Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
Přátelé českých tradic
DIABOLUS
Nejvyšší důležitostí jest českou tradici zachovati! aneb diskuse o českých tradicích, jejich formách, skutečnostech, ale i o folkloru a zvycích...
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
DIABOLUS --- 15:58:37 2.5.2012
1. Máj – 1.5.

1. den v měsíci květnu je zasvěcen milování a nejčistčí lásce. Je to také den, kdy se slaví svatý Filip a Jakub.

Tento den se pojí s oslavou staročeských májů. Staročeské máje mají mnoho tradic a zvyků, některé držíme do dnes, jiné pomalu mizí, i když bychom je měli zachovat.

Nejdůležitějším aktem hned po ránu bylo stavění Májky. Májku stavěla každá ves. Byla to věc prestiže, čím vyšší májka tím lepší. Byla ostuda, pokud vesnice májku neměla nebo o ni přišla. Chlapci z vesnic šli v předvečer prvního Máje do lesa, vybrali zdravý ztepilý smrk či borovici, s úctou, modlitbou a popěvky ji porazili, oklestili a větve nechali jen na špici. Pak ji odnesli do vsi, kde ji nazdobili pentlemi, šátky, fáborky, květinami a hlavně věncem, který měl velký symbolický význam. Takto nazdobenou Májku hlídali až do rána, kdy ji šli průvodem vztyčit na náves, kde ji hlídali nadále. Bylo totiž zvykem, že jinoši ze sousedních vesnic šli a chtěli Májku ukrást či skácet. Tyto boje mezi vesnicemi si mladí muži velice užívali, hlídali a šli do jiných vsí porazit tu cizí, přičemž jejich Májka nesměla padnout.
Mladí muži ji hlídali Májku snad do půlnoci a pak co vím každou neděli až do letnic, ale tím si nejsem moc jistá, zatím se mi přesnější údaje o časovém rozmezí hlídání nepodařilo zjistit. Kdyby jste někdo věděl, neváhejte a doplňte.

Symbolika Májky je nasnadě. Zdravý mladý ztepilý strom představuje mladého svobodného jinocha v plné síle. Věnec kolem špice Májky představuje věneček svobodného děvčete.

Dalším úkolem chlapců bylo postavit malou opentlenou Májku většinou březovou děvčeti svého srdce, které měl rád, před její dům či vrata. Dívky musely být dle zvyku svobodné a neposkvrněné. Někde se tyto malé Májky stavěly všem mladým pannám, byť neměly milence, který by jim májku postavil. Tak se poznalo ve kterém stavení je ještě dívka nezadaná a dokonce i jak je stará, neboť starším dcerám se stavěly Májky větší a těm mladším menší.

V některých krajích bylo zvykem nad ránem vysypávat Chodníčky lásky. Pěšinky z pilin, vápna, škváry, otrub nebo jiného materiálu spojovali stavení zamilovaných dvojic. Kolikráte se tak ukázalo i to co ostatním nebylo zřejmé.

Dalším z velkých tradic je políbení děvčete chlapcem pod rozkvetlou třešní. To mělo hned několik důvodů, chlapci líbali děvčata, aby neuschla, byla celý rok krásná a usměvavá. Svobodné i manželské páry milenecké se políbili, aby jim vztah vydržel celý další rok. Rozkvetlá třešeň je symbol lásky.

Tady si dovolím malou vysvětlivku. Slovo milenec, milenka, milenci pochází od slova milovat, mít z celého srdce rád. Takže když se někdo těmito slovy označil, znamenalo to, že se ti dva nad míru milují. Postupem času toho nádherné slovo bohužel dostalo jiný význam a to lidí, kteří zanáší nebo těch kteří spolu „něco mají“ na rozdíl od správného významu, který s tělesným aktem neměl vůbec nic společného.

Dalším krásným zvykem je od prvního máje nosit v kapse pár drobných, aby nás kukačka neokukala. Když zaslechneme první kukání kukačky, tak zachrastíme v kapse penězi, aby se nám peníze nerozkutálely a kukačka nás neokukala.

