Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
Romipen * cesta k romské duši *
KATUSA
Toto nemá být diskuse typu "prostě řekněte, co si myslíte", ale pokud možno vážný dialog mezi těmi, kdo se romstvím SKUTEČNĚ CHTĚJÍ zabývat. Například i proto, abychom nacházeli opravdové možnosti, jak je možné s romy soužít, ve vzájemné úctě a souladu. Veškeré zbrklé slovní průjmy a slovní masturbace samozvaných mravokárců nechť hledají své uplatnění jinde. (viz. odkazy na nástěnce)

Latcho Drom - část východní Slovensko
Jarko Jovanovič Opre Roma a text
slovník romštiny

"Jestliže se chováme k lidem podle toho, jací jsou, škodíme jim. Jestliže se k nim chováme podle toho, jací by mohli být, pomáháme jim dosáhnout na jejich limity." J.W.Goethe


[http://www.globalvoicesonline.org/wp-content/uploads/2007/01/600px-roma_flagsvg.jpg]

Kdo by se chtěl podílet na tvorbě nástěnky, právech a povinnostech :) majitele diskuse atp., napište mi do pošty, budu jenom ráda.

Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
S_TEJK --- 16:36:34 1.3.2017
RomskýSlovník.cz
První online česko-romský slovník a překladač. O romský jazyk se zajímá mnoho lidí, a to jak lidí neromského původu, tak i samotní Romové. Mnoho jich dnes totiž romsky neumí, ale to je třeba změnit. Jazyk je kulturní dědictví a je třeba jej chránit.

Hithit - RomskýSlovník.cz
https://www.hithit.com/cs/project/3376/romskyslovnik-cz
RADIQAL --- 1:16:16 23.2.2017
mmh :)
Všechno, co jste kdy chtěli vědět o vzdělávání Romů, ale báli jste se zeptat
https://www.youtube.com/watch?v=pXEmja7Ql4s

S_TEJK --- 9:03:25 14.2.2017
14 Feb 2017 Lidove noviny

Cikánský Valentin

Bylo by laciné žehrati na komerční oslavy, jež jsou přes chatrný oslí most spojovány s římským mučedníkem Valentinem. Lépe bude přistoupiti k tématu pozitivně a nabídnout „valentinské“ téma docela jinak. Ve verších, jež na první pohled znějí velmi římsky: „Ó ty Amore, tobě se všecko klaní, / všecko živočišstvo oběť pro tě shání. / Na tenhleten svět, tak lehce pomíjivý, / lásku z chaosu nám vytáhl sám Svatý. / Tenhle stálý zákon všecko předurčuje, / ve všem se láska a touha ukazuje: / v noci milujou se na obloze hvězdy, / miluje se nebe s rozdychtěnou zemí, / milujou se moře v bouřích s vichřicemi. / Nahoře tam v luftě všecky létavice, / dole dobytek i všecko, co tu dýše, / dokonce i chladné mořské pijavice / v té jejich legrační vášni hezky tiše.“

Římsky? Něco z Vergiliových Písní pastýřských či z Ovidiova Umění milovat? Nebo z Lucretiova eposu O přírodě, v němž je opěvána Venuše coby univerzální síla, která drží tvorstvo pohromadě? Ale co v těch verších dělají nespisovné tvary „milujou se“, co slangový výraz „v luftě“, co „legrační vášeň“? To je mi nějaká divná antika. Nebo nějaký divný překlad?

Dosti napínání. Verše pocházejí z eposu Cikaniáda, který sepsal na počátku 19. století Ion Budai-Deleanu – rumunský osvícenec ze Sedmihradska, vzděláním řeckokatolický duchovní, pozdější profesí rakouský úředník v Haliči. Cikaniáda jest epos heroikomický čili „směšnohrdinský“. Tento dobově oblíbený žánr paroduje vážné eposy v tradici Homérově a Vergiliově. V heroikomických eposech vedou bitvy a vznešené řeči „nehrdinští“hrdinové – mniši, učenci, ženy, zvířátka a v tomto případě Cikáni.

