Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
Filosofie existence - Existencialismus
JACOB
Existentialism is a term that has been applied to the work of a group of nineteenth and twentieth century philosophers who, despite doctrinal differences, shared the belief that philosophical thinking begins with the human subject — not merely the thinking subject, but the acting, feeling, living human individual. In existentialism, the individual's starting point is characterized by what has been called "the existential attitude," or a sense of disorientation and confusion in the face of an apparently meaningless or absurd world. Many existentialists have also regarded traditional systematic or academic philosophy, in both style and content, as too abstract and remote from concrete human experience.

Existentialism emerged as a movement in twentieth-century literature and philosophy, foreshadowed most notably by nineteenth-century philosophers Søren Kierkegaard and Friedrich Nietzsche, though it had forerunners in earlier centuries. Fyodor Dostoevsky and Franz Kafka also described existential themes in their literary works.

Other notable philosophers of existence may follow as such: Albert Camus, Jean-Paul Sartre, Gabriel Marcel, Maurice Merleau-Ponty.

Major concepts

* 5.1 A focus on concrete existence
* 5.2 Existence precedes essence
* 5.3 Angst
* 5.4 Freedom
* 5.5 Facticity
* 5.6 Authenticity and inauthenticity
* 5.7 The Other and The Look
* 5.8 Reason
* 5.9 The Absurd


Jazyk klubu je cestina - hlavicka je v anglictine spise z pohodlnosti :)
Klub by mel reflektovat filosofii, myslenky a pocity filosofu existence, a to i tech, kteri se k filosofum rozhodne nechteli radit (Camus napr.). Ukolem tohoto klubu neni vymyslet nic noveho, spise si polozit otazku, zda a jak je tento myslenkovy proud sto schopny oslovit cloveka a jeho zivot.


Nejaka literatura k nalezeni na http://x.anise.cz/ebook/
Pokud mate nejakou knihu ci autora v elektronicke podobe, ktery spada do tematu a neni zde vylistovan, prosim podelte se (me do posty, pridam to tam)
A prosim, knihy pouze v cestine, pripadne v originalnim jazyce. Cist Nietzscheho v anglictine myslim neni uplne nutne ;)
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
JACOB --- 22:30:27 13.3.2010
z wikipedie :)
KOMATSU --- 21:27:54 13.3.2010
JACOB: Fascinující. Od koho to je?
JACOB --- 20:47:31 12.3.2010
Existentialism asserts that people actually make decisions based on the meaning to them rather than rationally. Kierkegaard saw strong rationality as a mechanism humans use to counter their existential anxiety, their fear of being in the world: "If I can believe that I am rational and everyone else is rational then I have nothing to fear and no reason to feel anxious about being free." However, Kierkegaard advocated rationality as means to interact with the objective world (e.g. in the natural sciences), but when it comes to existential problems, reason is insufficient: "Human reason has boundaries". Sartre saw problems with rationality, calling it a form of "bad faith", an attempt by the self to impose structure on a world of phenomena — "the Other" — that is fundamentally irrational and random. According to Sartre, rationality and other forms of bad faith hinder us from finding meaning in freedom. To try to suppress our feelings of anxiety and dread, we confine ourselves within everyday experience, Sartre asserts, thereby relinquishing our freedom and acquiescing to being possessed in one form or another by "the look" of "the Other" (i.e. possessed by another person — or at least our idea of that other person). In a similar vein, Camus believed that society and religion falsely teach humans that "the Other" has order and structure. For Camus, when an individual's consciousness, longing for order, collides with the Other's lack of order, a third element is born: absurdity.
JACOB --- 12:21:00 1.11.2009
Člověk si ani nemohl položit otázku, odkud to všechno vychází, ani jak je možné, že nějaký svět existuje, víc než co jiného. Nemělo to smysl, svět byl všude přítomen, vpředu, vzadu. Před ním nebylo nic. Nic. Nebyl ani okamžik, kdy by byl mohl neexistovat. To právě mě dráždilo: není samozřejmě žádný důvod, proč by ta tekoucí larva měla existovat. Nebylo však možné, aby neexistovala. Bylo to nemyslitelné: aby si člověk mohl představit nicotu, musí být tu, uprostřed světa, s široce otevřenýma očima a živý: nicota je jen představa v mé hlavě, existující představa, jež se vznáší v té obrovitosti: ta nicota nepřišla před existencí, byla to existence jako každá jiná a objevila se až po mnoha jiných.
JACOB --- 17:48:07 17.10.2009
Hm, no pokud jsem dostatecne dobre rozlustil tvuj podivne krypticky jazyk, tak si nejsem jistej jestli lze srovnavat retenci s vjemem. Upozornuju ale, ze sem Husserla nestudoval :)