Takže políbit a nezapomenout mít v kapse drobné ;).
DIABOLUS --- 9:27:48 30.4.2012
Filipojakubská noc – 30.4.

Tradice pálení ohňů o Filipojakubské noci je velmi stará a živá do dnes.
Je to den, kdy mají svobodu bytosti, které umí pracovat s kouzly a věcmi mezi nebem a zemí. Bytosti zasvěcené světlu i temnotě.
Je to jediný den v roce, kdy si tyto bytosti ze sebe mohou tropit šprťouchlata a volně nakládat se svoji silou. Když chtějí, mohou bez úhony čarovat, dělat si legraci, ale i škodit. Největší moc dostávají temné síly mezi půlnocí a druhou hodinou ranní v noci ze 30.4. na 1.5. .

Protože vše je na tomto světě dobře zařízeno a tradice se nedrží jen tak pro nic za nic, tak bylo ošetřeno i to, aby se toto řádění nesneslo na zem a neuškodilo lidu. Je to právě oheň, který popálí zlo. Právě proto naši předkové a i my do dnes zapalujeme ohně a velké vatry na každém kopci, v každé vsi a osadě, aby nás oheň ochránil před řádícími silami a zlem, aby se tato bouře nesnesla na zem.
Vesnice také soutěžili, která bude mít vatru větší a zářivější. Vatry se stavěly na kopcích, aby z dalších vesnic byly vidět.

Ale protože i lidské zlo mělo tento den pré, tak se naši předkové před ním chtěli chránit. Je mnoho předpisů jak nejúčinněji čelit zlým silám a osobám zasvěceným temnotě – čarodějnicím a černokněžníkům. Slovo čarodějnice by naši předkové NIDKY nevyslovili, aby se nerozvířilo lidské zlo a nemělo by se vyslovovat i dnes. Proto se tato noc nazývala Filipojakubská. Byla to noc před svatým Filipem a Jakubem, který se slaví na 1. Máje.

Jeden z neúčinnějších a hodně rozšířených zvyků kterak ochránit sebe i stavení před čarováním a silami, jež tento den vládnou světu, jsou svěcené kočičky vysvěcené o květné neděli. Kočičky se na tento den opatrně sejmuly se svatého obrázku a hospodyně je dala s pokorou a modlitbou pod práh domu, aby ochraňoval dům a rodinu.
Také jsem četla o zvyku, kdy hospodář dal před vrata domu i chléva narýpané drny. Než mohla čarodějnice vstoupit přes práh, musela všechna stébla trávy spočítat. Než je spočítala, bylo ráno a to její síla pominula.

Zvyk zapichování do ohně postav vyrobených z klacků a slámy představující čarodějnice a jakési symbolické upalování zla se objevilo v době největších honů na čarodějnice a největší vlády inkvizice. Je to folklorní zvyk, který se v některých krajích dodržel do dnes.


Všechno to dobro a zlo oslavuje 30.4. svoji svobodu, to že se může svobodně projevit a čarovat.

My lidé bychom tento den měli dát těmto všem bytostem a silám úctu.
Přes den dáváme úctu Božímu dobru, večer s úctou zapálíme oheň na ochranu a mezi půlnocí a druhou hodinou ranní dáváme úctu Božímu zlu.

V tuto noc bývá první velká jarní bouřka, proto se poprvé zapaluje bílá svíčka hromnička vysvěcená na Hromnice, abych ochránila stavení, nás i úrodu před blesky a kroupami.

Po takovýchto bojích a bouřích na nebesích se vše vyčistí a 1.5. nastává čas nejčistší lásky a první Máj zasvěcen lásce, líbání, májkám a tak dále.
DIABOLUS --- 0:49:37 14.4.2012
Bílá neděle – 2.neděle velikonoční – 15.4.

