Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
Jaká báseň je dnes vaší náladou aneb jaká nálada je dnes vaší básní?
SAKJA_PANDITA
Je tu plno podobných klubů - nálada vyjádřená obrázkem.. Nálada popsaná vlastními slovy, nálada v textu písně, ale v souvislosti s básněmi jsem tu nic nenašla.
Můžete psát jak tvorbu vlastní tak cizí, známou či neznámou, to je na vás.

Název básně a autora uvítám.

A to je asi vše.

Hezké čtení.
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
ODJINUD --- 19:28:12 1.12.2016
Proč myslíte že jsem sem zapad
Abych vás bavil ani nápad
Půjčte mi vývrtku
A běžte klidně chrápat

Martin Liška, z posmrtně vydaný sbírky s nádhernym názvem Rum je cezený slunce
ODJINUD --- 16:06:25 26.11.2016
KRUTÝ MEČI

Krutý meči rozdělení. Tneš uprostřed palčivé
trýzně, svým ostřím přetínáš nejskrytější tepny,
mou duši mučíš tak, že by to ani Dante nemohl
vystihnout. Jen tíživá bolest zůstává. Nemůžeme
žít, ani se nadechnout, vláčeni polní cestou
k hřbitovnímu kříži.

/františek lízna, jak jen teskná je noc, řádky jsem nechal podle knihy, páč je to víc punk/
??? --- 7:07:04 11.11.2016
Leonard Cohen
Democracy

It's coming through a hole in the air,
from those nights in Tiananmen Square.
It's coming from the feel
that it ain't exactly real,
or it's real, but it ain't exactly there.
From the wars against disorder,
from the sirens night and day;
from the fires of the homeless,
from the ashes of the gay:
Democracy is coming to the U.S.A.

It's coming through a crack in the wall,
on a visionary flood of alcohol;
from the staggering account
of the Sermon on the Mount
which I don't pretend to understand at all.
It's coming from the silence
on the dock of the bay,
from the brave, the bold, the battered
heart of Chevrolet:
Democracy is coming to the U.S.A.

It's coming from the sorrow on the street,
the holy places where the races meet;
from the homicidal bitchin'
that goes down in every kitchen
to determine who will serve and who will eat.
From the wells of disappointment
where the women kneel to pray
for the grace of G d in the desert here
and desert far away:
Democracy is coming to the U.S.A.

It's coming to America first,
the cradle of the best and of the worst.
It's here they got the range
and the machinery for change
and it's here they got the spiritual thirst.
It's here the family's broken
and it's here the lonely say
that the heart has got to open
in a fundamental way:
Democracy is coming to the U.S.A.

Sail on, sail on
o mighty Ship of State!
To the Shores of Need
past the Reefs of Greed
through the Squalls of Hate
Sail on, sail on

I'm sentimental, if you know what I mean:
I love the country but I can't stand the scene.
And I'm neither left or right
I'm just staying home tonight,
getting lost in that hopeless little screen.
But I'm stubborn as those garbage bags
that Time cannot decay,
I'm junk but I'm still holding up
this little wild bouquet:
Democracy is coming to the U.S.A.
MYKO --- 15:20:44 23.9.2016
Ghost in the Land of Skeletons
Christopher Kennedy

For Russell Edson

If not for flesh’s pretty paint, we’re just a bunch of skeletons, working hard to deny the fact of bones. Teeth remind me that we die. That’s why I never smile, except when looking at a picture of a ghost, captured by a camera lens, in a book about the paranormal. When someone takes a picture of a spirit, it gives me hope. I admire the ones who refuse to go away. Lovers scorned and criminals burned. I love the dead little girl who plays in her yard, a spectral game of hide and seek. It’s the fact they don’t know they’re dead that appeals to me most. Like a man once said to me, Do you ever feel like you’re a ghost? Sure, I answered, every day. He laughed at that and disappeared. All I could think was he beat me to it.
PHRASE --- 15:13:54 23.9.2016
Pánové
věčně skeptičtí a přezíraví
kteří své smutky vážete do kytek
a znáte už život nazpaměť
jako verše svých kultivovaných přátel
upozorňuji vás tohleto není
přípitek pro vás
na vaše zdraví
Pasáci poezie
Koštéři metafor
To není pro vás
to co tu dávám do placu
To pro skutečné lidi které jsem poznal
budu teď chvíli dělat
paňácu
Toto jsou verše pro zedníka Petra
který mne naučil dělat s lopatou
a dělit se o chleba a cigarety
Pro dědu - socana
ani v smrti nebyl bohabojný
na památku mé tety
která sedm let od rána do rána
čekala
až se ten její vrátí z vojny
Pro muže z Ukrajiny který prohlásil že války už nemusejí být
Pro jednu bláznivou holku kvůli které jsem se naučil hrát džez
toulat se po nocích nebýt spokojený nemít klid
Pro betonáře Albertýna Vidím ho jako dnes
říká: "Nikdy nespi s holkou kterou nemáš rád"
Pro Mistra z Rybárny - poznal Paříž
Josephinu Bakerovou
a hlad
Pro Miles Davise pro ten večer kdy jsem poprvé uslyšel
trubku plnou vzlyků
Pro prodavače červených a žlutých limonád
v kiosku na Perštýně
Pro krásnou ženu která strávila své mládí v Ravensbrücku
pro její předčasné vrásky
Pro jednoho malíře jeho šašky a krasojezdkyně v černém flóru
Pro dělníky kteří dláždili ulici mé lásky
Pro slepého kamelota Večerní Prahy z pasáže Světozoru
Pro holky tančící charleston ve sklepě na Národní třídě
Pro párkáře Karla pro jeho ruku hnijící někde u Madridu
Pro Modiglianiho a Parkera - oba umřeli v bídě
Pro vousatého Fidela který řekl: "Demokracie - to je rozdat
zbraně lidu"
Pro rudoarmějce zabitého u nás 10. května
tisíc devět set čtyřicet pět
a pro tu dívku s plavým copem které se nevrátí z takové dálky
Pro všechny kdo ve svých rukou nesou
tento krásný ztřeštěný
a jediný
svět
a pomáhají mu přes klatby papežů a sliny velkozlodějů
přes všechny strejčkovské demokracie
mory
a války


