Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
Filosofie existence - Existencialismus
JACOB
Existentialism is a term that has been applied to the work of a group of nineteenth and twentieth century philosophers who, despite doctrinal differences, shared the belief that philosophical thinking begins with the human subject — not merely the thinking subject, but the acting, feeling, living human individual. In existentialism, the individual's starting point is characterized by what has been called "the existential attitude," or a sense of disorientation and confusion in the face of an apparently meaningless or absurd world. Many existentialists have also regarded traditional systematic or academic philosophy, in both style and content, as too abstract and remote from concrete human experience.

Existentialism emerged as a movement in twentieth-century literature and philosophy, foreshadowed most notably by nineteenth-century philosophers Søren Kierkegaard and Friedrich Nietzsche, though it had forerunners in earlier centuries. Fyodor Dostoevsky and Franz Kafka also described existential themes in their literary works.

Other notable philosophers of existence may follow as such: Albert Camus, Jean-Paul Sartre, Gabriel Marcel, Maurice Merleau-Ponty.

Major concepts

* 5.1 A focus on concrete existence
* 5.2 Existence precedes essence
* 5.3 Angst
* 5.4 Freedom
* 5.5 Facticity
* 5.6 Authenticity and inauthenticity
* 5.7 The Other and The Look
* 5.8 Reason
* 5.9 The Absurd


Jazyk klubu je cestina - hlavicka je v anglictine spise z pohodlnosti :)
Klub by mel reflektovat filosofii, myslenky a pocity filosofu existence, a to i tech, kteri se k filosofum rozhodne nechteli radit (Camus napr.). Ukolem tohoto klubu neni vymyslet nic noveho, spise si polozit otazku, zda a jak je tento myslenkovy proud sto schopny oslovit cloveka a jeho zivot.


Nejaka literatura k nalezeni na http://x.anise.cz/ebook/
Pokud mate nejakou knihu ci autora v elektronicke podobe, ktery spada do tematu a neni zde vylistovan, prosim podelte se (me do posty, pridam to tam)
A prosim, knihy pouze v cestine, pripadne v originalnim jazyce. Cist Nietzscheho v anglictine myslim neni uplne nutne ;)
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
JACOB --- 17:32:29 23.2.2011
KOMATSU: Diky :) Uvidime zda ta kvalita bude stacit, dam k dispozici zkousejicimu a kdyby mu to nestacilo a udelal vlastni ocr scan, hodim ho sem
KOMATSU --- 17:07:15 23.2.2011
Uloz.to! - EXISTENCIALISMUD JE HUMANISMUS - Jean Paul Sarte.zip
http://www.ulozto.cz/1895367/existencialismud-je-humanismus-jean-paul-sarte-zip
JACOB --- 13:19:59 22.2.2011
???: Bohuzel to potrebuju cesky ;( Potrebuju to do seminare jednoho
??? --- 13:19:07 22.2.2011
JACOB: anglicky možno? :)
Existentialism is a Humanism, Jean-Paul Sarte 1946
http://www.marxists.org/reference/archive/sartre/works/exist/sartre.htm
JACOB --- 13:11:53 22.2.2011
Prosim vas, nemate nekdo Sartruv "Existencialismus je humanismus" v elektronicke podobe? Mam knizecku, ale potreboval bych ebook
ZABIK --- 17:55:20 23.1.2011
Výtažek z Kierkegaarda :
Co jiného si má člověk s životem počít, než se mu smát, když už ve svých dvaceti letech dosáhl věcí nejvyšších ?
JACOB --- 13:01:19 9.1.2011
Zit tim, co v nas je dustojneho, a pouze tim. V jistych pripadech to muze vest i k odvraceni od lidi, dokonce (a predevsim) u cloveka, ktery lidi vasnive miluje.
V kazdem pripade to vede k straslive rozervanosti. Ale co to dokazuje? Dokazuje to to, ze ten, kdo se zacne vazne zabyvat mravnim problemem, nutne skonci v krajnostech. At uz jsme pro (Pascal), nebo proti (Nietzsche), staci, abychom takovi byli se vsi vaznosti, a vidime, ze mravni problem je nic nez krev, silenstvi a krik.