Pomalu však s odsudkem autorů těchto zábavných dílek! Heroikomická díla sice vycházejí z dobových stereotypů o nepraktických učencích, ženách či Romech – ale tím dávají hlas také těm, kdo svůj vlastní hlas v literatuře neměli. Cikaniáda je plná legrace na adresu Romů – ale současně je ukazuje jako lidi mezi lidmi, se stejnými touhami lidskými, ba i národními: „My, cikáni, vlastnit svoji malou zemi…? / V ní jen my a zas my žít si jako bratři? / Mít vsi, domy, sady, pole s alejemi / a konečně všechno, co i druhým patří? / Na mou věru, když na tak vážnou věc zírám, / zdá se mi, že sním, byť oči nezavírám…“

A tak jeden z hrdinů eposu, jakýsi cikánský Achilleus či Roland jménem Parpanghel, potomek cikánské královské dynastie, vyhnané z Indie Čingischánem, zpívá svou výše citovanou píseň o lásce, jež vládne vesmíru. Zpívá ji s nespisovnými a slangovými schválnostmi (jak je do češtiny tlumočil Josef Hiršal) – ale přitom s aluzemi na římské klasiky. Ty by cikánský princ asi neznal, ale suverénně je znal osvícenský tvůrce eposu, pomrkávaje na své vzdělané čtenáře. „Pak volejme všichni, ať křik radostný je: / Ať žije bůh Amor! Amor nechať žije!“

MARTIN C. PUTNA
S_TEJK --- 17:42:28 8.2.2017
S_TEJK --- 9:36:26 4.2.2017
Vláda může jednat o odkupu vepřína v Letech až od poloviny dubna. Podle Chvojky zaspala | Domácí zprávy
http://www.rozhlas.cz/...odkupu-veprina-v-letech-az-od-poloviny-dubna-podle-chvojky-zaspala--1694888
S_TEJK --- 9:26:31 2.2.2017
Charta 77 a Romové
2 Feb 2017 Lidove noviny

Chartovní dokument z roku 1978 přesně pojmenoval problémy, které zůstávají nevyřešeny dodnes

Komunisté se dostali v Československu i jinde k moci s příslibem odstranění vykořisťování a sociální nerovnosti. Myšlenky, jimž řada z nich opravdu věřila, se snažili přetavit do politické reality mimo jiné i v případě Romů – dobově „občanů cikánského původu“. V kombinaci s byrokraticko-represivním charakterem socialistické diktatury, hospodářskými problémy i přežívajícími rasistickými stereotypy velké části obyvatelstva (včetně mnoha členů a funkcionářů strany) byly ovšem důsledky krajně rozporuplné.
Zatímco v první polovině 50. let komunistické elity zvažovaly uznání „cikánů“jako národnosti se skupinovými právy, koncem této dekády se od podobných plánů odklonily. Zákonem z roku 1958 pak stát zakázal Romům kočovat a politické i bezpečnostní složky se snažily všech asi 300 tisíc československých Romů co nejrychleji asimilovat.
To obnášelo nucené usazení, ale také zákazy pobytu; tlak na rozptyl, ale také řízenou koncentraci (například v mosteckém Chanově); popírání existence celé této skupiny lidí, ale také její plošné soupisy, cílenou kontrolu a třídění podle nejrůznějších kritérií. Zatímco se životní úroveň velké části obyvatelstva od 50. do 70. let vcelku hmatatelně zvyšovala, většina Romů nadále žila v nedůstojných podmínkách.

