Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
Přátelé českých tradic
DIABOLUS
Nejvyšší důležitostí jest českou tradici zachovati! aneb diskuse o českých tradicích, jejich formách, skutečnostech, ale i o folkloru a zvycích...
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
DIABOLUS --- 10:24:54 23.9.2013
Svatý Václav – 28.9. – Den české státnosti


Svátek svatého Václava byl pro naše předky velice významný a i my bychom jej měli taktéž náležitě ostavit a uctít.

Tento den byl a je tak význačným svátkem, že se slaví naprosto ve všech krajích po České zemi.
A není divu, svatý Václav je nejvýznamnější patron České země a to minimálně od poloviny 10.století, kdy počali vznikat první zapsané legendy. Ale teď ke zvykům.

Na svatého Václava se konají slavnostní mše, zasvěcené České zemi a svatému Václavu, konají se i lidové veselice, posvícení a do dnes se jako jedna z mála udržela i tradiční pouť svatého Václava. Největší se koná ve Staré Boleslavi a návštěva hrobu svatého Václava v tento den dodnes velmi vyhledávaná.

Míním slovo pouť v původním slova smyslu. Tedy rozjímavé putování na významná místa týkající se světce, kterému byla pouť určena, při němž se zpívají liturgické a povznášející písně a kouká se rozjímat a uctít důležitost onoho dne. O tom jak takové poutě dříve vypadaly, napíši někdy do budoucna zvlášť.

Svatý Václav je světcem, kolem kterého se ve vážných dobách a významných situacích shromažďuje český národ. Proto Josef Václav Myslbek vytvořil sousoší, na němž pracoval přes 30 let a které stojí na Václavském náměstí od roku 1912. Zde po 21. srpnu 1968 setrvávaly skupiny mladých lidí, kteří se zakrvácenými prapory a nápisem na pomníku "Jsme svobodný národ" manifestovali proti okupaci tzv. spojeneckých vojsk. V listopadu 1989 zde byla vítaná opět svoboda. Sem směřuje každý rok i Pochod pro život. Sem směřovali a směřují poutě pro vzdání úcty svatému Václavu a českému národu.
Pod sochou svatého Václava na Václavském náměstí se také každoročně konalo v tento den velké setkání Čechů.

Svatý Václav je vzorem čestného panovníka, starého původního křesťanství a svatosti. Jeho život i smrt svědčí o tom, že zdravý život národa spočívá na vzdělanosti a mravnosti s živým vztahem k tradicím národa.

Buďme hrdi na svůj národ, připomeňme si hrdost a lásku k naší půdě, nedejme ji cizincům, připomeňme si krásu vlastní domoviny, vzdejme úctu naší zemi a žijme tradicemi. To je záchrana našeho národa. Nehleďme na okolnosti, začněme každý sám u sebe, tak se dá ovlivnit mnohé.

Zde pro zajímavost počáteční slova známého chorálu, jehož vznik sahá až do 12. století:
"Svatý Václave, vévodo české země, kníže náš, pros za nás Boha, svatého Ducha, Kriste eleison.
Ty jsi dědic české země, rozpomeň se na své plémě. Nedej zahynouti nám ni budoucím, svatý Václave, Kriste eleison. …“



Den svatého Václava byl však i důležitým dnem v hospodářském roce. Protože obilí již je pod střechou, seno se slámou ve stodole a téměř sklizené sady, tak v některých krajích tímto dnem končila služba čeledi a uzavíraly se smlouvy pro následující rok. Ovšem dost často se uzavírání nových smluv odbylo až na svatého Martina. (– měli to ale zařízené, že?)

V kopcovitých krajích končila obvykle pastva na salaších a stáda se vracela do níže položených chlévů ve vsi, aby byl dobytek na zimu pěkně v teple. Od svatého Václava také bylo povoleno pást dobytek i na strništích, úhorech a dalších místech, kde se přes rok pást nesmělo.