Absurdita se definuje protikladem mezi tim, co trva, a tim, co netrva.

"Lide jako ja nemaji strach ze smrti," rekl. "Je to nehoda, ktera jim dava za pravdu."

Kdo si do jiste miry vytvoril na zaklade tela predstavu - kolik systemu zde zaroven pracuje, kolik se toho cini ve vzajemny prospech a kolik proti sobe, kolik je tu jemnosti ve vyrovnavani atd. - ten usoudi, ze veskere vedomi je, brano oproti nemu, cimsi chudym a uzkym: ze zadny duch ani priblizne nepostaci k tomu, co zde bylo vykonano pro ducha a snad take, ze nejmoudrejsi ucitel mravnosti a zakonodarce se musi citit nemotorny a zacatecnicky uprostred tohoto ruchu boje povinnosti a prava. Jak mnoho svadi toto malo k chybe a zamene! Ze vedomi je prave nastrojem: a s ohledem na to, jak mnohe a velke bylo ucineno bez vedomi, nikoli jen to nejnutnejsi, ale nadto to nejobdivuhodnejsi - naopak: mozna neexistuje zadny tak spatne vyvinuty organ, zadny tak mnohonasobne spatne pracujici: je to prave nejpozdeji vzniknuvsi organ, a tudiz jeste dite - prominme mu jeho detinskost.
Musime tedy obratit poradi: vse "vedome" je pouze druhorade; ze je nam blizsi a duvernejsi, neni zadny duvod, prinejmensim zadny moralni duvod, ocenovat jej jinak. Ze bereme nejblizsi za nejdulezitejsi, je prave stary predsudek. - Tedy preskolit se v hodnoceni toho hlavniho! Duchovni je zachovano jako znakova rec tela!
EVAD --- 8:55:19 15.11.2010
JACOB: jj to sem rozhodne patri, skvela kniha :)
JACOB --- 21:17:11 14.11.2010
Všechny naše úředníky od prvního do posledního jsem samozřejmě nenáviděl, pohrdal jsem jimi, ale zároveň jsem se jich tak trochu bál. Stávalo se, že jsem si jich najednou cenil dokonce víc než sám sebe. Přicházelo to na mě tehdy z ničeho nic: chvíli jimi pohrdám, chvíli si jich cením víc než sám sebe. Solidní člověk na úrovni nemůže být ctižádostivý, aniž je k sobě bezmezně náročný a aniž sebou chvílemi pohrdá až k nenávisti. Ale ať jsem lidmi pohrdal, nebo je stavěl nad sebe, klopil jsem oči skoro před každým, s kým jsem se potkal. Dělal jsem dokonce pokusy: vydržím pohled třeba tamhletoho člověka? Ale vždycky jsem sklopil oči první. Trápilo mě to až k zuřivosti. Také jsem se chorobně bál být směšný, a proto jsem otrocky zbožňoval konvenci ve všem, co se týkalo zevnějšku: s láskou jsem vyhledával střední cestu a z celé duše se bál, abych nevybočoval z průměru. Ale jak jsem v tom měl vytrvat? Byl jsem chorobně intelektuální, jak se sluší na člověka naší doby. Oni byli všichni tupci a podobali se jeden druhému jako ovce v jednom stádě. Snad jen mně jedinému z celého úřadu se neustále zdálo, že jsem zbabělec a otrok, a to proto, že jsem měl rozvinutý intelekt. A nezdálo se mi to jenom, doopravdy jsem byl zbabělec a otrok. Říkám to bez rozpaků. Každý slušný člověk naší doby je nutně zbabělec a otrok. To je jeho normální stav, o tom jsem hluboce přesvědčen. Je tak stvořen a k tomu určen. A ne snad jen v naší době, vzhledem k nějakým zvláštním okolnostem, ale ve všech dobách vůbec je slušný člověk nutně zbabělec a otrok. Je to přírodní zákon platný pro všechny slušné lidi na světě. Jestliže se některému z nich povede prokázat v některém případě odvahu, ať se tím nijak neutěšuje, příště stejně selže. Jedině tak to může dopadnout. Odvahu projevují jenom oslové a jejich kříženci, ale i ti jen dokud nenarazí do zdi. Těch si nemusíme vůbec všímat, protože stejně nemají žádný význam.

