Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
Filosofie existence - Existencialismus
JACOB
Existentialism is a term that has been applied to the work of a group of nineteenth and twentieth century philosophers who, despite doctrinal differences, shared the belief that philosophical thinking begins with the human subject — not merely the thinking subject, but the acting, feeling, living human individual. In existentialism, the individual's starting point is characterized by what has been called "the existential attitude," or a sense of disorientation and confusion in the face of an apparently meaningless or absurd world. Many existentialists have also regarded traditional systematic or academic philosophy, in both style and content, as too abstract and remote from concrete human experience.

Existentialism emerged as a movement in twentieth-century literature and philosophy, foreshadowed most notably by nineteenth-century philosophers Søren Kierkegaard and Friedrich Nietzsche, though it had forerunners in earlier centuries. Fyodor Dostoevsky and Franz Kafka also described existential themes in their literary works.

Other notable philosophers of existence may follow as such: Albert Camus, Jean-Paul Sartre, Gabriel Marcel, Maurice Merleau-Ponty.

Major concepts

* 5.1 A focus on concrete existence
* 5.2 Existence precedes essence
* 5.3 Angst
* 5.4 Freedom
* 5.5 Facticity
* 5.6 Authenticity and inauthenticity
* 5.7 The Other and The Look
* 5.8 Reason
* 5.9 The Absurd


Jazyk klubu je cestina - hlavicka je v anglictine spise z pohodlnosti :)
Klub by mel reflektovat filosofii, myslenky a pocity filosofu existence, a to i tech, kteri se k filosofum rozhodne nechteli radit (Camus napr.). Ukolem tohoto klubu neni vymyslet nic noveho, spise si polozit otazku, zda a jak je tento myslenkovy proud sto schopny oslovit cloveka a jeho zivot.


Nejaka literatura k nalezeni na http://x.anise.cz/ebook/
Pokud mate nejakou knihu ci autora v elektronicke podobe, ktery spada do tematu a neni zde vylistovan, prosim podelte se (me do posty, pridam to tam)
A prosim, knihy pouze v cestine, pripadne v originalnim jazyce. Cist Nietzscheho v anglictine myslim neni uplne nutne ;)
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
STAROJDA --- 10:49:24 1.12.2012
A jeste doplnim - Kirkegaarda jsem vzdycky chtel poznat, ale po Bazni a chveni jsem citil ze se s nim nejak myjim. Az pozdeji jsem zjistil, ze zejsem existencialista. K tomu abych si toto ujasnil me hodne pomohla kniha od ruskeho existencialisty Šestova (Kirkegaard a existencialni filosofie).

http://search.mlp.cz/?lang=cs&action=sTitul&key=64686
STAROJDA --- 10:44:02 1.12.2012
SRNECEK: Popravde jsem od nej cetl jedinou knihu, ale podle me je na zacatek dobra - Bázeň a chvění. Autobiograficke a hodne intimni dilo.
SRNECEK --- 0:36:45 1.12.2012
Tip na dílo od Kierkegaarda? Čím začít...
UMLAUT --- 23:00:24 18.7.2012
JACOB: Jediné, co mu z rukou zůstalo, jsou špičky prstů, jimiž stiskává klávesy ve hře se symboly. Nový člověk již není mužem činu, ale hráčem: je „homo ludens“ a ne „homo faber“. Život mu již není dramatem, ale hrou. Není již věcí jednání, spočívá v zážitcích. Nový člověk nechce nic dělat nebo mít, ale prožívat. Chce něco zakoušet, poznávat a především si užívat. Jelikož se nezabývá věcmi, nemá žádné problémy. Namísto toho má programy. A přesto všechno je také člověkem: zemře a ví to. My zemřeme na věci jako na nevyřešitelné problémy; on zemře na nevěci jako na chybné programy.

