Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
Přátelé českých tradic
DIABOLUS
Nejvyšší důležitostí jest českou tradici zachovati! aneb diskuse o českých tradicích, jejich formách, skutečnostech, ale i o folkloru a zvycích...
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
DIABOLUS --- 17:02:33 20.6.2013
Svatojánská noc a Sv. Jan Křtitel – 23.-24.6.

Dalším význačným svátkem je svátek svatého Jana Křtitele, který připadá na dobu letního slunovratu.

Tento den byl a je oslavou nastávajícího léta, úrody a země.

Jednou z tradic je pálení ohňů, které se pálí v noci z 23. na 24. června. Tato noc se jmenuje Svatojánská a je plná kouzel, bytostí a zvláštních sil.

Něvěsty:
Ty děvčata, která jsou zasnoubena a budou se tento rok vdávat, nesmí zapomenout na tradici zašívání byliny do svatební košile a její očarování. Tuto tradici jsem již popisovala ve III. díle Tradice české svatby, tak se nebudu opakovat. Jen připomínám, že pro sběr čarovného kapradí je právě tato noc.
Svatojánské ohně většinou připravuje chasa. V některých krajích je základem hranice jedle s oloupanou kůrou. To mají na starost chlapci. Děvčata mají za úkol natrhat devatero kvítí, ze kterého pak uvijí věnce a jimi a červenými pentlemi ozdobí jedli a sebe. Hranice s jedlí se vztyčuje vždy na kopci, aby byla vidět z ostatních vesnic. Důležité je zelené chvojí, které se přidává do ohně. Po zapálení hranice se kolem tančí a zpívá a také se hrají různé hry. Zadaná děvčata kupříkladu prohazovala svůj věneček skrze plameny a jejich chlapci se je snažili chytat. Pokud se to podařilo, bude vztah ve znamení věrnosti.

Svobodné dívky si tento den mohou též zajistit předpověď. Když se v podvečer vydají pro devatero kvítí a to svatojánský květ, růži, smolničku, chrpu, rozchodníček, čičmudíček, mateřídoušku, fialka a zvonek a pak si jej dají pod polštář, pak se jim přesně o půlnoci ve snu zjeví jejich nastávající. Aby to fungovalo, důležité je ještě pár pravidel. Dívka se cestou za kvítím nesmí ohlédnout, nesmí promluvit, zpívat si, a když kvítí natrhá, též musí jíti zticha a neohlížeti se.
Pro zajímavost svatojánský květ je kopretina, růže to mohla být i šípková. Smolničku obecnou asi už moc lidí nezná, ale zato chrpu ano. Rozchodníček je rozchodník ostrý, ale možná i jiný rozchodník, kterého je hodně druhů. Čičmundíček, tučný mužík, mužíček či tučmužíček, tak se označuje netřesk. Mateřídouška je krásná voňavá fialově kvetoucí bylinka a najdete ji vždy tam, kde jsou mravenci. Fialka vzhledem k nastávajícímu létu je míněna zřejmě violka rolní neboli polní maceška a zvonek každý zná.

V předvečer se též chodí sbírat bylinky, které mají obzvláštní moc. Také máslo stlučené o svatojánské noci má čarovnou sílu.
V severních Čechách se ve světnici pod stolem stala postel svatého Jana z trojího kvítí, k níž se kladl obrázek světce. Ráno se v ní objevoval obrázek světcovy hlavy a děti zde nalézaly drobné dárky.

Podle světce se též nazývá Svatojánský chlebíček, kterým se svatý Jan živil 40 dní. Jedná se o plod cizokrajné rostliny Rohovníku obecného, která dorůstá do výše 3-4m. Její plody se užívají v cukrářství a tak k výrobě lihu a sirupu. Pro velkou oblíbenost byl dovážen i k nám, ale posledních letech je k vidění pouze jako krmivo pro domácí zvířata, zejména hlodavce. Zvláštností této rostliny jsou semena, která mají všechna stejnou váhu 0,2 g. Díky této váhové stálosti se dlouho používala k dovažování.

