Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
Přátelé českých tradic
DIABOLUS
Nejvyšší důležitostí jest českou tradici zachovati! aneb diskuse o českých tradicích, jejich formách, skutečnostech, ale i o folkloru a zvycích...
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
DIABOLUS --- 19:57:54 31.3.2015
Škaredá středa – 1. dubna 2015

V tento den si prožijeme, že život má pestrost. Že do něj patří vše, zrada i přátelství. Že vše je jen náš úhel pohledu, jak věci přijímáme, jak se k tomu stavíme.

Budeme naslouchat a pozorovat.


Název škaredá dostala od Jidáše, který se na Ježíše Krista škaredil, žaloval a zradil.
Lidové moudro praví: Kdo se na škaredou středu bude mračit a škaredit, ten se bude mračit každou další středu v roce.

Také se jí říkalo Sazometná, Černá, Smetná a to proto, že máme vysmýčit komíny. Kdo totiž na škaredou středu dobře komín vymete, vyžene i zlé duchy z domu.

Jedná se o první nábožensky významný den Svatého týdne, proto se ve většině publikací a spisů objevuje ve svatém týdnu až škaredá středa, i když předchozí dny jsou neméně důležité.



A ještě něco od našich předků:

V některých krajích si lidé přinesli do kostela polínko dřeva. Před kostelem je pak opálili na hranici Jidáše. Doma z něho pak nadělali loučky, tedy tenké třísky na zátop. Louček se pak o Velké neděli zapichoval společně se svěcenými kočičkami z květné neděle do rohů polí, aby byla dobrá úroda. Velikost ratolestí a louček měla svá pravidla.

Pilné hospodyně v tento den stloukaly máslo a pak jej přepuštěné přinesly do kostela na svícení.

Zdroj: Ladislava Sůvová – přednášky a semináře
Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu....
DIABOLUS --- 10:45:13 31.3.2015

Blíží se nám dny, které budou nejen plné tradic, ale také vaření a pečení.

Proto jsem se rozhodla udělat krátký seznam toho, co se kdy připravuje, abychom mohli v klidu vše poshánět a naplánovat.


Škaredá středa:
Je třeba se nemračit :)

Zelený čtvrtek:
Jí se pouze postní zelené pokrmy (kupříkladu špenát, kopřivy, zelený hrách, pučálka, zelí, různé bylinky, první saláty a listy).
Pečou se jidáše mazané medem (kynuté těsto).
K večeři nesmí chybět chléb a sklenka červeného vína.
Pivovary vaří zelené pivo.

Velký pátek:
Drží se přísný půst, nejpřísnější z Velikonoc. Můžeme pít jen vodu, nebo držet tzv. půst újmy (dosyta se najíst pouze jednou za den).
Vaří se bramboračka a pojídají se jidáše ze zeleného čtvrtka.
Je to nejvhodnější den pro pečení Mazanců (Bochánků).
Nesmí se hýbat se zemí.
Jde se do přírody.

Bílá sobota:
Poslední den půstu
Jde se ven ke studánce nebo prameni - naplánujte si výlet.
Večer se slaví slavnost a svěcení ohně
Chystá se jehněčí, kůzlečí (skopové) maso na neděli. Je mnoho receptů, u nás se nakládá do bylinek, česneku a červeného vína.

Boží hod Velikonoční:
Ráno si můžeme nechat posvětit mazanec, vejce, chléb, víno, či jiné potraviny v kostele.
Dopoledne pečeme beránka, kterého sníme po obědě ke kávě. Pokud jsme si přinesli oheň ze slavnosti svěcení ohně, můžeme beránka upéct ve svěceném ohni.
K obědu se podává tradiční velikonoční nádivka se třemi druhy masa, kopřivami a bylinkami.
Právě v neděli se barví vajíčka a muži pletou pomlázky.
K večeři se peče skopové.

Velikonoční pondělí (červené pondělí):
Den plný tradic
Muži chodí na pomlázku.
Ženy přijímají pomlazení a dávají kraslice.
V poledne Velikonoce končí. (Velikonoční období však trvá až do Letnic).

