Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
Mýty, Legendy a Pověsti
FOSSY
O legendách, pověstech a mýtech minulosti, ze všech koutů světa. Od Hercula po Sun Wu Kunga. Od Draků po Čachtickou paní.
Nikoliv UL!

- Legendy o stvoření světa
- Mýtičtí tvorové
- Bájní hrdinové

Slyšeli jste střípek nějaké legendy, a chcete ji znát celou?
Znáte nějaký pěkný mýtus, který Vás oslovil, a chcete se o něj podělit?
Zajímá Vás, kdo byl Belerofontes, Tyr, nebo Hannibal?
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
ALDARION --- 19:21:16 24.9.2013
FOSSY: Ne, ale budeme po tobě házet uhlím tak dlouho, dokud tě nedostaneme zpod vlivu amerických imperialistů a dokud se nenaučíš, že česky je to Alexej Grigorjevič Stachanov!
FOSSY --- 15:33:33 24.9.2013
Tak doufám, že mě po dnešku neukamenujete :)))

Dnes pro vás mám dvě legendy poměrně moderní, takové civilní, ovšem stejně platné. Ačkoliv mají jisté podobné aspekty, jsou tyto legendy doma ve dvou naprosto odlišných velmocích, které stály po dlouhá léta proti sobě ve všech myslitelných ohledech.
V obou případech se jedná o obyčejné muže, kteří se stali legendami díky svým činům. V obou případech hrálo důležitou roli kladivo. Oba byli obrovskou inspirací pro statisíce, možná miliony dalších lidí. Oba mají „svůj“ svátek. A činy obou jsou zpochybňovány jako neproveditelné.
Prvním z těchto dvou mužů je dělník, nebo lépe řečeno trestanec, kterého nucené práce, alternativa k vězení, přivedla na stavbu železnice. Tady pomocí kladiva a ocelového vrtáku razil díry pro nálože, které rvaly cestu pro nový tunel. Je asi jedno, kde přesně došlo ke zrození nesmrtelné legendy, a tuto čest si nárokuje několik míst, i kdy přesně k tomu došlo. Postačí, že se pohybujeme po území Spojených států nedlouho po skončení občanské války, kolem roku 1870. John William Henry svádí svůj legendární souboj s parním bucharem, vítězí a umírá. Přesně o tom jeho legenda je. O člověku, který se vlastní silou postavil stroji, a dokázal, že odvede víc práce, než technika. A to s takovým nasazením, že jeho srdce nevydrželo, a on, triumfující, zemřel s kladivem v ruce. Příběh Johna Henryho se objevuje především v písních, po dlouhou dobu to byly zejména písně pracovní. Těžko říct, jestli je jeho legenda z těch, které měli pomoci toleranci vůči afroameričanům, nebo naopak brojila proti industrializaci, zda měla podpořit pracovní výkony, nebo naopak měla varovat dělníky, aby nepřeceňovali své síly. Každopádně je dodnes velmi rozšířená a populární, a povětšinou je vykládána jako příběh o nadřazenosti člověka nad strojem.
A jak asi pozornější čtenáře napadlo, druhá legenda bude pro změnu z Ruska, nebo lépe řečeno z bývalého Sovětského svazu. Jejím hrdinou je horník. Obyčejný muž, který strávil drahně let prací v uhelném dole. Alexey Grigoryevich Stakhanov podle záznamu vytěžil roku 1935 za 5 hodin a 45 minut 102 tun uhlí (asi 14 násobek normy). Jen o pár týdnů později rekord zvýšil, když za směnu vytěžil 227 tun. Jako příkladný pracovník se dostal na stránky novin, dokonce i TIME v USA. Vystudoval v Moskvě Vysokou Školu Průmyslovou, stal se ředitelem dolu, a posléze začal pracovat na ministerstvu. Krom obligátního a očekávatelného řádu Hrdina Socialistické Práce získal řadu dalších medailí a vyznamená. Stakhanov se stal synonymem oddané práce, příkladem správného dělníka, a také „chudým klukem, který skrze poctivou dřinu ke štěstí přišel“. Je jedno, že jeho rekordní těžba byla výsledkem skupiny horníků, kteří se postarali o veškerou podpůrnou činnost, zatímco Alexey „jen“ držel sbíječku. Podle odborníků, kdyby nic jiného, přispěl jeho (řádně propagandisticky upravený a dobře lidu prodaný) příběh k morálce pracujících, k pověsti horníků, a koneckonců i k lepší organizaci práce.
FJERTIL --- 12:59:57 18.9.2013
FOSSY: Vida jak to ti Eskymáci měli hezky odpozorované.
FOSSY --- 12:02:26 18.9.2013
Tak to skoro vypadá, že vlci probudili i normálně ospalé nepsavce (nebo možná to byli římské „vlčice“?) :-)
