Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
Kontaktní rodičovství - attachment parenting
YMLADRIS
aktuálně: sdilime tipy a triky a rozšiřujeme nástěnku

téma: bonding - těhotenství, porod, šestinedělí

[http://2.bp.blogspot.com/-bzSlgoYlelg/UmDXii7RvZI/AAAAAAAAAMU/6ooJOjsgXUM/s1600/524881_536524513026706_221286562_n.jpg]
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
MEDVED007 --- 18:44:21 20.12.2014
MALA_MISIA: já bych řekla, že nošení je hlavně o dítěti...starší holka byla (a je) hodně kontaktní typ a nosila jsem jí denně hluboko za roční narozeniny a oběma nám to vyhovovalo....u druhého dítěte jsem se těšíla hlavně na šátek, protože to byla jedna z mála věcí, která mě na maminkovství u mimin fakt bavila a mladší holka ho dost bojkotovala...nosila jsem jí tak do tří čtyř měsíců a pak míň a míň a od půl roka už to nešlo vůbec, protože se z šátku naučila vysvlíkat a vylejzat....prostě nesnášela to omezení osobní svobody....a to nejen v šátku, ale i v jakémkoliv ukurtovaném zařízení ala autosedačka, cyklosedačka, jídelní židle, cokoliv.....

takže za mě, ty si můžeš 100x říkat, že chceš nosit, mít takový nebo makový režim, ale ono často plno věcí tak nějak vyplyne ze situace.....
??? --- 17:43:53 20.12.2014
ORIKA: jo, to asi jo. Obe maj zahradu, takze to uz by vubec nebyl problem. Jen jsou holt zasekly na ty postylce.
ORIKA --- 17:38:52 20.12.2014
???: a doma v kočárku by usnula? mě když hlídali rodiče staršího tak do určitého věku ho prostě doma uvozili v kočáru...a od určitého věku si s ním lehli do postele a taky si dáchli :)
??? --- 12:15:41 20.12.2014
EWICZZZKA: jo, usne. V satku, v kocare i pritulena. Jen ony jsou z toho nervozni, ze dite preci musi spat v postylce, ze z velky postele spadne a blabla... vlastne jejich hlavni argument je "proste musi". Od ledna by mela kazda z nich hlidat jedno odpoledne v tydnu, takze to zacinaj hrotit, kupovat postylky a tak :-)
Asi to parkrat nejak nenasilne zkusim a uvidime. Myslim, ze to treba u babicek pujde lip, protoze tam je vsechno jinak nez doma.
EWICZZZKA --- 12:05:59 20.12.2014
???: A s babickama by neusnul? V satku, v posteli? Nase babicky hlidat chtely moc a tak to vzaly jako fakt, ze je treba proste unosit nebo si spolecne lehnout a pockat, az usne.

Ja jsem byla hlavne v urcite chvili rozhodnuta, ze takhle uz ne, uz me to vycerpavalo a stvalo. Nevim, jestli by to melo stejny uspech, kdybych to zkusila delat kvuli babickam. Navic jsem uz si byla jista, ze dcera vsemu rozumi a muze to zvladnout. Dva dny jsem ji o tom hodne povidala. Ze jsem z toho unavena, ze uz by to mohla zvladnout sama a i pro ni to bude pohodlnejsi a rychlejsi. Porad dokola jsem ji opakovala, jak to udelame, krok po kroku. Precteme pohadku, zazpivame, pohladime, dame pusu a odejdeme. Fakt jsem ji to rekla stokrat. No a pak jsem to jeden vecer takhle udelala, ona lehla a usnula.

Ale nepochybne v tom hraje roli model.ditete + plus dobre odhadnuta chvile, kdy to pujde.
VERONIKA22 --- 11:54:27 20.12.2014
JESTERKA_NA_ZDI: já jsem byla na nějakém kontaktním kurzu a celý kurz šel do prčič hlavně kvůli tomu, že lektorka měla 1 dítě a my posluchači 2-3 děti. Tzn. totálně rozdílné světy.
??? --- 11:52:37 20.12.2014
EWICZZZKA: a muzu se zeptat, jak jsi ucila samostatny usinani? Mne zatim vyhovuje, ze spi dopoledne v satku na prochazce a odpoledne mi i celkem bodne se s ni na dvacet minut natahnout nez usne. Ale tlacej na me obe babicky, ze nemuzou hlidat, kdyz dite neumi usnout samo... Rada, at si daj po obede zdravotni prochazku s kocarem, zabira jen castecne.
SINSEMILLA --- 11:47:01 20.12.2014
EWICZZZKA: To jsi napsala hezky.

Jeste k tomu celemu, me vzdy hrozne mrzi, jak casto ctu, jak si neco matky vycitaji. Ze neudelaly tohle, tamhleto, ze kvuli tomuhle jsou urcite spatne matky a ze by si jejich dite urcite zaslouzilo neco lepsiho. Snazim se hodne s tou vinou pracovat - proste si nevycitam, ze obcas na dite zarvu, ze je nekdy serie situaci, ktere se nevyvinou nejlepe. Nebojim se mu rict, co me k tomu vedlo, co dela jeho chovani s mymi pocity, jak ja se citim a rict, proc se chovam tak, jak se chovam. Model obetovat se pro dite, ze vsech sil se snazit mu dat modre z nebe, udelat to tak, aby idealni dite nikdy nebrecelo, to podle me neni nejlepsi cesta - myslet i na to, ze ja tady jsem a mam sve potreby, ktere by zase na oplatku dite melo respektovat.

A jak uz tu zaznelo, brat dite jako partnera nebo partaka, na kterem taky lezi zodpovednost. To je mnohem snazsi s tim, jak roste. Hodne jsem si to uvedomila v momente, kdy sel syn do skolky. Najednou je tam sam za sebe, najednou prisel moment, kdy bude delat chyby, za ktere bude nest zodpovednost on. Nevytvaret na nej tlak, aby se choval tak, jak ja chci, ale aby nasel tu cestu, kterou on chce. Necekat, ze vsechno pujde snadno..

Nejak jsem se do toho nejspis zamotala a patlam pate pres devate
EWICZZZKA --- 11:18:01 20.12.2014
MALA_MISIA: A jeste me napada k te obecne rovine pochybnosti, nejistoty - bud na sebe proste hodna. Mam pocit, ze se na nas ze vsech stran hrnou same zarne priklady rodicovstvi, vysmate dokonale matky, ktere plne souzni se svymi detmi, protoze "materstvi je proste tak.prirozene a sotva sve miminko poprve uvidis, hned se stanete jednim telem jednou dusi a svet je dokonalej a krasnej". A kazdy, kdo to takhle neciti, by se mel stydet a pochybovat o sobe. Mam z medii a vseho, co nas obklopuje takovy pocit.
Pravda je takova, ze ty a prave jen ty, jsi pro Cyrila ta nejlepsi mama. Coz ale neznamena, ze mu nebo sama sobe v roli matky, budes vzdy rozumet. Klast na sebe takove naroky je zbytecnou zatezi. Materstvi a vychova jsou plne nejistot. A prijmout to prave tak je dost osvobozujici.