Více se dozvíte v postupně přibývajících článcích.
DIABOLUS --- 20:58:53 30.3.2015
Šedivé úterý – 31. března 2015

Ráno poděkujeme za to, že věci jsou tak jak jsou a že je takové přijímáme.

Děkujeme za Smrt.

Tomuto dni vládne krásná melancholická nálada. Všechno jakoby zešedne a na takovou náladu je nejlepší práce. Proto nám tradice zasvětila šedivé úterý úklidu.

Hospodyňky mají za úkol odevšad vymést pavučiny a vysmýčit.
Hospodáři poklidí zahradu, dílnu a zkontrolují dům. (více v knize Naše Tradice)

Ráno se chodí na mši. 

Zdroj: Ladislava Sůvová – přednášky a seminářeVlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčejeČeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu...
DIABOLUS --- 23:43:51 29.3.2015
Modré pondělí - 30. března 2015

Tento den by se měl nést ve velké úctě. Měli bychom dbáti klidu a mlčenlivosti.

Na modré pondělí ráno vzdáme úctu nebi a počasí. Uctíme čtyři živly.

Na stůl dáme zelené osení jako poděkování přírodě. (více v knize Naše tradice od L. Sůvové)

Děkujeme za Život.

Na Modré pondělí dětem a studentům začínaly vakace, což byly vlastně jarní prázdniny. Bylo to praktické, neboť je každá ruka v tomto týdnu potřeba. Ráno se chodí na mši.

V některých krajích se mu prý říkalo i žluté, ale nenašla jsem konkrétně ve kterých. Není to zrovna v tom Vašem?

Zdroj: Ladislava Sůvová – přednášky a semináře
Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu....
DIABOLUS --- 20:04:11 29.3.2015
Svatý týden

Svatým týdnem nebo také Pašijovým či Velkým nastává čas velikonoc.
Můj drahý muž tomuto týdnu říká barvený, neboť téměř každý den v týdnu má nějakou barvu.
Velikonoce začínají Modrým pondělím a končí v poledne na červené Velikonoční pondělí.
Nesou se v duchu utrpení a zmrtvýchvstání, zároveň jsou plné ženství, plodnosti a života. Připomínají ženský cyklus, který trvá sedm a půl dne, stejně jako Velikonoce. Každý den si projdeme jinou náladou, každý den uctíme něco jiného. Můžeme se v tento čas přiblížit svému nitru a to nejen ženy, ale i muži.
Je to poslední týden čtyřicetidenního půstu.Je to týden, který je vyhrazen velkému úklidu. Bílíme, vymetáme komíny, pucujeme okna, drhneme podlahy, vápnem bílíme chlévy, všude se zametá, natírá, velebí. Uklízí se zahrádky, sází se, seká, hrabe. Připravují se nové šaty. 
Až když je vše připraveno ženy barví vajíčka, pečou, muži pletou pomlázky - ale na to tradice pamatuje v konkrétní dny.V tomto týdnu nosíme něco bílého jako symbol světla, nového života a také křtu.
O celých velikonocích nevyvolávejme žádné konflikty a hádky. Nesváry z nich pak trvají celé roky.

Každý den tohoto týdne má svůj název, své tradice a obyčeje. Postupně budou přibývat jednotlivé dny, abychom mohli Svatý týden krásně prožít s tradicemi, zvyky a rituály.


Pro zajímavost Svatý týden z pohledu křesťanství a historie:
Svatý týden se slaví na památku Kristova utrpení, jeho těžké cesty ke smrti.
Slovo pašije pochází ze slova pasus, což v latině znamená utrpení.Pašijový se mu říká také proto, že na Květnou neděli přijel Ježíš Kristus se svými učedníky do Jeruzaléma, kde spolu se židovským národem slavili Paschu, hebrejsky Pesach – nejdůležitější židovský svátek.

