Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
Přátelé českých tradic
DIABOLUS
Nejvyšší důležitostí jest českou tradici zachovati! aneb diskuse o českých tradicích, jejich formách, skutečnostech, ale i o folkloru a zvycích...
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
DIABOLUS --- 12:51:28 21.2.2020
Masopustní úterý – 25. února 2020

Masopustní úterý je asi nejznámější den z celého masopustu, na Moravě řečeného fašank nebo také ostatky.
Je to právě ten den, kdy do ulic vyjdou maškary s muzikanty a zastavují se po staveních a hrají a zpívají. Dříve to byl den sváteční, nikoli pracovní. V dnešní době se pochůzky maškar přesouvají spíše na sobotu nebo neděli.

Nejdůležitějším pokrmem na masopustní úterý jsou koblihy, které každá hospodyně připravuje sama a vyjadřuje tím svůj um a úctu k tomuto dni.
Koblihy symbolizují slunce a hojnost. Proto toto typicky české plněné smažené pečivo ke konci masopustu neodmyslitelně patří – jako vítání slunce. Koblihami také odměňujeme maškary, jež nám do domu přináší veselí a zábavu a poděkujeme jim, než odejdou o dům dál.

Podoba tohoto posledního masopustního dne se kraj od kraje liší, zejména podobou a skladbou masek. V některých krajích je ústřední postavou medvědář s medvědem nebo kobyla, jinde šašek s bičem, který odhání všechny, kteří nejsou v maskách a chtěli by se k průvodu přidat. Všude se ale maškary s muzikanty zastaví u každého stavení, kde jsou pohoštěni a podle toho jak je hospodyně štědrá zahrají několik písní a předvedou i nějakou scénku.
Průvod maškar není nijak pevně dán a ani v minulosti neměl pevné stanovy. Maškary v tento den mohou opravdu téměř cokoliv. Co kdo vymyslel, to se dělo. Hospodyně jako výslužku dávají čerstvě nasmažené koblihy, uzené i jiné dobroty, dříve to bylo často obilí nebo peníz. Hospodář rozlévá dobrou pálenku nebo pivo.
V tento den se také sehrávalo masopustní divadlo.

Každopádně průvod masek se má zastavit u každého domu ve vsi a má být veselý a s muzikanty či alespoň zpěváky mají rozdávat veselí a zábavu za níž dostanou odměnu.

Masky s průvodem nakonec dorazí do hospody, kam se sejdou i ostatní lidé krásně oděni na poslední tancovačku před postním obdobím. Ta trvá, ale pouze do půlnoci. Jakmile hodiny odbijí půlnoc, či ponocný zatroubí (je pár obcí v naší krásné zemi, kde ponocného opět mají), všichni se musí poslušně rozejít domů spát a hospodský zavře.

V mnoha krajích se před půlnocí dělá obřad Pochování basy. Mnohde se jí vystrojí i celý plnohodnotný smuteční průvod. Dělá se to právě kvůli nadcházejícímu půstu, kdyby se nemělo tančit ani hrát. Basa s černou pentlí jde na 40dní do komory. Tento zvyk drží do dnes a je velice krásný.

O půlnoci totiž začíná první postní den – Popeleční středa.

Recepis - masopustní úterý

Nu a protože k masopustnímu úterý neodmyslitelně patří koblihy, tak vám sem napíši vyzkoušený recepis na domácí kobližky.

Budeme rádi, když se s námi podělíte i o své ozkoušené recepty.

Domácí koblihy jednoduché

30g másla
30g cukru popřípadě medu
3 žloutky
asi 1/3 mléka
30g droždí
500g hladké nebo polohrubé mouky - můžeme použít i celozrnnou - doporučuji dát 1/2 na 1/2 s bílou moukou, jinak jsou koblihy příliš hrubé
špetka soli
citrónová kůra
2 lžičky rumu (můžeme dát i více)

Na náplň asi 200g zavařeniny
Na smažení je v recepisu 1 a 1/2 kostky pokrmového tuku. Můžeme raději použít slunečnicový či řepkový olej. Naši předci používali i bukvicový. Nejlepší jsou ale na sádle.