Vilém Flusser, Nevěc (Vilém Flusser, Das Unding I, in: Idem, Dinge und Undinge, 1993)
JACOB --- 19:20:16 17.7.2012
Nyní je také jasně vidět, před čím člověk ve své každodennosti utíká. Nikoli před věcmi, nýbrž právě k nim jakožto k věcem, u nichž se může jeho existence ztracená do neurčitého 'ono se' zdržovat, ukolébána v důvěrné obeznámenosti světa. Útěk, který se ve svém upadání uchyluje do „zabydlenosti", kterou skýtá veřejnost, je útěkem před nezabydleností, tzn. před onou 'tísnivou nehostinností', která prostupuje člověka jakožto vrženého tvora, který je vydán sobě samému v pobývání na světě. Tato 'tísnivá nehostinnost' je člověku stále v patách a ohrožuje, i když nikoli výslovně, jeho každodenní ztracenost v neurčitém 'ono se' veřejných mas a bezmyšlenkovité pohodlnosti. Toto ohrožení může jít fakticky ruku v ruce s pl­nou jistotou a bezstarostností každodenního života. Úzkost se může dostavit i v nejbanálnějších situacích. Není ani třeba tmy, v níž se člověka obvykle snadněji zmocní ona 'tísnivá nehostinnost'. Tma je totiž situace, v níž určitým důrazným způsobem „nic nevidí­me", i když právě svět je ještě, ba naléhavěji, svět stálé „tu".

Úzkost zjevuje člověku možnost existovat k sobě samému, to zna­mená zjevuje volnost pro svobodu zvolit a uchopit sebe sama. Úzkost přivádí člověka před jeho svobodu k..., k auten­ticitě jeho existence jako před možnost, jíž vždy sám už jest.


-- Heidegger, Bytí a čas (specifický jazyk místy značně upraven pro ne-filosofy :)
KOMATSU --- 14:22:01 12.2.2012
Myslim, že tohle sem určitě patří

Turin Horse / Monologue (En&Gr subs) - YouTube
http://www.youtube.com/watch?v=Yl-Rp0mAUxQ
STADIK --- 10:50:10 17.12.2011
Kdyby někdo neznal - pro mě dost inspirativní:
Miguel de Unamuno a španělská Generace '98..
(V textu odkazu odkaz na The Tragic Sense of Life.)
DICK147 --- 16:20:13 17.6.2011
nevite nekdo o ebook Ludwig Landgrebe, Filosofie pritomnosti (akademie 1968)?
PSYCHOPATICK --- 11:16:38 13.6.2011
Ahoj chtěla bych se zeptat nemáte náhodou někdo knihu Monadologie od Leibnize??? nezáleží na tom jestli knihu či v elektronické podobě moc by to pomohlo děkuji
JACOB --- 22:02:54 9.6.2011
Má-li se však člověk ještě jednou dostat do blízkosti bytí, musí se nejprve naučit existovat v bezejmennosti. Musí rozpoznat jak pokušení veřejnosti tak bezmoc privátního. Než započne hovořit, musí se člověk nechat znovu oslovit bytím. A to i přes nebezpečí, že následkem tohoto nároku bude mít málo nebo vzácně co říci. Jedině tak bude slovu navrácena jeho drahocenná bytnost. Člověku bude však znovu darováno přístřeší pro bydlení v pravdě bytí.
Nespočívá však v tomto nároku na člověka, v pokusu jej na tento nárok připravit, úsilí o člověka? Kam jinam směřuje „starost" než k navrácení člověka do jeho bytnosti. Co jiného to znamená, než že se člověk (homo) stává lidským (huma-nus)? Humanitas je tedy stále tím, oč takovému myšlení běží. Neboť to je humanismus: hřešit a dělat si starost, aby byl člověk lidský a nikoliv ne-lidský, „inhuman", to znamená mimo svoji bytnost. V čem tedy spočívá lidskost člověka? V jeho bytnosti.


Heidegger - Dopis o humanismu