Tento svátek má ovšem daleko starší tradici. Dočetla jsem se, že pochází z pradávných dob od nomádských kmenů, kteří při příchodu jara obětovali mladého beránka. Byl to krvavý rituál, při němž se krev používala na ochranu proti zlým duchům. Krví se natíraly k tomuto účelu tyče stanů, v nichž nomádi žili.* Maso pak společně upekli na otevřeném ohni a snědli je. Další zprávy o beránčí krvi souvisí s odchodem Izraelitů z Egypta. Anděl pobil všechny prvorozené syny Egypťanů, vyhnul se pouze domům Hebrejců, kteří měli dveře označené krví beránka.
* Toto natírání krví mělo ještě další praktický důvod a to ochranu dřeva před škůdci a trouchnivěním. Dalo by se říci, že to byla ochrana v obou rovinách.
V našich krajích se ze stejného důvodu natíraly dřevěné části stavení krví hovězího dobytka.

Před velikonocemi se konávají ranní pobožnosti, kterým se říká pandělinky. Dle kraje se konají v různou dobu. Tam kde již je jaro v plném rozpuku, se konají už ve čtyři ráno, aby lidé mohli pracovat na polnostech a nic nezanedbali. Kupříkladu v Pošumaví touto dobou leží ještě sníh a tak se tyto pobožnosti konají až na čtvrtou hodinu odpolední.
Ráz veškerých náboženských obřadů je v tomto týdnu spíše truchlivý.

Zdroj: Ladislava Sůvová – přednášky a seminářeVlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčejeČeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu....
DIABOLUS --- 9:42:33 26.3.2015
Květná neděle - 6. neděle postní - 29. března 2015

Poslední postní neděle nám otevírá poslední postní týden, nazývá se Květná, v Čechách se jí také říká Květnice, na Moravě Květnica, v Jižních Čechách to je neděle Beránková a na Horácku Palmová.

U nás se v tento den světí kočičky – kocánky, bahníře, barušky – větvičky jívy. Svěcení ratolestí je mnohem starší zvyk než je křesťanství. To jej však převzalo a díky tomu se tato krásná pradávná česká tradice uchovala. Křesťanství vnímá svěcení ratolestí jako připomínku Kristova vstoupení do Jeruzaléma, kdy jej lidé vítali palmovými listy a doslova mu jimi stlali cestu, kterou přijížděl na oslu. Pro zajímavost, na tomto popisu se shodují všechna evangelia.

Celá květná neděle se nese ve veselém slavnostním duchu a uctíme úrodu a zemi.

Pěkně se po ránu ustrojíme do čistých hezkých šatů, ženy si vždy na tuto neděli oblékaly nové šaty nebo nějaký nový kus oblečení, aby celý rok kvetly.
Dáme si brzkou snídani a jdeme na procházku do přírody. Tam s poděkováním a úctou uřízneme větvičky jívy - kočičky.
Ti co chodí do kostela, jdou na ranní mši a nechají si kočičky farářem posvětit. V některých kostelech je zvykem, že větvičky vykvetlé jívy obstará farář, vysvětí je, a pak si je každá rodina odnese z kostela domů. Po navštívení kostela si ještě uděláme procházku kvetoucí přírodou.

Kočičky s úctou zapíchnuté za svatým obrázkem nebo za křížem budou celý rok ochraňovat náš domov i úrodu.

Doma pak připravíme stůl k poslednímu postnímu nedělnímu obědu.

K obědu se podává zeleninová polévka a bezmasé slané postní jídlo. Můžeme si dát malý lehčí desert. (přesněji v Naše tradice - L.Sůvová)

Těšíme se na to, že po květné neděli nám nastává poslední postní tzv. svatý týden plný tradic.



A ještě něco lidového moudra:

Na květnou neděli se nesmí nic péct, aby se nezapekly květy na stromech a bylinách a nebylo by ovoce a úrody.

Hospodář zapíchne dvě větvičky kočiček křížem do pole s poděkováním za dobrou úrodu.

Na květnou neděli by se člověk měl hezky ustrojit do nových šatů, aby celý rok kvetl.

Také se tento den tradičně vymetala obydlí zelenými ratolestmi, aby se vymetla veškerá neřest, nemravnost a zhýralost.

Na Strakonicku se dával posvěcený jasanový prut do sklepa, aby se v něm nedržela jedovatina.