Jak jsem již psala minule, Velikonočním pondělím velikonoce nekončí. Od Božího hodu velikonočního běží 40dní k Nanebevstoupení Páně a 50dní ke slavnosti Letnic.

Dalším jmenovaným dnem je Bílá neděle. Tento den si novokřtěnci naposledy oblékají bílé křestní roucho, v němž byli křtěni na Bílou sobotu při vigilii. Toto roucho se nosí po osm dní na důkaz vzkříšení a neposkvrněnosti hříchem. Těch osm dní se nazývá Velikonoční oktáv, který začíná na Boží hod velikonoční, tedy Zmrtvýchvstání Páně a končí o Bílé neděli.

I liturgická barva tohoto dne je bílá.

Dnes je také zvykem, že se chodí tento den ke slavnostnímu Prvnímu přijímání, ke kterému se chodí též v bílé.

U východních církví se tomuto dni také říká neděle sv. Tomáše a při službách je vzpomínáno setkání sv. Tomáše se vzkříšeným Kristem.

Jen pro zajímavost:
Dne 30. dubna 2000 stanovil papež Jan Pavel II. pro katolickou církev na přání polské řeholnice Faustyny Kowalské tento den jako neděli Božího milosrdenství. Sestře Kowalské se totiž zjevil Kristus a říkal: „Kdokoliv v tento den přistoupí ke svaté zpovědi a ke svatému přijímání, budou mu odpuštěny všechny hříchy i tresty za ně.“

Víc se mi toho zatím zjistit nepodařilo.
DIABOLUS --- 15:32:35 10.4.2012

A jak naložit s výslužkou a pomlázkami?

Výslužka se doma předala hospodyni a ta z ní vyrobila spoustu dobrých pokrmů. Různé pomazánky a saláty, vejce se balila i do masa a podobně. Jistě najdete spoustu dobrých receptů. Já mám jeden výborný na vajíčkovou pomazánku.

Pomlázka se vrací zpět přírodě. Odstrojí se z ní pentle a zasadí se. Ideálně ji sázíme tam, co jsme si s úctou a poděkováním brali pruty nebo na jiné vhodné vlhké stanoviště. Tak měli naši předci zaručeno, že bude dostatek prutů na příští rok pro všechny. Pomlázku tedy nenecháme uschnout, ale dáváme ji do kbelíku s vodou jak před šupačkou, tak po ní. Stačí, když ji tam postavíme.

Jsem pro tuto tradici dodržovat, S úctou a poděkováním, především. Když jsem viděla, jak hulvátsky se chovají lidé k vrbám, bylo mi velmi smutno. Větve měly zlámané, očesané, zbídačené. Tak prosím chovejte se k našim vrbám uctivě a vracejte pomlázky přírodě. Tak budeme schopni tuto tradici dochovat i dalším generacím.
DIABOLUS --- 13:03:06 10.4.2012
omlouvám se za zpoždění, bohužel jsem se nemohla dostat k internetu.
DIABOLUS --- 13:02:44 10.4.2012
Velikonoční pondělí – červené - 9.4.

Velikonoční pondělí zná snad každý, ať už pro tradici nebo jako státní svátek.

Červené se mu zřejmě řílo podle červené barvených kraslic.

Z hlediska zvyků českého lidu bylo velikonoční pondělí nejvýznamnějším dnem velikonočního cyklu, i když liturgicky moc významné nebylo.

Stávalo se časně a mládenci s chlapci chodily od domu k domu za děvčaty, později zejména děti s pomlázkami na koledu.
Za vyšlehání se dostává malované vajíčko. Kraslice musely být pěkně vymalované a dívky se předháněly, která bude míti hezčí vajíčka. Malované vajíčko byla pro muže velká odměna, neboť kolikráte šlo o umělecké dílo, jehož výroba trvala i hodiny práce. Hoch si je musel vysloužit koledou a dobrým vyšupáním. Chlapci naopak dbali, kdo bude mít hezčí a delší pomlázku s krásnými pentlemi.