Tuk s cukrem utřeme do pěny a postupně přidáváme žloutky. Mezi tím si necháme zkynout kvásek z části vlahého mléka, droždí, trošky cukru a mouky na teplém místě.
Kvásek přidáme ke žloutkové pěně a střídavě přidáváme mouku a zbylé vlahé mléko. Dále přidáme sůl, nastrouhanou citrónovou kůru a rum.
Dobře zpracujeme vláčné těsto, zakryjeme je čistou utěrkou a dáme kynout na teplé místo asi na 1/2 až 3/4 hodiny.
Vykynuté těsto dáme na vál a lehce je válečkem vyválíme na asi 2 cm vysokou placku. Z té vykrajujeme hrníčkem nebo skleničkou (můžeme použít i větší kulatou formičku) kolečka.
Na polovinu koleček poklademe lžičkou zavařeninu. Dbáme, aby byla zavařenina jen uprostřed kolečka, jinak se nám nebude chtít slepit. Poklademe kolečky bez zavařeniny a dobře prsty spojíme. Znovu vykrojíme a pokládáme na pomoučněnou nahřátou utěrku vrchní stranou dolů. Kobližky pak přikryjeme nahřátou utěrkou a necháme asi 1/2 hodiny kynout. Mezi tím je otočíme.
Koblihy klademe do nahřátého tuku vykynutou stranou dolů a smažíme po obou stranách do zlatova.
Z tohoto množství je asi 20-25 koblih.

Šťastné počínání a dobrou chuť.

Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře
Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu.
Kuchařka - Břízová
Barbora Orságová
DIABOLUS --- 12:50:46 21.2.2020
Masopustní pondělí – 24. února 2020

V pondělí ráno se vyspává po nedělním tancování, ti otrlejší pokračují v tanci i přes pondělí.

Na mnoha místech se v pondělí odpoledne pořádá tzv. mužovský bál. Je to tancovačka pouze pro ženaté a vdané, svobodní do tance nesmí. Ti se vyřádili v neděli a teď se mohou jen dívat.
Je to velice praktické, krom toho, že manželé mají prostor pro tanec, protože o neděli dávají přednost mladým, má to i druhý velice praktický význam - všechna svobodná děvčata a jinoši vědí, kdo již je zadán a kdo ještě ne.

Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
DIABOLUS --- 19:51:20 20.2.2020
Masopustní neděle (taneční) – 23. února 2020

Jak jsem již zmiňovala u tučného čtvrtku, sobota je plná příprav na slavnou neděli. Škrobí se a žehlí nejlepší šaty a kroje, připravují se masky na úterý a slavnostní šaty na nedělní a pondělní zábavu.

Masopustní neděle je den plný radosti a zábavy.

K obědu se tradičně připravuje knedlíčková polévka a svíčková na smetaně s houskovým knedlíkem. Naše praprababička svíčkovou dělávala nakládanou s karamelem a je výtečná.

Této neděli se také říká taneční, a to proto, že už po obědě hudebníci svolávali do hospody k muzice. Naši předci se nenechali dlouho pobízet a šli se veselit a tančit, k čemuž nesmělo chybět dobré pivo, pálenka a něco k zakousnutí. Veselilo se, a hlavně tančilo, kolikráte až do časných pondělních hodin.

I my v dnešní době bychom se neměli nechat zahanbit a po výtečné polévce a svíčkové časně vyrazit na zábavu a veselit se. Jakou zábavu zvolíme, je na nás. Tanec je ale stále nejlepší volbou.

Jděme se pěkně v neděli družit. Pokud jste z města, kde se již masopustní zábavy nedrží, doporučuji si udělat výlet na ves, kde je zábava v plném proudu. Případně chcete-li se dozvědět, jak tento den slavili naši předkové, vypravte se do některého ze skanzenů.
Nejste-li na vesnické zábavy, pak se doporučuje navštívit divadlo a shlédnout komedii nebo vyrazit na ples. Důležité je mít radost a bavit se.

Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky, semináře a kniha Naše tradice
Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Barbora Orságová
DIABOLUS --- 21:52:47 18.2.2020
Tučný čtvrtek - 20. února 2020

Tučný čtvrtek nebo-li "tučák" předznamenává konec masopustu s velkými tanečními zábavami a počátek střídmého postního období před Velikonocemi.

Na Tučný čtvrtek by každý měl být doma s rodinou a užívat si dobrého jídla a piva.
Tradičně každá hospodyně připraví k obědu vepřovou pečeni s knedlíkem a zelím. Před jídlem se pomodlíme a poděkujeme vepříkovi, za to že jeho život nebyl marný.
K tomuto českému lahodnému pokrmu podáváme pivo jako úctu čtyřem živlům.

A protože se tento den netancuje, měl by každý pojíst tolik vepřového co snese a pak si dá šlofíka.

Pokud nemůžeme býti doma na tučný oběd, uděláme slavnostní večeři.

V pátek se tráví a v sobotu se připravujeme na slavnou masopustní neděli, pondělí a úterý plné radovánek, tance a masek. Hospodyně v sobotu nakládají hovězí maso na neděli, kdy se vaří tradiční svíčková omáčka.

V některých krajích se přesunulo masopustní veselí jen na sobotu a neděli, ale přípravná sobota zaplněná škrobením a žehlením krojů a krásných masek, přípravou ozdob a dobrého jídla pak chybí a masopust se stává poněkud hektický.

Doporučuji však se i o víkendu za masopustními taškařicemi vypravit třeba do blízké vesnice a popít a pojíst něco masopustních dobrot..

Recepis - tučný čtvrtek

Dovolím si připojit recepis na výtečné nadýchané a poměrně rychlé bramborové knedlíky.

Bramborové knedlíky z horkých brambor

3/4 kg vařených brambor
10g soli
50g krupice
250g hrubé mouky
1 vejce - pokud je hodně malé přidáme jeden žloutek

Brambory uvaříme a ještě teplé je na válu rozmačkáme válečkem či šťouchadlem na brambory. Osolíme, přidáme krupici, mouku a když vychladnou tak aby se vejce nesrazilo, spojíme s vejcem.
Z těsta tvoříme menší knedlíky. Já dělám 4 válečky, lze udělat 2 větší knedlíky nebo menší kuličky.
Vkládáme je do vroucí dobře osolené vody. Pokud jsou menší asi 13min, pokud větší cca na 15min.
Jestli je knedlík dobře uvaření zjistíme rozkrojením v půli.

-> Těsto zpracováváme co nejrychleji - řídne
-> stejné těsto můžeme použít i na plněné knedlíky uzeným či zelím, ale přidáme do těsta vejce na víc (místo žloutku)

Jistě v každé rodině se předávají osvědčené recepty na knedlo zelo vepřo a tedy chcete-li se podělit o ty své, velice rádi je uvítáme ..

Zdroj: Vlastimil Vondruška - Církevní rok a lidové obyčeje (tradice z pohledu minulosti)
Ladislava Paterko - Naše tradice (tradice s platností dnešního času)
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu (sbírka zvyků cca před 100 lety)..
Rodinná kuchařka
Barbora Orságová
DIABOLUS --- 10:29:40 9.2.2020
Svatý Valentýn – 14. únor

Ač se to na první pohled nezdá, i oslava svatého Valentýna k naší zemi a historii patří, byť v jiné formě, než s ní přichází obchody.

V naší krásné české kotlině oslavujeme svatého Valentýna minimálně již od dob vlády Karla IV..

Oslavy měly místně různý ráz i zvyklosti. Všechny kraje ale propojovala základní myšlenka a to, že žena má být ženou ve své ženskosti a křehkosti a muž mužem v mužnosti a rytířskosti.

Všude se lidé v tento den způsobně a s úsměvem zdravili a byli k sobě všichni slušní. A i dnes by to měl být den úcty, slušnosti a rytířskosti.

Žena by měla v tento den najít svou ženskost, jež jí byla darována a kterou díky současnému každoděnímu shonu většina žen zanedbává. Bez ženskosti žena není ženou.