Na Plzeňsku se toho dne odbýval svátek čeledi. Čeledíni a děvečky volili na návsi chudého krále, chudou královnu a dvořany. Náležitě se vyšňořili a králka s králem dostali koruny z pozlaceného papíru zdobené barevnými pentlemi. Jejich průvod pak došel se zpěvem a hudbou ves a prosil hospodáře ve staveních o výslužku. Hospodyně jim dala většinou vajíčka a chléb a občas i kus pečínky. Čeleď krásně poděkovala, popřála hospodáři s hospodyní hodně štěstí a dobrou úrodu a pracanty v příští rok, a pokračovala k dalšímu stavení. Tak obešli celou ves. Večer se pak z výslužky uspořádala společná hostina v hospodě. Toho dne se také někde sporadicky konala poprava kohouta, která se jinak konala o masopustu.

Po tomto významném dni čekala lid ještě jedna důležitá věc. Po svatém Václavu se platila poddanská daň z půdy majiteli panství. Ta se platila povětšinou v naturáliích.


Jak jsem již předeslala svatý Václav je patron České země - Čech i Moravy. Je ale také patronem míru, sládků a vinařů.
Jeho atributy jsou dva andělé, hrozny a klasy, korouhev či kopí s praporem, orlice, kníže na koni, štít a zbroj.

Z jeho života jen ve stručnosti (dala by se o něm napsat celá kniha).
Svatý Václav byl vnukem Bořivoje a Ludmily. Václavova babička, matka jeho otce Vratislava I., mu pro život dala cennější výbavu než jeho vlastní matka Drahomíra. Naučila ho křesťanským zásadám, ctnostem, základům moudrosti i rozvaze, předala mu ovšem i obrovskou moudrost České země. Václav dospěl v panovníka, který ochránil český národ před podmaněním od nepřátel, usiloval o mravní i kulturní povznesení Čech a dal důkaz naší rovnocennosti s ostatními zeměmi Evropy. Mezi jeho významné ctnosti patřila silná vůle, hluboká zbožnost a mírumilovnost. Svým příkladem vedl šlechtu i lid v dobré mravy, pravdu a čest. Lid jej miloval a kníže Václav měl na lid velký vliv. „Mnich Kristián o něm napsal: "Byl dokonalý ve víře, neboť všem chudým činil dobře, nahé odíval a hladové sytil. Měl rád chudé i bohaté, služebníkům Božím přisluhoval a zdobil mnohé kostely." (legenda z X.stol.).“ Za nejistých okolností se kníže Václav dostal do střetu římským císařem Jindřichem I. Ptáčníkem, jehož saská vojska ta Václavova porazila. Český kníže se zavázal platit 300 volů a 300 hřiven stříbra za mír mezi českou zemí a říší. Tribut pacis, tedy poplatek za mír, byl v té době běžná praxe a kdo prohrál musel platit. Svatý Václav se na knížecím stolci udržel, ale jeho budoucnost byla nejistá. To ostatně platilo pro každého panovníka, který prohrál válku. Do čela nespokojenců s takovým výsledkem se postavil Václavův vlastní bratr Boleslav. Život svatého Václava končí na prahu kostela ve Staré Boleslavi, kde skonal probodnut rukou svého bratra Boleslava. Boleslav nechal pobít i Václavovy družiníky.
Zvláštní je, že známe den Václavovy smrti, ale kterého roku k ní došlo, zůstalo mezi historiky spornou otázkou. Buď to bylo r. 925 nebo až v r. 935. Víme, že Václav Boleslavovi odpustil a přál si, aby mu odpustil i Bůh. Lze se domnívat, že to nakonec Boleslavi pomohlo k lítosti, kterou projevil tím, že Václavovy ostatky dal z hrobu v Boleslavi* přenést na Pražský hrad do chrámu sv. Víta. Opět je sporný rok (932 nebo 938), za den se někde uvádí 4. března. Úcta k sv. Václavu se rychle rozšířila po celé vlasti i za hranice. Sv. Wolfgang, biskup v Řezně (972-994) oznamoval jeho svátek 28.9. s titulem svatý. V roce 972 byl k jeho cti postaven kostel v Proseku u Prahy (dnes Praha 9). Od začátku 14. stol. je mu zasvěcený i oltář v římské bazilice sv. Petra. V roce 1670 byl jeho svátek zařazen do univerzálního kalendáře, v němž zůstal jako jediný český světec.

