Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
výchova kluků a ostatních šelem
SEVERINE
Taky máte doma někdy vymalováno testosteronem, připadáte si jako kulisa v nekončícím seriálu Tom a Jerry a máte - oproti svým dřívějším představám i korektnosti termínu queer - jasno v tom, že kluci a holky jsou jinej živočišnej druh?

Pokud máte nějaký tip nebo trik, jak se s tím s lehkostí popasovat, nebo se jen rádi vypíšete s (občas ne zcela) lehký skutečnosti, tak jste tu více než vítáni.

[http://i.nyx.cz/files/00/00/08/75/875646_34e4f5ed66a221507435.jpg?name=aa.jpg]

doporučená četba:
Sourozenci bez rivality
Výchova bez poražených
Jak žít a nezbláznit se
Výchova kluků
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
MOTYLEK --- 8:33:05 14.11.2017
Uklidnily jste mě, děkuju.
VALENTINA --- 8:25:19 14.11.2017
MOTYLEK: mám podobného týpka doma:), jako bonus ještě to, že nedokáže být doma sám byť na 5 minut.
LORAIN --- 20:16:43 12.11.2017
MOTYLEK: U nás je to podobné. A zkušenost ukázala, že rozhodně nic nezlomím, prostě mu musím dávat tolik času k získání jistoty, kolik potřebuje. Je to individuální, v některých situacích a prostředích se zabydlí rychle, v někdterých potřebuje nekonečně dlouho. Všechno (kroužky) zkoušíme. Když po zkoušce získám pocit, že by to chtělo hodně času, který tomu nemůžu dát, prostě tu aktivitu zatím vynecháme. Někdy čas mám a nevadí mi sedět xkrát na tenise na lavičce, než poprvé odejdu na záchod, nakoupit.. intervaly prodlužuji, ale za každou cenu držím slovo. V poorvnání s vrstevníky je asi taky pomalejší, ale vidím, že se to vyvíjí a posunuje celkem zdravě. Takže, když to není nezbytné, nehrotím a nechávám plynout dle jeho potřeb.
TANAIS --- 18:23:11 12.11.2017
MOTYLEK: Já bych se tím netrápila. Mám dva syny, dvojčata. Oba jsou diametrálně odlišní. Jsou pravda mladší, ale je na nich vidět, jak je jeden poměrně dost samostatný a nemá problém někde být sám a ten druhý nedá bez bráchy ani ránu. Chce to jen čas. Neřešila bych to. Nic mu neuteče...
YMLADRIS --- 19:26:17 11.11.2017
MOTYLEK: Muj pristup je, ze je vcelku fuk co je normalni a co neni normalni. Podstatny je, co dane rodine vyhovuje. On si o tom mysli co?

Ohledne otuzovani: zase, zalezi co jste za rodinu. Jak treba fungujes ty, kdyz je toho na tebe moc, co pomaha tobe. Pokud je syn nejak po vas, nakolik by to pomahalo i jemu.

Reknu priklad za sebe: ja jsem opravdu hodne nesnasela situace s doktorama (spital, zubarka,...) kdy jsem nevedela co se mi bude dit, citila jsem se bezmocna, nezvladala jsem to. Vymyslela jsem ruzne lsti jak k zubarce nejit atd.
V dospelosti jsem si uvedomila a vyzkousela, ze mit lepsi kontrolu nad situaci mi dodavaji informace. Kdyz lekar mne informuje co se bude dit, jak dlouho. Kdyz vim, co muzu delat kdyz budu mit potize. Pak v tom nejsem tak ztracena.

Cili se synem bych zkusila neco jako briefing a debrifieng. Kdyz nekde chce byt bez tebe, tak predem se pobavit, co se asi tak muze dit, co tam bude, jaci lidi atd... aby mel predstavu a informace. Promyslet, v cem muze byt problem (co mu muze vadit, co se muze dit za veci, ktere nebude vedet jak ma resit) a co by mohl v takovem priapde delat (napriklad muzes s osobou, ktera ma deti na starosti, to domluvit: ze je syn ostychavy a ze kdyz bude mit problem, ze ona mu pomuze. Nebo aby vedel, ze ti ma teda zavolat na mobil a ze dorazis. Nebo.)
Debriefing: kdyz nekde neco sam bez tebe prozije, tak to probrat. Co bylo dobry, co bylo tezky, co priste muze udelat jinak aby si to zjednodusil.. proste "poucit se z toho".

Tak muze postupne pochopit co potrebuje a jak ma se sebou zachazet.
STAROJDA --- 18:49:27 11.11.2017
MOTYLEK: nějací sourozenci? Tohle dělají starší děti, když se do rodiny narodí nové mimino. Ale to bys asi zmínila.

A když už se ptáš a samotné ti zřejmě přijde, že to normální není, tak na tom asi něco bude. Ale neděsil bych se, prostě je víc emocionální. Rozhodně bych teda neřekl, že je emočně zaostalý - to spíš právě naopak. Nebojí se projevit, což mi nepřijde špatné. Ve společnosti to může občas působit divně, ale já bych to nehrotil. Pokud to není vyloženě nějak patologické, tak bych to spíš "podporoval" - bavil se o tom a tak. Třeba je to prostě citlivá duše, budoucí umělec nebo tak ;)
MOTYLEK --- 11:17:28 11.11.2017
Chci se zeptat - je to normální, aby byl 10letý kluk fixovaný na maminku? Náš Adam mi denně říká, že mě má rád, objímá mě, líbá..... na to si nestěžuju, to mi dělá dobře :-), jenomže..... on je tím pádem citově nesamostatný.
Například jsem měla takovou vizi, že ho zapíšu do kroužku v DDM ve vedlejší městské části, budu ho tam nějakou dobu doprovázet a později bude dojíždět sám a naučí se tak jezdit sám v MHD. Je to od nás asi 6 zastávek.
Když jsem ho tam zapisovala, kroužek byl už plný, takže jsem ho zapsala jako náhradníka. No a nedávno, po 2 měsících, se uvolnilo místo. Tak jsem se ho ptala, jestli má o to místo zájem. Říkal, ať to zkusíme, těšil se.
Nakonec to dopadlo tak, že tam byl jen jednou, zjistil, že tam jsou samé starší děti (kroužek je pro děti 10-14 let), že jsou na něj moc rychlé, že nestíhá, tak se jim tam rozbrečel a já jsem si ho hned přijela vyzvednout a když jsem mluvila s nimi i s ním, usoudila jsem, že bude nejlepší, když ten kroužek vzdáme.
Chtěla bych teda vědět, jestli je v tomhle věku normální, být takhle nesamostatný a kvůli všemu hned brečet? A pokud to není normální, jak ho můžu nějak citově otužovat? Asi by mi to tolik nevrtalo hlavou, kdyby o něm před 1-2 lety neprohlásila jeho učitelka, že je emočně zaostalý.
OMNIHASH --- 9:45:38 25.6.2016
APRILMOUSE: to příjde hnedka, jak to začne kousat a škrábat.
APRILMOUSE --- 18:09:42 21.6.2016
Knir oholen. Sám přišel, že by ho rád sundal. Jsem mírně dojatá :-) je už velký.
NOFNAK --- 12:49:32 19.6.2016
K dárečkům, přidávám se k těm co hájí lego. Ať už figurky (cca 85,-) nebo pokud je třeba větší dárek tak nějaká menší stavebnice (autíčko atd.).