Pridal jsem na web ebook "Dostojevskij - Zapisky z podzemi" - zhruba nejak takle zacinalo udobi existencialismu :)
KOMATSU --- 22:52:57 28.7.2010
HEIDEGGER on God

(with interpretation)

I was reading through the "Letter on Humanism" and found this interesting quote. The context is Heidegger's discussion of man's being as being-in-the-world and its consequences.
With the existential determination of the essence of man, therefore, nothing is decided about the "existence of God" or his "non-being," no more than about the possibility of gods. Thus it is not only rash but also an error in procedure to maintain that the interpretation of the essence of man from the relation of his essence to the truth of Being is atheism. And what is more, this arbitrary classification betrays a lack of careful reading. No one bothers to notice that in my essay "On the Essence of Ground" the following appears: "Through the ontological interpretation of Dasein as being-in-the-world no decision, whether positive or negative, is made concerning a possible being toward God. It is, however, the case that through an illumination of transcendence we first achieve an adequate concept of Dasein, with respect to which it can now be asked how the relationship of Dasein to God is ontologically ordered." If we think about this remark too quickly, as is usually the case, we will declare that such a philosophy does not decide either for or against the existence of god. It remains stalled in indifference. Thus it is unconcerned with the religious question. Such indifferentism ultimately falls prey to nihilism.
But does the foregoing observation teach indifferentism? Why then are particular words in the note italicized--and not just random ones? For no other reason than to indicate that the thinking that thinks from the question concerning the truth of Being questions more primordially than metaphysics can. Only from the truth of Being can the essence of the holy be thought. Only from the essence of the holy is the essence of the divine to be thought. Only in the light of the essence of divinity can it be thought or said what the word "God" is to signify. Or should we not first be able to hear and understand all these words carefully if we are to be permitted as men, that is, as ek-sistent creatures, to experience a relation of God to man? How can man at the present stage of world history ask at all seriously and rigorously whether the god nears or withdraws, when he has above all neglected to think into the dimension in which alone that question can be asked? But this is the dimension of the holy, which indeed remains closed as a dimension if the open region of Being is not cleared and in its clearing is near man. Perhaps what is distinctive about this world-epoch consists in the closure of the dimension of the hale [des Heilen]. Perhaps that is the sole malignancy [Unheil].
"Letter on Humanism," in Martin Heidegger: Basic Writings (New York: HarperCollins, 1993), 253-254.

Heidegger's thought is not essentially atheistic, whatever his own religious leanings. However, his thought does elucidate the very grounds on which we can think of the divine: in terms of man's understanding, his being, which must be a factor in the God-man relationship. If we misunderstand man's essential nature then we will also misunderstand his relationship to the divine (as we will his relationship to everything else). Indeed, how can we seriously question the existence of God (whether he "nears or withdraws") when we ignore the very grounds on which that question rests, the very grounds on which such questioning is possible--man's essential relationship with being?
But man's distinctive feature lies in this, that he, as the being who thinks, is open to Being, face to face with Being; thus man remains referred to Being and so answers to it. Man is essentially this relationship of responding to Being, and he is only this. This "only" does not mean a limitation, but rather an excess.
"The Principle of Identity," Identity and Difference, Joan Stambaugh, trans. (New York: University of Chicago Press, 1969), 31.
Such thinking, in the wake of Heidegger's philosophy, has begun in the works of Emmanuel Levinas, Jean-Luc Marion, John Caputo, and Adriaan Peperzak. As with Heidegger's later work on ontology itself, the answer seems to lie in that which is 'beyond being.'