Ke zdárnému nalezení, nám jistě dopomůže i vhodné ženskost podtrhující odění, líčení, jemné chování a samozřejmě čistota. Takže zahodíme kalhoty a vezmeme si sukni či šaty, necháme doma pohorky a vezmeme na své ladné nožky střevíčky, či jinou elegantní obuv dle počasí. Také je pěkné si na hlavě vyrobit nějaký účes.
Mladé dívky dbají toho, aby nevypadaly jako do větru, neboť tak vypadajíc, by žádného kvalitního jinocha dozajista nezaujaly. Nezapomínáme na vybrané chování a úsměv.

Muž se taktéž vymydlí a vhodně ustrojí, aby na ženu dobře působil, a chová se způsobně. Zachází se ženou jako s dámou (a to nejen s tou svou) a chová se dle rytířských pravidel. Snaží se v sobě najít rytířské kvality, stejně jako se žena snaží v sobě najít ženskost a lehkost. Neznamená to, že si na schůzku se svou milou obleče brnění, nýbrž to, že se rytířské cnosti bude snažit obsáhnout.

Neodmyslitelně k českému sv. Valentýnu patří květiny.
Každý muž totiž ví, že ženu nejvíce potěší právě květinou. I kdyby to měla být ta nejmenší kytička.

Za dob Karla VI. se jistě zamilovaní obdarovávali něčím jiným, čím jsem zatím nezjistila. Nicméně vím, že ve 14. století často muži chtěli vyniknout v trubadúrství a skládali pro své dámy zamilované verše a písně.

Jiné obdarovávání zamilovaných vzájemně malými dárky byl pouze místní zvyk a většinou tam kde byl kostel zasvěcen svatému Valentýnu, tam se pořádala pouť (průvod a trh), které se účastnili zejména mladí a zamilovaní a dávali si perníčky.

I dnes se pouť pořádá a to na Vyšehradě, kde je uložen jeden z ostatků svatého Valentýna.


A já jsem pro, aby se se tento náš český způsob slavení svatého Valentýna vzkřísil. Jak by bylo pěkné, kdyby aspoň jeden den v roce se všichni lidé na ulicích usmívali a zdravili, byli k sobě slušní a uctivý. Kdyby ženy byly aspoň jeden den v roce dámami, muži gentlemany a všichni byli jako ze škatulky..



Dnes se spíše setkáváme s komerční "masáží", která s myšlenkou slušnosti a rytířskosti nemá už moc společného.
Valentýnky, přáníčka a srdíčka se k nám dostaly z Ameriky.
A jak to v Americe vlastně všechno vzniklo? To jeden papírenský továrník začal mít hluboko do kapsy, konkurence rostla, pohledy se málo posílaly a prodávaly, a tak usilovně přemýšlel jak vydělat peníze. Tu dostal báječný nápad – posílání zamilovaných valentinek na sv. Valentýna. Udělal kampaň a lidé na konci 19. století z tohoto nápadu byli tak nadšení, že se téměř okamžitě na americkém kontinentě ujal. Postupně z toho vzniklo to, s čím se setkáváme dnes – přeslazená srdíčka, plyšáčci. Tento pan továrník měl ještě pár dalších nápadů ohledně jiných svátků, ale ty se již tolik neujali a tak je nemáme v povědomí, i tak si přišel na hezkých pár milionů dolarů.

Ten náš český Valentýn je s poněkud hlubším posláním, nemyslíte?


S přáním krásného Valentýna Přátelé českých tradic :)

Zdroj: Ladislava Paterko - přednášky a semináře
Barbora Orságová
DIABOLUS --- 14:49:07 3.2.2020
Letos bohužel dodatečně vkládám Hromnice, které byly včera

Hromnice - 2. února

Hromnice byly a jsou důležitým dnem. Jsou dnem pro první přivolání jara.

Tomu naši předkové věnovali mnoho sil a vzniklo tak mnoho rituálů a zvyků. Jedním z nich je svěcení bílých svící - hromniček. Prvně se hromnička zapaluje při první jarní bouřce. Zapálením tak prosíme o ochranu sebe, domu i úrody před bouřkou, blesky a krupobitím. Je zvykem dávat zapálenou hromničku do okna. Okna se při bouřkách vždy zavírala, aby lidé nepřivolávali hromy a blesky. Hromničky se také dávali do ruky nebožtíkům, aby měla duše světlo při cestě do nebe.