Nicméně, jak už jsem uváděl, vlci jsou v legendách a mýtech zastoupeni opravdu hojně, a když se vám zamlouvali, tady máte další porci šedých a zubatých legend.
Co se týče římských vlčic, to už tu důkladně probrali jiní, já bych jen připomněl, že vlk byl zasvěcen Martovi, bohu války, a jako takový byl považován za příznivé znamení a příslib vítězství.
Svůj původ od vlka odvozují nejen Mongolové, jak tu bylo řečeno, ale i Turci. Podle jejich legendy ovšem nebyl vlk otcem národa. Po strašlivém nájezdu odvěkých nepřátel, Mongolů (zajímavé, že nepřátelství a rivalita těchto dvou národů byly pověstné přes jejich proklamovaný vlčí původ) přižil toliko jediný mladý bojovník. Zraněného a vyčerpaného jej zachránila bílá vlčice a odvedla jej hluboko do hor, na místo skryté všem smrtelníkům. Na místo, které bylo učiněným rájem na zemi. A z těch dvou se zrodil celý národ, nový, silný, hrdý národ Turků, který potom došel veden šedým vlkem na území, kde žije dodnes.
Jedna stará eskymácká legenda vypráví o propojení mezi vlky a karibu. Když na počátku věků po světě nechodilo, neplavalo, ani nelétalo nic jiného, než muž, a žena, vyhloubila žena v zemi velikou jámu. Z té potom, jak jí pověděla Kaila, bohyně nebes, tahala všechna zvířata, ptáky a ryby. Jako poslední vytáhla žena karibu a bohyně jí pověděla, že karibu je největším darem pro člověka. Žena karibu pustila a přikázala mu se množit a šířit krajem. Brzy byl kraj karibu plný, a synové ženy měli dobrý lov. Karibu bylo hodně a poskytovali maso i kůže, kosti i paroží. Ale synové ženy lovili jen silné a zdravé karibu, protože byli na jídlo lepší, než malí a slabí, i paroží a kůže měli lepší. A brzy bylo nemocných a slabých karibu víc, než zdravých. Žena znovu oslovila bohyni Kailu, a chtěla vědět, co je s jejím dílem špatně. Ale Kaila řekla, že je vše tak, jak má být. Potom oslovila Amoraka, ducha vlků, a dohodla se s ním. Od té doby vlci loví slabé karibu, a tím zajišťuje místo pro silné. Karibu živí vlky svým tělem, a vlci zase činí karibu silnými a zdravými.
Krom pověsti o králi Lykáónovi, která tu už proběhla, mají v Řecku také další pověsti o vlcích. Jedna vypráví o nádherné princezně Théofané a Poseidónovi. Théfané mohla krásou soupeřit i s bohyněmi. Poseidón jednoho dne vedl své spřežení bílou mořskou pěnou kromobyčejně zvolna, protože měl zvláštní náladu. A jako na potvoru zrovna tehdy princezna s družkami dováděla v mořských vlnách u pobřeží. Hned jak nahou princeznu spatřil, tak se Poseidón zamiloval. A protože také žárlil, bodl trojzubcem do vody a poslal vlnu, která pro něj Théofané unesla. Když se ve městě dozvěděli, co se stalo, rychle si dali dohromady, kdo princeznu unesl. S pomocí věštců zjistili, na který ostrov egejském moři princeznu bůh moří ukryl, a nápadníci zlatem zaplatili za loď, na které vyrazili na záchrannou výpravu. Na ostrově, kam dorazili překvapivě hladce, ale našli jen opuštěné chatrče a spousty ovcí bez ovčáka, bez psů, bez lidí… Netrvalo dlouho a jeden z nápadníků ve vzteku probodl jednu ovci kopím. Za chvíli už všichni nápadníci dávali průchod své frustraci, a beeezbranné oběti svého řádění rovnou opékali a jedli. Celé to z kopce sledoval velký beran s bílou ovečkou po boku. Samozřejmě, že to byl Poseidon s princeznou, který sebe, ji, i všechny obyvatele ostrova ukryl do ovčích podob kvůli bezpečnosti. Vzal na sebe svou pravou podobu a všechny nápadníky, kteří tak krutě pobili místní ovce/obyvatele, proměnil ve vlky. A ostrovu se od té doby říkalo Vlčí Ostrov. Možná ještě dnes ten ostrov, plný krvelačných vlků, je…
Podobně, jako se u Keltů traduje, že nebeský vlk požírá večer co večer slunce, a způsobuje tím noc, věřili starověcí Číňané, že obrovský nebeský vlk způsobuje zatmění slunce. Tehdy při velkých shromážděních bubnovali, zpívali, a stříleli do nebe šípy, aby vlka zahnali, donutili jej vyplivnout Slunce. Později jej zaháněli i pomocí ohňostrojů.
No, a nelze samozřejmě nezmínit Nenasytného a Žravého, tedy samozřejmě vlky, kteří nerozlučně doprovázeli Ódina. Snorri Sturluson o nich píše:

Gera a Freka
Vůdce vojů
Královsky krmí.
Sám štědrý Ódin,
Ochránce zbraní,
O vínu věčně žije.


Tihle dva, Geri a Freki, dostávali jídlo bohů, protože jejich pán žil jen o medovině a vínu. Říká se, že Ódin vytvořil tyto první vlky, když sám kráčel nově stvořeným světem a byl sám. Vlci zahnali jeho samotu a zejména Ódina těšil způsob, jakým si naplno užívali života. Když pak stvořil lidi, nechal je, aby se učili vlčí moudrosti, a vlci dali prvním lidem mnoho. Naučili je spolupracovat, lovit, chránit rodinu a starat se o ni. Oba vlci také Ódina doprovázeli v mnoha bitvách bok po boku. Ódin byl také otcem velkých válečníků, Volsungů, kteří na sebe uměli brát vlčí podobu. A koneckonců, Ódinovu smrt také způsobil vlk. Byla to čestná smrt, hodná vládce Ásgardu, a byla prý odplatou za porušené přísahy a všechny jeho klamy.
CORVUS_CORAX --- 11:34:14 18.9.2013
Iktómi jde na válečnou výpravu a bere s sebou svou tchýni (Lakotové)

Iktómi si vzal za manželku jednu velmi krásnou ženu. Jednoho dne, když se vrátil z poradního týpí, byl celý rozmrzelý. Jenom tiše seděl a odplivoval. A tak si jeho žena myslela, že musí být nemocný, a pozorně ho sledovala.1 Pak řekla: „Co se děje? Něco tě trápí, že?“ Ale on neodpověděl a pořád jen seděl, jako by se něčím soužil. Nakonec po dlouhé chvíli řekl: „Hrůza, nejspíš z toho jejich rozhodnutí onemocním, copak jsi o tom neslyšela?“ Když se jeho žena zeptala, jaké rozhodnutí to je, řekl: „Nařídili, aby každý muž vzal s sebou na válečnou výpravu svou tchýni. To je přece hrozné.“ Jeho žena navrhla: „Co kdybys šel s mou nejstarší matkou?“ Ale on odmítl. A tak řekla: „A co moje prostřední matka?““ Ale Iktómi opáčil: „Cože, s tou ubohou špindírou?“ „Tak co kdybys šel s mou nejmladší matkou?“ a to ho úplně umlčelo. Přesně tak to totiž chtěl, ale dlouho nic neříkal, jen tiše seděl. Po nějaké době se dlouze nadechl a pomalu, jako by se mu nechtělo, řekl: „Ne! … No! … No tak dobře!“ A tak Iktómi vyrazil na válečnou výpravu se svou nejmladší tchýní. Ta ještě předtím připravila dostatek sušeného masa na cestu. Byli pryč tak dlouho, že se na ně málem zapomnělo. Pak, po létech, se z ničeho nic ozval křik: „Iktó se vrací z válečné výpravy.“ Iktómi sjížděl na koni z kopce a kolem něho pobíhala spousta dětí. „Jdu s těmi děcky už takovou dálku, že mi začala říkat ,otče‘. Ale i když mi tak říkají, stejně je zabijte!“ řekl Iktómi, načež se děti s křikem rozutekly. Jejich matka je vzala k sobě a vůbec nevěděla, co si počít. Když vjel Iktó do vesnice, lidé lamentovali: „Iktó se oženil se svou vlastní tchýní. To se nesmí, porušil naše zákony.“ Bojovníci, vykonávající právě kmenovou stráž, ho hned začali honit, aby ho potrestali, jenže jemu se nějak podařilo uniknout a zachránit se.