Pomlázka - od slova pomladit - znamenala, že ta dívka či žena, která byla pošlehána čerstvými pruty, byla obdarována životadárnou mízou stromů, která prošleháním vešla i do jejího těla.

Původ pomlázky se mimo jiné vztahuje nejen ke starým pohanským zvykům, ale také jako vzpomínka na Kristovo zmrtvýchvstání. Lidé stáli na jeruzalemských ulicích v zástupech a volali: „Vstal z mrtvých! Vstal z mrtvých!“ Těm, kteří Ježíše ukřižovali, se to však nelíbilo a mrskajíce pruty je rozháněli. Na památku tohoto se pak slaví „mrskačka“. Toho dne chlapci chodí s pomlázkami za děvčaty a ženami, šlehají je a dostávají za to od nich malovaná vajíčka, stuhy, dárečky i alkohol. Dříve chlapci na děvčata často číhali ráno, když šla do kostela.

Mnohde je zvykem podávat mladým mužům na pomlázce domácí pálenku, nu a než obejdou celou vesnici, tak kolikrát na konec ani nedojdou. Proto se začínalo každý rok z jiného konce.

Mládenci od dívek dostávali i stuhy na pomlázku. Ráno vyšli chlapci bez pentlí a večer si počítali, kolik jich od děvčat dostali. Mnohé pentle byly pěkně malované nebo vyšívané a hlavně když dívka vyšívala pentli pro svého mládence, dávala si obzvláště záležet. Mnohde tímto úkonem děvčata naznačovala mládencům svou náklonost, takže ne všichni hoši pentli dostali.

V mnoha krajích ráno hospodář vyšupal všechny domácí, aby byli celý rok čilý a nezapomněl ani na čeládku.

Na pomlázku se každopádně chodilo do dvanácti. Jakmile na kostelních hodinách udeřilo poledne, už se koledovat nesmělo a také pozbylo účinku.

Odpoledne děti za vsí hrály různé hry o vajíčka a chlapci si počítali výslužku.

Hry o vajíčka byly různé kraj od kraje a v některých krajích byli tak oblíbené, že se jich účastnili i dospělí a předháněli se kdo bude lepší.
Bylo to třeba Sekání do vajec, kdy jeden chlapec uchopil vejce do dlaně. Aby jen špička vykukovala mezi palcem a ukazovákem. Druhý hoch vzal krejcar a mrštil jím proti vejci. Pokud se krejcar zasekl, patřilo vejce házajícímu, pokud ne zůstávalo vejce chlapci, který jej držel.
Nebo Ťukání , kdy chlapci uchopil každý po jednom vejci a lehce udeřili špicemi o sebe, komu se vejce nerozbilo vyhrál a soupeř mu své vejce musel odevzdat. Někteří chlapci podváděli a přinesli si vejdumek naplněný smolou, když to ostatní zjistili řádně mu naložili.
Také se hrálo Koulení, které mělo různé krajové varianty.
A určitě by se našlo dalších spoustu her.

Večer se mládež veselila při muzice v hospodě.

V mnoha krajích na oplátku chodila v úterý děvčata na koledu za chlapci. Ale ne s pomlázkou nýbrž s kýblem studené vody, aby byli chlapci celý rok svěží. V některých krajích se po polední polévali spáči, kteří se vrátili nad ránem z muziky.

Na Valašsku dokonce chodila v úterý děvčata s pomlázkami a volala: „ Dnes je naše!“ přičemž hoši odpovídali: „Dnes je toho, kdo obdrží!“ a šlehali se navzájem.

Výslužka se doma předala hospodyni a ta z ní vyrobila spoustu dobrých pokrmů.

Pomlázka se vrací zpět přírodě. Odstrojí se z ní pentle a zasadí se. Ideálně ji sázíme tam, co jsme si s úctou a poděkováním brali pruty. Tak bylo zaručeno, že bude dostatek prutů na příští rok pro všechny.