Tento den je také významný tím, že se děkuje za budoucí úrodu zemi. Poděkovat by měli opravdu všichni, nejen ti, co vlastní polnosti. Jíme přeci všichni.

Od tohoto dne vyčkáváme první jarní zahřmění, prvního posla jara.

Muži by při prvním zahřmění neměli zapomenout nadzvednout ženu, aby se jich celý rok držela mužská síla.

Na Hromnice o hodinu více - Proč? Protože opravdu na tento den vychází prodloužení dne od slunovratu o celou hodinu.
Také se ale říká - na hromnice půl krajíce a půl píce - lidé si dobře uvědomovali, že zima bude ještě dlouhá a že musí šetrně zacházet s potravinami i s krmivem pro zvířata. Také se pomaličku blíží jarní 40ti denní půst.
Praví se, že je-li na Hromnice krásné jasné počasí a svítí-li sluníčko bude zima trvat ještě minimálně 6 neděl. Je-li sychravo, mlha, sněží, či je jinak ošklivo jaro přijde dříve.
Pranostik je pro tento den povícero...

Na Hromnice uklidíme Betlém, pokud jsme to již neučinili o Třech králích.

A ještě pár starých zvyků od našich předků:

Na Hromnice se nemá nic šít, protože jehly přitahovali "posly boží" - blesky.
Nemělo by se tančit - říkalo se, že člověk by pak zemřel bez světla.
Také se dříve na hromnice už přivolávalo jaro první slavnostní orbou, kdy se pentlemi ozdobil pluh i tažné zvíře a prý se i políval/"křtil" pálenkou (tedy už jen ten pluh nikoli zvíře).

V křesťanské liturgii připadá na den 2.2. Očištění panny Marie nebo najdete tento den také jako Uvedení Páně do chrámu.

Uctívání dne Hromnic ale sahá až ke starým Slovanům a četla jsem zmínky, že je to ještě starší záležitost Keltská, nicméně týkal se oslavy ohně a bohyně Brighit. Ta byla bohyní slunce a ohně a na její počest a také na ochranu domu se tento den zapalovali malé ohníčky před domem. Tento zvyk prý v některých krajích přetrval až do 19.století. Křesťanství navázalo na tuto bohyni sv. Brigitou Irskou, která je mimo jiné patronkou Irska.

Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Paterko – přednášky a semináře, kniha Naše tradice
Barbora Orságová
DIABOLUS --- 14:46:58 3.2.2020
TSOH: zajímavý článek, škoda že hodně zavádějící
TSOH --- 12:49:26 1.2.2020
DIABOLUS --- 14:32:10 6.1.2020
Masopustní období 7. ledna - 25. února 2020

Masopust začíná po vánocích, tedy po Třech králích a končí Masopustním úterým, které je posuvné. Letos připadá na 25. únor. Na 26.únor tedy vyšla Popeleční středa, první postní den v jarním 40ti denním půstu.

Setkala jsem se s tím, že mnoho lidí si zaměňuje pojmy a jarnímu postnímu období před Velikonocemi říkají masopust. Masopust je čas ještě před jarním půstem. Masopust z "maso pusť nebo opusť" je vlastně příprava na opuštění konzumace masa, které nastává při jarním půstu, kdy se maso a masné výrobky nejí vůbec. O masopustu se naopak masa jí hodně.

Je to období zabíjaček a hodování, plesů, bálů a zábavy. Zabíjačky měly dříve dokonce obřadní nádech, ale vše formou žertů a radosti. Provinilý vepřek byl kupříkladu souzen hospodářem, jež předčítal vepřův ortel. Pak se výsledné zabíjačkové pochutiny posílaly po sousedech, aby každý ochutnal od každého a hodnotilo se, kdo má lepší jitrnice či tlačenku.
Zabíjačky měly i praktický důvod. Bylo třeba zredukovat zvířata, aby do konce zimy bylo dost zásob a nebylo strávníků na víc. Nechávala se jen zvířata do chovu, na mléko, vejce a do potahu. Také se v zimě lépe uchovávalo maso delší dobu a déle se nekazí (což v teď ve věku ledniček a mrazáků nás už tolik nebolí).