1. Lakotové spojují plivání s nemocí a pokládají je za symptom přicházející choroby; „Zhubnul a pořád plive,“ říká se někdy o nemocných.

V tomto příběhu Iktómi porušil jedno z nejpřísnějších společenských tabu, jaká Lakotové měli – oženil se s vlastní tchýní. U Lakotů se museli tchýně a zeť navzájem velmi ctít, jenomže tato úcta se dávala najevo tím, že spolu nesměli promluvit ani si pohlédnout do očí. Pro mladého novomanžela, který se nastěhoval do vesnice své ženy, kde žili jen její a nikoli jeho příbuzní, muselo být dodržování tohoto zvyku značně obtížné. Ačkoli pohlavní styk s vlastní tchýní byl zcela nemyslitelný, žerty na toto téma napomáhaly uvolnit napětí, do něhož se novomanželé díky přísným pravidlům dostávali. Tradiční vyprávění tak mohlo působit jako psychologické uvolnění. V lakotském příbuzenském systému navíc mohl mít muž více než jednu tchýni, protože jeho manželka nazývala sestry své matky také matkami. Proto Iktómiho manželka v tomto příběhu mluví o „třech svých matkách“.


FIN --- 14:13:48 16.9.2013
SYLVAEN: fakva, fakva. já věděl, že jak dojde na reálné vysvětlení, je veškerá romantika v hajzlu :-)
SYLVAEN --- 13:57:05 16.9.2013
ALDARION: V asijských kulturách plní figura jelena roli "posla bohů", jakéhosi pošťáka. Bílý jelen se dokonce stal symbolem města Nara v Japonsku, v souvislosti se svatyní Kashima. Chtěl-li bych interpretovat starou mongolskou legendu skrz nové poznatky moderní kritické mytologie, dospěl bych k tomuto závěru:

Bílý jelen je nemimetickým symbolem osoby jež informuje bohy (rozuměj: panovníky) a je jejich spojením k jejich poddaným (věřícím). Laň je tedy symbolem buď této osoby v ženském rodě nebo, což je pravděpodobnější, zákonnou manželkou osoby která informuje bohy. Dále, jak bylo již dříve vysvětleno, vlčice symbolizuje prostitutku. A šedivá je barva stáří či alespoň zralého věku.

Mohli bychom tedy onu legendu interpretovat moderně, mohli bychom říci že je o historka o tom ktera se pošťákova žena spustila s vysloužilým gigolem. A z jejich linie pocházel hrdý klan mongolských vládců.

:)
ALDARION --- 12:59:24 16.9.2013
FJERTIL: A tak pokud můžou šedý vlk (k tomu ještě spadlý z nebe) a bílá laň zplodit lidské potomky, tak proč by nemohla vlčice odkojit nějaké ty chlapce? ;D

Mimochodem Bordžiginové, tedy potomci onoho mytického šedého vlka, žili a vládli v Mongolsku až do dvacátých let (a komunistického vyvražďování). Když bylo v roce 1997 opět možné hlásit se ke starým klanům, mnoho rodin už ztratilo povědomí o své původní klanové příslušnosti, a tak prostě přijali jméno Bordžigin, protože to zní drsně. Dnes je to tedy poměrně časté mongolské jméno. Čínský herec Básandžáb mongolského původu tvrdí, že pochází z pravých Bordžiginů, z Čatagajovy linie, ale nemám jak to ověřit. Budou i další takoví, ale po řádění Stalinových vrahů je těžké se v tom vyznat...
Do dnešních dob přežila i alespoň jedna vedlejší linie - pokud to opravdu je vedlejší linie, protože asi nejde potvrdit, zda mangitská dynastie buchárských emírů opravdu pochází z Čingisovské krve. Dcera nebeského šedého vlka a Čingischánův potomek se jmenuje Shukria Raad a pracuje (před deseti lety pracovala) v Hlasu Ameriky coby hlasatelka v adghánském jazyce Dari. :)
FJERTIL --- 12:29:43 14.9.2013
SYLVAEN: Na druhou stranu si dokáži představit situaci, kdy se matka jednoho druhu začne starat náhražkově o mládě jiného druhu, zvláště u (sociálních) savců. Otázkou je, jestli by jí laktace a nálada vydržela dost dlouho.
Nehledě na to, že i u šelem tradiční přenos za zátylek by se nemusel u malých opiček setkat s úspěchem.
MLEKAR_STEIN --- 17:42:22 13.9.2013
SYLVAEN:
na počátku byl kohout/vlk