DIABOLUS --- 8:25:59 20.9.2013
Chtěla bych Vás všechny požádat, když už si budete půjčovat některé texty a ne jen odkaz, VŽDY prosím uvádějte zdroj (zejména ten co tam je pod textem, pokud pod textem není uveďte stránky/odkaz nebo alespoň jméno stránek).

Texty podléhají autorským právům a jejich neoprávněná manipulace je žalovatelná. Pokud se nadále budou objevovat po internetu texty bez zdroje, budeme nuceni většinu textů zde smazat a to bych nerada, protože to dalo hodně práce.

Děkuji za pochopení. Pokud jste tak neučinili, učiňte tak dodatečně nebo texty odstraňte.
DIABOLUS --- 0:15:51 16.9.2013
Svatá Ludmila – 16.9.

Tento den si připomínáme svatou Ludmilu, babičku svatého Václava, světici a patronku České země.

Je patronkou babiček, matek, křesťanských vychovatelů a především České země.

Její atributy jsou knížecí koruna, závoj nebo šála. Většinou se zároveň zobrazuje v červeném plášti.

Její životopis jen ve stručnosti. (pokud někdo bude chtít celý její životopis, ráda jej napíši)
Pocházela z pšovských knížat v Čechách. Byla provdána za knížete Bořivoje I., prvního doloženého českého knížete, který po sňatku přijal křest od sv. Metoděje, přijala i ona křesťanskou víru a horlivě ji praktikovala. V lásce k slovanské bohoslužbě vychovala své syny Spytihněva a Vratislava i vnuka Vratislavova - Václava. Po smrti Vratislava se usadila na vdovském sídle Tetíně u Berouna. Tam byla v noci z 15. Na 16. září 921 najatými vrahy zardoušena jejím vlastním hedvábným závojem. Vrahy zřejmě najala tehdy již vdova po Vratislavovi Drahomíra.

Již za svého života byla velice váženou ženou a lid ji převelice ctil. Záhy po její smrti počali lidé kněžnu Ludmilu uctívat jako mučednici. U jejího hrobu na Tetíně došlo k zázrakům. Vnuk Václav po převzetí vlády se postaral o přenesení Ludmiliných ostatků do Prahy, kde byly 10. listopadu asi r. 925, za účasti řezenského biskupa Michala, uloženy do chrámu sv. Jiří na Hradčanech. V té souvislosti se počítala mezi svaté. K oficiálnímu potvrzení svatosti pak ještě došlo v r. 1143 (či v r. následujícím) papežským legátem kard. Quido di Catello za jeho pobytu v Praze.

Při otevření tomby s pozůstatky svaté Ludmily v roce 1981 byly nalezeny zbytky několika textilií. Jedna z nich je zřejmě součástí oděvu svaté Ludmily, snad pokrývkou hlavy, závojem. Již Kosmova kronika se zmiňuje, že závoj byl spolu s ostatky svaté Ludmily uložen při jejich přenesení do Prahy. Později byla Ludmilina tomba dvakrát otevřena ve 14. století za účasti pražského arcibiskupa a opětovně zapečetěna. Textilie považované za relikvie byly zřejmě v tombě ponechány. Zhotovením, technikou i dalšími znaky lze nejstarší textilii zařadit do 10. století.
DIABOLUS --- 10:42:52 6.8.2013
tak poslední díl Tradice české svatby je konečně na světě :)
DIABOLUS --- 17:02:33 20.6.2013
Svatojánská noc a Sv. Jan Křtitel – 23.-24.6.