Máme v masopustu tradiční tučný čtvrtek, kdy se má pojíst vepřového masa a popít piva co kdo snese.

K Masopustu však patří i masopustní šišky a koblihy, které hospodyně smaží na másle či sádle a plní je povidly či ideálně domácí marmeládou. Dříve bylo zvykem smažit koblihy na přepuštěném másle či v sádle a dávaly se i jako výslužka maškarám. Koblihy mají svoji obřadní úlohu jako symbol slunce, hospodář je vynášel i jako obětinu do svých polí, aby byla dobrá úroda.
Koblihy - symbol slunce smažíme na Masopustní úterý, které celý masopust uzavírá.

Masopust by měl být plný zábavy, tance a dobré nálady.
Proto právě v tomto období veselosti máme plesovou sezonu. Nemusíme tak myslet na dlouhou zimu a na chmury tohoto období, ale zaměstnáváme hlavu přípravami na plesy či jiné společenské zábavy. Z tradice jen tanečním zábavám v masopustu se může říkat ples či bál.

Masopust je obdobím družení.

Takže připravte se na nějaké to vaření v rámci tradic a hlavně ať vás provází dobrá nálada.

Následujících článcích se dozvíte více o jednotlivých tradičních masopustních dnech (na úplném konci masopustu) a nezapomeňme se bavit a vyrazit za kulturou :)...

Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Barbora Orságová
DIABOLUS --- 23:39:33 2.1.2020
Tři králové - 6. ledna

Důležitý to den pro hospodyňky a hosdpodáře - uklízíme vánoční výzdobu. Vánoce nám nedělí po Třech králích definitivně končí, ale i tak by se měla poctivě sklidit veškerá vánoční výzdoba do 6. ledna. Jen betlém měl vyjjímku a mohl se nechat déle. Letos vyšlo 6. ledna na pondělí. Po té nám začíná masopustní období a něj již vánoční výzdoba nepatří.

Odstrojíme stromeček a spálíme jej. Pokud nemáme možnost, můžeme jej věnovat do útulku pro zvířátka. Je třeba tam ale zavolat, jestli je chtějí. Pro zvířátka musí být stromek opravdu důkladně odstrojen, aby si zvířata neublížila a nesežrala třeba kus staniolu nebo háček.
Pálí se i adventní věnec.

Jediné co necháme z výzdoby je jmelí, bude nám přinášet štěstí do domu po celý rok, až jej na Štědrý den opět vyměníme za darované z lásky či od přátel a staré do Tří králů spálíme.

I konec vánoční doby bychom měli prožít v kruhu rodinném a naplánovat si společný oběd je-li víkend, či večeři když Tříkrálový den vyjde na den pracovní. Měli bychom si popovídat o tom jak jsme prožili celé vánoční svátky a třeba se něco zajímavého dozvědět nebo probrat věci, které se nám nelíbili a příští rok je vylepšit. Je dobré si tyto poznatky zároveň zapsat, neboť rok je dlouhý a většinu do roka zapomeneme.

Tříkrálový den je také ideální k vytvoření předsevzetí a rozhodování o věcech na tento rok, nebesa jsou nám totiž v tento den výjimečně nakloněna.

A ještě trochu historie, folklóru, lidových zvyků a pár typů:

Král Kašpar, Melichar a Baltazar přišli k jesličkám uctít a obdarovat Jezulátko. Přinesli zlato, kadidlo a myrhu, vešli do domu, padli na kolena a klaněli se Ježíši. Zlato nemusím vysvětlovat. Kadidlo ještě většina lidí zná z kostela. Je to pryskyřice, která se pokládá na rozžhavený uhlík, čímž se docílí voňavého bílého a očistného kouře. Myrha je též pryskyřice a dělá se s ní totéž co s kadidlem, vydává zvláštně voňavý očistný kouř, také se používala k balzamování těl.