Václav Hrabě - Prolog
HONZAVINS --- 9:39:13 21.9.2016
Ve stinu duhy

- ve stinu duhy rostl jsem
• ve stinu duhy byla ma zem

- kde darilo se vsem, ja trpel stale
• kde vsechno kvetlo, ja uvadal malem

- ve stinu duhy jsem uvadal
• ve stinu duhy zivot nezvladal

- beznadej s bolesti tam podavaji si ruce
• me pri pohledu na to, svira se srdce

- ve stinu duhy ja zil svou nocni muru
• ja ale nespal, ja stale byl vzhuru

- zmena musi prijit to vedel jsem jasne
• chtel jsem znat navod, jak citit se stastne

- vtom naskytl se mi pohled na blankytne nebe
• mimo stin duhy, ja spatril jsem Tebe

- od te chvile, zmenil se muj svet cely
• ja pral si jedine, byt vice smely

- mimo stin duhy jsem zacal zit jinak
• muj zivot se zmenil, ja nebyl uz prizrak

- s Tebou po boku ted citim se lip
• a v srdci svem citim Amoruv sip

- ve stinu duhy uz neziju vic
• stinu duhy jsem se oprostil a Tobe chci rict

- stin duhy se ztraci, jdu pomalu dal
• stin duhy se ztraci a ja nejdu sam.

Ma vlastni tvorba... :)
??? --- 20:20:41 23.6.2016
Mezzotinta ticha
šplhá ke kořenům
a slova prostě
nejsou.

Co bylo, je,
otázka, co bude, není,
a jablko opustilo strom.

Utonulé myšlenky
probouzí se,
bezbarvé tělo má tajuplnost
v dlaních.

Na nic nečekáš,
jen bezesvětlo vidíš,
chce se ti křičet? ...
Děkuješ.
??? --- 10:41:18 1.6.2016
Manon je můj osud. Manon je můj osud.
Manon je všecko, co neznal jsem dosud.
Manon je první a poslední můj hřích,
nepoznat Manon, nemiloval bych.
Manon je motýl. Manon je včela.
Manon je růže hozená do kostela.
Manon je všecko, co neztratí nikdy svůj pel.
Manon je rozum, který mi uletěl !
Manon je dítě. Manon je plavovláska.
Manon je první a poslední má láska.
Manon, ach Manon, Manon z Arrasu !
Manon je moje umřít pro krásu…
??? --- 7:07:58 1.5.2016
Jaroslav Seifert

A SBOHEM

K miliónům veršů na světě
přidal jsem jen pár slok.
Nebyly o nic moudřejší než píseň cvrčků.
To vím. Odpusťte mi.
Už končím.

Nebyly to ani první šlápoty
v měsíčním prachu.
Jestliže však přece někdy zazářily,
nebylo to jejich světlo.
Miloval jsem tuto řeč.

A ta, když přinutí mlčící rty,
aby se zachvěly,
snadno přiměje milence k polibkům,
loudají-li se červánkovou zemí,
kde zapadá slunce pomaleji
než v tropech.

Poezie jde s námi od počátků.
Jako milování,
jako hlad, jako mor, jako válka.
Někdy byly mé verše pošetilé
až hanba.

Ale za to se neomlouvám.
Věřím, že hledat krásná slova
je lepší
než zabíjet a vraždit.  
ODJINUD --- 18:33:17 26.4.2016
má věčnost jiná není
než to co žiji dnes
za stotisíc let snění
si nevymyslím vřes
kdybych jej nebyl viděl
rukama nebyl bral
víc bych tě nelíbal nikdy
kdybych tě nepoznal
člověk jen jednou je na světě
a toto jednou je věčně
nic neuteče jen hlupáci
si počínají spěšně

/ještě kousek bondyho, ze zbytků eposu :-P/