Zdobení kraslic a šlehání pomlázkou je zvyk velice prastarý. Dříve šlo o magický rituál, kterého se účastnili pouze dospělí, časem zlidověl a začali se ho účastnit i děti.

Vejce je symbolem nového života, zrození.

Pomlázka je symbolem mužské síly, mužského sémě. Proto se také děvčata nenechávala vyšlehat jen tak od někoho. Děvčata také na tento den často pod sukně neoblékala spodní prádlo.

V tento den oslavujeme akt znovu zrození, život, smrt a plodnost. Měli bychom dát úctu živlům.

Celý velikonoční cyklus, Postní období a Svatý týden se nese ve jménu velké očisty těla, aby mohlo býti čisté do nového svého zrození.

O velikonocích, míněno tím oněch sedm a půl dne Velikonočního svatého týdne s Velikonočním pondělím NIKDY nevyvoláváme konflikty. Nesváry těchto dnů trvají kolikráte celý život.

Už málo kdo ale ví, že velikonoce Velikonočním pondělím nekončí. Velikonoce trvají až do Letnic.
DIABOLUS --- 10:59:42 8.4.2012
Boží hod velikonoční – první neděle velikonoční - 8.4.

Tento den nese jako první název velikonoční. Název byl odvozen od zmíněné Velké noci, kdy Kristus pán vstal z mrtvých.

V tento velmi významný den ráno nikdo nezůstával ležet a všichni spěchali do kostela, přičemž hospodyňky s sebou braly bílý uzlíček, v němž byly uloženy velikonoční pochutiny, chléb, mazanec, vejce, víno a v některých krajích už i velikonočního beránka (pečivo).

Boží hod velikonoční „To je ten den, který připravil Pán. Jásejme a radujme se z něho!“ zpívá se v kostelích a v chrámech.

Všichni šli do kostela slavnostně vyšňořeni a pan farář po bohoslužbě světil víše zmíněné pochutiny, které si pak ženy odnesly domů. Tam se uložily doprostřed vyzdobeného stolu. Hospodář ještě svěcenému jídlu požehnal křížem a ukrojil před obědem každému po krajíčku mazance a dal každému po vejci.

Na Chodsku se kus posvěceného jídla jedl v kostele vstoje. Pak kdokoli přišel do stavení, dostal kus z posvěceného jídla, ať to byl žebrák nebo vrchnost.

Na Šumavě se věřilo, že vzpomeneme-li si na toho, s kým jsme jedli na Boží hod svěceného mazance, vždy najdeme cestu domů.

Ve východních Čechách obětoval hospodář kus svěceného mazance, vína a vajec zahradě, poli a studni, aby byla dobrá úroda, hojnost ovoce a zdravá a pitná voda.

Na Kravařsku se konali jízdy na koních s kříži do polí.

Dopoledne pečeme velikonočního beránka, jako symbol Ježíše Krista.

K obědu se tradičně jí velikonoční nádivka s uzeným a kopřivami.

Odpoledne se ke kávě baští beránek, který se nakrojí se vzdáním úcty a křížovou modlitbou.

K večeři se peče skopové.

I výroba kraslic a pletení pomlázky má svůj čas. A ten nastává právě v neděli. Děvčata s ženami spolu barví vejce a muži s chlapci pletou pomlázky.

Kraslice se barví všemi možnými veselými barvami a tradičními vzory. Barví se jak plná na tvrdo vařená vejce, tak vejdumky – vejce vyfouknutá. V pondělí vařené kraslice slouží jako výslužka a vejdumky se ozdobí strom v zahradě. Vejce je symbol zrození.

Pomlázka se splétá z 8mi nebo ze 16ti prutů, přičemž i ty mají svou symboliku, jakožto i pomlázka jako taková.