Dalším význačným svátkem je svátek svatého Jana Křtitele, který připadá na dobu letního slunovratu.

Tento den byl a je oslavou nastávajícího léta, úrody a země.

Jednou z tradic je pálení ohňů, které se pálí v noci z 23. na 24. června. Tato noc se jmenuje Svatojánská a je plná kouzel, bytostí a zvláštních sil.

Něvěsty:
Ty děvčata, která jsou zasnoubena a budou se tento rok vdávat, nesmí zapomenout na tradici zašívání byliny do svatební košile a její očarování. Tuto tradici jsem již popisovala ve III. díle Tradice české svatby, tak se nebudu opakovat. Jen připomínám, že pro sběr čarovného kapradí je právě tato noc.
Svatojánské ohně většinou připravuje chasa. V některých krajích je základem hranice jedle s oloupanou kůrou. To mají na starost chlapci. Děvčata mají za úkol natrhat devatero kvítí, ze kterého pak uvijí věnce a jimi a červenými pentlemi ozdobí jedli a sebe. Hranice s jedlí se vztyčuje vždy na kopci, aby byla vidět z ostatních vesnic. Důležité je zelené chvojí, které se přidává do ohně. Po zapálení hranice se kolem tančí a zpívá a také se hrají různé hry. Zadaná děvčata kupříkladu prohazovala svůj věneček skrze plameny a jejich chlapci se je snažili chytat. Pokud se to podařilo, bude vztah ve znamení věrnosti.

Svobodné dívky si tento den mohou též zajistit předpověď. Když se v podvečer vydají pro devatero kvítí a to svatojánský květ, růži, smolničku, chrpu, rozchodníček, čičmudíček, mateřídoušku, fialka a zvonek a pak si jej dají pod polštář, pak se jim přesně o půlnoci ve snu zjeví jejich nastávající. Aby to fungovalo, důležité je ještě pár pravidel. Dívka se cestou za kvítím nesmí ohlédnout, nesmí promluvit, zpívat si, a když kvítí natrhá, též musí jíti zticha a neohlížeti se.
Pro zajímavost svatojánský květ je kopretina, růže to mohla být i šípková. Smolničku obecnou asi už moc lidí nezná, ale zato chrpu ano. Rozchodníček je rozchodník ostrý, ale možná i jiný rozchodník, kterého je hodně druhů. Čičmundíček, tučný mužík, mužíček či tučmužíček, tak se označuje netřesk. Mateřídouška je krásná voňavá fialově kvetoucí bylinka a najdete ji vždy tam, kde jsou mravenci. Fialka vzhledem k nastávajícímu létu je míněna zřejmě violka rolní neboli polní maceška a zvonek každý zná.

V předvečer se též chodí sbírat bylinky, které mají obzvláštní moc. Také máslo stlučené o svatojánské noci má čarovnou sílu.
V severních Čechách se ve světnici pod stolem stala postel svatého Jana z trojího kvítí, k níž se kladl obrázek světce. Ráno se v ní objevoval obrázek světcovy hlavy a děti zde nalézaly drobné dárky.

Podle světce se též nazývá Svatojánský chlebíček, kterým se svatý Jan živil 40 dní. Jedná se o plod cizokrajné rostliny Rohovníku obecného, která dorůstá do výše 3-4m. Její plody se užívají v cukrářství a tak k výrobě lihu a sirupu. Pro velkou oblíbenost byl dovážen i k nám, ale posledních letech je k vidění pouze jako krmivo pro domácí zvířata, zejména hlodavce. Zvláštností této rostliny jsou semena, která mají všechna stejnou váhu 0,2 g. Díky této váhové stálosti se dlouho používala k dovažování.

Některé zvyky popisuje už herbář z roku 1596 od Martina z Urzedova. Kupříkladu díval-li se někdo do ohně skrze věnec uvitý z černobílu, pak byl uchráněn od bolesti hlavy a očí. Dal-li si jej na hlavu s větší okolo pasu, pak byl ochráněn před vším zlým.

