S tímhle souhlasím. Já jsem (zatím) jóga noob, celkově jsem v životě neabsolvoval víc než nějakých dvacet lekcí pro začátečníky, ani to asi ne. Každé ráno si cvičím aspoň pár minut něco z toho co jsem si zapamatoval, tak nějak podle toho jak se cítím. Nebo se jen nějak nesystematicky protahuji. (Mimo to mám později přes den ještě nějakou vyloženě sportovní aktivitu.) Po nějaké době se mi podařilo nějak se i posadit do lotosu, což jsem nezvládal ani když jsem byl mladší a gumovější, takže i vnímám určitý pokrok, nicméně to neberu nějak vážně, nedělám třeba žádná dechová cvičení podle nějakého systému, leda intuitivně podle sebe; totéž meditace. Vidím, že když si ráno zacvičím, tak den pak vypadá trochu jinak, podobně jako když si na čtvrt/půl hodiny sednu do meditační polohy tak ze mě potom na chvíli opadne jinak všudypřítomná neuróza. Nic víc tím v tuhle chvíli nesleduji a vůbec mě to netrápí :D možná v budoucnosti to bude jinak, nevím.
Jsem sice laik, ale přijde mi trochu nelogické jak tady rozlišujete "jen tělocvik" a "něco hlubšího". Když nahlížíme tělo jako posvátný chrám (obydlí duše, jenž je božské podstaty), přijde mi tohle dělení trochu schizofrenní, neboť z této perspektivy je jakákoliv péče o tělo duchovní prací, od jiných cvičení se "pouhý tělocvik" může lišit leda jakousi intenzitou.