Je totiz dulezity si uvedomit, ze protence a retence neni(!) pamet, i kdyz jsem to slovo v predchozim prispevku v uvozovkach pouzil. Jde o to, ze Husserl, narozdil od treba Bergsona bere "soucasny moment", dejme tomu, jako jisty interval, ktery se prave prodluzuje smerem do budoucnosti (protence) a do minulosti (retence)
Napriklad vnimani nejakeho zvuku, treba klavesa klaviru: zmackneme ji, a neco se rozezni, to se rozezni v "TED", o nepatrnou chvilicku pozdeji ale mame ten ton jeste porad "v hlave", nicmene jeste jako kdyby neni v pameti, je "v retenci", a zarovne mame docela dobrou predstavu, jak ten ton bude znit o par milisekund pozdeji, i kdyz je to pro nas jeste budoucnost (protence). A v momente, kdy ten ton dozni, pak teprve si ho ukladame do nejake pameti.
Osobne bych pouzil treba, ze retence a protence je vedomi pomijeni casu, resp. retence a protence doslova "spojuji" ruzne casove okamziky (TED + TED + TED) a pak z nich teprve vytvari souvislou casovou linii (ktera samozrejme sama o sobe souvisla neni a nebude). O necem podobnym mluvi v podstate i existencialismus jako takovy, i kdyz pravda ne vyslovene sourode ;)
FONTAIN --- 18:20:33 16.10.2009
JACOB: ty jo...ta to ja to teda chapu trochu jinak, ale spis verim tobe, protoze ja si moc ve filozofii vyskakovat nemuzu...každopadne to chapu tak, že mame nejakou ur imresi....z te vzbiakjí retence neco jako vjemi, ktere pri svém kriti tvori invariant a z techto invarian vznikaji protence, ktere urcuji nas smer....
muze to byt nejak tak?
JACOB --- 20:09:53 15.10.2009
no tak protence je opak retence, takze pokud chapes retenci jako nejakou "rozsirenou pamet pritomnosti" smerem do minulosti, tak protence je v podstate nejake "ocekavani" smerem do budoucnosti, vuci tomu, co linie retence -> soucasnost -> protence ukazuje a co se da takto odhadnout
alespon tak nejak jsem to vetsinou chapal ja
FONTAIN --- 18:51:56 15.10.2009
muzete mi nekdo prosim pomoci pochopit protence..??? retence chapúu, ale nejak se nemuzu pres ty protence dostat
JACOB --- 9:06:11 6.10.2009
Revolta. Svoboda vuci smrti. Tvari v tvar svobode zabijet neexistuje uz jina mozna svoboda nez svoboda zemrit, to jest potlaceni strachu ze smrti a odkazani teto udalosti do patricnych mezi v radu veci prirozenych. -- Camus

Je pouze jedna svoboda - vyrovnat se se smrti. Po tomto smireni je vsechno mozne. Nemohu te nutit, abys veril v Boha. Verit v Boha znamena prijmout smrt. Az prijmes smrt, otazka Boha bude vyresena - ale ne naopak. -- Camus

Vtiskuje-li smrtelnik svemu konecnemu zivotu tvar, mel by pritom vedet, ze k tomuto tvaru neodlucne patri i zcela urcita smrt, ktera nebude jeho pouhou negaci, nybrz zpecetenim. Clovek musi nalezat svym bytim zpusob, jak drzet svet otevreny a zaroven soudrzny; kazdy se vyrovnava svymi ciny s naroky tohoto sveta a uzavre nakonec tento vykon svou vlastni smrti. -- Kouba (Nietzsche)