Také se k tomuto dni vztahuje jeden kouzelný příběh: Kdo o Květné neděli uřízne čarovný vrbový proutek, bude jej moci použít, pokud najde zlaté vejce. To nosí černá slepice s bílou chocholkou, avšak zanáší je. Kdo jej najde, ať jej zahrabe do slámy a před půlnocí jde na křižovatku lesní a polní cesty a zde je položí. Vrbovým proutkem ať zamává k jihu, severu a východu a objeví se duch a vyplní člověku každé přání.

Svěceným kočičkám se také přisuzovala zázračná moc k léčení různých nemocí. Říkalo se, že ten kdo spolkne 1-3 kočičky v celku, nebude trpět celý rok bolestmi v krku. Nebo ten kdo si přetře oči kočičkami a řekne: „Kočičky, kočičky aby neboleli vočičky“ nebudou ho bolet oči po dlouhý čas.


Zdroj: Ladislava Sůvová – přednášky a semináře
Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu...
DIABOLUS --- 19:27:58 18.3.2015
Smrtná neděle - 5. neděle postní - 22. března 2015


Na tuto neděli platí přísný zákaz pít alkohol.

K obědu se podává v mnoha krajích pučálka, jinde hrachová kaše.
Hrachovou kaši můžeme dochutit česnekem, solí a troškou pepře a dozdobit praženou cibulkou. Protože máme stále půst, nebudeme kaši mastit sádlem, ale rostlinným tukem, kupříkladu řepkovým, lněným či slunečnicovým a nemastíme moc. Všechny oleje je dobré sehnat za studena lisované.

Oběd by to měl být střídmý a zároveň sytý - další typy na tradiční oběd najdete v knize Naše tradice.

Tradice Smrtné, Smrtonosné, Smrtelné neděle je moc pěkná a plná lidových zvyků i folkloru.

Je to den kdy se ze vsi vynáší Smrt – Morana, Mařena, Mařka, Mařana, Mořena, Smrtholka – je to den kdy se rituálně vynáší zima a v podobě Líta se přináší a vítá jaro. V České zemi se tomu děje zároveň v jeden den, na Moravě se většinou na smrtnou neděli vynáší Morana a až další neděli, tedy květnou, přináší Líto.

Ale abychom to vzali pěkně popořadě.

Úkony na smrtnou neděli jsou rozděleny takříkajíc generačně.

Pro ženy a muže je to den předjarního úklidu. Muži se věnují dílnám a stodolám, ženy domácnostem.

Mládenci a děvečky se sejdou v některé stodole a ráno vytvoří ze slámy a klacků nebo dřeva ženskou postavu, Moranu. Určitě u toho nesmí chybět děti a zvědavě pokukovat jak se Morana vyrábí. Děti doma dostanou nějaký kus starého obnošeného ženského odění a tím pak společně obléknou tuto loutku. Nazdobí jí také pentlemi a pouchami a je zvykem jí namalovat zubatý obličej. Pouchy jsou vyfouklá vejce, na Moranu se používala bílá, méně i hnědá. Vyfouklá vejce symbolizují smrt. Některá děvčata dříve propůjčovala Moraně své šátečky. Oblečení se sundávalo před "usmrcením" Smrtky.

Když je vše uchystáno jde se na oběd, kterým je ve většině krajích sladká či slaná pučálka, objevuje se i hrachová kaše a jiné typicky postní střídmé pokrmy.

Odpoledne se sejdou jinoši s děvčaty a dětmi na návsi a Smrtka se vynáší na vysoké tyči za ves, kde je vhozena do vody – musí to být tekoucí voda, velký potok nebo řeka, aby Moranu odnesla pryč. Vynášení Morany mají na starosti chlapci, děvčata je pouze doprovází a zpívají k tomuto určené písně. Pokud ves nebo místo kde žijete tekoucí vodu nemá, tam se Smrt zakope - pohřbí. Před vhozením do vody, či pohřbením se smrtka zapálí.

Dříve se říkalo, že z kterého domu se hoch či mládenec tohoto úkonu nezúčastní, tam někdo vážně onemocní či zemře, je to pověra.