Některé zvyky popisuje už herbář z roku 1596 od Martina z Urzedova. Kupříkladu díval-li se někdo do ohně skrze věnec uvitý z černobílu, pak byl uchráněn od bolesti hlavy a očí. Dal-li si jej na hlavu s větší okolo pasu, pak byl ochráněn před vším zlým.

Nejznámější zvyk je ale skákání přes oheň. Ten kdo skočil přes oheň si tím zajistil dobré zdraví a čím víš skočil, tím vyšší bude na poli len. Také přes oheň skákali dvojice, držíce se za ruku. Ti zas zjišťovali, zda budou mít šťastné manželství.

V některých krajích se zapalovala košťata a vyhazovala se k nebi na odhánění čarodějnic nebo kolikrát stačil jinoch vyhodit a chytit koště aby neuhaslo, tolik let bude živ.
Také se zapalovala smolou pomazaná stará loukoťová kola, která se pouštěla ze stráně dolů jako symbol padajícího slunce.

Také se říkalo, že ten kdo nalezne v hlubokém lese kapradí, které přesně o půlnoci zlatě rozkvete, ten je předurčen k naleznutí pokladu země. Pod kapradí se měla roztáhnout bílá látka, aby se zlatého květu člověk nedotkl. Květ nebo šťáva ze zázračného kapradí činila člověka neviditelným, nebo mu umožňovala rozumět řeči zvířat. A pokud člověk nalezl poklad, mohl si ho odnést jenom tolik, kolik unese nebo sám váží, jinak propadl silám pekelným. I tak, ale jít o svatojánské noci do lesa chce hodně odvahy, neboť se probouzí temné síly a les je plný čarovných bytostí a bludiček.

Tento svátek je také ojedinělý tím, že je to svátek, kdy se slaví narození světce a nikoli jeho úmrtí. Církev ho slaví už od roku 506.

Celý životopis sv. Jana Křtitele sem psát nebudu, ale alespoň ve stručnosti.
Svatý Jan křtitel jako mladík odešel do pouště, kde se stal poustevníkem. Živil se kobylkami opékanými na kameni a lesním medem. Připravoval lidi na příchod Mesiáše a četné posluchače svých kázání křtil v řece Jordán. Sv. Jan Křtitel pokřtil také Ježíše Krista a při tomto úkonu nad ním spatřil Ducha svatého, sestupujícího v podobě holubice na důkaz toho, že Ježíš Kristus je Božím synem. Potom byl vězněn za to, že vytýkal vládci Galileje Herodu Antipovi, že hřeší s manželkou svého bratra Herodiadou. Ta usilovala o Janův život, ale král jej chránil. On sám si Jana vážil a nechtěl, aby si postavil lid proti sobě. Nakonec se Herodiadě povedla lest. Při slavnostech Herodovi korunovace krále tancem okouzlila její dcera Salome. Okouzlila ho natolik, že jí král dal slib a splní jí každé přání. Salome požádala o Janovu hlavu, a i když se král zdráhal, nakonec byl sv. Jan Křtitel 29. srpna sťat.
DIABOLUS --- 17:02:16 20.6.2013
Pro zajímavost

Anna Přemyslovna – 23.6.

Tento den si připomínáme Annu Přemyslovnu, dceru krále Přemysla I. Otakara a jeho druhé ženy Konstancie Uherské. Provdala se za slezského krále Jindřicha Zbožného, který později padl v bitvě s Mongoly u Lehnice. Oba žili velice zbožným životem a měli mnoho dětí, z nichž do dospělosti se jich dožilo jen 10. Anna podporovala a založila mnoho klášterů. Zemřela roku 1265.

Důležité ale je, že v podvečer tohoto dne začíná svatojánská noc.
DIABOLUS --- 22:34:01 18.6.2013
???: je to moc krásný - pro Ty co chtějí vědět jak se vdávaly naše prababičky :)
DIABOLUS --- 22:32:20 18.6.2013
Požehnání a svatební obřad - tradice České svatby - díl VI.