Nejznámější zvyk je ale skákání přes oheň. Ten kdo skočil přes oheň si tím zajistil dobré zdraví a čím víš skočil, tím vyšší bude na poli len. Také přes oheň skákali dvojice, držíce se za ruku. Ti zas zjišťovali, zda budou mít šťastné manželství.

V některých krajích se zapalovala košťata a vyhazovala se k nebi na odhánění čarodějnic nebo kolikrát stačil jinoch vyhodit a chytit koště aby neuhaslo, tolik let bude živ.
Také se zapalovala smolou pomazaná stará loukoťová kola, která se pouštěla ze stráně dolů jako symbol padajícího slunce.

Také se říkalo, že ten kdo nalezne v hlubokém lese kapradí, které přesně o půlnoci zlatě rozkvete, ten je předurčen k naleznutí pokladu země. Pod kapradí se měla roztáhnout bílá látka, aby se zlatého květu člověk nedotkl. Květ nebo šťáva ze zázračného kapradí činila člověka neviditelným, nebo mu umožňovala rozumět řeči zvířat. A pokud člověk nalezl poklad, mohl si ho odnést jenom tolik, kolik unese nebo sám váží, jinak propadl silám pekelným. I tak, ale jít o svatojánské noci do lesa chce hodně odvahy, neboť se probouzí temné síly a les je plný čarovných bytostí a bludiček.

Tento svátek je také ojedinělý tím, že je to svátek, kdy se slaví narození světce a nikoli jeho úmrtí. Církev ho slaví už od roku 506.

Celý životopis sv. Jana Křtitele sem psát nebudu, ale alespoň ve stručnosti.
Svatý Jan křtitel jako mladík odešel do pouště, kde se stal poustevníkem. Živil se kobylkami opékanými na kameni a lesním medem. Připravoval lidi na příchod Mesiáše a četné posluchače svých kázání křtil v řece Jordán. Sv. Jan Křtitel pokřtil také Ježíše Krista a při tomto úkonu nad ním spatřil Ducha svatého, sestupujícího v podobě holubice na důkaz toho, že Ježíš Kristus je Božím synem. Potom byl vězněn za to, že vytýkal vládci Galileje Herodu Antipovi, že hřeší s manželkou svého bratra Herodiadou. Ta usilovala o Janův život, ale král jej chránil. On sám si Jana vážil a nechtěl, aby si postavil lid proti sobě. Nakonec se Herodiadě povedla lest. Při slavnostech Herodovi korunovace krále tancem okouzlila její dcera Salome. Okouzlila ho natolik, že jí král dal slib a splní jí každé přání. Salome požádala o Janovu hlavu, a i když se král zdráhal, nakonec byl sv. Jan Křtitel 29. srpna sťat.
DIABOLUS --- 17:02:16 20.6.2013
Pro zajímavost

Anna Přemyslovna – 23.6.

Tento den si připomínáme Annu Přemyslovnu, dceru krále Přemysla I. Otakara a jeho druhé ženy Konstancie Uherské. Provdala se za slezského krále Jindřicha Zbožného, který později padl v bitvě s Mongoly u Lehnice. Oba žili velice zbožným životem a měli mnoho dětí, z nichž do dospělosti se jich dožilo jen 10. Anna podporovala a založila mnoho klášterů. Zemřela roku 1265.

Důležité ale je, že v podvečer tohoto dne začíná svatojánská noc.
DIABOLUS --- 22:34:01 18.6.2013
???: je to moc krásný - pro Ty co chtějí vědět jak se vdávaly naše prababičky :)
DIABOLUS --- 22:32:20 18.6.2013
Požehnání a svatební obřad - tradice České svatby - díl VI.

