Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
KLUB ODROSTLÝCH DĚTÍ aneb děláme co můžeme - našim rodičům a prarodičům vstup přísně zakázán
KALHOTKA
Sesterský klub:
[ KLUB POKROČILÝCH RODIČŮ aneb co všechno vydržíme - našim dětem vstup přísně zakázán ]

Děláme co můžeme a stejně se nezavděčíme.
O rodičích, prarodičích, sestrách i tetách aneb drbem celou rodinu a pozorujem, jak se v čase mění.
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
MEDVED007 --- 10:25:42 16.1.2017
VALENTINA: ano, když mamince ukazuju nějaké fotky s mýma kamarádkama (tj. ponejvíc vrstevnicema), tak se dycky diví, s jak starýma ženskýma kamarádím....mé okolí jsou staré úctyhodné ženy, ale já jsem stále mladé blbé tele :-))) na druhou stranu, asi mi to jednou bude chybět :-)))
VALENTINA --- 10:08:44 16.1.2017
ACKO: no jo, ale tohle ne každý rodič dokáže. Přestože jsem dávno dospělá, mám svoji rodinu, živím se dávno sama, tak pro svou matku jsem stále to dítě, které je třeba sledovat, peskovat a kritizovat. A věř tomu, že jsem se fakt snažila to změnit. Není přístupná jakékoli argumentaci, když se spolu bavíme o minulosti, vidíme to každá úplně jinak, ona není schopna jakéhokoli nadhledu, že bych já to třeba mohla vidět jinak atd.. není schopna ustoupit ani o píď. Takže já jsem to vzdala, řekla jsem si, že v tomhle životě už to asi narovnat nedokážem, tudíž jsem omezila kontakt na nutné minimum.
ACKO --- 8:39:40 15.1.2017
ARGANNAH: Myslím, že v souvislosti s tímhle, co píšeš, by si rodiče měli uvědomit, jak se jejich rodičovská role mění s tím, jak jejích dítě dospívá. Že oni ve své roli rodiče mají dospívat zároveň se svým dítětem a neustrnout na té prepubertalni urovni. Každý svým zdravým selským rozumem chápe, že jiné potřeby má dítě roční, desetileté, dvacetileté, je pak zvláštní, že u rodiče se ten vývoj někde zasekne a s třicetiletym dítětem jedná stejně jako s destiletym.
??? --- 0:28:22 15.1.2017
MARINNE: podle mě to, co píšeš, s ARGANNAH není v rozporu - právě proto, že znáš hlavně lidi, co se díky VŠ daleko od domova fakticky osamostatnili od rodičů hodně brzo. Pro rodiče je těžké začít brát jako dospělého člověka, který s nimi pořád bydlí, většinou se samostatně neživí a musí být od nich živen, a naopak pro potomka je ze stejného důvodu těžké začít sama sebe vidět jako dospělého.

Já dodneška nevím, jak to moji rodiče dokázali, ale ačkoliv jsem u nich bydlela do pětadvaceti (s dvouletou přestávkou na studia v cizině), v podstatě už někdy od střední školy mě tak nějak pozvolna začali brát jako partnera, ne jako dítě, dopřávali mi pořád víc nezávislosti (je fakt, že k samostatnosti a zodpovědnosti mě zejména moje máma vedla cíleně od dětství a v rámci toho mi poskytovala dostatečnou volnost a důvěru, abych tu samostatnost a zodpovědnost mohla uplatňovat). Jakmile jsem začala regulérně vydělávat, což bylo v osmnácti, přispívala jsem jim do domácnosti a oni mě začali brát jako dalšího dospělého člena. Fakt jsem jim za to strašně, strašně vděčná. Mám s oběma skvělý vztah, nevznikají mezi námi prakticky žádné třenice, počet vzájemných konfliktů od konce mojí puberty by se dal spočítat na prstech jedné ruky. Není to samozřejmě úplně bez chyb, protože máme všichni svoje mouchy, ale to beru jako samozřejmost, že nic není bez mráčku.