Je to úkon, kdy se loučíme s dlouhou zimou. Je ale třeba ještě vnést do vsi jaro. Symbolem jara a přicházejícího slunce a tepla je Líto.
Je to poražený mladý napučený stromek nebo, když není zeleného stromku, smrček nazdobený pentlemi, papírovými věnci, svatými obrázky, květinami či kraslicemi. Líto přináší do vsi děvčata za doprovodu všech ostatních a za hlasitého veselého zpěvu. Obcházejí s ním celou vesnici a koledují. A všichni, děti i dospělí se radují, že zima je pryč a přichází jaro. Při tomto radování, ale nezapomínáme, že je smrtná neděle a že se nesmí pít alkohol.

Celé tyto obřady se neobejdou bez slavnostního odění a krásných slavnostních lidových krojů.

Protože máme v republice poměrně dost skanzenů i vesnic, kde se tato tradice obnovila a některé vesnice, jež ji soustavně dodržují, doporučuji vřele udělati si výlet do některého z těchto míst a účastnit se vynášení Morany. Je to moc krásné a uctivé loučení se se zimou a vítání jara a je se opravdu na co dívat.

A ještě pár místních zvyklostí:
Na Zábřešsku děvčata chodila po vsi a prosila o trochu hrachu na pučálku.
Na Bydžovsku dávaly ženy do oken kus lnu, aby nikdo celý rok neonemocněl a nezemřel.

Zdroj: Ladislava Sůvová – přednášky a semináře
Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu..

(protože jsem měla pár dotazů kde knihu Naše tradice sehnat, tak zatím vím o jediném míste:
kniha Naše tradice od L. Sůvové je k dostání v krámku U Džoudyho - Praha I.P. Pavlova)
DIABOLUS --- 21:27:04 11.3.2015

Družebná neděle – 4.neděle postní - 15. března 2015

Na tento den se mají lidé spolu družit a sdílet spolu čas. Také máme polovinu půstu a tak si můžeme dopřát tučnější pokrm, třeba dobrou rybu. Stále nejíme maso.
Rozhodně si naplánujeme návštěvu - buď my pozveme někoho na oběd nebo někdo nás. Může se upéct i něco sladkého, kupříkladu tradiční český jablečný závin jakožto úcta naší zemi. (další přesnější povídání o jídle a další věcech viz Naše tradice - L. Sůvová)


Na družebnou neděli můžeme upéct koláče družbance, jako to dělali v některých krajích naši předkové. Jsou to velké koláče z kynutého těsta, které se mažou světlým i tmavým mazáním a říká se, že se mazání druží.

Tradičně se v některých krajích podával "pálenec" se "suchou kůrkou", rosolkou a pivem. I my si můžeme tento den dopřát jednu sklenku něčeho lehkého, kupříkladu vína, či jedno pivo.
Pálenec je pečený hrách sypaný cukrem a pepřem. Suchou kůrkou se označují na sucho opečené rohlíky. Pálenec na suchou kůrku se nepřipravoval jen doma ale i v hospodách.

Na družebnou neděli se mají lidé družit a tak krom návštěv se za našich prababiček dělalo pár krásných zvyků:

Zejména chasa a dítka tuto možnost plně využívala, neboť celý půst se chodilo jen do školy a domů. Chlapci a děvčata se hromadně sešli, každý přinesl raneček jídla a i koláč a společně jej pojídali a bavili se. Tento zvyk je velice pěkný a zaslouží si praktikovat.

Družebná se nazývá jak od slova družit, tak od slova družba. Tento den je vyhrazen mládencům, jež chtějí na Pomlázku jít žádat o ruku dívky. Budoucí ženich jde s družbou do chalupy budoucí nevěsty a dohadují se námluvy. Tento akt byl spojen s mnoha zvyky. Jedním bylo pohoštění pučálkou ženicha, ta se podávala v talíři s vidličkou. Znalý ženich vyčkal, až mu byla předložena lžíce, pustil-li se do pučálky vidličkou, sklidil smích.