Požehnání rodičů

Doma, při vyzvedávání nevěsty, předává ženichovi nevěstu maminka. Po předání se snoubenci s rodiči nevěsty odeberou na nerušené místo, kupříkladu do prázdného pokoje, kde není nikdo přítomen. Snoubenci pokleknou a maminka s tatínkem jim požehnají.
Tímto požehnáním se předává tajemství rodu.
Maminka své dceři předává při tomto požehnání svou plodnost.
Otec ženichovi předává právo na tajemství rodu a důvěru ženichovi.
Nikdo u tohoto aktu nesmí být přítomen a rušit jej, neboť je to velice silná a důležitá chvíle.

Svatební obřad

V České kotlině je pro svatební obřad určen čas ve středu dne, tedy mezi 11 a 14 hodinou.

Svatební obřad jako takový máme, dalo by se říci, liturgicky ustálen. Je na každém páru, zda se rozhodne pro obřad úřední či křesťanský. Tradiční je však obřad křesťanský, ve kterém se po staletí uchovaly všechny rituály a náležitosti spojující duše na určitý čas.

Zaměříme se, ale na ty části obřadu, které jsou tradičně nejvýznamnější.

Maminka převede ženicha k oltáři, nechá ho u oltáře stát a on očekává, co nastane. Maminka nechá svého syna stát „v životě“ a odpoutává se od něj - přenechává jej nevěstě.
Pak přivádí tatínek k oltáři nevěstu, tím se dokoná odpoutání od dcery – přenechává ji ženichovi.

Při oddavkách se doslova ženich i nevěsta oddají sami sobě. Žena se přirozeně oddá muži, ale při svatebním obřadu se ojediněle oddá i muž ženě. Tímto aktem pokládají základní kámen tvoření nové společnosti – rodiny.

Svazek je dohodou vzájemnou.

Při obřadu by měla být láska tak veliká, že se slova mlží a srdce promlouvá.

Předání prstenů a svatební slib
Předání prstenů je též převelice důležité. Kruh prstenu je symbolem vesmíru, nekonečna a koloběhu života a smrti, se kterým se setkáváme každý den byť jen v našich rozhodnutích.
Také se při obřadu tvoří rituál kruhu, jednoty a prstenů, do kterého patří předání prstenů a svatební slib.
Pokud je přesně dodržena staletá liturgie, kterou stále dodržují křesťanské obřady, pak svatební slib přetrvává do dalších životů, dokud se nesplní společný úkol duše. Při takovém obřadu se totiž stváří společný úkol duší, který je velmi příznivý pro rodinný život a také proto, že snoubenci své duše sladí. Protože svátost manželství má takovou sílu přenášet tento slib mezi životy, velmi bedlivě dbáme a vyvarujeme se slov jako navždy, navěky a podobně. Takový slib by ani po splnění úkolu duší nešel rozpojit a stal by se prokletím. Proto i oddávající klade důraz na to, aby rituál šel rozpojit.
To co se zrodí v hlavě při předání prstenů, by si měli novomanželé pamatovat a zapsat.
Sňatek na úřadě je sice právně dostačující, ovšem z duchovního hlediska je bezvýznamný.

Políbení
Políbení, symbol vdechnutí života do nové společnosti, nového života. Jaké bude políbení, takový bude život. Při polibku se nelíbáme, ale políbíme a tím vyjádříme vdechnutí života. To co se zrodí v hlavě při polibku, by si měli novomanželé taktéž pamatovat a zapsat. Jsou to totiž důležité indicie pro jejich společný život.

Podpis a podání ruky je symbol stvrzení smlouvy.

A jen pro doplnění. Pokud manželé společný úkol splní, mají právo volby dané od Boha a rozhodnou se, jestli spolu zůstanou a dožijí společně nebo půjdou od sebe. Ovšem, splnit společný úkol není většinou vůbec jednoduché.

Zdroj: Laďka Sůvová - přednášky a semináře
??? --- 12:29:58 16.6.2013
ohledně cyklu seznámení -> námluvy -> svatba byla minulý týden moc pěkná Historie CS

Historie.cs — Česká televize
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10150778447-historie-cs/213452801400022/
DIABOLUS --- 12:12:54 16.6.2013
Loučení se svobodou - tradice České svatby - díl IV.