Tento den vládne nálada nového života a vzkříšení. Přičemž bychom měli rozjímat nad vděkem smrti . Nad životem a smrtí.
DIABOLUS --- 10:59:09 8.4.2012
V noci z Bílé soboty na Boží hod velikonoční

Dle staré tradice se právě tuto noc slavila slavnost Vzkříšení. Zapalovala se Svíce od posvěceného ohně. Událost se konala v noci z Bílé soboty na neděli, kdy Kristu pán vstal z mrtvých.

Slavnost se odehrávala v naprosto zhasnutém kostele, kde stáli lidé očekávající příchod Světla, vnesení Svíce zapálené od svěceného ohně hořícího před kostelem, přičemž se třikrát zpívalo Světlo Kristovo. Svíce připomínající Světlo Kristovo, Světlo života přinášel do potemnělého kostela farář, který pak předával toto světlo, připalujíce svíce lidem kolem sebe, Ti pak poslali světlo svým sousedům a tak se za chvíli rozzářil celý kostel plný velikonočních Svící, kterým se říkalo Paškál Nebo bylo zvykem, že lidé stáli před kostelem, a připalovali si svíce vcházejíce do kostela. Je to noc proměňující se v den, smrt v život. Je to připomínka toho, kolik se po příchodu Krista změnilo.

Protože tato noční bohoslužba, vigilie, začínala na Bílou sobotu, připisuje se k Bílé sobotě, nikoli k neděli, přesto že zmrtvýchvstání Kristovo probíhalo dle tradice za nedělního úsvitu.

Svíce jako taková nese sama osobě velkou symboliku, také proto z našich životů i přes elektřinu nezmizela. Světlo svíce symbolizuje život, bílá svíce pak naději a čistotu, očistu.

No mám vtom ještě mezery. Příští rok, budu jistě moudřejší.
DIABOLUS --- 22:46:37 6.4.2012
Bílá sobota - 7.4. 2012

Bílá sobota byla posledním dnem půstu.

Tento den si připomínáme vzkříšení.

Je to poslední den, kdy děti ráno chodí s řechtačkami, protože na Bílou sobotu se vrací zvony z Říma.

Je to den, kdy se neslouží mše ani bohoslužby s vyjímkou posledního pomazání a svátosti smíření.

V Brtnických starších záznamech se objevuje záznam, kdy byl také zachován zvyk „Vynášení Pámbíčka“ Tehdy se nesla soška Panny Marie a kříž z kostela průvodem k na mostě na rynku – bylo to procesí k odehnání epidemie moru. Proč se tento zvyk jmenoval Vynášení pánbíčka a kdy bylo od něho ustoupeno se nepodařilo zjistit.

Tento den se světí oheň před kostelem, který se zapaluje křemeny.
Všechny hospodyně uhasili ráno oheň a vzali si polínko, které přiložili do ohně, který se světil. Posvěcený oheň si pak přinesli domů a roztopili jím pec či kamna. Posvěcený oheň se také nosil domů také tzv. paškálem – velikonoční svící. Ta se rozsvěcela v noci ze soboty na neděli v kostele, ale o tom až příště.

Ráno na bílou sobotu se umyjeme studenou vodou a zejména ženy polknou studenou vodu, aby byla dobrá komunikace v rodině.

Děti chodily na koledu a dostávali nemalovaná syrová vajíčka. Z nich pak hospodyně v neděli upekla beránka.

Někteří chlapci a muži šli na proutí na pomlázku, jiní až v neděli.

Na bílou sobotu se chodí ke studánkám a pramenům, je to jediný den v roce, kdy jsou všechny studánky a prameny léčivé. Voda se pak během roku používá na různé neduhy a zejména na teploty u dětí. Voda, kterou si ten den naberete do čisté skleněné nádoby a budete ji uchovávat v temnu, se celý rok nezkazí. Máme to podloženo i odbornými rozbory.

Zdislavyn pramen na Lemberku je léčivý celoročně.

Ať je jakékoli počasí měli bychom jít o přírody a dát úctu studánkám, pramenům a vodě a přát si její dostatek.
DIABOLUS --- 15:15:21 6.4.2012
Velký pátek – 6.4.