Když tady čtu strasti ostatních ve vztahu s rodiči, tím silněji si uvědomuju, jak je to úžasné a jaké mám v tomhle štěstí. Strašně bych si přála, abych dokázala podobně vést svoje děti a mít s nimi jednou takový vztah, až budou dospělé. Nevím, nakolik se mi to povede - vzhledem k tomu, že já jsem vždycky byla zodpovědná holčička, která se v tomhle směru nechala ochotně utvářet, a oni jsou dva kluci, z toho jeden má ego větší než Cheopsova pyramida. :D
MARINNE --- 0:12:54 15.1.2017
Ja to teda vidím opačne, mám pocit, že moji rovesníci (ľudia okolo 30) sú oveľa viac schopní vymedziť si svoj priestor voči rodičom, než bola generácia mojich rodičov. Pretože kedysi bola výchova oveľa prísnejšia, čo povedal rodič bol zákon a napríklad na dedine ľudia žili u rodičov až kým sa nevzali a nezačali stavať, alebo nedostali pridelený byt. Takže mnohí si nedovolili staršej generácií odporovať ani keď mali už dávno vlastné rodiny. Moji rovesníci mi prídu v tomto sebavedomejší. Aj keď moja skúsenosť môže byť skreslená tým, že poznám najmä vysokoškolákov a väčšina z nich bývala na koleji stovky kilometrov od rodičov keď im bolo 19.

To že dnes mladí nezakladajú rodiny v rovnakom veku ako ich rodičia je dané predovšetkým tým, že nemali také možnosti ako my dnes. Nedostatok iných alternatív nie je žiadna cnosť.
ARGANNAH --- 23:47:30 14.1.2017
Volné imho k tomu: protože dospívání nastává někdy v cca patnácti, ale sociokulturní podmínky neumožňujou mladým lidem, aby se skutečně od rodičů odtrhli dřív než někdy v pětadvaceti. Takže se ten moment, kdy dítě už není dítě, dobrých deset let přenáší, ne-li déle, a imho se tím kolikrát totálně zakonzervuje. Kulturní adorace období dospívání, které se pak u některých lidí reálně protahuje někdy až do čtyřicítky, holt generuje čím dál tím víc lidí, kteří v podstatě prošvihli pravý čas a nikdy pořádně nedospěli, i kdyby to sociálně více či méně zdařile fejkovali. Jeden z důvodů, proč například stoupá množství singles nebo proč lidi nejsou schopni si pořídit děti v nějakém normálním věku.
MEDVED007 --- 23:02:04 14.1.2017
???: a pak je tu ještě druhá strana.....rodiče, kteří ani u svého "dítěte" 30+ nepochopili, že to už není dítě, které je nutné vychovat a pořádně ho vypeskovat, když má doma bordel, ale dospělý partner a jim je totálně houby do toho, jak má doma uklizeno

no a úplně ideální je samozřejmě, když se sejde rodič, který nepochopil, že už nemá dítě a dítě, které ještě nepochopilo, že už není dítě....a takových znám bohužel mrak a navíc mi připadá, že takových případů přibývá....marně dumám proč....
MUZA --- 22:40:03 14.1.2017
MAR_TINA: ja jen aby se to nepletlo ;) jeste je dobry si ujasnit, kdo je manipulator (sleduje svoje cile a prospech) a kdo je nestastna osoba (neumi vyjadrit svoje pocity a potreby)...
MAR_TINA --- 22:27:05 14.1.2017
MUZA: no jasně, myslela jsem normální osobu s manipulativním chováním.

MUZA --- 21:54:03 14.1.2017
MAR_TINA: pozor, manipulator jako porucha osobnosti je neco jineho nez mira manipulativniho chovani vcelku normalniho cloveka...

Jinak je dobre si vsimnout, ze jen malo lidi umi sdelit druhym, ze se jim neco nelibi, nebo neco nechteji... Spousta lidi mlci a drzi v sobe frustraci, vztek, litost, nebo reaguji stejne neurvale na zdroj svych spatnych pocitu... To je fakt takovy problem rict "mami vis ze me porad jen kritizujes? To ve tvych ocich opravdu nedelam nic dobre? Opravdu me vidis jako spatnou osobu? Protoze jak se mnou mluvis, presne tak si ve tvych ocich pripadam...

Mami nechci, abys mi chodila do moji domacnosti kontrolovat, jak mam nebo nemam uklizeno. Rada te uvidim, rada s tebou stravim hezky cas, ale opravdu nestojim o vycitky k memu chodu domacnosti, to ti neprislusi... Proste se uvolni a uzij si spolecnou pritomnost, hele, i mliko jsem koupila do tvyho kaficka!