Tento web používá soubory cookie. Dalším používáním webu s tímto souhlasíte.
jméno
heslo
přihlásit
zaregistrujte se
zapomněli jste heslo?
Filosofie existence - Existencialismus
JACOB
Existentialism is a term that has been applied to the work of a group of nineteenth and twentieth century philosophers who, despite doctrinal differences, shared the belief that philosophical thinking begins with the human subject — not merely the thinking subject, but the acting, feeling, living human individual. In existentialism, the individual's starting point is characterized by what has been called "the existential attitude," or a sense of disorientation and confusion in the face of an apparently meaningless or absurd world. Many existentialists have also regarded traditional systematic or academic philosophy, in both style and content, as too abstract and remote from concrete human experience.

Existentialism emerged as a movement in twentieth-century literature and philosophy, foreshadowed most notably by nineteenth-century philosophers Søren Kierkegaard and Friedrich Nietzsche, though it had forerunners in earlier centuries. Fyodor Dostoevsky and Franz Kafka also described existential themes in their literary works.

Other notable philosophers of existence may follow as such: Albert Camus, Jean-Paul Sartre, Gabriel Marcel, Maurice Merleau-Ponty.

Major concepts

* 5.1 A focus on concrete existence
* 5.2 Existence precedes essence
* 5.3 Angst
* 5.4 Freedom
* 5.5 Facticity
* 5.6 Authenticity and inauthenticity
* 5.7 The Other and The Look
* 5.8 Reason
* 5.9 The Absurd


Jazyk klubu je cestina - hlavicka je v anglictine spise z pohodlnosti :)
Klub by mel reflektovat filosofii, myslenky a pocity filosofu existence, a to i tech, kteri se k filosofum rozhodne nechteli radit (Camus napr.). Ukolem tohoto klubu neni vymyslet nic noveho, spise si polozit otazku, zda a jak je tento myslenkovy proud sto schopny oslovit cloveka a jeho zivot.


Nejaka literatura k nalezeni na http://x.anise.cz/ebook/
Pokud mate nejakou knihu ci autora v elektronicke podobe, ktery spada do tematu a neni zde vylistovan, prosim podelte se (me do posty, pridam to tam)
A prosim, knihy pouze v cestine, pripadne v originalnim jazyce. Cist Nietzscheho v anglictine myslim neni uplne nutne ;)
Máte k tomu co říct? Vložte se do diskuze.
JACOB --- 12:21:00 1.11.2009
Člověk si ani nemohl položit otázku, odkud to všechno vychází, ani jak je možné, že nějaký svět existuje, víc než co jiného. Nemělo to smysl, svět byl všude přítomen, vpředu, vzadu. Před ním nebylo nic. Nic. Nebyl ani okamžik, kdy by byl mohl neexistovat. To právě mě dráždilo: není samozřejmě žádný důvod, proč by ta tekoucí larva měla existovat. Nebylo však možné, aby neexistovala. Bylo to nemyslitelné: aby si člověk mohl představit nicotu, musí být tu, uprostřed světa, s široce otevřenýma očima a živý: nicota je jen představa v mé hlavě, existující představa, jež se vznáší v té obrovitosti: ta nicota nepřišla před existencí, byla to existence jako každá jiná a objevila se až po mnoha jiných.
JACOB --- 17:48:07 17.10.2009
Hm, no pokud jsem dostatecne dobre rozlustil tvuj podivne krypticky jazyk, tak si nejsem jistej jestli lze srovnavat retenci s vjemem. Upozornuju ale, ze sem Husserla nestudoval :)

Je totiz dulezity si uvedomit, ze protence a retence neni(!) pamet, i kdyz jsem to slovo v predchozim prispevku v uvozovkach pouzil. Jde o to, ze Husserl, narozdil od treba Bergsona bere "soucasny moment", dejme tomu, jako jisty interval, ktery se prave prodluzuje smerem do budoucnosti (protence) a do minulosti (retence)
Napriklad vnimani nejakeho zvuku, treba klavesa klaviru: zmackneme ji, a neco se rozezni, to se rozezni v "TED", o nepatrnou chvilicku pozdeji ale mame ten ton jeste porad "v hlave", nicmene jeste jako kdyby neni v pameti, je "v retenci", a zarovne mame docela dobrou predstavu, jak ten ton bude znit o par milisekund pozdeji, i kdyz je to pro nas jeste budoucnost (protence). A v momente, kdy ten ton dozni, pak teprve si ho ukladame do nejake pameti.
Osobne bych pouzil treba, ze retence a protence je vedomi pomijeni casu, resp. retence a protence doslova "spojuji" ruzne casove okamziky (TED + TED + TED) a pak z nich teprve vytvari souvislou casovou linii (ktera samozrejme sama o sobe souvisla neni a nebude). O necem podobnym mluvi v podstate i existencialismus jako takovy, i kdyz pravda ne vyslovene sourode ;)
FONTAIN --- 18:20:33 16.10.2009
JACOB: ty jo...ta to ja to teda chapu trochu jinak, ale spis verim tobe, protoze ja si moc ve filozofii vyskakovat nemuzu...každopadne to chapu tak, že mame nejakou ur imresi....z te vzbiakjí retence neco jako vjemi, ktere pri svém kriti tvori invariant a z techto invarian vznikaji protence, ktere urcuji nas smer....
muze to byt nejak tak?
JACOB --- 20:09:53 15.10.2009
no tak protence je opak retence, takze pokud chapes retenci jako nejakou "rozsirenou pamet pritomnosti" smerem do minulosti, tak protence je v podstate nejake "ocekavani" smerem do budoucnosti, vuci tomu, co linie retence -> soucasnost -> protence ukazuje a co se da takto odhadnout
alespon tak nejak jsem to vetsinou chapal ja
FONTAIN --- 18:51:56 15.10.2009
muzete mi nekdo prosim pomoci pochopit protence..??? retence chapúu, ale nejak se nemuzu pres ty protence dostat
JACOB --- 9:06:11 6.10.2009
Revolta. Svoboda vuci smrti. Tvari v tvar svobode zabijet neexistuje uz jina mozna svoboda nez svoboda zemrit, to jest potlaceni strachu ze smrti a odkazani teto udalosti do patricnych mezi v radu veci prirozenych. -- Camus