Loučení se svobodou

Mužská rozlučka

Ženichovo loučení se svobodou je velice důležité. Cílem není se opít do němoty, ale předat mužskou moudrost.
Přítomni jsou muži z mužské linie ženicha, kteří mu předávají moudrost manželství, života a rodovou moudrost mužů a ženich se zkušenějších mužů ptá na to, co ještě neví a co ho zajímá ohledně manželství.
Po tomto aktu se staří zvedají a nechávají ženicha s jeho vrstevníky a kamarády. Ti pak připíjejí ženichovi.

Rozlučka by se měla konat jeden až dva dny před svatbou, aby nebyl ženich na svatbě unaven a jiným způsobem indisponován. Nicméně není vhodné ji dělat příliš brzy, aby nebyla narušena kontinuita rozlučky a svatby. Délka rozlučky je různá, ale většinou odpoledne je věnováno starým a večer a noc mladým.

Do mužské rozlučky se svobodou nepatří ženy a v žádném případě do ní nepatří ženy lehké a povětrné. Setkala jsem se dokonce s tím, že sama nevěsta objednala svému nastávajícímu striptérku. Toto není žádné hrdinství, ale nerozum. Tímto aktem se totiž zlikviduje veškerá úcta ve vztahu a následně v manželství. A jak víme, bez úcty láska vymizí.

Ženská rozlučka

I dívky mají svou rozlučku. Koná se většinou souvisle s mužskou, ale na jiném místě a za přítomnosti žen. Jak jsem již předeslala, ženská rozlučka se svobodou se nese v růžové barvě. Růžová barva na rozlučce symbolizuje přátelství a přímo loučení se se svobodou.
Má velice podobný průběh jako ta mužská. Starší ženy z rodu předávají ženskou moudrost, moudrost manželství a většinou přijde i na zaručené recepty jak si udržet šťastného a spokojeného muže. Nevěsta se vyptává starších zkušenějších žen na různé věci, podobně jako ženich zkušených mužů.
Potom nastává prostor pro nevěstu a její vrstevnice a je veselo a velké loučení. Dříve se při těchto ženských rozlučkách popíjely sladké likéry, rosolky a jiné „babské“ pití. Nevěsta se loučila se svými družkami se slzami v očích, neboť pokud byla přespolní, tak odcházela za ženichem a většinou po svatbě své vrstevnice ze vsi potkávala zřídka kdy, ne-li vůbec.

Zdroj: Laďka Sůvová - přednášky a semináře
DIABOLUS --- 10:43:59 15.5.2013
a nezapomínat na letnice, které budou 19.května, tedy uto neděli.. viz DIABOLUS
DIABOLUS --- 22:27:07 14.5.2013
SWT: to že se klenoty vystavují takhle krátce je dané tradičním kodexem, který sestavil Karel IV. a který se dodržuje. Obyčejně mi fronty vadí, ale tady mi to nepřišlo, naopak jsem byla šťastná že Český národ jeví zájem o národní poklad. No mě nechali koukat docela dlouho, akorát mě paní pak posunula víc ke kraji aby se mohli koukat ještě další najednou. Fronta byla spořádaná, nikdo se netlačil, ve chvíli kdy jsme vstoupili do sálu nikdo nehulákal, všichni mluvili tiše a atmosfera byla důstojná.
PASTEL: nechali mě koukat docela dlouho :). většina lidí odchízí docela rychle z vlastní vůle.. ona je to docela síla :)
PASTEL --- 19:27:49 14.5.2013
SWT: No to je taky pravda, prý tam projdeš, jak kolem nějaké výlohy, hned musíš zase jít. Ale nemám přesné informace, jak dlouho, tě nechají koukat.
SWT --- 17:50:51 14.5.2013
DIABOLUS: Mě to docela mrzí, protože bych to rád viděl, ale nesnáším fronty a davy :( Stát 3,5h ve frontě bych psychicky neunesl. Navíc mi i fronta jako taková přijde nedůstojná a považuji ji za známku organizačního selhání (v obecné rovině, tady je to daný tím, že nejsou ochotný ty klenoty vystavit na dostatečně dlouhou dobu, aby návštěva byla lidsky důstojná).