Ke Třem králům patří Obchůzka duchovního, která má nejméně od třicetileté války stejnou podobu. Domy ve vsi i ve městech obcházel duchovní s ministranty, často i s kostelníkem, učitelem a žáky. S modlitbou a zpěvem se dům vykuřoval kadidlem a vykropoval svěcenou vodou. Po tom co bylo toto provedeno se na dveře či rám nad nimi napsalo svěcenou křídou K+M+B a letopočet nového roku. Původně se nad dveře psalo C+M+B a někteří badatelé tvrdí že může jít o zkratku „ Christis mansionem benedicat“ což je česky „Kristus ať požehná tomuto příbytku“. Tak či tak jde vlastně o převzetí pohanského obřadu, který se dělal na ochranu domu před zlými silami. Kadidlo, svěcená voda, svěcená křída a nápis zajistí ochranu a dům vyčistí.

Později místy převzal tuto povinnost kantor, který za ni dostával výslužku. Pamětníci vzpomínají, že prý přání často jen oddrmolil a písmena zběžně načrtl, neboť věděl, že mu hospodář velkou výslužku nedá, zato tam kde předpokládal dobrou odměnu, písmena pečlivě kreslil, i křížek, větvičky a jiné ozdoby přimaloval.

Tři králové chodívali na koledu sami, původně je představovali mladíci, později starší děti. Masky byly jednoduché, papírová koruna, vousy z koudele nebo vaty, místo vzácného roucha bílá košile nebo prostěradlo opásané provazem, červeným šátkem nebo stuhou a pochopitelně začerněné tváře třetího krále. Tam kde byla krajina kopcovitá, chodívali se třemi králi ještě „pastýři“. V Orlických horách je doprovázeli dva sluhové zvaní laufři.

Při koledě se někdy rozdávaly „tříkrálové lístky“ byly to svaté obrázky zobrazující sv. Tři krále. O jejich rozdávání se píše koncem 18. století v pamětech rytíře Jana Jeníka z Bratřic.

Ke Třem králům patřili i divadelní hry o narození Ježíše a příchodu Tří králů, které byly velmi oblíbené hlavně prostými lidmi pro jejich výpravnost.

Nevím jak u Vás, ale ve velkých městech, kde jsem přebývala, již Tříkrálové obchůzky s kadidlem a svěcenou křídou nechodí a je to škoda. I byt v paneláku si zaslouží vyčistit a ochránit.
Nicméně můžeme si maličko popoci sami. Kadidlo a myrhu můžeme sehnat v některých orientálních obchůdcích, či krámech s církevními potřebami a křídu si nechat posvětit v kostele a aspoň jednu tříkrálovou píseň zná asi každý.
Místy však chodí tříkrálová sbírka na charitu a tři králové jsou poženáni v kostele a nosí si svěcené křídy.

Naši předci prováděli ještě další zvyky. V předvečer sv. Tří králů zapalovali v některých krajích všichni členové domácnosti stejně veliké svíce. Koho svíce zhasla jako první, ten první z rodiny zemřel. Šel-li kouř vzhůru, pak jeho duše půjde do nebe, šel-li k zemi, pak půjde do pekel.
Jinde se lilo olovo, pouštěli se skořápky, podobně jako na štědrý den.
Ráno na Tři krále se dívky omývaly sněhem, aby měly bělostnou pleť.
Pokud se někdo dokázal ponořit celý do ledové vody, měl během roku zajištěno pevné zdraví.
Napití se svěcené tříkrálové vody prý chránilo před nemocemi.

A trocha z historie:
Svatí Tři králové, byly vlastně mudrcové. K záměně mudrců za krále došlo ve středověku ve 12. století, kdy se obnovila a rozšířila úcta v ně po té, co roku 1194 družina římského císaře přinesla z milánského kostela sv. Eusrogia do chrámu v Kolíně nad Rýnem ostatky, považované za ostatky Tří králů. Jména těchto králů (C+M+B) pak jako první autor uváděl Petr Comestor, který byl kancléřem pařížské Sorbonny.

Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Paterko – přednášky a semináře, kniha Naše tradice
Barbora Orságová