Je pouze jedna svoboda - vyrovnat se se smrti. Po tomto smireni je vsechno mozne. Nemohu te nutit, abys veril v Boha. Verit v Boha znamena prijmout smrt. Az prijmes smrt, otazka Boha bude vyresena - ale ne naopak. -- Camus

Vtiskuje-li smrtelnik svemu konecnemu zivotu tvar, mel by pritom vedet, ze k tomuto tvaru neodlucne patri i zcela urcita smrt, ktera nebude jeho pouhou negaci, nybrz zpecetenim. Clovek musi nalezat svym bytim zpusob, jak drzet svet otevreny a zaroven soudrzny; kazdy se vyrovnava svymi ciny s naroky tohoto sveta a uzavre nakonec tento vykon svou vlastni smrti. -- Kouba (Nietzsche)
??? --- 12:50:55 29.9.2009
YMLADRIS:
následuje čistě osobní postoj který nemá s mnoha texty co dělat a pletou se do něj i mnozí neexistencialističtí autoři
Ale ne... není to o tom překonat smrt (konec konců věřícíh existencialistů není málo). Jde o to pochopit a poznat dle možností vše, co k životu jedince patří. Smrt v tomto nestojí jinde nežli například naše tužby, špatné stránky či (když to zvulgarizuji) chrápání. Toto by se mělo dít bez ohledu na případnou hodnotovou nálepku kterou dané věci dáme. Tzn. zkoumat stejně pečlivě svou případnou nesobeckou dobrotivost (kdy ji provádíme, co nás k tomu vede, proč tak někdy činit přestaneme) jako možné tendence k agresivitě když jsme rozčilení.

Nikdo po člověku nechce aby např. překonával lenost, učil se vzdělaným být atd. - respektive rozhodně ne v první řadě - od toho jsou pak příslušné hodnotové žebříčky, které jsme přijali. Chce se aby pečlivě zkoumal a určil jak je líný, jak nevzdělaný co umí co ne, obecně tedy aby (vzhledem k sám sobě a tomu co vnímá jako okolí) určil a rozpoznal co je doopravdy zač - včetně jevů jako: "a tady si prostě možná jen něco namlouvám aby se mi líp žilo" popř. "tomuhle věřím, asi to nemám jak zdůvodnit, ale pokud bych tomu nevěřil, svět by nedával smysl a já smysl u světa potřebuju". Stejně tak se musí postavit k věcem se kterými je jako člověk spjat navenek. Tj. poctivě zhodnotit svá fyzická omezení a přednosti (zde je ta původně debatovaná smrt) - co z toho plyne a na čem se to zakládá. A následně to jak vnímá živé a neživé věci kolem sebe a vztahy mezi nimi.
Např. pokud mám nezvladatelnou tendenci udělat něco člověku, který týrá svého psa, musím ji znát, vědět z čeho (asi) plyne, proč to někomu odpustím a někomu ne, co mne vede k tomu se ovládnout atd.

Já nemám moc rád to slovo "autentický" - spíš se mi líbí "poctivý". Poctivý přístup sám k sobě je ona nutnost. Mám-li žít, měl bych žít doopravdy - do takové míry do jaké jsem schopen. A je jedno jestli to obnáší postavení vzducholodi nebo kavárenské povalování se od Nietzscheho k ničemu a od ničeho k Nietzschemu.

VIR_KENNY --- 23:08:41 28.9.2009
JACOB: tak zrovna u mne se nejakyho rozebirani minulosti z dnesnich ujetych pozic bat nemusis, spis me zajimali ty dalsi odpovedi, dekuju.
JACOB --- 22:55:48 28.9.2009
VIR_KENNY: tak jisty typ "nucene" introvertnosti, to jest neschopnosti ci nemoznosti vybijet afekty ven napriklad Nietzsche povazuje za vinika vzniku "duse" a pote i "spatneho svedomi".. ale jak rekla EVAD, nemyslim ze by to melo mit neco vice spolecneho. Ono konec koncu, ja si osobne nemyslim ze vubec jakekoliv "externi" chovani muze jakkoliv dokladat (!) autenticke nebo neautenticke byti, to jest, nezamenujme tady mravy, moralku, to jest, "co clovek dela", a ne/autenticke byti

No a odkaz na Heideggera a NSDAP nebo Sartrova (a Camusova) komunismu bych tady radeji nerozebiral .. ;) nechci sem tahat politiku, navic zrovna o Heideggerovi a nacismu bylo napsano uz tolik, ze snad uz neni ani co dodat. Jenom bych rekl, ze vsechny ciny by se mely chapat z dobove perspektivy, a ne z post-dobove