Na Chodsku tento den končili přástky určitou zábavou, které se říkalo Spouštědlo. O spouštědle se dívky a ženy staraly, aby bylo dost rosolky, pálence a „suché kůrky“ a muži a mládenci aby bylo dost piva.

Této neděli se také říká Středopostní, Růžová, Růžebná, Družbadlná.

Středopostní, protože tato neděle byla pomyslným středem postního obdobdobí.

Růžová nebo Růžebná proto, že se tento den v Římě světí Zlatá růže.

Na družebnou neděli se lidé mají družit, tak se družme Emotikona smile..

Recept na koláče je stejný jako u černé neděle. Recept na jablečný závin neboli štrůdl má asi každý svůj rodinný, osvědčený...

Zdroj: Ladislava Sůvová – přednášky a semináře
Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu..
DIABOLUS --- 12:11:34 2.3.2015
Kýchavá neděle – 3. neděle postní - 8. března 2015

Tato neděle je den, kdy je nejúčinnější modlitba za Zdraví a vůbec na podporu našeho vlastního zdraví. Proto je vhodné tento den využít k rozjímání a modlitbám.
Za Uzdravení jiných nemocných se modlíme v jinou neděli.

K obědu se tradičně vaří pórková polévka a šlejžky - bramborové šišky. (viz kniha Naše tradice - L. Sůvová, zde naleznete přesnější popis)

Kýchání je Boží dar, neboť skrze kýchání se nám harmonizuje tělo i mysl a možná se k nám na okamžik přiblíží i duše. Naši předkové říkali, že kdo kýchl třikrát po sobě, toho navštívila svatá trojice - Otec, Syn a Duch svatý. Také se říká, že čistí hlavu.
„Pomáhej Pán Bůh“ nebo „ Pozdrav Tě Pán Bůh“ říkávali ještě naše prababičky a pradědečkové. Toto sousloví vzniklo zřejmě ve středověku, kdy řádily smrtelné kýchavé mory. Dnes už uslyšíte tuto reakci málo kdy. Zato slýcháváme "Je to pravda!" a díky tomuto sousloví lépe pochopíme proč jsme kýchli.

Naši předci se za zdraví modlili o kýchavou neděli, kdy je pro takové modlitby doba nejvhodnější a dělali spoustu zvyků, které vznikly z dřívějších rituálů na zdraví.

Také se vztahuje k tomuto dni pár starých pověr:
Kolikrát kdo tento den kýchne, tolik let zůstane zdráv a na živu.
Nebo kýchnul-li někdo třikrát po sobě, zůstane celý rok zdráv.
A protože si lidé chtěli zdraví zajistit, tak šňupali na kýchavou neděli různé bylinky, které podporovali kýchání. Dodnes kupříkladu seženete v trafice šňupací tabák, ale nevím jestli takhle vynucené kýchnutí platí .

Ještě jedna doplňující poznámka: Mor je krásné české slovo označující epidemie.


Recept:

Bramborové šlejšky

3/4 kg vařených brambor

10g soli

2 vejce

2 lžíce octa

100g krupice

podle potřeby asi 150 - 200g hrubé mouky

na obalení 120g strouhanky

rostlinný olej nebo máslo (mimo půst je lepší sádlo)

Na vál rozstrouháme studené brambory, zasypeme solí, krupicí, moukou a rychle zapracujeme s vejci a octem v pevné těsto. Vyválíme delší válečky, z nich odkrajujeme kousky asi 2x4cm, které zakulatíme v šišky. Vaříme je čtyři minuty ve slané vodě, odcedíme drátěným cedníkem a hned dáváme do pekáče, v němž jsme osmažili strouhanku. Potřásáním pekáčem šišky obalíme. Před podáním je ještě zapečeme v troubě.

Strouhanku je možno přisladit medem. Kdo nemá rád strouhanku podává šišky s mletým mákem, medem a máslem.

Po staročesku šišky zapečeme nebo osmažíme do křupava a poléváme povidlovou omáčkou.

Zdroj: Ladislava Sůvová – přednášky a semináře
Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu.
J. Břízová - Nová kuchařka