Požehnání rodičů

Doma, při vyzvedávání nevěsty, předává ženichovi nevěstu maminka. Po předání se snoubenci s rodiči nevěsty odeberou na nerušené místo, kupříkladu do prázdného pokoje, kde není nikdo přítomen. Snoubenci pokleknou a maminka s tatínkem jim požehnají.
Tímto požehnáním se předává tajemství rodu.
Maminka své dceři předává při tomto požehnání svou plodnost.
Otec ženichovi předává právo na tajemství rodu a důvěru ženichovi.
Nikdo u tohoto aktu nesmí být přítomen a rušit jej, neboť je to velice silná a důležitá chvíle.

Svatební obřad

V České kotlině je pro svatební obřad určen čas ve středu dne, tedy mezi 11 a 14 hodinou.

Svatební obřad jako takový máme, dalo by se říci, liturgicky ustálen. Je na každém páru, zda se rozhodne pro obřad úřední či křesťanský. Tradiční je však obřad křesťanský, ve kterém se po staletí uchovaly všechny rituály a náležitosti spojující duše na určitý čas.

Zaměříme se, ale na ty části obřadu, které jsou tradičně nejvýznamnější.

Maminka převede ženicha k oltáři, nechá ho u oltáře stát a on očekává, co nastane. Maminka nechá svého syna stát „v životě“ a odpoutává se od něj - přenechává jej nevěstě.
Pak přivádí tatínek k oltáři nevěstu, tím se dokoná odpoutání od dcery – přenechává ji ženichovi.

Při oddavkách se doslova ženich i nevěsta oddají sami sobě. Žena se přirozeně oddá muži, ale při svatebním obřadu se ojediněle oddá i muž ženě. Tímto aktem pokládají základní kámen tvoření nové společnosti – rodiny.

Svazek je dohodou vzájemnou.

Při obřadu by měla být láska tak veliká, že se slova mlží a srdce promlouvá.

Předání prstenů a svatební slib
Předání prstenů je též převelice důležité. Kruh prstenu je symbolem vesmíru, nekonečna a koloběhu života a smrti, se kterým se setkáváme každý den byť jen v našich rozhodnutích.
Také se při obřadu tvoří rituál kruhu, jednoty a prstenů, do kterého patří předání prstenů a svatební slib.
Pokud je přesně dodržena staletá liturgie, kterou stále dodržují křesťanské obřady, pak svatební slib přetrvává do dalších životů, dokud se nesplní společný úkol duše. Při takovém obřadu se totiž stváří společný úkol duší, který je velmi příznivý pro rodinný život a také proto, že snoubenci své duše sladí. Protože svátost manželství má takovou sílu přenášet tento slib mezi životy, velmi bedlivě dbáme a vyvarujeme se slov jako navždy, navěky a podobně. Takový slib by ani po splnění úkolu duší nešel rozpojit a stal by se prokletím. Proto i oddávající klade důraz na to, aby rituál šel rozpojit.
To co se zrodí v hlavě při předání prstenů, by si měli novomanželé pamatovat a zapsat.
Sňatek na úřadě je sice právně dostačující, ovšem z duchovního hlediska je bezvýznamný.

Políbení
Políbení, symbol vdechnutí života do nové společnosti, nového života. Jaké bude políbení, takový bude život. Při polibku se nelíbáme, ale políbíme a tím vyjádříme vdechnutí života. To co se zrodí v hlavě při polibku, by si měli novomanželé taktéž pamatovat a zapsat. Jsou to totiž důležité indicie pro jejich společný život.

Podpis a podání ruky je symbol stvrzení smlouvy.

A jen pro doplnění. Pokud manželé společný úkol splní, mají právo volby dané od Boha a rozhodnou se, jestli spolu zůstanou a dožijí společně nebo půjdou od sebe. Ovšem, splnit společný úkol není většinou vůbec jednoduché.

Zdroj: Laďka Sůvová - přednášky a semináře
??? --- 12:29:58 16.6.2013
ohledně cyklu seznámení -> námluvy -> svatba byla minulý týden moc pěkná Historie CS

Historie.cs — Česká televize
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10150778447-historie-cs/213452801400022/