Chartisté byli s Romy v kontaktu

Charta 77 od počátku vnímala romskou problematiku s velikou naléhavostí. Zájem chartistů vycházel nejen z již zmíněných důvodů, tedy nouze, diskriminace a nucené asimilace Romů, ale i z jistého pocitu sounáležitosti obou skupin, tedy lidí vyloučených na jedné straně politicky a na straně druhé sociálně. Romové zároveň probouzeli zájem chartistů i jako lidé „nezapletení“– na rozdíl od drtivé většiny společnosti – do normalizačních kompromisů.
Někteří chartisté po zákazu původního povolání působili jako sociální pracovníci a byli s romskými komunitami v živém kontaktu. Klíčovou roli tu sehrál především filozof Zdeněk Pinc, který pracoval mezi „občany cikánského původu“na Žižkově a Smíchově a organizoval letní tábory pro romské děti.
Chartistický dokument O postavení romských spoluobčanů z roku 1978 se tak zejména díky síti sociálních pracovníků a dalších lidí pracujících mezi Romy stal hlubokou sondou do novodo-
bé historie i aktuální normalizační přítomnosti života Romů mezi Čechy a Slováky. Kromě výše zmíněných dlouhodobých problémů jeho autoři kritizovali i zrušení Svazu Cikánů-Romů (existoval v letech 1969–1973), jež vedlo ke stavu, kdy Romové jako skupina nemohli o své situaci nijak vyjednávat ani se bránit represím.
Za zcela protiprávní, ba protiústavní chartisté považovali praxi odebírání dětí a sterilizaci romských žen, jež podle nich vystavovala československé instituce podezření ze spáchání zločinu směřujícího ke genocidě národní či etnické skupiny. Právě těmto problémům se řada chartistů věnovala soustavně, a to v podobě přímé praktické pomoci a podpory postiženým rodinám.

„Problém oné doby“, který zůstal

Útlak, jemuž byli nuceni čelit Romové, i nefunkčnost nejrůznějších opatření namířených vůči nim pokládali chartisté za
projevy obecnějších problémů tehdejšího systému. Nemalou část obtíží romské menšiny ale nevyřešil ani pád komunistické diktatury. Za projev dobové asimilační politiky považovali chartisté například stav, kdy se nekompatibilita romských dětí s českou či slovenskou školou řešila přeřazováním až pětiny romských dětí do zvláštních škol – místo aby se pro ně zakládaly školy a třídy, v nichž by se učily romsky a jež by rozvíjely jejich specifické talenty.
Jak ukazuje vývoj posledního čtvrtstoletí, kdy se u tohoto diskriminačního přístupu v zásadě setrvává a kdy se proti alternativním řešením pravidelně zvedá vlna společenského odporu, jedná se o problém mnohem hlubší, než abychom jej mohli ztotožňovat jen s komunistickým útlakem.
Charta 77 naopak správně předpovídala hrozbu masové nezaměstnanosti mezi Romy v důsledku udržování romské komunity jako rezervoáru nekvalifikované
pracovní síly. Další oblast kritického zájmu chartistů, totiž nedůstojné bydlení mnoha romských rodin, rovněž doznala po sametové revoluci výrazného zhoršení – Romové již neobývají chátrající činžovní domy pražského Žižkova či Smíchova, ale častěji ubytovny na odlehlých místech.
Stejně aktuální jako upozornění na řadu diskriminačních praktik vůči Romům je i přesvědčení chartistů, že společnost jako celek je za tento stav morálně spoluzodpovědná – a také že nikoho nelze nutit k integraci proti jeho vůli.
„O tom, zda menšina splyne s většinou, nebo zdali si svá specifika udrží (...), nemůže rozhodnout nikdo jiný než ona menšina sama,“říká prohlášení Charty 77 z konce 70. let věnované romské problematice. Tato slova byla v té době značně nesamozřejmá nejen z hlediska komunistických elit, ale i většinové společnosti. Bohužel se zdá, že takovými zůstávají i v roce 2017.
MARTA_KLOFACOVA --- 7:40:18 29.1.2017
Černá srdce — iVysílání — Česká televize
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10116439531-cerna-srdce