akurat "mozes ist prosim nakupit, babka potrebuje, aby som jej citala". Jej mladsi brat svoju matku nenavidi, dava jej za vinu (pravom) rozpad rodiny, to, ze sa otec odstahoval a nasiel si mladsiu zensku, to, ze ho vobec nepodporovala na konci SS ani na VS a na navstevy chodi len preto, ze ho nuti sestra, aby s matkou uplne nestratil kontakt, ale aj tak tam vacsinou mlci a odchadza co najskor to ide. Na pohreb seniorky malem neprisiel, ale sestra ho tam dotiahla nasilim, pretoze aj ked mal babku rad, tak za dobu senilnej staroby sa mu zhnusila. A pritom by blabotajucu seniorku bola byvala mohla dat do ustavu, mala na to i odporucanie zdravotnej sestry, a vsetci by na tom boli lepsie.
INUSHKA --- 10:37:57 24.2.2017
VALENTINA: Nebo si vytvořit opravdu dobrý vztah se snachou ;-)
PERSEEIDA --- 10:32:19 24.2.2017
Je to celé k zamyšlení... mám dceru, pevně doufám že si pevný a krásný vztah udržíme navěky, ale teď při plné síle jsem přesvědčena, že bych ji ve stáří rozhodně nechtěla zatížit dlouhodobou péčí o mě. Pochopitelně člověk neví, co ho čeká, babičky se obě dožily 90 a jedna z nich byla až do 89 funkční, sekla zahradu, štípala dřevo, kdybych to neviděla, tak tomu neuvěřím - takového člověka zavřít v 80 někam do ústavu by byl zločin. Do toho matka od kamarádky snad 12 let od 60 postupně umírala na demenci a alzheimra, tělo v plné síle, hlava mimo, ty roky než ji dali do ústavu prověřila celou rodinu, nežili normální život, všechen volný čas i dovolené obětovali matce, nebyli na dovolených, nechodili do kina a děti rostly ani neví jak... Vyžadovat takovou oběť po rodině mi přijde hodně vysoká cena.
ACKO --- 9:00:09 24.2.2017
VALENTINA --- 8:59:37 24.2.2017
ACKO: takže ještě musí mít člověk štěstí a porodit dceru:) aspoň jednu:)
ACKO --- 8:57:53 24.2.2017
VALENTINA: myslím, že by se to obecně dalo shrnout, že pokud má někdo jen syny a ne dceru, tak ta realizace očekávání, že se o něj jeho dítě postará, se limitně blíží nule;-)