Tento den si připomínáme smrt Ježíše Krista. Byl odsouzen, ukřižován i pohřben.

Bible o této události mluví ve čtyřech evangeliích, které se čtou v takzvaných pašijích. Z toho čtení vznikly Pašijové hry. Pašijové hry mají dalekou historii, z počátku se hrály s loutkami. Po té začali hrát pašijové hry lidé, lépe řečeno klérus. Představovat Ježíše Krista mohl jen farář a pravděpodobně pro pannu Marii též vybírali duchovní osobu. Dnes pašijové hry hrají nadšenci pro znovu objevení této tradice.

Na připomínku Ježíšovy smrti se konají bohoslužby od tří hodin odpoledne, protože ve čtyři hodiny letního času, tedy ve tři hodiny zimního byl Ježíš ukřižován. Výzdoba kostela je chudá, bez květin a svící na oltáři, písně se zpívají bez doprovodu varhan a smutek podtrhávají mlčící zvony.

Celý den by se měl nést v duchu smutku, mlčení a rozjímání.

Protože zvony mlčí, tak ráno vyběhly děti a oznamovaly ranní klekání řehtačkami a vrkačkami.

Klekání dostalo název od pokleknutí. Když se ráno v poledne a večer rozezněli zvony, tak lidé poklekli a počali se modlit modlitbu Anděl Páně.

Dříve čeledíni vyháněli za rozbřesku koně do řek a potoků, aby se koním vyhla nemoc.

Děvčata ráno chodila a stírala rosu, aby byla chráněna před sluncem.

I tento den děti honily Jidáše.

Dokonce prý vycházejí na souš i vodníci, kteří se pak v okolí řek prohánějí na koních. 2 dny před Božím hodem velikonočním.

Byl to prý den bosorek, které tajně na březích potoka čarovaly tím, že kladly ve vodě na kámen slámu nebo povříslo, do kterého tloukly pístem na praní. Nezasvěcení však nevědí proč.

Na Kladensku se tradičně jedla čočka, aby se lidí drželi peníze.

Na Bydžovsku se nemělo tento den nic půjčovat, protože se věřilo, že s půjčenou věcí se dá čarovat.

Tam kde se předlo a tkalo, se na Velký pátek spřádaly tzv. pašijové nitě. Těmi se pak pár stehů udělalo na košili a nositel tak byl ochráněn před zlými duchy. Tam kde se tkalo, se vyráběla pašijová látka a ještě ten den se ušila košile, ta prý ochránila majitele před bleskem.

Večer opět děti vyběhly s řehtačkami a oznámily večerní klekání.

Určitě by se nemělo prát prádlo, abychom jej nenamáčeli do krve Ježíše Krista.

Ráno vstáváme časně a po probuzení si omyjeme studenou vodou obličej, abychom byli zdraví. Toto dělali naši předkové a měli bychom to dělat i nadále.

K obědu se v Čechách tradičně připravuje dobrá bramboračka a jedí se jidáše pečené na zelený čtvrtek. Ten kdo jidáše s medem
pojí, bude zdráv po celý rok.

Pečou se mazance, ale nejí se.

Odpoledne přesně ve čtyři hodiny letního času je čas na modlitbu za uzdravení. Můžeme se modlit za uzdravení všeho i naší planety.

Na Velký pátek se otvírá země, takže se v ní nesmí rýt, nesmí se s ní hýbat a to ani v na Bílou sobotu, jinak bychom zneuctili zem a bylo by zle. Nesmí se nic sázet a tak podobně.

Otevírá se hora Blaník na ochranu českého národa, pro tento den vstanou blaničtí rytíři, Ti se však nemají rušit.

Tento den bychom měli jít do přírody a pozdravit bytosti, které v ní žijí. Měli bychom je uctít mlékem a tak si na procházku nezapomeňte vzít misku a mléko a dejte ji na nějaké nerušené místo.